Často se mluví o francouzském antisemitismu či protiarabském rasismu, ale jsou to Cikáni ( teprve v roce 69 získali Cikáni ve Francii řádný občanský status ), kteří ze všech obětí diskriminace vyvolávají nejhlubší předsudky.
Jen samotný příjezd těchto kočovníků do nějakého francouzského města vyvolá paniku obav o soukromý majetek, přestože Bessonovy zákony z roku 90 radnicím s počtem obyvatel nad 5.000 přikazují, aby cikánské kočovníky přijímaly jako slušné lidi, a umožnily jim vybudovat tábor ve slušných podmínkách ( všichni starostové si podle tohoto zákona museli nechat vypracovat projekt na budoucí přijímací tábor pro Cikány) …
Radnice však ustupují náporu voličstva s proticikánským cítěním, a často kolem jejich tábora postaví zedˇ, aby je oddělily.
V 2/03 nechal Sarkozy odhlasovat zákon, který starostům umožňuje Cikány vyhostit z města, pokud se nezdržují v místě svého tábora, který jim byl vyhrazen ( což se do té doby dělo nelegálně, třebaže policejní síly na násilné vyhoštění poskytoval samotný prefekt) …
Sarkozyho zákon tak vytvořil delikt samotné existence Cikána .
Taktéž je výstižné, že existuje jen málo svědectví o internaci ve vichystických táborech a vyhlazování francouzských Cikánů za 2.sv.války ( Česko na tom není o nic lépe) …
Viz kniha francouzského fotografa Mathieu Pernota „Tábor pro Cikány“ , věnovaná obřímu sběrnému táboru Saliers /42-44/ .
