Po celou dobu jeho krutovlády celý svět předstíral, že nic nevidí – Saddám byl významným dodavatelem ropy a úctyhodným klientem při nákupu zbraní, utrácel petrodolary jak na Západě, tak na Východě … Po nastolení teokracie v Íránu v 2/79 význam Saddáma markantně stoupl jako hradby proti islámskému fundamentalismu.
.
Umučení Saddámovým režimem
Po US invazi z 3/03 Výbor osvobozených politických vězňů získal přístup k archívům tajné politické policie Muchabarat, a pomohl tak některým rodinám najít hroby jejich blízkých.
Lidé, kteří byli Saddámově klice nepohodlní, se zatčením stávali nezvěstnými, protože zatčení se rodině neoznamovalo, natož jeho důvody, soud či poprava …
Byli umučeni, oběšeni či pohřbeni zaživa, od roku, kdy se strana BAAS dostala k moci, až do pádu Saddámova režimu byly takto, pro nic za nic, zavražděny přes 4 milióny lidí …
Hrobníci měli po invazi plné ruce práce, odhalovali hroby pro pozůstalé – delikátně vytahovali jednu kost za druhou, lebku, zabalenou v kusu hadru. Podle destičky s číslem na hrobě byla obětˇ podle seznamu z archívů Muchabaratu identifikována, a rodina se dozvěděla, že její blízký, který se stal nezvěstný v roce 92, byl odsouzen k trestu smrti oběšením v roce 94.
Abbás Násirí tak našel pozůstatky svého otce, profesora z Basry, oběšeného v roce 82 ve svých 35 letech, spolu se svým starším bratrem a jeho třemi syny, jejich nejmladší bratr byl oběšen o dva roky později – patřili mezi šíitské intelektuály, kteří odmítli jít bojovat na frontu proti íránským šíitům …
Také syn kurdského generála Sardara Alího, zatčeného 12.7.99 za „spiknutí“ proti Saddámovi, objevil za pomoci Výboru politických vězňů hrob svého otce.
Gen. Alí byl v roce 99 ve svých 62 letech vyhozen z armády, protože odmítl vstoupit do strany BAAS, byl tudíž zatčen a obviněn ze spiknutí.
Jeho syn uvedl :“ Od jeho zatčení jsem uplácel kdekoho, takže jsem se dozvěděl, že jej uvrhli do soukromé mučírny (věznice Hakimíja) Saddámova syna Udaje, kde všechny cely byly červené – vězni všechno viděli červeně, vodu i jídlo.
Ti, co byli v této mučírně s ním, vyprávěli, že po přijetí rezoluce OSN č. 1441, správa věznice očekávala návštěvu jedné humanitární organizace, a proto všechny cely zase natřela bíle „ .
Většina rodin však neměla to štěstí, aby nalezla alespoň hrob svého bližního, protože převážná většina zatčených „ nezvěstných“ skončila ve společných hrobech, jeden z největších byl 30 km západně od Bagdádu, 2 km od známé věznice Abú Ghraib, ze které byly po US invazi osvobozeny tisíce politických vězňů ( věznice samotná byla vypleněna, zůstaly jen dvě šibenice) …
Ostatky z tohoto masového hrobu byly převezeny na největší šíitský hřbitov na světě v Nadžaf, kde byly důstojně pohřbeny.
Saddám ze svého prvorozeného syna Udaje zvrhlou výchovou učinil úchylnou stvůru, cholerického psychopata, jenž od roku 83 stál mj. v čele Iráckého olympijského výboru .
Habíb Džafar byl 15 let symbolem iráckého fotbalu, nejslavnějším sportovcem Iráku, po pádu Saddámova režimu uvedl : „ Bylo to 15 let vyčerpávajícího strachu ze systému trestů pro všechny sportovce, které zavedl Udaj . Když jsme prohráli, nechal celému týmu vyholit hlavy, protože s vyholenou hlavou chodí v muslimských zemích jen vězňové, to však byl nejmenší trest .
