- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Tato gigantická mutace roubující kapitalismus na komunismus má ale závažné sociální důsledky.
Od roku 90 šanghajská radnice ve jménu svobody podnikání středních vrstev pronájmu nemovitostí domácím i zahraničním firmám obětovala desítky obytných čtvrtí – z centra města byly násilně vystěhovány tři milióny chudých obyvatel, kterým radnice byty jednoduše vyvlastnila, přestože do roku 80 městské byty za symbolické nájemné představovaly významný prvek státní politiky, a státním podnikům umožnily vyplácet nízké mzdy ( tento systém byl definitivně zrušen až v roce 98 – samozřejmě, že negativním aspektem tohoto výměnného systému bylo, že nikdo na údržbu těchto domů nevydával ani halíř , takže v roce 80 většina z těchto obecních domů byla již stejně neobyvatelná) …
Organizované bandy dnes za bílého dne terorizují majitele bytů a restaurací , kteří nechtějí své nemovitosti radnici odprodat - kdo neodprodá,tomu radnice přeruší dodávky vody a elektřiny (a naopak, kdo odprodá bez zaváhání, dostane náhradní byt blíže k centru města ) … Je-li tento „neochotný“ majitel navíc zaměstnán ve veřejném sektoru, přijde i o zaměstnání …
Město Šanghaj tudíž nemovitosti budˇnásilně vykupuje ( oficiálně za 300.000 juanů za 90m čtverečních , v praxi za 40.000 juanů, jak hořce prohlašují jejich bývalí majitelé, tržní cena je asi 20.000 – 30.000 juanů za metr čtvereční), nebo z nich jejich majitele násilně vystěhovává. Jestliže se jich nějaký advokát zastane, přijde většinou o licenci …
Centrum Šanghaje zahrnuje deset čtvrtí s patnácti milióny obyvatel , s příměstskými a venkovskými oblastmi má Šanghaj rozlohu kolem 6.340 km čtverečních.
Oblast kolem řeky Suzhou je přísně odstřihnuta od průmyslu, aby zámožní investoři měli zdravější životní prostředí …
Komunistický zákon o státním tajemství dodnes funguje s neuvěřitelnou efektivitou, takže když čínský novinář odešle fax, že v té a v té továrně se objevil plakát s nápisem „ Máme hlad , chceme zvýšení mezd „ , dostane za odfaxování tři roky nepodmíněně …
Současně je do této továrničky vyslána speciální policejní jednotka města Šanghaje, která provede grafologický rozbor plakátu a odvážlivého autora pošle za mříže ve stejné délce trestu …
Špatně také dopadl advokát, který se opovážil veřejně upozornit na nezákonné vyvlastňovací praktiky vysoce postaveného (a zámožného ) obyvatele Šanghaje soudruha Ču Čengiho, jenž je podle časopisu Forbes nejen jedenáctým nejbohatším Číňanem, ale i přítelem člena politbyra KS soudruha Chuang- ču, který byl do své funkce nominován bývalým gen. tajemníkem KS , jenž zastával i funkci starosty Šanghaje, soudruhem Tiang Že-min, jenž mimochodem předtím, než svoji funkci předal svému protivníku, současnému gen. tajemníku a prezidentu republiky soudruhu Hu, dosadil do ÚV KS pět z celkem devíti členů …
Někteří vyvlastnění zoufalci si marně stěžují až v Pekingu, a někteří z nich neváhali a učinili ze sebe hořící pochodně na šanghajském náměstí Lidu, čímž těžce poškodili image pekingského režimu – možná, že si to prezident Hu uvědomil, přinejmenším v 12/03 odvolací soud průkopnicky zrušil rozsudek trestu odnětí svobody nad dotyčným statečným advokátem ( nebo tím soudruh prezident Hu chtěl jen podkopat autoritu svého letitého rivala Tiang Že-mina, předsedy Ústřední vojenské komise ) …
Anebo jde skutečně o umravnění šanghajských úřadů, protože v 12/03 vedení strany po 25 letech navrhlo první ústavní dodatek, kterým bylo do ústavy zabudováno respektování soukromého vlastnictví/ „ legálně nabyté soukromé vlastnictví nesmí být porušeno/ani exekutorem “ …
Ani KS nemůže ignorovat hlavní kola tržní ekonomiky – soukromé vlastnictví, a ty, které s koly tržní ekonomiky točí pro blaho strany : milióny malých soukromých podnikatelů, kteří byli 16.sjezdem KS v 11/02 pasováni z kontrarevolucionářů na rytíře.
