Ruské i US tajné služby brzy pochopily, že radikální islám je sice ohrožuje, ale že islámistického terorismu je možno využít pro jejich mocenské zájmy …(viz Maschadov I + Protiteroristický boj, obchod,který vynáší) …
Putin a Bush Junior ve svých projevech o „ nemilosrdné válce proti mezinárodnímu terorismu „ mnohokrát zmínili nebezpečí znovuustavení „ nového totalitního světového kalifátu , rozkládajícího se od Evropy po jihovýchodní Asii“ , nebezpečí, kvůli kterému je nutno významně rozšiřovat a posilovat pravomoci bezpečnostních složek, třebaže prozatím nostalgickou myšlenku na mečem prosazený světový kalifát má ve své volební rétorice jen hrstka extrémistických skupin, např. Hizb ut-Tahrir/HT (viz Londýn, bašta islámistického extrémismu), založená v roce 1952 palestinským šejkem Nabahani (Pákistán se svými 140 milióny muslimy, a Egypt s 80 miióny muslimy, jsou nevybuchlými islámistickými bombami, udržovanými v provizorní deaktivizaci proamerickými vojenskými režimy) …
Hrozba kalifátem byla hnacím motorem boje proti „mezinárodnímu terorismu“ (viz projev Bushe Juniora z 5.9.06, kdy slovo kalifát, jako islámistickou říši Zla, použil v každé třetí větě, přičemž Bílému domu bylo úplně jedno, že „kalifát, rozkládající se od Evropy až po jihovýchodní Asii“ nikdy neexistoval, největší jaký existoval, byl efemérní kalifát z roku 750 n.l., rozkládající se od Pyrenejí po Indii, ottomanský kalifát byl podstatně méně ambiciózní ) …
Kalíf se stal v roce 632 n. l. nástupcem zemřelého proroka Mohameda, avšak po prvních čtyřech kalífech se k moci dostávaly různé dynastie, do roku 750 vládla dynastie Omejádů, poté v Bagdádu dynastie Abbassidů, „zrušena“ Mongoly v roce 1258, kdy potomci posledního kalífa uprchli do Káhiry pod ochranu mamelukských sultánů. 1517 Egypt dobyl Sulejmán „Velký“, načež si od té doby titul kalífa nárokovala ottomanská dynastie …
Středověký mesiášský takfirismus za hlavní nepřátele islámu považuje „špatné“ muslimy/apostaty, přičemž za špatné muslimy považuje všechny muslimy, kteří se zbraní v ruce nebojují nejen za vytvoření světového kalifátu, ale především proti „špatným“ muslimským vládám, kteří kalifátu stojí v cestě, protože jejich „malá zbožnost“ posiluje nepřítele ( nerozlišují mezi “ špatným/umírněným“ muslimem a „křižákem“ či „Židem“ ) …
Takfiristické skupinky vegetovaly v muslimské společnosti od nepaměti, ale teprve boj proti sovětským okupantům v Afghánistánu je sjednotil.
Egyptský chirurg šejk Ajman Zawahiri,šéf Egyptského islámského džihádu, jehož příslušníci zavraždili v roce 81 Anvara Sadata, uzbecký islámistický extrémista Tahir Jaldešiv, a bývalý šéf paňdžábské filiálky nejvýznamnější pák. islámistické strany Džamaat Islami, šejk Essa/Ezza, budoucí ideologové „al-Qajdy“ , byli již v té době zuřivými takfiristy …
UBL, jehož původním cílem bylo jen „skromné“ vyhnání okupantů ze všech muslimských území, se stal zavilým takfiristou až poté, co bohatého a pobožného mladíka ku svému užitku (potřebovali jeho několikamiliónové roční kapesné) zpracovali „egyptˇané „ …
Arabští džihádisté, kteří v 80.letech do Afghánistánu proudili, se dělili na „jemenity“ a „egyptˇany“ (islámistické jestřáby - Zawahiri,Jaldešiv, Essa) .