Když nebyl spokojen s výkonem nějakého hráče či sportovce, nechal ho převézt do kasáren Národní gardy Kasúr či Radvánja na předměstí Bagdádu, kde byl ponižován a mučen, nejoblíbenější Udajovou zábavou bylo nechat daného sportovce plazit se ve výkalech, kdy ho mlátil holí po zádech, anebo musel celé hodiny utíkat před Udajovým vozem …
Džafar uvedl, že v roce 86 odmítl poslechnout trenéra, který si šel stěžovat Udajovi, takže Džafar skončil v kasárnách Národní gardy Kasúr, kde byl dva dny mlácen holí.
Mučilo se i přímo v suterénu ústředí Iráckého olympijského výboru, jehož zasedání se Udaj nikdy nezúčastňoval, ale rozhodoval, podle svých nálad, o všem …
V roce 98, prohlásil Džafar, jsme byli potrestáni, že jsme prohráli při kvalifikaci na MS s Kazachstánem.
Udajovi pochopové na lavičkách počítali chybné či chybně zpracované přihrávky každého hráče, a po zápasu každý dostal stejný počet ran holí na chodidla …
Asijský fotbalový svaz, člen FIFA, se dozvěděl o mučení, a chtěl uskutečnit šetření, ale nemohl vyslyšet ani jednoho člena iráckého národního fotbalového týmu, protože nás Udaj nechat zavřít do červených cel, a výboru Asijského svazu namluvil, že trénujeme někde v Zálivu, uvedl Džafar.
Na fotografii iráckého národního fotbalového mužstva je Udaj jediným, který se směje …
Bylo to strašlivých 15 let, zakončil rozhovor pro list The New York Times Džafar, jenž jako kapitán celých 15 let vydělával 50 dolarů měsíčně ( učitel po 25 letech praxe vydělával za Saddáma 8 dolarů, učitelka 4 dolary, proto všichni učitelé měli druhé zaměstnání – po výuce dělali taxikáře, nejvýnosnějším zaměstnáním byl dělník rafinérie, který bral 100x větší plat než učitel ) …
Saddámův režim totálně zdevastoval školský systém, ze kterého učinil nejoddanější sloup režimu, třebaže v 70.letech byl nejkvalitnější v arabském světě ( v roce 79 se Saddám samozvolil prezidentem) …
Dívky a chlapci chodili jako ve všech muslimských zemích do oddělených tříd ( jen za íránského šáha byla výuka smíšená ) - v jedné třídě, jako všude v rozvojových zemích, je 40 až 60 dětí …
Po US invazi byly obrazy Saddáma ze zdí odstraněny, ale jeho kult a lživý obsah učebnic zůstal – zůstali také ředitelé a ředitelky základních a středních škol, kteří a které za Saddáma učili předmět „ vlastenectví „ , věnovaný kultu Saddáma.
Saddám směl být ve školách nazýván pouze jako „Vítězný“ , později po jeho konvertování k islámu jako „Alláhův Věrný“ …
V rámci výuky předmětu „ vlastenectví“ se učily mj. všechna významná Saddámova životní jubilea, a velebila se jeho přítomnost ve všech sférách národního života.
Oslavovala se jeho „statečnost“ v irácko-íránské válce, učebnice Vlastenectví jej ukazovala na 22 stránkách ve vojenské uniformě, jen v kapitole Práce a pracovní produktivita Saddám na obrázku v haleně sklízel obilí či v montérkách nahazoval fasádu zednickou lžící …
Později byla přidána i kapitola Vítězný inspirovaný Alláhem .
I po pádu Saddáma předmět Vlastenectví , bytˇs jiným obsahem, zůstal zachován ( zachováno zůstalo i mnohé jiné, např. sunnitští učitelé si stále nedokáží „vzpomenout“ na přesný poměr sunnitů a šíitů v Iráku ( šíité převládají), za Saddáma se v hodinách zeměpisu nesmělo nejen nic učit o US, ale jméno US se nesmělo ani vyslovit, zatímco íránští ajatolláhové US sice přejmenovaly na Velkého Satana, ale z íránských učebnic zeměpisu US nevyškrtli …
Na iráckých školách, na kterých většinu tvořili křestˇané, se učila křestˇanská prvouka .