Vlastníkem všech těchto nemovitostí je od roku 49 jen a jen čínský stát, který však může postupovat na další subjekty právo na využívání pozemku - v roce 87 tak stát převedl možnost disponovat s pozemky smlouvami o pronájmu na dobu v rozmezí 30 - 90 let na města …
V Šanghaji se v roce 21 konal první sjezd Komunistické strany Číny ,první dělnické odbory v Šanghaji byly založeny v roce 24 , a byly to odbory dělníků textilního průmyslu – byly však brutálně rozehnány Čankajškem , jehož podporoval ultrapravicový gang Zelené ruky, financovaný šanghajskými velkopodnikateli (mimochodem, komunistická Čína v letech 49 – 71 nebyla členem Mezinárodní organizace práce – místo ní zde seděl delegát Tchajwanu. Vrátila se do ní až v roce 83 za Tenga poté, co souhlasila, že zaplatí výši svého příspěvku za 34 let ,který činil 36,5 mil. dolarů ) …
Šanghajská mládež byla ze Šanghaje za kulturní revoluce vysídlena a poslána pracovat do venkovských oblastí – až v 2/79 dostali někteří z nich povolení svůj původní domov nakrátko navštívit – jejich návštěva skončila rozsáhlými demonstracemi, aby směli v Šanghaji zůstat .
Od počátku 70.let. kdy se Maovo zdraví prudce zhoršilo, docházelo ve vedení KS k boji o moc . V roce 75 ,rok před Maovou smrtí, začaly rehabilitace osob, které byly za kulturní revoluce zbaveny politických funkcí …
V roce 76 zemřel rolnický ultrarevolucionář Mao ce-tung ( 83 let), jenž zemi svojí „ velkou proletářskou kulturní revolucí „ ,vyhlášenou v roce 66 ( bylo mu 73 let) jako odpovědˇ proti sovětskému revizionismu, zahájenému po XX.sjezdu KSSS v roce 56 jím nenáviděným Chruščovem (Mao jako Stalin vládl autokraticky, a XX.sjezd KSSS ústy Chruščova kult osobnosti odsoudil, totéž učinilo vedení KS Číny na VIII.sjezdu konaném v témže roce), přivedl do doby temna a hluboké mezinárodní izolace.
Tento „revizionistický“ sjezd KS Číny upozornil na nutnost udržovat kolektivní vedení strany, kdy Mao ce-tungův kult osobnosti měl být nahrazen „ moudrostí“ marxismu-leninismu …
Když si Mao a jeho stoupenci uvědomili, že ve straně , a tím i ve státě, ztrácejí vliv, a že nad nimi boduje druhý nejmocnější muž po Maovi charismatický Liu Šao-čchi, jenž vždycky byl jeho nejobávanějším protivníkem, přešli do protiútoku – nejprve avanturistickou politikou tzv. velkého skoku, kterou vyhlásili v roce 58.
Liu Maovu politiku velkého skoku ostře odsoudil a nadále ohrožoval Maovo osobní mocenské postavení – byl proto Maem na začátku kulturní revoluce, kterou po krachu své politiky velkého skoku v hospodářství vyhlásil 25.10.66, označen za veřejného nepřítele číslo jedna a okamžitě zavražděn .
Jeho „kulturní revoluce“ byla genocidou vlastního národa (kterou vzápětí po jeho smrti zopakoval v Kambodži Pol Pot, vystudovaný na Sorbonně – v pracovních táborech zavraždil 2 milióny lidí ) .
