Klub odložených mužů

Možná proto, že je okurková sezóna, tak se vynořuje stále více článků a pořadů o tom, jak to v dnešní době mají ženské těžké při hledání chlapa, který jim při první příležitosti nestrčí ruku pod sukni, kterému jde o víc, než jen o chvilkové potěšení. Ale nás chlapů se nikdo neptal, jaké to máme z našeho pohledu.

„Počkej, to myslíš vážně…?“ Nevěřícně jsem se posadil na rozvrzaný gauč těsně vedle skvrny od kafe, nebo krve, ozvalo se zaskřípání a moje pozadí se svezlo neomylně do důlku, který na tom místě vytvářely cizí půlky snad už staletí.

„Hele taky mi to přišlo divný, asi stárneme, nebo co.“ Další cigareta, další pivo, další předpoklad toho, že dnes bude naše rozmluva opět nesvázaná opratěmi obchodních vztahů. Dnes ne.

„Na život singles…“

„Na život singles.“ Trochu zkroušeně jsme se na sebe podívali a se skrývaně smutným pocitem si připili. Vlastně ani nebylo na co.

Dva chlapi, dva životní příběhy, jeden stejný konec. Jedno kterou cestou jsme se vydali, dorazili jsme do stejného cíle. Ke stupňům vítězů se neženeme, na to kašle bílý tesák.

„Všimnul sis, že se měníme v odevzdané mamlase, co si umí udělat pořádek všude, jsou kreativní, umí se postavit za svoji práci, jen v soukromém životě jsme úplní zkrachovalci?“ Opatrně se zeptal do pološera usínajícího Žižkova a po očku se podíval, co já na to. Jestli mají chlapi s něčím problém i sami před sebou, tak je to přiznávat slabost.

„Já už pomalu rezignoval, všude slyšíme, jak jsou ženské nešťastné z toho, že naráží na samé hajzly, co je chtějí jen do postele, nebo je podvádí, ale ve skutečnosti o opak nestojí.“

„Ty vole možná stojí, ale kdyby si ho uměly vážit. Se podívej na mě – rozvedený, s dítětem na krku, manželství skončilo v troskách protože jsem permanentně trávil čas v práci,“

„To si to přede mnou omlouváš?“

„Ne ne, zcela s čistým svědomím uznávám, že jsem to podělal. Ale šance na nápravu nějak nepřichází. Ta poslední, to zase byla princezna… po měsíci z ní mimo řečí vypadlo, že se musíme scházet v jiném městě, aby se o tom její manžel nedozvěděl. Myslíš, že měla prstýnek? Leda ho*no!“ Rukou zalovil v promrzlé vodě chladícího boxu na terase, kde se původní led v horké noci již dávno ztratil a nahmatal Frisco.

„Pivo došlo… teď budu muset pít tenhle tvůj jablečnej patok. Ještě mi řekne – nevím co tě překvapuje a proč bych ti měla říkat o tom, že někoho mám.“

„Aspoň vydržíš. Koukám, že logika dostává totálně na zadek. Hele to máš všude stejné – přijde mi, že jsou snad už jen dvě skupiny ženských. První je skupina těch, které vědí jak si vážit chlapa, umí nejen brát, ale i dávat a ty jsou povětšinou zadané – a ty obrážíš ty, jakožto oblažovač zadaných srdcí… jo a pak ty co mají kníra pod nosem,“

„Moc vtipný… tuhle historku už nevytahuj,“

„Druhou skupinou jsou ty, které si myslí, že se nad nimi vznáší svatozář, že žít budou jen s princem, který přijede minimálně v bílém sedmičkovém BMW, ale bude věrný, hodný, milý, bude tolerovat to, že jsou mnohdy protivné, ničeho si neváží, vše berou jako samozřejmost a táhnou si za sebou hromadu hnoje z minulosti. Už jim moc nedochází, že na takovou určitě vysněný princ nečeká. Proč by si komplikoval život. A bohužel takové kolikrát padají do cesty mně.“ V deset večer stále 28 stupňů a kapka potu se mi protlačila mezi lopatkami až tam, kam se dívá jen doktor.

„A ty si myslíš, že mě to baví? Že tohle chci? Kde jsou normální vstřícné holky, které při chlapech stojí a pohání ho kupředu, aby pak svoje úspěchy a radosti mohly s nimi sdílet?“

„A ty myslíš, že mě ano? Taky mě to nebaví, jenže je nějak zvráceně přitahuji. A to jsem své nároky už dávno snížil tak, že skoro žádné nejsou.“

„Budeme muset do ciziny kamaráde.“

Když v chladícím boxu zůstala jen čistá voda a zápraží na terase se naplnilo prázdnými lahvemi, byli jsme dávno se stávajícím stavem smíření. A rozhodli jsme se na našem rozpoložení najít i něco pozitivního. Založíme Klub odložených mužů, rozjedeme televizní pořad „Chcete mě“, na krabice s mlékem se budou lepit fotky těch, kteří si to zaslouží a přesto jdou životem sami.

Shodli jsme se na tom, že za posledních deset let se situace rapidně otočila. Není problém najít někoho na sex na jednu noc, problémem je najít někoho do plnohodnotného vztahu. A tak se nezbývá než zeptat – proboha ženské, co to děláte?????? Už nechcete děti, svatbu, dům, milujícího a starostlivého chlapa? Chcete úspěšného chlapa? Odhalte jeho potenciál a pomáhejte mu růst, plody posléze můžete sklízet oba. Jenže čekat nechcete, co? Raději to vše vyměníte za pár falešných chvil s pupkatým prolhaným egoistou, abyste si po třicítce uvědomily, že tudy cesta nevede a plačtily u červené knihovny, že vám „ujel vlak“? Proboha probuďte se, važte si toho co máte, nečekejte až si vás někdo „uloví“, buďte aktivní a jděte štěstí naproti. Vyplatí se to.

Doporučená četba k tématu - RNDr. Josef Hausmann, CSc. - Základy mužského šovinismu.