V rámci předmětu Vlastenectví měly zvláštní postavení čtvrtky - každý čtvrtek museli ředitelé základních a středních škol shromáždit žáky na dvoře, kdy při slavnostním vytahování na žerdˇ irácké vlajky všichni žáci i učitelé museli zpívat opěvující hymnu na Vítězného a jeho stranu BAAS …
Nový ministr školství zachoval po US invazi i čtvrtky s tím, že zůstane jen vzdání pocty irácké vlajce …
Pár hodin před prvním US bombardováním ( ve 4.00 ráno 18.3.03) Udaj ukradl na pokyn svého otce jednu miliardu dolarů, tj. čtvrtinu rezerv irácké Národní banky, částku ve stodolarovkách vyzvedl na jeho písemný příkaz spolu s osobním tajemníkem Saddáma Abídem Hamídem Mahmúdem.
Zvláštní tým je nakládal na tři automobilové přívěsy celé dvě hodiny …
6.4.03 Britové obsadili svoji starokoloniální Basru, 7.4.03 US tanky bez významnějšího boje vjely do centra Bagdádu .
12.4.03 se Američanům vzdal Amír Sáadí, jenž vystudoval na britských a německých univerzitách, a jako vědec přes chemické zbraně vedl jednání s inspektory OSN …
13.4.03 Američané zatkli nejstaršího Saddámova nevlastního bratra Vatbána Ibrahíma Hasana Tikritího, Saddámova poradce a ministra vnitra, jenž v 90.letech vedl i vojenskou rozvědku …
14.4.03 padla opět bez významnějšího odporu Saddámova poslední bašta v rodném Tikrítu …
15.4.03 Američané zatkli palestinského únosce italské lodi Achille Lauro abú Abbáse, jenž byl soudem v Janově odsouzen k doživotí .
Abbás v roce 85 vyvolal nejzávažnější krizi mezi Itálií a US, když spolu s dalšími třemi teroristy unesl italskou lodˇ se 450 cestujícími na palubě, na kterou jeho komando přistoupilo v egyptské Alexandrii, kdy za propuštění rukojmích žádal, aby Izrael propustil 50 palestinských soukmenovců, což Izrael jako vždy odmítl.
Únosci poté na nátlak Káhiry a Jásira Arafata lodˇ opustili, avšak předtím zavraždili US občana židovského původu Leona Klinghoffera, invalidu na invalidním vozíku.
Když byli únosci převáženi egyptským letounem do Tuniska, USAF donutilo letoun přistát na sicilské základně NATO, která byla pod kontrolou Italů, ale Američané jim nevybíravým způsobem naznačili, že Abbás je „jejich“ - Italové však Abbáse Američanům nevydali, a postavili jej před vlastní soud, aby jej „ pro nedostatek důkazů“ propustili …
Když jej o něco později další italský soud odsoudil k doživotí, bylo to již za Abbásovy nepřítomnosti, v té době již žil spokojeně v Bagdádu ( celých 17 let) …
17.4. Američané zatkli Saddámova nejmladšího nevlastního bratra Barzána Ibrahíma Hasana Tikritího, jehož dcera Sadža byla krátce manželkou Saddámova syna Udaje .
Barzán Tikrití vedl v 70. a v 80.letech zpravodajské služby Muchabarat, a v 90.letech byl iráckým velvyslancem při OSN …
Vzápětí se Američanům po návratu ze Sýrie vzdal 55letý Saddámův zetˇ Džamál Mustafa Sultán, manžel Saddámovy nejmladší dcery Haly, jenž jako Saddámův osobní tajemník patřil k nejužšímu iráckému vedení …
Hned po něm se vzdal irácký ministr školství a vědy Abdal Gháfúr, ministr financí Hikmat Ibrahím Azzáví, jenž měl přehled o Saddámovým kontech v zahraničí ve výši 4 mld dolarů, a šéf vojenské rozvědky gen. Zuhajír Tálib Nakíb …
23.4.03 se Američanům vzdal jediný (chaldejský) křestˇan baasistické vlády Tárik Azíz (67/03), dlouholetý premiér a ministr zahraničí, jenž nepatřil do Saddámova rodinného klanu z Tikrítu , z čehož plyne, že jeho faktická moc, navzdory zastávaným funkcím, byla nulová …
Tárik Azíz pocházel z Mosulu, vystudoval dějiny umění a anglickou literaturu , a byl tak nejzáhadnějším členem vlády Saddámova rodinného nevzdělaného klanu z Tikrítu .