Maova věrná armáda (Lin Piao) a mládežnické „ rudé gardy „ negramotných mladistvých zahájily boj proti „zburžoaznění „ čínské městské společnosti - mladiství fanatici přednostně vyhlazovali ty, které považovali za gramotné, např. všechny,kteří nosili brýle, o kterých se domnívali, že „umí číst revizionistické knihy „, celkem Mao povraždil na 100 miliónů lidí, a vzorně okopíroval svůj vzor – Stalina, který byl o 14 let starší …
Za první čínské občanské války (24-27) Mao vynikl jako čiperný organizátor rolnického hnutí (vytvářel na čínském venkově zemědělské komuny, do kterých později za velké kulturní proletářské revoluce zahnal městské obyvatelstvo) …
Za druhé čínské občanské války (28-36 ) byl již významným členem KS Číny a představitelem jejího stalinského proudu …
Za Velkého pochodu provedl v 1/35 stranický puč (využil situace, kdy se většina delegátů sjezdu nezúčastnila , jen jeho přívrženci), a zmocnil se funkce předsedy UV KS, kterou zastával až do své smrti . Stejně jako Stalin okamžitě zahájil čistky ve straně ,ve kterých se zbavil svých odpůrců.
Ve třetí občanské válce 46-49 Mao a jeho KS zvítězili, čímž vznikla ČLR , vojensko-byrokratická diktatura s ústavně zakotvenou vedoucí rolí KS (v roce 80 měla KS 36 mil. členů, polovina z nich do ní vstoupila pod hrozbou násilí za kulturní revoluce) .
Mao ce-tung zemřel v pravý čas - Čína stála na pokraji hospodářského úpadku . Mao vydával 50% ze státního rozpočtu na armádu, zatímco na zemědělství svých milovaných rolníků jen 5,6% - každý čtvrtý Číňan byl nezaměstnaný .
Pro negativistický přístup ke vzdělání Velkého Kormidelníka Čína neměla kvalifikované odborníky ( „nejbystřejším“ postřehem Maa na poli ekonomiky byla jeho poznámka k sovětské učebnici Politické ekonomie, o tom že „ v politické ekonomii se pohybujeme v říši neznáma „ - proto byly ekonomické teze ekonomů, kteří přežili kulturní revoluci, zredukovány na absurditu hesla o „ prioritě politiky „ … ) .
Krátce po Maově smrti v 9/76 měla jistý vliv Maova vdova, bývalá špiónka, která však byla odsouzena v kampani z roku 78 proti bandě čtyř (Maových nejvěrnějších), po které následovaly procesy, a v 1/79 i popravy hlavních 26 protagonistů teroru za kulturní revoluce .
V boji o Mao ce-tungovo dědictví ze dvou frakcí KS zvítězil náčelník generálního štábu čínské armády, v roce 75 rehabilitovaný voják Teng Siao-pching , jehož vedoucí pozici potvrdil XI.sjezd KS v roce 77, a to proti předsedovi ÚV a předsedovi vlády , pohrobku Maa, Chua Kuo-fenga, který se stal premiérem ještě za Maa v 4/76.
Teng poté bezproblémově ( až na studentské bouře v 6/89, které požadovaly i politické reformy,tj. zpochybňily vedoucí úlohu KS ) dostal Čínu z kolejí Maovy zaostalosti na koleje světovosti.
Od roku 78 Čína navazovala diplomatické styky s kapitalistickými státy, v 1/79 navázala diplomatické styky s US , kdy Teng navštívil Washington .
V 1/79 Peking zahájil krátkou válku v pohraničním pásmu s Vietnamem, když již v 1/74 Čína obsadila ostrov Hoang-sa, jeden z Paracelských ostrovů v Jihočínském moři s ropnými nalezišti, na které vznáší nárok i Vietnam …
V 4/79 Čína jednostranně vypověděla, rok před uplynutím její platnosti, sovětsko-čínskou smlouvu o přátelství a spolupráci …
Teng Siao–pching v roce 78 vyhlásil novou ekonomickou politiku založenou na otevření se kapitalistickým zemím a kapitalistickým institucím (MMF, Světová banka ) , tzv. program čtyř modernizací ( v jejím rámci byli odškodněni i drobní podnikatelé a majetní rolníci, kteří za kulturní revoluce skončili v pracovních lágrech jako kontrarevolucionáři ).