Cíl „jemenitů“ byl prostý – stát se Alláhovými mučedníky. Když nebojovali, podstupovali voj. výcvik, vařili si, prali si spodky a chodili spát se slepicemi hned po poslední večerní modlitbě/isha .
Většina z nich se po stažení sov. jednotek v Afghánistánu/v Pákistánu oženila a usadila, jen málo z nich pokračovalo v boji, za což si od „egyptˇanů“ vysloužili přezdívku „primitivové“ .
K táboru „egyptˇanů“ patřili středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaní lidé s „vyššími“ politickými cíly, kteří pod svým praporem takfirismu soustředili v 80.letech následující džihádistické skupiny :
a) al-Jamaa al-Mouqatila, složená hlavně z Libyjců, které šéfoval plukovníkem Kaddáfím placený šejk abú Lais al Lybi
b) libyjskou skupinu Jabha al-Birra, které šéfoval Libyjec ibn Málik
c) egyptskou Jaysh al-Mahdi, v čele s Egyptˇanem Abdulem Rahmanem Canady (po jeho zavraždění jí šéfoval šejk Essa)
Vysokoškolsky vzdělaný šejk Essa*1968 (vlastním jménem Ghulam Mustafa, přezdívaný Djihadi či Shahjee), zklamaný, že volební strategie zředˇuje ideologii strany Džamaat Islami, odešel k afghánským mudžáhedínům koncem 80.let, brzy se stal přítelem UBL.
Když se v roce 89 sov. jednotky musely stáhnout, „ISI“ ovládla afghánské město Džalalabád, a dosadila do něj mudžáhedínskou vládu, kterou řídila . V tomto „manažerském“ týmu mudžáhedínů byli hlavní mudžáhedínští (paštunští) velitelé, arabští velitelé džihádistů, a byli v něm i dva mladíci, UBL s miliónovým kapesným, a jeho přítel Ghulam Mustafa …
Ve výcvikových táborech „al-Qajdy“ kolem Džalalabádu vojenská kontrarozvědka/Inter-Services Intelligence/ ISI cvičila i mudžáhedíny pro boj v Kašmíru, kde v roce 89 zorganizovala islámistické povstání za jeho odtržení od Indie .
Ghulama Mustafa měl na starosti finanční převody z Pákistánu, zprostředkované ISI, na účty „al-Qajdy“, a logistiku výcviku kašmírských mudžáhedínských teroristů, který ISI platila za peníze Rijádu ,
Z tohoto důvodu měl její agent Ghulam Mustafa přiděleného kontaktního důstojníka z ISI z pák. 10. armádní divize, která „povstalecké“ aktivity svých mudžáhedínů organizovala …
Jako pák. spojka „al-Qajdy“ Ghulam Mustafa pronikl i do největší islámistické sítě ISI „Gilani“ (viz Vražda US novináře Daniela Pearla, jenž se pro svoji investigativní reportáž o al-Qajdě a 9/11 snažil proniknout právě do této sítě, unesen byl 23.1.02 ,když šel v Karáčí na schůzku s údajným šejkem Gilanim ) s ústředím v mauzoleu Mian Mir v Lahore, které šejk Sajíd Mubarak Ali Gilani spravoval.