K Saddámovi se osudně připojil v roce 63, kdy jej Saddám údajně zaujal svoji tvrdou kritikou dosavadního vedení strany BAAS – oba dva poté putovali do vězení, Tárik se následně stal redaktorem stranického plátku.
V roce 80 Tárik Azíz unikl o vlas atentátu, o který se pokusili šíité z organizace Dawa/Výzva, jejichž vůdce Saddám vyhladil ještě před zahájením války proti Íránu …
V 1/91 Tárik Azíz v Ženevě vyhrožoval, že „bude-li Irák napaden, zaútočí na Izrael“ , ale v 2/91 po podepsání „příměří „ jej Saddám zbavil funkce ministra zahraničí, a ponechal mu jen funkci místopředsedy vlády …
Západ měl tendenci pohlížet na Tárika Azíze jako na nejumírněnějšího baasistu, třebaže Tárik Azíz přežil všechny Saddámovy stranické čistky …
Jeho diplomatický talent přinesl Iráku podporu Západu, zejména Francie.
Jaký měl Tárik Azíz u Saddáma vliv je možno usoudit i z toho, že Tárika Azíze těžce nesnášeli oba Saddámovi synové Udaj a Kusaj, ale byl pro ně tabu – až v roce 01 byl na příkaz Kusaje jeden ze synů Tárika Azíze odsouzen na 20 let do vězení pro „ zneužití stranických informací k vlastnímu obohacení“ , ale Saddám jej druhý den nechal propustit, protože Tárik Azíz hrozil, že podá demisi …
Saddáma Husajna se Američané na počátku invaze pokoušeli zabít 2x cílenými nálety na cíle, na které dostali tip – jednou těsně po zahájení invaze, podruhé když vstoupili do Bagdádu.
Některá média tvrdila, že informace měli od Tárika Azíze, jehož rodinu údajně nechal Saddám krátce před invazí uvěznit, aby nepřeběhl k Američanům, ale Tony Blair k těmto spekulacím prohlásil, že je „ směšné se domnívat, že by tak zkompromitovaná osoba jako Tárik Azíz mohla na Západě dostat politický azyl „ …
Irácký vědec Imád Husajn Aní, autor iráckého bojového nervového plynu, se vzdal sám, zatímco obě vědkyně, které měly na starost biologické zbraně, zmizely ještě před pádem Bagdádu …
Jedna z nich 49letá děkanka Přírodovědecké fakulty Bagdádské univerzity, mikrobioložka US tiskem přezdívaná SnětˇSlezinná/Madam Antrax, alias Huda Ammášová, která byla na 53.místě , a jediná žena na seznamu 55 hledaných osob, byla US vojáky zatčena 4.5.03.
Přitom Saddám nechal zlikvidovat jejího otce Sáliha Ammáše, od roku 68 ministra kultury a prominentního člena BAAS, jenž však neměl na všechno totožný názor se Saddámem, proto jej Saddám odsunul do Moskvy/MOW, kam jej vyslal jako velvyslance, ve stejné funkci působil i v Paříži/PAR a v Helsinkách, poté záhadně zemřel, údajně byl otráven.
Druhá vědkyně, Riháb Taháová vystudovala v Británii, její specializací v oboru biologické zbraně byl botulotoxin a aflatoxin, způsobující rakovinu jater.
Saddámův „vědecký“ poradce přes chemické zbraně Ali Hasan Madžíd, alias Chemický Ali, údajně zahynul při US náletech …
Američané dále zatkli mj. velitele protivzdušné obrany gen. Muzahíma Sáaba Tikritího, ministra obchodu Mohameda Sáliha, místopředsedu vlády Mohameda Hamzá Zubajdího, ministra ropného průmyslu Sámira Abdala Nádžima, či generála Zuhíra Táliba Abdala Sattara ( US armáda samozřejmě nezveřejňovala seznam lidí, které zatkla, šlo o odhady médií ) .
