Po rozpuštění elitních jednotek ukrajinského ministerstva vnitra ( Berkut ) vznikly pod jeho záštitou dobrovolnické prapory (42) teritoriální obrany, nejznámější jsou tři - Dněpr, Donbas a Azov ( nezaměňovat s elitními jednotkami, např. Omega či Jaguar), bojují v nich muži i ženy, dostávají měsíční plat.
Prapor Azov ( černé uniformy)
Dobrovolnický prapor Azov je složen z ukrajinských veteránů z Afghánistánu + z dobrovolníků, kteří bojovali proti ruské armádě již v 8/08 v Gruzii, z příslušníků i sympatizantů ultrapravicového Pravého sektoru ( který ve volbách nedostal téměř žádné hlasy), jsou v něm i ultrapravičáci z fotbalového klubu Dynamo Kyjev.
Zahraniční dobrovolníci pocházejí především ze zemí ohrožených ruskou invazí – z pobaltských zemí, z PL, z FS, Švédska, ale i z Německa, Itálie a z Francie ( nábor dobrovolníků z Francie z Kyjeva organizuje známý žoldnéř z balkánských válek 90.let Gaston Besson/46let ), ruská propaganda tvrdí, že rovněž pocházejí především z řad ultrapravice, a to i ruské.
Jsou v něm však i dobrovolníci z RF, kteří nepocházejí z ultrapravice, ale rádi by svrhli Putinovu vládu.
U jeho vzniku stál ultrapravičák Andrij Bileckij, velitel praporu.
Žlutá vlajka s vlčím mákem, runový symbol, užívaný např. jednou tankovou divizí Waffen-SS, je symbolem Bileckého neonacistické organizace Sociálně-národní shromáždění.
Spoluzakladatel praporu Volodomyr Špara byl jedním ze tří pravicových extrémistů, kteří byli za Janukovyče odsouzeni na 6 let za pokus vyhodit do povětří sochu Lenina v Boryspilu, po jeho útěku byli propuštěni.
V 6/014 byl z praporu propuštěn zástupce velitele Jaroslav Hončar, jenž začal prapor kritizovat ( mj. že někteří jeho příslušníci rozkrádali majetek Janukovyčovy rodiny ).
Kreml prapor nazývá „ fašistickým “ ( jako vše „ neruské “ ) , třebaže jej financuje Žid Ihor Kolomojský ( financoval prez. kandidáta Vitalije Klička a jeho stranu UDAR), a třebaže i na straně ruských teroristů na východní Ukrajině bojují ruští neonacisté …
V 6/014 prapor Azov spolu s Národní gardou dobyl strategický přístav Mariupol, největší na břehu Azovského moře, ležící na silnici, která spojuje Rostov nad Donem s ukrajinským vnitrozemím.
Dalším dobrovolnickým praporem je např. luhanský prapor Ajdar (jméno řeky) s velitelem Serhijem Mělnyčukem, jenž nafilmoval pseudorefendum v Luhansku přímo ve volební místnosti.
U tohoto praporu působila Naděžda Savčenková *1981, poručík ukrajinské armády, výsadkář a pilot.
Savčenková je jedinou ženou v ukrajinské armádě, která pilotuje tryskový bitevní letoun ( vydupala si výjimku na ministerstvu obrany), čímž se jí splnil dětský sen – jako holčička chtěla být vojákem ( otec byl architekt).
Vystudovala na prestižní letecké akademii v Charkově ( navigátor bitevního vrtulníku Mi-24) navzdory tomu, že ji jako ženu 2x odmítli.
V letech 04-08 byla jedinou ženou v ukrajinské jednotce působící v mírových sborech v Iráku, třebaže velitel této jednotky, aby se jí zbavil, jí řekl, že její přijetí bude záviset na tom, zda uběhne 15 km ve sněhu s 15kg batˇohem na zádech – uběhla.
V jednotce sloužila jako palubní střelec vrtulníku, byla první ženou v této pozici v ukrajinské armádě, po návratu z Iráku v rozhovoru pro TV uvedla :“ Já mám psychiku z ocele, zatímco muži, když mají v situacích vyšší moci improvizovat, propadají depresi- z těžkého zranění či smrti svých kamarádů pláčí, zvrací, podlamují se jim kolena, ženy jsou psychicky odolnější „ …
Savčenková jako Putinova zajatkyně
Savčenková byla 18.6.014 v obci Metalist u Luhansku, kde se svojí o dva roky mladší sestrou Věrou, architektkou, pomáhala ukrajinským vojákům, kteří zde padli do léčky, zajata Rusy /“ separatisty“ krátce poté, co její sestra se zraněnými vojáky odjela - její sestra se ještě týž večer pokusila vyjednat se „ separatisty“ její propuštění, byla rovněž zajata, v noci však utekla.
Druhý den se na internetu objevilo video z výslechu Savčenkové, připoutané zápěstím ke kovové trubce – bylo vidět, že má nad svými vězniteli výraznou psychickou převahu.