Daniel Pearl byl popraven údajně islámisty po devíti dnech, když Bushova vláda nereagovala na požadavky údajných únosců (osvobození pák. teroristů v US věznicích + okamžité dodání Islámábádu stíhaček F-16) , které jí bylo posláno emailem ... Podle tohoto emailu FBI vypátrala tři osoby, které byly v Pákistánu zatčeny 21.3.02, společně s Ahmadem Omarem Sajídem Šejkem, britským občanem, jenž v LON vystudoval matematiku, Usámovým „adoptovaným“ synem, počítačovým géniem, kterého zavražděná Benazír Bhuttová tři týdny před svojí smrtí veřejně nazvala vrahem UBL (viz Pákistánská stopa II (Novodobý Brutus?) …
Tito údajní vrazi Daniela Pearla byli odsouzeni v procesu za zavřenými dveřmi 15.7.02. Ahmad Omar Sajíd Šejk, organizátor finančního aspektu 9/11, kterého se pákistánské a anglosaské tajné služby chtěly zbavit (gen. Mušarraf ve své knize In the Line of Fire tvrdí, že britský občan Ahmad Omar Sajíd Šejk byl double agent MI6/ISI=CIA) , byl odsouzen k trestu smrti (trest doposud nebyl nevykonán, propadl se do oné „černé díry“, ve které dál hnije, nebo byl recyklován) …
Poté, co Ahmad Omar Sajíd Šejk po svém odsouzení (trest smrti nečekal) odvolal své přiznání, „přiznal se“ k vraždě Daniela Pearla ing. Khalid Šejk Mohammed /KSM , údajně třetí nejvyšší „technický“ velitel „al-Qajdy“ , další agent ISI (viz Americký „proces“ s minirybkami 9/11), kterého však ISI, na rozdíl od výše zmíněného britského počítačového experta, do Washingtonu vydala …
Ghulam Mustafa,alias šejk Essa/Ezza, byl v 8/ 04 zadržený v Lahore pák. protiteroristickou policií ( která 11.8.04 v Islámábádu zatkla jeho švagra Usmana, a přes jeho telefonické kontakty přišla na Ghulama) , ale ISI se postarala o světovou raritu, a dosáhla toho, že u protiteroristického tribunálu proti němu nebyla vznesena žádná obžaloba, takže byl v 9/04 propuštěn, ale 25.12.04, když CIA naléhala na jeho vydání, byl opět zatčen,,jen aby zmizel v černé díře jako jemu podobní, a zapomnělo se na něj …
Ghulam Mustafa jako šéf pákistánských operací „al-Qajdy“ toho věděl o spolupráci ISI/CIA s „al-Qajdou“ příliš mnoho .
Hrozba, kterou kalifát představuje pro křestˇany ( v 21.stol. muslimové v Pákistánu napadají křestˇanské osady se sekyrami), je o to nerealističtější, že muslimská obec umma je všechno, jen ne jednotná : mezi islámisty doutná „světová“ válka (což bylo i záměrem tajných služeb) …
Rijád po ropné energetické krizi z roku 73 investoval své petrodolary do renesance islámu za zády svého US spojence, či pod záminkou boje proti „komunistům“ přímo pod vedením CIA .
Svržení šáha stoupenci ajatolláha Chomejního v Teheránu v 1/79, a sovětská okupace Afghánistánu v 12/79, poskytly islámismu další mocnou jiskru, zatímco US intervence v Iráku z 3/03 mezi islámisty vykrystalizovala spory v době, kdy jejich sítě rozpoutaly ve státech od Somálska přes Irák, Palestinu až po Pákistán vražedné a nepřehledné klima boje všech proti všem, aby vyvolaly totální chaos, rozložily státní moc a prostřednictvím svých ozbrojených skupin převzaly faktickou kontrolu nad státy v těchto zemích …
Salafističtí imámové v mešitách vyhlásili mobilizaci muslimů proti „křižákům a Židům“ , nařídili svým pravověrným odchod do sousedních států, a všeobecně jim na nezaměstnanost předepsali povolání teroristy mučedníka …
Toto zjednodušené podání však vyživuje jen oficiální internetovou verzi.
V terénu je realita velmi různorodá , např. v Iráku část sunnitského protiamerického odboje vystupovala proti stratégii vyhlazování šíitů , což se veřejně projevilo po útocích členů „al-Qajdy“ na šíitské mešity.