13.12.03 byl Američany dopaden Saddám Husajn, údajně autentický nikoliv dvojník, což vítězoslavně oznámil Paul Bremer na tiskové konferenci 14.12.03, slovy : „ Dámy a pánové, máme ho ! “
„Byl chycen jako krysa“ , prohlásil velitel operace „Červený úsvit“ gen. Raymond Odierno, jenž operaci vedl.
„Nechci se s ním setkat, stačilo mi, když jsem ho viděl při odvšivování, „ prohlásil štítivě Bush II.
„Byl mu udělen status válečného zajatce,třebaže není válečným zajatcem de facto, a bude se s ním zacházet podle ženevských úmluv“ , prohlásil Donald Rumsfeld …
Vrchní velitel spojeneckých vojsk v Iráku gen. Ricardo Sanchez uvedl, že je ještě brzy na konstatování, zda Saddám vedl či nevedl současný protiamerický odboj, na což místopředseda zpravodajského výboru Senátu Jay Rockefeller prohlásil, že „ silně pochybuje, že by Saddám ještě vůbec něco vedl, vzhledem k tomu, v jaké díře žil „ …
Saddám Husajn (66) byl na základě zrady po devíti měsících hledání dopaden na malé osamělé farmičce u obce Daúr na břehu Tigridu, 15 km od svého rodinného sídla v Tikrítu, v úzké díře hluboké asi 2 metry, skromně vybetonované,o dalších třech úzkých norách, vchod do díry byl zakryt jen plechem, zahrabán hlínou a kamuflován cihlami a harampádím.
Provzdušňována byla rourou a větráčkem.
Údajně měl takových nor celé desítky, a v žádné z nich nepobýval dlouho.
Zarostlý, s dlouhými vlasy a prošedivělým plnovousem, špinavý, zjevně vyčerpaný a dezorientovaný Saddám Husajn se zarudlýma očima se vzdal bez jediného výstřelu, třebaže měl dva kalašnikovy AK47 a pistoli ( farmu Američané obklíčili tanky, dělostřelectvem, letectvem, a elitními jednotkami) .
Američané spolu se Saddámem zatkli i dva další Iráčany z farmy, jejichž totožnost však odmítli komentovat.
Na farmičce se v plechové krabici našlo 750.000 dolarů, u farmy stál starý oranžový taxík, a několik zchátralých lodí při břehu řeky.
K místu jeho úkrytu příslušníky 4. americké pěší divize ( dorazilo sem jejích 600 mužů ) dovedl jeden rodinný příslušník Saddáma, jenž měl od Američanů obdržet slíbenou odměnu ve výši 25 mil. dolarů ( týden před dopadením Saddáma Donald Rumsfeld v médiích „zažertoval“ , že se diví, že ještě žádný Iráčan nezatoužil po tak veliké odměně, která byla vyhlášena za informaci vedoucí k dopadení Saddáma ) …
US tisk si však zásadně protiřečil – některé listy s odvoláním na konkrétní US politiky tvrdily, že „ této osobě bude vyplacena slíbená odměna“ , jiné listy psaly, že „ tento muž nic nedostane, protože informaci nedodal dobrovolně, ale až po svém zatčení u výslechu „ …
Zatímco šíité, Kurdové a komunisté, které všechny Saddám zdecimoval, jásali, sunnité Saddámovo zatčení přijali vlažně, a velmi zdrženlivě až odměřeně zprávu přijaly arabské země.
Z blízkovýchodních prominentů jediný egyptský ministr zahraničí Ahmad Maher zveřejnil svůj názor, když prohlásil, že “ pro Saddáma sice nikdo brečet nebude, ale Američané do Iráku také nepatří „ …
Palestinská autonomní správa se sice zdržela jakéhokoliv komentáře, ale Palestinci z ulice pro Saddáma brečeli , protože rodinám palestinských sebevražedníků rozdal za posledních 10 let svého panování 25 mil. dolarů …
Byli však zklamáni, že nedal přednost mučednické smrti, a nejen nebojoval, aby dostál alespoň trochu mučednictví, které od občanů Iráku 35 let bohorovně vyžadoval, ale dokonce s nepřítelem i spolupracoval …
TV záběr, jak poslušně otevírá ústa, aby mu lékař mohl odebrat vzorek pro vyšetření mj. DNA či vyšetřit zuby, byl ponižující pro všechny Araby …
V Bagdádu poprvé opadlo napětí mezi šíity a Američany, kteří se již domnívali, že se se Saddámem za jeho beztrestnost Američané dohodli na předání moci …
V Bagdádu panoval klid, jednak proto, že kvůli pravidelným výpadkům elektřiny se zpráva vysílaná TV nešířila tak rychle, a jednak kvůli tomu, že velká část obyvatel stejně nevěřila, že Američané dopadli pravého Saddáma, který měl asi šest dvojníků, kteří podstoupili stejné chirurgické operace, a měli tudíž stejné jizvy, i stejné tetování.