22.6.014 byla odvezena do Doněcku, a 24.6. 014 byla převezena/unesena do RF, třebaže dle oficiálního tvrzení FSB ji FSB zatkla „v převlečení uprchlíka „ až 30.6. , což u soudu popřela s tím, že byla FSB unesena již 24.6.014 …
8.7.014 proběhla ruskými médii informace, že byla umístěna do vazby ve Voroněži, což potvrdil Vladimír Markin, mluvčí nechvalně proslulého Putinova Výboru pro vyšetřování, který je zodpovědný jenom Putinovi, a jím přímo řízen ( pro vyšetřování jeho nepřátel).
Vladimír Markin uvedl, že byla obžalována ve spolupachatelství ze zabití dvou ruských novinářů dne 17.6.014, třebaže tito novináři nebyli v Kyjevě akreditováni, a přešli ukrajinskou hranici ilegálně spolu s ruskými útočníky …
Obhajoba zveřejnila GPS souřadnice z jejího mobilu, prokazující, že na místě zabití (vraždy) obou novinářů nebyla ( oba novináři byli bizarně zabiti den před jejím zajetím, a to rovněž u vesnice Metalist ) …
Putinovi vyšetřovatelé z Putinova Vyšetřovacího výboru tvrdili, že ji FSB zadržela bez dokladů, jak se vydává za uprchlíka na ruské hranici, avšak i některá Putinem onáhubkovaná média, např. NTV televize, uvedla, že byla zajata „ separatisty“, kteří jí FSB předali.
Ukrajinský ministr zahraničí její únos FSB nazval státním terorismem, a 8.7.014 , kdy se rodina dozvěděla, že byla unesena do RF, Porošenko pověřil ukrajinskou prokuraturu, aby udělala všechno k jejímu propuštění, načež mluvčí Výboru pro vyšetřování Markin prohlásil, že „ pravděpodobnost, že bude propuštěna je stejná, jako že se Porošenko stane US prezidentem „ ...
Ve věznici ji drželi bez přístupu k advokátovi, a nesměla se ani spojit s rodinou, poprvé byla předvedena k soudu 2.7.014.
Po veřejném vyzrazení jejího zatčení a pobytu ve voroněžské věznici 8.7.014 s ní v její cele uskutečnil 9.7.014 rozhovor reportér ze soukromé TV LifeNews ( založena FSB kruhy ) – Savčenko mj. prohlásila : „ Mysleli si, že to budou mít se ženou snadné, ale při výslechu ze mne nedostali nic – nic , co by mohlo uškodit mé vlasti. Nabízeli mi za informace propuštění, ale vysmála jsem se jim, věděla jsem , že by mne propustili leda s kulkou mezi očima “ …
16.7.014 ji ve voroněžské věznici navštívil ukrajinský konzul.
Jejím právníkem je Mark Fejgin *1971, jeden ze tří právníků zatčených členek Pussy Riots, bývalý poslanec Dumy a starosta města Samara, jenž stojí v opozici vůči Putinovi.
Fejgin obhajoval i člena opoziční Levé fronty Leonida Razvozžajeva, asistenta opozičního poslance Ilji Ponomareva – Razvozžajev byl FSB z Kyjeva, kde požádal o politický azyl, unesen v 10/012 ( představitelé EU i OSN požadovali vyšetřit jeho únos ).
Razvozžajev byl Výborem pro vyšetřování obžalován z plánování svržení Putina, a 24.7.014 odsouzen ke 4,5 letům vězení za organizování protiputinovských demonstrací.
Od té doby Ukrajina, Světový ukrajinský Kongres, OSN a EU požadují její propuštění, 15.7.014 začal její únos řešit i Evropský soud pro lidská práva , který zahájil řízení proti RF.
K požadavku za její propuštění se však postavily i jiné mezinárodní organizace, a mj. i bulharský Helsinský výbor.
27.8.014 byla Savčenková podruhé postavena před ruský soud ve Voroněži – oblékla se do trička s ukrajinským státním symbolem (trojzubec), a mluvila pouze ukrajinsky, její žádosti, aby dostala tlumočníka, soud nevyhověl, ale sám si tlumočníka na ukrajinský jazyk přizval …
Savčenková mj. prohlásila, že „ shledává snadnějším zemřít pro Ukrajinu než žít v Rusku „, načež jí soud prodloužil pobyt ve vazbě o další 4 měsíce ( ruské „ právo“ umožňuje držet ve vazbě vězně, zejména politické, i několik let bez odsouzení, mnohdy přijdou ve vazební věznici o život, viz advokát Magnitský ), a na jeden měsíc ji proti její vůli poslal do nechvalně proslulého psychiatrického ústavu „Srbský institut „, kde politické vězně podrobují zločinným „ léčebným“ metodám …
Zatímco na Ukrajině je považována za národní hrdinku, Putinova média ji líčí jako válečného zločince.