Také v Afghánistánu se talibanci, nárokující si jen boj proti okupantům/národní islámismus, vojensky utkávali s džihádistickými arabskými oddíly bojujícími za celosvětový kalifát …
Jádro sporu mezi šéfy Talibanu a „al-Qajdou“ spočívalo v otázce, jakou strategii uplatňovat vůči Islámábádu, jehož žáci z madras ,vedle Afghánců rekrutovaných CIA/ISI z uprchlických táborů v pákistánském pohraničí, zaplňovali talibanské řady …
Talibanci měli proto eminentní zájem se s Islámábádem dohodnout na spolehlivě fungujícím modu vivendi, zatímco pro vůdce arabských džihádistů byl gen. Mušarraf zrádcem islámistické věci, takže svržení „neznabožské proamerické vojenské diktatury“ a nastolení diktatury tvrdého islámistického ražení vyhlásili za svatý cíl (hlavně potřebují její jadernou bombu) …
Od roku 1980 se obě pákistánské horské provincie Severní a Jižní Waziristán, ovládané afghánskými kmeny,přeměnily na týlové základny džihádistů z celého světa, jejichž vůdci zde v letech 03-06 vytvářeli islámistické miniemiráty, v nichž vládli nezávisle na šéfech Talibanu a pákistánské tajné službě ISI, což se nelíbilo ani talibancům, ani Islámábádu …
O to více, že z těchto miniemirátů organizovali městskou gerilu, jejímž cílem bylo rozpoutání chaosu v afghánských, a zejm. v pákistánských městech, s úmyslem vyvolat v Pákistánu islámistické povstání za ustavení salafistického kalifátu …
Zuřivá protizápadní dogmata „al-Qajdy“ , propagovaná od počátku 90.let v Afghánistánu, byla především zaměřená proti prozápadní vojenské klice v Islámábádu, zatímco samotný boj v Afghánistánu měl pro takfiristické velitele „al-Qajdy“ vždy jen provinční charakter …
Srážky mezi talibanci navzájem politicky izolovaly Uzbeka z „al-Qajdy“ Tahira Jaldešiva, jenž za prioritní cíl považoval boj s pák. armádou, zatímco voj. velitel proslulý svoji krutostí i vůči ženám a dětem molla Dadullah , jenž v rámci instrukcí hlavního ideologa Talibanu mysteriózního molla Omara mezi talibanskými frakcemi zprostředkoval příměří, spolu s hlavními veliteli Sev. Waziristánu Jaluddinem Haqqani, jeho synem Sirajuddinem, bývalým předsedou talibanského Nejvyššího soudu Noor Mohammad Sadiqem, a Abdulláhem Khaliqem tvrdili, že kdyby arabští džihádisté a pákistánští talibanci odešli bojovat proti NATO a US do Afghánistánu, prokázali by tím džihádu za ustavení kalifátu větší službu, než když bezúčelně setrvávají v obou Waziristánech, a hádají se, zda s pák. armádou bojovat či nebojovat …
Na jaře 06 se sice všichni spojili a odrazili ofenzívu NATO, ale žádného většího strategického cíle, jako dobytí Kandaháru či obklíčení Kábulu, nedosáhli …
Pokrytectví mezi těmito svatými bojovníky dosáhlo vrcholu, když vedení „al-Qajdy“ v Sev. Waziristánu „na oko“ přistoupilo na strategii molla Dadullaha, takže kmenoví vůdci Waziristánu 5.9.06 podepsali s pákistánskou armádou příměří oplátkou za finance a dodávky zbraní z Islámábádu …
S příměřím nesouhlasící Uzbek Tahir Jaldešiv z takfiristického Islámského hnutí Uzbekistánu, přidruženého k „al-Qajdě“ (se sídlem v Mir Ali, hnutí údajně mělo asi 20.000 členů, a bylo prolezlé příslušníky ruských tajných služeb), se vzápětí opevnil ve třech vesnicích Jižního Waziristánu (Shin Wasrak,Azam Wasrak a Kaloosha), nakonec se však ke smůle NATO pro jeho jarní ofenzívu z roku 07 všichni spojili, když se Jaldešiv místním talibanským šéfům vzdal …
Otázkou je, zda boje mezi arabskými džihádisty a pákistánskými/waziristánskými talibanci nejsou pro vojáky NATO danajským darem. Každopádně smrt molla Dadulláha v 5/07, jenž byl na výplatní pásce samotného Mušarrafa, paradoxně pro NATO nic dobrého nepřinesla, naopak, vyvolala ve východním Afghánistánu mstivé protiakce, nejistotu a politický chaos .
