Je třeba Putinovi připomenout, jak se dostal k moci – bombové útoky proti panelákům, tažení vůči Čečensku, z „řízeného chaosu „ do „ řízené demokracie“, ve které „okultizoval“ zločiny komunismu, rehabilitoval Stalina ( viz můj článek Putinova rehabilitace sovětsko-německého paktu o neútočení ), a systematickou propagandou vymyl mozky svým spoluobčanům.
Vzápětí po Putinově „zvolení“ prezidentem na jaře 00 v rozhovoru pro moskevské rádio Echo ze dne 6.6.00 (převzalo Radio Free Europe) gen. KGB Valerij Veličko uvedl, že „ my pravověrní čekisté, já a Putin, jsme vydali příkaz k navrácení sochy vyhlazovatele národů a celých rodin Džerzinského (byla stržena během puče v 8/91) do ústředí FSB v Ljubljance „ …
K tomu gen. Veličko dodal :“ Moji lidé ze Sdružení veteránů zpravodajských služeb jsou však, stejně jako Putin, osvícení čekisté – milujeme Stalina, ale také výhody tržní ekonomiky “ …
Již po 10 letech působení v Jelcinově tržním Rusku si Sdružení veteránů VVR vybudovalo pozoruhodnou průmyslovou a finanční říši – v rozhovoru pro ukrajinský list Den v 12/06 gen. Veličko prohlásil : „ Nepotřebujeme publicitu, vlastníme rozsáhlé impérium průmyslových podniků, bank, pojištˇoven, bezpečnostních agentur a zpravodajských sítí „ …
Exgen. KGB Valerij Veličko byl členem Poradního výboru/KS FSB , který byl vytvořen nařízením šéfa FSB v 12/97, v době kdy Putin již 18 měs. fungoval v Kremlu pod Pavlem Borodinem …
Plukovníka KGB Veličku, podplukovníka KGB Putina, a Andreje Beljaninova , od 5/06 šéfa Nejvyššího celního úřadu, pojilo osobní nerozlučné přátelství – všichni tři sloužili ve stejné době jako špióni v NDR – další jejich kolega se však před nimi skrýval v ČR, kde úspěšně podnikal (viz můj článek S osvícenými čekisty k lepším zítřkům) ...
Novináři, kteří nepíší „ vlastenecky“ ( či „příliš“ poslouchají Putinem v Rusku zakázanou BBC), jsou ruskými tajnými službami šikanováni, a nepřestanou-li Kreml kritizovat, jsou postaveni před soud pro podporu „ extrémismu“ , např. v 9/010 moskevská Inspekce pro kontrolu médií poslala varování opozičnímu listu Novaja gazeta s tím, že „šíří fašistickou propagandu“ , protože list uveřejnil článek kritizující ruské neonacistické skupiny, a přetiskl jejich výroky …
Po dvou zaslaných varováních ( lze se proti nim odvolat k soudu, který v 99.9% potvrdí tvrzení Inspekce) může Inspekce vydávání novin zakázat …
Velmi vágně formulovaný zákon o extrémismu, který překrucuje definici z TZ, zavedl účinnou překážku pro investigativní žurnalistiku, většinou jsou podle něho stíháni jen ti, kteří rasismus kritizují …
Pro extrémismus však nejsou v Rusku stíháni skuteční extrémisté , neonacisté a jejich " příbuzní " (mj. Alexandr Bělov a jeho Hnutí proti ilegálnímu přistěhovalectví /DPHE) , třebaže byl zákon přijat pod záminkou boje proti neonacistům ( dnešní generace dvacetiletých Němců má velmi chabou povědomost o nacistických zločinech, 35% z nich o nich podle průzkumů „nikdy neslyšeli“ , stejně tak generace dvacetiletých Rusů má chabou povědomost o bolševických zločinech , 22% z nich o nich „nikdy neslyšeli“ ) …
Neonacistické skupiny Kremlu vydatně pomáhají – na internetu na svých webových stránkách vyzývají k vraždám odpůrců režimu a obhájců lidských práv, a uveřejňují jejich seznam i s adresami ( 16.11.09 byl takto v MOW nalezen se dvěma kulkami v hlavě na schodišti domu, ve kterém bydlel, 26letý proti neonacistický aktivista Ivan Chutorskoj, jenž byl již v roce 05 třikrát brutálně napaden s následnou hospitalizací ) …
Na těchto seznamech publikovaných na stránkách neonacistů jsou i členové monitorovacího střediska SOVA, které analyzuje politický extrémismus v Rusku, mj. zástupkyně šéfa střediska Galina Koževniková, která po vraždě Markelova dostávala emaily, že k Markelovi a k profesoru etnologie Nikolaji Girenkovi, zavražděnému v roce 04 (64) , se brzy připojí i ona ( humanista Girenko podal u soudu proti jistému neonacistovi posudek v jeho neprospěch, třebaže mu neonacisté vyhrožovali smrtí již od roku 03, zejména Vladimír Popov ze skupiny Ruská republika, krátce po návratu od soudu byl před svým bytem zastřelen ) …
Šéf střediska SOVA, Alexandr Věrchovský , byl v roce 08 několikrát vykraden, a jeho jméno na seznamu „ k zabití“ figuruje i s jeho adresou na několika webových stránkách ultrapravice, kam se v 7/09 dostal i Konstantin Baranov, když v Rostově nad Donem upozornil prokuraturu na zdejší chystaný sraz neonacistů ze Slovanského svazu …
12.10.09 poté co krasnodarská radnice ve svém oficiálním letáku označila Anastázii Denisovou za extrémistku, která podněcuje k rasové nenávisti tím, že poukazuje na rasovou nenávist neonacistů a propaguje rusko-gruzínské přátelství, krasnodarští FSB agenti provedli nelegální razii u organizace Etnika …