V praxi se s její realizací aneb s všestranným průlomem do světa začalo v roce 80 , kdy byla podél hospodářsky nejrozvinutějšího jihovýchodního čínského pobřeží vytvořena čtyři zvláštní hospodářská pásma, ve kterých měli zahraniční investoři příznivější podmínky pro placení daní, úvěry, vývoz zisku a obstarávání surovin : Šen-čen, Ču-chaj a Šan-ču v provincii Kuang-tung , a Sia-men v provincii Fu-tien ( stejná privilegia měly ale i čínské podniky mimo tyto zvýhodněné zóny, pokud jejich produkce byla určena pro vývoz ).
V roce 83 byl pro zahraniční investice otevřen druhý největší čínský ostrov po Tchaj-wanu, Chaj-nan. V roce 84 získalo podobný statut 14 měst podél celého pobřeží od Ta-lienu na severu až po Pej-chaj na jihu ( všechna tato města jsou námořní přístavy) .
V roce 85 šla čínská vláda ještě dále a otevřela zahraničním investicím tři říční delty,které jsou známé jako hlavní dodavatelé čínské rýže a ryb. Byla to delta řeky Jang-c´s městy Šanghaj,Chang-čou a Nan-king, delta Perlové řeky se střediskem v Kantonu a delta vymezená městy Sia-men,Čchang-čou a Čchiou-an-čou v provincii Fu-tien. Poté byl tento statut poskytnut celému Šantungskému poloostrovu (Co takhle otevřít zahraničním investicím Tibet, který je pro cizince stále zakázanou zónou …).
Čína takto „rekonstruovala“ své zastaralé podniky a infrastrukturu ze zahraničí dovezenou technologií , nejvýstižněji úlohu zvláštních hospodářských pásem definoval Teng : „ Tyto oblasti jsou naším oknem do světa moderní technologie ,vědy a řízení „ .
Příliv zahraničních investic a technologií probudil dřímající čínská města a městečka, a vytvořil z nich živé aglomerace kypící činností. Zahraniční účast se vztahovala i na podmořská naleziště ropy při pobřeží – Čína brzy začala ropu vyvážet , zejména do Japonska.
Čína začala vytvářet nejen domácí společné podniky „ joint ventures“ se zahraničními kapitalisty , ale sama začala ve světě masívně investovat – počínaje Mongolskem …
Zakrátko se pozornost Pekingu soustředila na to, jak zahraničním investicím „ odemknout „ i vnitrozemské západní provincie - proto se o sto šest stavěly nové železniční tratě a silnice ( dokonce i do Tibetu ) …
V zemědělství Teng výslovně politiku lidových komun odsoudil, a zahájil elektrifikaci a osvětu venkova za větší gramotnost ( tato „ osvěta“ bohužel nejmarkantněji vyústila v prudkém nárůstu používání chemických hnojiv – čínská příroda se stala předmětem nelítostného obchodního drancování, a dnes je na tom stejně jako amazonské deštné pralesy) …
V roce 84 Teng v ÚV prosadil i zrušení regulace cen za služby a zboží.
KS však učinila preventivní opatření a zavedla přísné tresty pro ty obchodníky, kteří by svévolně zvýšili ceny a využili by tak programu reforem k získání neoprávněného prospěchu – žádné bouře kvůli růstu cen se tak nekonaly ( zato se okamžitě rozbujel černý trh s valutovými poukázkami – cizinci v Číně totiž nenakupovali za čínskou měnu, ale za poukázky, které jim byly vydávány za valuty … Za tyto poukázky mohli nakupovat ve zvláštních obchodech pro cizince a privilegované Číňany, které měly všechny běžné věci, které normální Číňan v běžných obchodech nesehnal ) …
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!