V 3/07 se od talibanců opět distancoval „proslulý“ Gulbuddín Hekmátjár ( ateisty, za které považoval i ve víře vlažné muslimy, pohřbíval zaživa) , v 80.letech hlavní protagonista CIA v protisovětském odboji mudžáhedínů , a to proto, že se po odchodu bolševických vojsk stal hlavním konkurentem talibanců, tj. molla Omara v jeho boji o kontrolu nad Afghánistánem, takže si navzájem vypalovali výcvikové tábory …
„AlQajda“ v Afghánistánu, jako všechny tajné služby zde působící, sledovala osvědčenou taktiku Římanů „Divide et Impera/Rozděl a panuj“ .
Rozsévala mezi talibanské vůdce nesváry, a organizovala různé provokace, aby příměří s pák. armádou sabotovala …
Příležitost vzít záležitosti talibanců opět pod svoji kontrolu se jí naskytla 17.1.07, když pák. letectvo bombardovalo jeden výcvikový tábor džihádistů v Jižním Waziristánu. Baitullah Mehsud, jeden z mála talibanských velitelů v Jižním Waziristánu, pod tlakem Uzbeka Jeldešiva, prohlásil bombardování za porušení příměří, načež Jaldešiv vyslal v odvetu do pákistánských měst desítky svých sebevražedníků, kteří sice smrt rozsévali, ale dohody s pák. armádou, přežily ( Islámábád chce vyčistit talibance od džihádistů, a zapojit umírněné z nich do vlády v Kábulu ) .
Vražedné rozpory mezi džihádisty a waziristánskými/pákistánskými talibanci znovu propukly v 3/07, když talibanci pod vedením málo známého velitele Hadžiho Nazira , hýčkaného ISI, za nepřítomnosti svého šéfa Baitullaha Mehsuda (byl na „summitu“ u molla Dadullaha) , zmasakrovali v Jižním Waziristánu kolem 150 středoásijských džihádistů Jaldešiva …
Hadži Nazir jim dal na vybranou : budˇ půjdou bojovat do Afghánistánu proti NATO, nebo složí zbraně - dali přednost konfrontaci s ním .
To samé se odehrálo v Sev. Waziristánu, kde podobný výběr nastolil před džihádisty legendární protisovětský velitel z 80.let Jaluddin Haqqani .
Proto se džihádisté začali přesouvat do nové zaslíbené země, do Iráku, aby se zde pokusili nastolit světový kalifát dříve než v Pákistánu, pokud neskončili jako jejich soukmenovec voj. velitel Abdul Hadi Iraki, jenž odešel do Iráku koncem roku 06, krátce nato byl zatčen, a údajně odeslán na Guantanamo …
Do Iráku džihádisté hromadně odcházeli již v roce 03 poté, co druhý US administrátor Paul Bremer „chytře“ rozpustil všechny bezpečnostní složky, a irácké hranice v důsledku toho nikdo nehlídal , třebaže Sdružení iráckých ulemů Bremera varovalo, aby nechal fungovat alespoň pohraniční stráž, což Bremer odmíl …
Od té doby po Iráku volně pobíhali nejrůznější dobrodruzi a džihádisté, kteří zde sledovali vlastní cíle, ale které irácký protiamerický odboj, který se jen velmi pomalu začal slepovat ze vzájemně nevraživých kmenových vůdců, baasistických důstojníků a namyšlených republikánských gardistů, zpočátku vítal s otevřenou náručí …
Je však docela možné, že odvoláním pohraniční stráže Bush Junior sledoval vyšší cíle, a chtěl alkajdisty nalákat z Afghánistánu a z Waziristánu do Iráku , a že projednou myslel docela vážně to, co říkal, když ve svém projevu z 2.7.03 vykřikl :“ Chtějí-li nás alkajdisté napadnout v Iráku, atˇsem přijdou, o to dříve s nimi v rovném terénu dříve skoncujeme … „ .