Že zákon proti extrémismu má lovit především režimu nepohodlné oponenty potvrzuje i to, že samotný extrémismus zákon v podstatě neformuluje - de facto je totožný s „ narušením veřejného pořádku“ , takže obvinění z extrémismu lze podsunout každému politicky nepohodlnému ruskému občanovi, zejména novináři, který podle znění zákona šíří „extrémismus“ formou tiskovin, či extrémistům předává informace „telefonním či elektronickým stykem“ …
V 4/08 se FSB prostřednictvím příslušného návrhu zákona snažila dostat obsah internetu pod svoji jednoznačnou kontrolu, informoval o tom list Kommersant z 11.4.08 ( návrh zákona mj. zaváděl přísné podmínky pro majitele webových stránek, kteří měli povinnost okamžitě stáhnout materiál FSB označený za „ extrémistický“, a poskytovatelé internetových služeb měli povinnost webovou stránku, na které FSB nalezla „ extrémistický“ obsah, do jednoho měsíce zavřít) …
Někteří zákonodárci soudili, že FSB již dávno má prostředky k uzavření webových stránek , které publikují „ extrémistický“ obsah, jak předvedla 4.4.08, kdy petrohradská prokuratura nařídila uzavřít 10 takových webových stránek …
Kommersant citoval Alexandra Toršina z ruské Rady federace , jenž všeobecně spílal celosvětovému „netu“ jako vymoženosti, která zahubí lidstvo, přičemž ruský internet nazval „ líhní extrémismu a akademií terorismu“ …
( viz můj článek Putinův hon na čarodějnice I.)
Po dosazení Medvěděva do funkce prezidenta (5/08) , zatímco svět řešil stupeň jeho liberálnosti, zaplavila RF další vlna bezprecedentního teroru vůči nezávislým novinářům a obhájcům lidských práv.
Jejich vraždy a útoky proti nim s železnými tyčemi, které, pokud přežili, je zanechávaly s těžce poškozeným mozkem bez schopnosti mluvit na invalidním vozíku, byly na denním pořádku, taktéž se vystupňovaly útoky neonacistických skupin ( největší sraz neonacistů se konal 4.11.09 na koncertě ruské kultovní neonacistické rockové skupiny Kolovrat, kdy tisíce neonacistů skandovaly nacistická hesla ve vší svobodě přímo v srdci Moskvy/MOW, upozornění organizací pro ochranu lidských práv ruská gen. prokuratura ignorovala) …
31.12.08 na demonstraci za Rusko bez Putina policie pozatýkala 50 lidí, včetně bývalé SU disidentky Ljudmily Alexejevové, která šéfuje moskevské Helsinské skupině ( viz ročenky The Observatory for the Protection of the Human Rights Defenders ) …
19.1.09 byli za bílého dne v centru MOW zastřeleni advokát Stanislav Markelov, zastupující mj. rodiny zavražděných Kadyrovými komandy v Čečensku, a komandy neonacistů v Rusku, a 25letá novinářka Anastázia Baburová z listu Novaja gazeta, která jej doprovázela.
Vyšetřování této dvojnásobné vraždy je na mrtvém bodě, ale ze zvrhlého cynismu byli v 11/09 zatčeni dva údajní pachatelé z řad neonacistů – Nikita Tichonov a Jevgenija Chacis, které se Markelov marně pokoušel dostat před soud pro vraždu jednoho mladého anti neonacisty …
Rusko však ve Výboru OSN pro lidská práva bylo kritizováno i za zpolitizovanou na Kremlu závislou justici, týrání osob umístěných ve vazebních věznicích a ve věznicích ( mj. žádná lékařská péče, zejména jsou semeništěm TBC, pokud přežijí, jsou s aktivní TBC vypuštěni zpět do společnosti), bující neonacismus, a za provozování mučících a vyhlazovacích detenčních středisek v Čečensku Putinovým „boxerem“ Ramzanem Kadyrovem …
V 3/010 politická opozice vyzvala k podepsání online petice za odstoupení Putina, mj. ji podepsal býv. pluk. KGB/FSB Michail Trepaškin, Elena Bonner-Sacharová, v roce 88 zakladatelka nevládní organizace Memorial, esejista Vladimír Bukovskij, básnířka z gulagu Natálie Gorbaněvskaja, bývalý poradce Putina Andrej Illarionov, Garry Kasparov, bývalý vězeň gulagu a šéf Memorial Sergej Kovalev, bývalý vězeň gulagu Andrej Mironov, režisérAndrej Někrasov*1958 (v roce 07 natočil dokument Kauza Litviněnko) , Demokratická jednota Ruska, Oleg Pamfilov, šéf moskevského Střediska pro žurnalistiku realizovanou v extrémních podmínkách fungující pod záštitou ruského Svazu novinářů ( Pamfilov :“ Putin učinil z žurnalistiky extrémní sport“ ) …
Spisovatel Alexej Simonov z nadace Glasnostˇ k tomu dodal, že „ Putin vyhrál na celé čáře – Západ hru na slepého /nevšímat si bezedné propasti mezi Putinovými slovy a činy, preferuje …
Peunová 16.2.011 předala Vyšetřovacímu výboru RF žádost, aby prošetřil aktivity premiéra Vladimíra Putina a ruských tajných služeb od jeho jmenování premiérem v roce 99, které naplňují skutkovou podstatu paragrafu 205 ruského trestního zákoníku (terorismus) a 293 ( zneužití pravomoci veřejného činitele) , kterou podepsalo 3.872 občanů.