V RF bylo v odvetu za „ protiteroristickou „ ofenzívu zatčeno zhruba 29 Ukrajinců, 24.8.014 Porošenko vyznamenal dva z nich – ukrajinského režiséra + Savčenkovou.
Bizarní smrt ruských novinářů
Igor Korneljuk, narozený na Ukrajině, kde i vyrůstal, zemřel 17.6.014 při dělostřeleckém ostřelování města Luhansk ukrajinskou armádou, spolu se zvukařem Antonem Vološinem na kontrolním stanovišti ruských „ separatistů „ u města Luhansk, kam je v dodávce, kterou řídil taxikář, jenž rovněž přežil, protože stál 50 m od nich, přivezlo 7 ruských teroristů/“ separatistů“, kteří je měli dovézt až do vesnice Metalist, kde byli postříleni ukrajinští vojáci, kteří zde padli do pasti, a kde byla o den později zadržena Naděžda Savčenková.
Sotvaže Korneljuk a Vološin vylezli z auta, něco je zasáhlo - co přesně není jasné, Vološin byl rozmetán na kusy, zbytky jeho těla byly v okolí nalezeny až večer 18.6., po útoku ruští teroristé tvrdili, že je „nezvěstný“, taxikář, stojící 50 m od výbuchu, uvedl, že po výbuchu kolem něho proletěl kus hadru z Vološinova obleku, ve kterém ještě byla střeva.
Z 90% popálený Korneljuk zemřel v nemocnici, kameraman Viktor Denisov přežil, a později vypověděl :“ Přežil jsem, protože jsem se od nich vzdálil k autu „ ( média psala , že se vzdálil na 100 m, auto však stálo asi 10 metrů od nich ), a dále uvedl : „ Jakmile jsem se vzdálil, začala minometná palba, měli jsme být mimo dostřel, ale „ nějak“ to dostali „ , média většinově psala „ zabiti při přestřelce mezi „ separatisty“ a ukrajinskou armádou „ ( před nimi byl zabit italský novinář a jeho místní pomocník ) …
Zdravotník, jenž Korneljuka do nemocnice přivezl, uvedl, že byl spálený na kost, a snubní prsten měl přiškvařený ke kosti, ale byl stále živý ( stejně vypadaly i děti z beslanské školy v 9/04 po útoku jednotek FSB na tělocvičnu plamenomety Šmel RPO-A + Z + raketomety RPG-25 +26, viz moje články o Beslanu )– lékař řekl, že nemá šanci, zatímco novinářům lékař tvrdil, že „zemřel na operačním sále“ …
( 29.6. 014 byl zabit kameraman Anatolij Klyjan při natáčení propagandistického dokumentu, dokonce i když byl smrtelně postřelen do břicha, stále natáčel, a natočil tak vlastní smrt – byl v autobusu plném žen, údajně matek ukrajinských vojáků, které vjely v Putinově autobusu na ukrajinskou vojenskou základnu v Doněcku, aby údajně požadovaly propuštění svých synů z ukrajinské armády (po vzoru bolševických žen) …
Řidič vjel bez povolení na základnu, v prudké palbě však autobus obrátil, a jel zpět – celé hejno ruských novinářů, které jelo v autech za autobusem, se poté na ruské kamery „ divilo „, proč začali ukrajinští vojáci na autobus, který vjel na jejich základnu, střílet …
Propagandistické LifeNews mělo pohotově na místě několik reportérů, do autobusu vstoupil reportér Jevgenij Ljamin, jenž byl s Klyjanem až do jeho skonu, taktéž reportér Vitalij Chanin z REN TV.
Klyjan ještě v autobuse pronesl „ Byl jsem střelen“ , i v autě byl ještě při vědomí, a zajímal se jen o kameru - jeho poslední slova byla „ Kamera „ , jako by tím chtěl něco naznačit, poté upadl do bezvědomí, a v nemocnici se již neprobral. )
Nikolaj Varsegov z listu Komsomolskaja pravda, jenž byl s nimi ubytovaný ve stejném hotelu, uvedl, že mu Korneljuk nabídl, aby jel také, ale odmítl.
Varsegov se velmi divil, jak ukrajinští vojáci mohli přehlédnout, že jsou na kontrolním stanovišti novináři, protože kontrolní stanoviště měli jako na dlani.
Přispěvovatel do Russia Today, britský novinář Graham Phillips, jenž byl Ukrajinci 2x zadržen a propuštěn ( 25.7.014 po druhém zadržení jej ukrajinské úřady deportovaly do PL ), Korneljuka znal, a vyslovil se k jeho smrti.
Šéf LifeNews Ašot Gabreljanov pohrozil, že „ ruské novináře neodstraší od jejich práce ani jejich vraždění „ , to samé zopakovala šéfredaktorka Russia Today, Margarita Simonjanová, která prohlásila, že „ruské TV budou na východní Ukrajinu vysílat další novináře, protože Kyjevu by se mediální ticho líbilo „ …
