Jean-Jacques Rousseau hlásal lásku k bližnímu, ale své děti dal do sirotčince, ani Albert Einstein láskou k vlastním dětem neoslnil. Jak vypadaly sirotčince dříve, ukazuje Charles Dickens a Maupassant, u nás vyšla knížka o
církevních sirotčincích „Pro chlebovou kůrku „, Anna Kettnerová.
Sirotčince nejsou hezké nikde, jedny z nejhorších byly v Rumunsku a v Rusku. V Rumunsku byly adopce do zahraničí zakázány 2001 z důvodu gigantické korupce, která v tomto sektoru vládla.
Diktátor Putin adopce ruských dětí do zahraničí ( konkrétně do US ) zakázal z politických důvodů v roce 2012 ( od 2010 otevřeně válčil s Obamou, viz mj. špionážní skandál z července 2010 ).
V US se děti snadno oficiálně adoptují, adoptivní rodiče se jich mohou ale i snadno zbavit, stačí jen zápis u notáře, že dítě již nechtějí. Poté může být dítě nekonečně readoptováno, ale je již dítětem „ ze second-handu /z druhé ruky „.
Zájemcům, párům či jedincům, dělají prostředníky nejrůznější charitativní organizace, včetně mj. evangelických kostelů, kde se děti „ z druhé ruky „ potenciálním zájemcům „ předvádějí „.
Do readopce ( rehoming ) je zapojeno mnoho soukromých asociací, které ve svém katalogu či na webové stránce nabízejí děti k readopci za poloviční cenu ( zhruba 5.000 dolarů k úhradě procedurálních nákladů ) než by je stála klasická adopce.
V US funguje i obskurní online trh s dětmi, které se nabízejí přes nenápadné inzeráty, které mohou přitahovat sexuální predátory, viz kauza „Nicole a Calvin Eason“ z roku 2013. https://www.google.com/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=&cad=rja&uact=8&ved=2ahUKEwii0KPX3KCEAxUO_7sIHaBDBKMQFnoECBcQAQ&url=https%3A%2F%2Fwww.justice.gov%2Fopa%2Fpr%2Fillinois-couple-indicted-kidnapping-and-transportation-minor-intent-engage-sexual-activity&usg=AOvVaw0WARjUwDJ9ROiwGcRdOx0D&opi=89978449
Ve Velké Británii byla naopak kritéria pro adopci zpřísněna po kauze „ Baby P “ z roku 2007, kdy nevlastní otec brutálně utýral k smrti 17měsíční batole, přičemž sociální služby o týrání dítěte věděly, 2x jej matce odebraly, a zase jí ho vrátily ( viz podobné tristní kauzy v Česku ).
Zájemci o adopci si v Británii procházejí administrativním peklem. V zemi existuje kolem 250 agentur, které adopci zprostředkovávají, každá má jiná měřítka, a všechny diskriminují chudé žadatele či žadatele se zdravotními problémy.
Dalším kritériem v Británii je barva pleti – od konce 90.let se požaduje, aby adoptivní rodina měla stejnou barvu pleti jako dítě, aby vyrůstalo v optimálním prostředí. Původně bylo toto kritérium jen doporučeno, v praxi se z něho stala podmínka sine qua non, která byla později zmírněna s tím, že toto kritérium nesmí být jediným důvodem k odmítnutí adopce.
Zaminovaným terénem pro investigaci se jeví zejména poptávka po dětech, která stimuluje nabídku. Tento problém se výrazně projevil po katastrofickém zemětřesení na Haiti o síle 7.1 Richterovy stupnice 12.1.2010.
Již 10 dní po devastujícím zemětřesení bylo přes tisíc dětí „ narychlo adoptováno a evakuováno ze země “ bez jakýchkoli oficiálních dokladů „, jak upozorňovalo UNICEF. Tehdejší představitel UNICEF na Haiti varoval, že se několik ambasád pustilo do nekalých praktik a evakuovalo bez papírů přes 1000 haitských dětí a překotně s nimi zahájilo adopční řízení.
17.1.2010 německá ambasáda stručně požádala haitskou vládu o souhlas k evakuaci „ přes 40 haitských dětí „ , které měly být umístěné do haitských sirotčinců, aniž by upřesnila jména odvážených dětí. 18.1.10 dostala vágní souhlas od haitského ministerstva sociálních věcí a povolení od migračního úřadu.
Nakonec do Frankfurtu nad Mohanem s vědomím německého velvyslance Christiana Germanna 22.1.2010 odletělo 63 dětí ve věku do 5 let, třebaže 20.1.2010 již bylo vydáno nařízení haitského premiéra, které pro adopci každého haitského dítěte vyžadovalo jeho souhlas, což těchto 63 dětí nemělo.
30.1.2010 US média informovala o zatčení 10 baptistických misionářů, kteří byli na Haiti zatčeni při pokusu přejít hranice do Dominikánské republiky se 33 dětmi ve stáří od 2 do 12 let, na které neměli žádné doklady.