Brzy byl ze zahraničních džihádistů znechucen i samotný irácký protiamerický odboj, přičemž toto znechucení nejvýstižněji vystihl Ibrahím Šamari, mluvčí irácké Islámské armády, v katarské TV al-Džazíra v 4/07, když prohlásil :“ Naše cíle jsou tak odlišné, že bychom za jistých okolností dali přednost jednání s Američany …“ .
„Al-Qajda“ koncem roku 06 v Iráku vyhlásila vytvoření „ideologicky čistého“ emirátu, a svému iráckému programu vyhlazení šíitů chtěla zaslíbit veškerý protiamerický sunnitský odboj …
V terénu to opět dopadlo trochu jinak - 26.4.07 na tiskové konferenci ve Washingtonu vrchní velitel US armády v Iráku gen. David Petraeus prohlásil :
“ V provincii Anbar a v dalších oblastech, o kterých jsme si mysleli, že jsme je ztratili, nyní probíhá boj protiamerického sunnitského odboje proti zahraničním džihádistům, do kterého na straně sunnitů vstoupily i jiné složky odboje, které považují takfirismus za deviantství …“ .
Gen. Petraeus dále uvedl, že jeho lidé stále vyjednávají se šéfy sunnitského odboje, aby se jejich milice vyčištěné od džihádistů, zapojily do iráckých bezpečnostních složek …
Situace na strategickém jihu, sousedícím s íránskou ropnou provincií Chúzestán (rovněž neklidnou, protože zde k nevoli Teheránu žijí chúzestánští Arabové), kde jsou irácká ropná pole, a kde žije většina iráckých šíitů, nebyla o nic lepší, protože zde Teheránem placené šíitské milice během tří let zavraždily na 30 šíitských šejchů, kteří se chtěli připojit k sunnitskému odboji …
Poté, co v 1/06 ve volbách zvítězil Hamas, v 8/07 asi 10.000 Palestinců v Ramalláhu demonstrovalo za nastolení kalifátu.
Demonstrace byla dílem palestinské Strany za islámské osvobození/PIL, v arabštině výše zmíněné HT, s intelektuálním ústředím v Londýně/LON, která chtěla vytěžit z toho, že „nadšení“ pro bratrovražedné hrátky aktivistů z Hamasu a Fatahu , z kterého je i „prezident“ samosprávy Mahmúd Abbás, mezi Palestinci opadlo … Strana PIL/HT neuznává volby jako metodu nastolování palestinských vůdců, odmítá jak Hamas, tak Fatah …
V 11/07 PIL/HT zorganizovala demonstraci v Hebronu proti konferenci v Annapolis, na které se jednalo o obnově dialogu mezi Palestinci a Izraelci . ke které se připojili i úderníci z Hamasu, přičemž střetnutí s aktivisty al-Fatah nepřežil při demonstraci jeden Palestinec .