Američané však tvrdili, že mají jeho identitu prokázanou genetickým kódem ( bizarní však je, že i podle US tisku Saddám při výsleších střídal arabštinu s francouzštinou ) …
Zatímco německý kancléř Gerhard Schröder poslal Bushovi blahopřejný telegram, rakouský populista Jorg Haider, jehož při návštěvě v Bagdádu hostil Saddámův dvojník, médiím tvrdil, že Američané zatkli jen Saddámova dvojníka ( Haider později zemřel při automobilové nehodě ) …
V největší sunnitské mešitě v Bagdádu předák iráckých salafistů/ integristů šejch Mahdí Sumajdaj prohlásil, že „ odboj proti Američanům stejně nevedl Saddám Husajn, ale hluboce věřící muslimové, proto odboj proti Američanům a všem jejich zaprodancům bude pokračovat „ …
Osud Saddáma byl sunnitským integristům naprosto lhostejný, protože Saddám salafisty likvidoval, ale šejch Sumajdaj v mešitě provolával, že „ Irák potřebuje diktátora, který by udržel muslimský pořádek, kdežto demokracie by znamenala konec islámu“ …
V den, kdy Bremer oznámil dopadení Saddáma, 14.12.03, byl spáchán útok proti policejní stanici ve městě Chalidíja (18 mrtvých) , 90 km západně od Bagdádu mezi města Fallúdža a Ramadi v tzv. sunnitském trojúhelníku (patří do něho i město Samara) podél Eufratu, která se spojenci v honbě za „ teroristy“ nespolupracovala ( budˇ byli jejich „bratranci“ nebo se báli jejich odvety) , třebaže Saddám nechal v těchto městech v 90.letech popravit stovky důstojníků pro spiknutí proti němu …
Saddám byl po zatčení dopraven do věznice na bagdádském letišti, kde Američané zadržovali i ostatní představitele jeho režimu, údajně však byl následně po své identifikaci dopraven do jiné země.
Identifikovat jej přišli zejména všichni zadržení, dále všichni členové irácké prozatímní vlády.
Saddám prý vypadal unaveně a rezignovaně, ale komunikoval ( Saddámova sestra a jeho nejmladší dcera tvrdili, že jej Američané nadopovali drogami, aby spolupracoval) .
Při výsleších arogantně ospravedlňoval veškerou svoji krutost, dlouhodobé používání chemických zbraní vůči Kurdům, k masovým hrobům šíitů prohlásil :“ Zeptejte se jejich rodin, byli to dezertéři a zbabělci, kteří nechtěli bojovat nejprve proti Íráncům, poté proti Kuvajtu, který je historickou součástí Iráku „ …
Když mu jeden člen irácké prozatímní vlády řekl, že se sám zachoval jako zbabělec, když se vzdal a nezastřelil se, Saddám mu odpověděl nejvulgárnější nadávkou …
Identifikoval jej i Tárik Azíz, jenž předtím identifikoval i jeho zastřelené syny.
Američané, kteří v oblasti Tikrítu za pomoci Kurdů intenzívně pátrali, zejména u vesnice, ve které se Saddám narodil ( 5 km od ní se Saddám skrýval), a vyslechli zde na tisíce lidí – US vojenská rozvědka v náhlé touze po publicitě ukázala novinářům výsledek analytické práce zpravodajských služeb – z původních 4 jmen lidí, které Saddámovi poskytovali zázemí, se kolem Saddámovy fotografie nakupilo 9.000 jmen – se Saddámem je pojily rodinné, kmenové či finanční svazky, v drtivé většině šlo o osoby z Tikrítu, kteří za jeho vlády požívali privilegia a plynuly jim prebendy …
22 z nich zatkli, převážně jeho vzdálených příbuzných, a od nich prý dostali tip na několik malých farem, kam, když dorazili, Saddám nikdy nebyl, nakonec jeden z nich, jenž byl zatčen den před Saddámem, je zavedl až k Saddámovi na onu farmu do Dauru …
Američané však nic podezřelého neobjevili, až jeden z nich uslyšel v podzemí nějaký hluk, tak začali prohledávat centimetr po centimetru, až nalezli zakamuflovaný otvor.