Byli obviněni z obchodu s haitskými dětmi. Tvrdili, že jde o sirotky, které chtějí adoptovat, ale 20 z těchto dětí sirotky nebylo. Jejich chudí rodiče pocházeli z oblasti, která byla zemětřesením zasažena nejvíce, a své děti US misionářům svěřili za zprostředkování haitského pastora, jenž rodičům řekl, že se v Dominikánské republice dětem dostane skvělého vzdělání – o adopci se ale nemluvilo.
Katastrofální zemětřesení z 1/2010 učinilo ze 420.000 haitských dětí sirotky. Jedna z hlavních nevládních organizací World Vision International, ekumenická křesťanská organizace pro humanitární pomoc, která se stará o děti a chudé, od 12.1.2010 hlídkovala na haitsko-dominikánských hranicích a hledala nezvěstné a unesené děti.
Uvedla, že již před zemětřesením za komplicity úřadů obou zemí, zločinecké gangy prodávaly haitské děti za 5 dolarů pro zemědělskou práci, prostituci a žebrání ve velkých městech Dominikánské republiky.
Po zemětřesení v této pohraniční zóně cizinci platili až 25.000 dolarů za haitské dítě pro „ adopci „, UNICEF se obávalo, že jsou prodávány obchodníkům s lidskými orgány.
Viz také mj. „ Policie v Peru zatkla bývalého šéfa policie kvůli obchodu s nemluvňaty“ . Do takovýchto sítí je samozřejmě zapojen i zdravotnický personál, v této síti dětský lékař a gynekolog upláceli chudé těhotné ženy, které zvažovaly interupci ( která je v Peru možná jen výjimečně ), aby dítě donosily, a po porodu se dítěte vzdaly. Nemluvňata pak prodávaly zahraničním párům nebo gangům obchodujícím s lidskými orgány.
Viz také „ Z nigerijské továrny na děti osvobodily šest těhotných „ , celkem v domě bylo 17 dívek ve věku 14-17 let, jejichž nedobrovolným úkolem bylo pro gang rodit děti na prodej.
Vedle Nigérie obchod s nemluvňaty kvete v Brazílii, včetně prostřednictvím porodnic pro svobodné matky či matky bez domova, které jsou pod patronátem katolické církve, kde mohou porodit anonymně. Děti jsou poté prodávány k „ adopci „ zejména do US, CAN, Izraele, Francie, Itálie, a Německa.
Děti nikoho – děti vyrobené na zakázku na reprodukčních klinikách
Viz „ Operace Španěl. V Praze se prodávají děti vyrobené na zakázku.“ https://www.google.com/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=&cad=rja&uact=8&ved=2ahUKEwio5K_S4KCEAxUd9wIHHRINCfgQFnoECA4QAQ&url=https%3A%2F%2Fwww.seznamzpravy.cz%2Fclanek%2Fdomaci-kauzy-operace-spanel-v-praze-se-prodavaji-deti-vyrobene-na-zakazku-203870&usg=AOvVaw0XkSk2eEbtmLFXy-nyOiw3&opi=89978449
Prahu si skupina z reprodukční kliniky z Charkova vybrala, protože Česko má děravé zákony o náhradním mateřství.
Děti kupovaly homosexuální páry nebo svobodní muži ( z řad pedofilů ) dle katalogu reprodukční kliniky, která dle jejich požadavků ( barva pleti, vlasů, dvojčata ) vybrala vhodnou dárkyni vajíčka ze své databáze.
Cizí žena embryo poté odnosila, a k porodu byla převezena do Prahy, kde se po porodu na matrice práv k dítěti vzdala ve prospěch jeho „ otce „ (kupce).
Ukrajinský zákon povoluje náhradní matce odnosit dítě jen manželům, kteří nemohou mít děti a marně se pokoušeli o umělé oplodnění. Zákon výslovně vylučuje z této možnosti homosexuální páry a jednotlivce.
Zatímco francouzský zákon o bioetice z roku 1994 náhradní mateřství zakazuje, zákony US, CAN, Británie, Belgie, Izraele a Řecka jej povolují pro heterosexuální páry, které nemohou mít děti.
Stanovují věkové limity pro náhradní matky i matky ( „ genetické“ ), které se touto cestou snaží o dítě, a vyžadují písemný konsensus všech zúčastněných stran, že jednají dobrovolně. Poté souhlas případ od případu dává Etická komise . Nepovolují finanční odměnu náhradním matkám, jen úhradu lékařské péče, a výslovně zakazují odměňování prostředníků.
Viz mj. „ Podnikatel Hausenblas a jeho přítel mají miminko. Jena žena dala vajíčko, druhá dítě odnosila.“ A jemu podobní zámožní ( Elton John, Michael Jackson a další ), co si děti za milióny kupují na objednávku, jsou sobečtí do morku kostí, protože malé dítě připraví o maminku, kterou mu nikdo nenahradí.
Viz také mé články s podobnými tématy v rubrice „Fauna,flóra“.