PIL/HT je založena na konspirativní bázi, kdy základní buňky „halqa“/kruh neví nic o další hierarchistické struktuře Strany, která pečlivě tká své sítě v Předjordánsku, zejména na univerzitní půdě, kde její „kroužky“ Za islámské vědomí varují studenty před úzkoprsým nacionalismem, a nabádají je k angažovanosti za světový kalifát …
„Nadnárodní elitářská“ PIL/HT sdružuje zastánce světového džihádu nejtěžšího kalibru, v Palestině však k roku 07 měla jen 200-300 členů, což je podstatně méně než má v Evropě, kde plamenně bojuje proti začlenění muslimů do západní společnosti (tj. proti rozmělňování islámských hodnot) …
K námitkám západní společnosti ohledně nošení islámského šátku/či burky apod. na veřejných prostranstvích , její šéf prohlásil:“ Dnes nám Západ vnucuje, co máme nosit na hlavě, zítra bude chtít změnit, co máme v hlavě …“
Třebaže její šéfové prohlašují „ Naše bratrství je skutečné, zatímco naše „občanství“ falešné …“ , jejich organizace nejvíce vzkvétají v anglosaském multikulturním světě, který by za nic nevyměnily …
Je s podivem, že PIL/HT v Británii nezakázali ani po londýnských atentátech, údajně proti ní UK tajné služby neshromáždily „dostatek kompromitujících důkazů“ … Že by předseda jejího výkonného výboru, dr. Abdul Wahid, jenž se vždycky od „al-Qajdy“ distancoval, byl dalším poradcem UK tajných služeb ?
Na rozdíl od Británie, ve Francii, Španělsku, Německu a Dánsku mají jasno : pro svoji negaci státního demokratického zřízení, pro veřejné popírání holocaustu a práva Izraele na existenci byla již mnohokrát zažalována u zdejších soudů .
Stranu PIL/HT založil palestinský šejk Takieddine Nabahani, jenž za britského mandátu (1922-48) byl islámským soudcem (kadi) v přístavu Haifa.
Vystudoval na slavné káhirské islámské univerzitě al-Azhra, na níž vstoupil do Muslimského bratrstva, sponzora dnešního Hamasu. Šejk Nabahani intelektuálně vedl palestinské ovečky Muslimského bratrstva mj. v Jeruzalémě.
V roce 1950 musel přejít do ilegality, v níž vydal knihu Jak zachránit Palestinu, ve které tvrdí, že palestinský nacionalismus Palestinu nezachrání. Jediné, co ji může navrátit Palestincům je reconquista, světový kalifát aneb celosvětový federální islámský stát …
Tvrdí, že koloniální velmoci zmanipulovaly ottomanské politické dědictví - podle něho měl titul kalífa opět převzít nějaký významný Arab ( z elity Strany PIL/HT) , a ne aby ho nějaký Mustafa Kemal Atatürk, podněcovaný západními velmocemi, v roce 1924 zrušil …
Na tuto myšlenku přišel poté, co Palestinu anektovalo bratrské Jordánsko, když se Brity vydržovaný emír Abdalláh na základě dohody s Londýnem/LON ( za „uznání „ izraelského státu) v 12/48 prohlásil za krále arabské Palestiny a vyhlásil spojení území na obou březích Jordánu do Hášimitského království jordánského (velmi chudého, závislého na vnějším sponzoringu ) …
Zatímco východní jordánský břeh (Zajordánsko) byl feudálně zaostalý, palestinský západní břeh (Předjordánsko) byl „intelektuálně“ a nacionalisticky „vyspělý“, zradikalizovaný přítomností statisíců uprchlíků z nového izraelského státu …
Protože feudální lordové Zajordánska nemínili anektované Palestince připustit ke spoluvládnutí a učinili ze svých arabských bratrů podřadné občany, Palestinci v 7/51 zavraždili krále Abdalláha, „ zrádce“ palestinské věci …
Vrah byl stoupencem jeruzalémského velkého muftího Amína Husajního, takže Palestince postihla tvrdá perzekuce, jejich aktivisté, pronásledováni tajnými službami celého Blízkého východu, prchli většinou do Sýrie .