Na karetní hře 55 hledaných iráckých představitelů, na níž byl Saddám pikovým esem, bylo v té době ještě 14 stále unikajících Saddámových soukmenovců, zejm. Saddámův nejvěrnější spolupracovník Izzat Ibrahím Dúrím , bývalý viceprezident Rady revolučního velení, kterého Američané považovali za organizátora protiamerických akcí, protože disponoval stranickou pokladnou ( kuvatský ministr zahraničí jej nazval „ opicí svého pána“ – jezdil za Saddáma na summity Ligy arabských států a Organizace islámské konference, a promyšleně rozdával státní peníze kolaborujícím náboženským organizacím) …
Na Dúrího byla vypsána odměna ve výši 10 mil. dolarů.
Dúrí,Tárik Azíz a Američany již zatčený Taha Jasín Ramadán, byli osoby, které Saddáma provázely po celou dobu jeho politické kariéry, a přežili všechny čistky, což znamená, že žádný z nich neměl osobní ambice, a byli jen poslušnými vykonavateli jeho rozkazů, a Dúrí a Jasín, i vykonavateli těch jeho nejšpinavějších přání .
Dúrí např. nemilosrdně vedl represe proti Kurdům v roce 88, a byl v čele revolučních tribunálů v roce 91, které popravovaly ve „zkráceném řízení“ šíitské povstalce z jihu a z jihovýchodu Iráku v oblasti Amara.
Na Dúríma byl v roce 99 vydán mezinárodní zatykač jako na válečného zločince, a jen o vlásek unikl zatčení ve Vídni, kam se přijel léčit ( trpěl leukémií) , jeho žena a jedna z jeho dcer byly zatčeny 25.11.03, zatímco on vždy uprchl, jako 2.12.03, kdy v kurdském Kirkúku dopadli jen jeho tajemníka .
Američané v té době také hledali náčelníka genštábu Republikánských gard Sajfedína Fuláje Hasana, dále šéfa zvláštních bezpečnostních sil Haniho Latífa Tilfáha, a šéfa všeobecných bezpečnostních sil Rafika Abdala Latífa Tilfáha, taktéž Saddámova nevlastního bratra Sabaje Ibrahíma Hasana, velitele někdejší okupační správy Kuvajtu Azíze Sáleha Numana .
Saddámovi synové se údajně raději nechali rozstřílet 22.7.03 na útěku v Mosulu US vojáky.
Na rozdíl od nich Saddám nebyl na útěku poprvé, zažil nejen útěk ze dvou vězení, ale i útěk do exilu, a život v něm ( postřelen do lýtka prchal v převleku beduína za pomoci příslušníků svého kmene přes syrskou pouštˇ , a všem lidem, u nichž přespal, vyhrožoval kmenovou pomstou, udají-li ho policii) …
V roce 91, když mu spojenci vyhlásili první válku, si rychle vzpomínky na své útěky oživil, a nikdy nespal v žádném ze svých 20 kýčovitých paláců , ale vždy u toho či onoho přítele, v maringotce , či pod širákem – za celých 35 jeho panování nikdo z jeho nejbližšího okolí nikdy nevěděl, kde stráví noc.