Přestože jordánské úřady v roce 52 odmítly šejkovi Nabahani jeho stranu registrovat jako politickou stranu, a zaregistrovaly ji jen jako „společnost“ , šejk Nabahani se přesto, po vyhnání Palestinců z Jordánska, ze svého syrského exilu (1953-59), zúčastnil , jako správný nepoddajný palestinský intelektuál, jordánských voleb …
Nejenže nevyhrál, ale byl vzápětí nato vyhoštěn podruhé, tentokrát z Damašku, odjel tedy do Bejrútu (od té doby šejk a jeho Strana PIL/HT neuznává volby jako metodu nastolování palestinských a arabských vůdců všeobecně, protože žádný stát jeho stranu k volbám nechce připustit ...) …
Formální podpora palestinské kauzy je jediným pojítkem rozhádaných Arabů, avšak žádný z arabských států své intelektuální/politicky aktivní, u Arabů neoblíbené palestinské bratry nechtěl mít na svém území, všude, kde byli, tam vyprovokovali občanský chaos - v Jordánsku málem, proto byli svými jordánskými bratry vyhnáni, v Libanonu, kam se přesunuli, kvůli nim v druhé polovině 70.let vypukla občanská válka, když se předáci jednotlivých komunit přeli o jejich přítomnosti v jižním Libanonu, ve kterém si Palestinci udělali stát ve státě i s raketovými základnami, třebaže smluvně jim libanonský stát povoloval jen nošení ručních zbraní, nemluvě již o vojenském zásahu Izraele z 6/82 v jižním Libanonu, během kterého propukl bratrovražedný boj nejen mezi palestinskými frakcemi , ale který arabským státům, zejména Sýrii, posloužil k tomu, aby své palestinské bratry nechaly „ mučednicky “ zemřít za izraelského bombardování Bejrútu, třebaže ke zklamání Damašku Jásir Arafat izraelské bombardování přežil …
Po 20 letech politické hibernace šejkova organizace HT se mysteriózně a razantně znovuobjevila na politické scéně , a nejen na periférii islámu v postsovětské Střední Ásii, ale především u muslimských komunit v Evropě, se svým politickým ústředím v LON (viz hizb.org.uk), kde se zcela legálně oddává propagaci své Strany mezi indo-pákistánskými-bangladéšskými imigranty, a vydává zde dva „kulturní a rodinné“ čtvrtletníky New Civilisation a Salam …
Je velkou ironií historie, že právě z bývalé koloniální metropole se její členové bangladéšského původu snaží znovu naroubovat myšlenku kalifátu mezi muslimy dnešního bangladéšského státu …
Svoji početní slabost strana HT maskuje korouhví islámské jednoty ve světovém kalifátu, stejně jako dosluhující „al-Qajda“ ,která již splnila své poslání, a svůj odchod z politické scény v 10/06 maskovala prohlášením, že definitivně odchází z Waziristánu, aby vytvořila kalifát v Iráku , načež vytvořila virtuální kalifát na internetu, přičemž titul kalífa svěřila jistému džihádistovi v iráckém terénu …
Tajné služby již neví, co by …
Ve Střední Ásii si HT hlavní štáb učinila v Tádžikistánu (92-95 občanská válka mezi komunisty a islámisty, do které se HT nevměšovala, což učinila i o 15 let později v palestinské „samosprávě“ (její rozpočet financuje EU) , kdy nečinila rozdíl mezi Hamasem a Fatah, odmítla obě hnutí …
V Uzbekistánu se HT stala černým koněm politické scény, čekající na svoji příležitost.
Se svojí sítí je na tom podstatně lépe v Indonésii, kde v 8/07 na stadiónu v Džakartě na podporu světového kalifátu shromáždila několik desítek tisíc svých přívrženců …
HT má ve světě možná několik desítek tisíc stoupenců, přesto vlivná Heritage Foundation a Nixon Centre Washington podpořily tvrzením, že HT „ má několik miliónů stoupenců, které ohrožují US zájmy především ve Střední Ásii …“ .
„Celoplanetární“ kalifát spíše prosazují tajnými službami nastrčené organizace, aby mohl být veden výnosný a zájmový boj proti terorismu, zatímco palčivějším problémem pro Evropu je probíhající reislamizace přistěhovalců muslimského původu …