Věřil jen hrstce lidí, kteří nepatřili ani k vládní klice, ani k jeho rodině …
Za oficiálním příběhem o smrti Saddámových synů, může být i složitější pozadí, Udaj byl podivně zapleten do podivné předzářijové (9/11) hry tajných služeb amerických a ruských, jejímž hráčem byl i poručík US námořní zpravodajské služby Delmart „ Mike“ Vreeland, jenž informoval nejen o 9/11 kanadské a US úřady svým dopisem z kanadského vězení v 8/01, ale také o dopisu Udaje psaného v ruštině ze 3.6.01 Putinovi , v němž Udaj Putina informoval, že „ útok začne 11.9.01 přes UBL „ ( v 6/01 Kreml svolal konferenci ruských ekonomů k blížícímu se útoku „náboženských fanatiků“ proti US) , dopis zmiňuje i kurýra dopisu jménem WildCard , kódové označení Vreelanda, jenž byl na tajné misi v Moskvě, a z diplomatického vaku odcizil jisté dokumenty o chystaném 9/11 .
Zatímco US námořnictvo nejprve prohlásilo, že Vreelanda nezná, a poté, že byl největším organizátorem dětské pornografie na světě, největší kanadský deník Toronto Star 21.2.01 potvrdil správnost tvrzení Vreelanda ze 10/01, že Marc Bastien z kanadské ambasády v Moskvě, se kterým Vreeland spolupracoval, byl po Vreelandově zatčení zavražděn , viz Groteska irácké stopy v Praze – když se Vreeland z obavy o svůj život nedostavil 9.9.02 ke kanadskému soudu, byl na něj vydán zatykač, a když jeho internetoví příznivci rozhlásili, že byl zavražděn, úřady oznámily, že byl 20.10.04 zatčen v US, kde byl v roce 08 odsouzen za „ sexuální zneužívání dětí“ k 336 letům vězení …
OSN (Kofi Annan) a nevládní mezinárodní humanitární organizace požadovaly, aby proces se Saddámem byl mezinárodní, obávaly se, že kdyby byl jen v US režii, bytˇ by se konal před iráckým soudem, vyústil by ve frašku, jako proces s údajnými účastníky/ minirybkami z 9/11 , anebo v lynčovací vendetu ( prozatímní irácká vláda ještě před procesem oznámila, že Saddám bude popraven v den, kdy na iráckou prozatímní vládu přejde civilní správa, tj. 1.7.04 ) …
Navíc proces se Saddámem měl proběhnout v době prezidentské volební kampaně, kdy Bush II, známý zastánce trestu smrti již coby guvernér Texasu, i pro Saddáma požadoval trest smrti, s čímž nesouhlasila EU – britský velvyslanec v Iráku Jeremy Greenstock prohlásil, že „ Británie nevydá Saddáma žádnému soudu, který by mohl vynést rozsudek smrti „ ( až do procesu, který Washington celý financoval, a vzhledem k US právníkům pro 300 baasistických prominentů nešlo o levnou záležitost, byl však Saddám výlučně v rukou George Teneta, šéfa CIA ) …
Když izraelské komando ve vší tichosti uneslo z Argentiny Adolfa Eichmanna, velitele sekce SS pro plánované vyhlazování Židů, a postavili ho v Izraeli před soud, stal se Izrael pro únos a proces s Eichmannem, masovým vrahem, terčem mezinárodní kritiky, RB OSN dokonce jednomyslně schválila rezoluci odsuzující Izrael za „ ohrožení mezinárodního míru „, a listy The Washington Post a The New York Times varovaly, že proces s Eichmannem v Izraeli zavání „ bezprávím“ ( obě velmoci bývalé nacisty, kteří se jim hodili, převzaly a zaúkolovaly ) …
Izrael však mezinárodní tlak ustál, a proces zvládl skvěle – za přítomnosti novinářů a filmařů z celého světa Eichmann po zásluze dostal trest smrti oběšením, a spisovatelka Hannah Arendtová při pohledu na plešatého úředníka v brýlích napsala svoji známou statˇ o „ banalitě zla“ .
Všechny další mezinárodní procesy byly jen pseudoprocesy, atˇjiž s Miloševičem či Mezinárodní tribunál pro Rwandu pro pachatele genocidy z roku 94, sídlící v tanzanské Arusha, kde byli souzeni jen největší šéfové, daleko od Rwandy, a velmi, velmi pomalu, tribunál neměl žádný dopad na usmíření obou vraždících se stran , natož ve Rwandě probíhající „ lidové tribunály“ , které odsoudily tisíce „pěšáků -zabijáků“ …
Saddám Husajn byl údajně popraven 30.12.06.
