- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Klimatické prognózy politický zájem od pitné vody odvádějí, jak ukázalo x-té Světové fórum o vodě a „ zbožných přáních“ , které se v 3/09 konalo v Istanbulu bez větší pozornosti médií (mj. na něm US zamítly "právo na vodu " ) … Zcela zapadla i studie Světového ekonomického fóra z 1/09, zabývající se zmenšujícími se zdroji sladkovodní vody, která doporučuje „inteligentně využívat každou kapku vody“ , např. daňově zvýhodňovat ty, kteří se vybaví systémy na odchytávání deštˇové vody ...
Třetí zpráva OSN z 12.3.09 o úbytku světových zásob sladkovodní vody, které v roce 2025 (8 mld lidí) budou 3x menší (5 mld lidí bude bez vody) než jaké byly v roce 50 (2,5 mld lidí), je dalším závažným oficiálním varováním ( od roku 91 se ve Stockholmu v době Světového týdne vody scházejí stovky expertů s vyhlášeným cílem Pitná voda pro všechny, tj.přinejmenším 20 l na osobu denně v okruhu 1 km, ale vrásky svými deklaracemi nikomu nepřidělávají ) .
Podle zprávy OSN nemá pitnou vodu 340 miliónů Afričanů : většina afrických vlád financemi zaopatřuje jen armádu, na ochranu životního prostředí africké vlády, které nemají ani nejzákladnější plány na ochranu podzemních zdrojů pitné vody, upřímně „kašlou“ …
Zpráva OSN uvádí, že každoročně zemře 3 milióny lidí na nemoce, které si přivodily pitím závadné vody (trvale kontaminovaná voda v Bangladéši a nedávná cholera v Zimbabwe je příkladnou ukázkou).
73% vody spotřebuje zemědělství, a to se zavlažuje jen 15 % úrodné půdy, která nicméně poskytuje potraviny pro 40% lidí , tj. voda znamená jídlo . Jestliže však státy nezlepší zavlažovací techniky, brzy na potřeby zemědělství padne 90% vody, uvádí zpráva OSN.
V rozvojových zemích vypěstování jednoho kilogramu pšenice pohltí 800-4.000 litrů vody, a jedno kilo hovězího masa „ stojí“ 2.000 -16.000 litrů vody, přičemž v roce 2030 bude polovina lidstva žít v oblastech s velmi skromnými zásobami sladké vody, o které se povedou kruté boje …
Zemědělství s vodou nesmírně plýtvá, 20-60% vody se k samotným plodinám ani nedostane, ale chudí zemědělci v rozvojových zemích nemají na moderní závlahové systémy … Zásada využívat podzemní zdroje jen na pitnou vodu, a domácí odpadní vodu na závlahu se brzy stane nutností.
Pravděpodobně vezme za své i na vodu (a finance) náročný projekt zazelenění jižních okrajů Sahary, třebaže právě vysazování stromů a rostlin zadržuje v půdě vláhu .
Průmysl spolyká 20% světových zásob sladké vody, nejvíce vody spotřebuje papírenský a textilní průmysl ( na výrobu jednoho trička z bavlny se spotřebuje 25 krychlových metrů vody) , výroba polovodičů (většina tohoto průmyslu je soustředěna v Asii) , důlní, metalurgický, farmaceutický, aj. průmysl.
Obrovské množství vody pro chladící systémy spotřebují tepelné a jaderné elektrárny (Temelín v roce 03 spotřeboval 35,4 mil. metrů krychlových vody) … ¨
Během tropických veder ve Francii v roce 03 Paříž musela své jad. elektrárny částečně „vypnout“, také US tak musely učinit v roce 07 , ale potíž je v tom, že se jad. reaktor úplně „vypnout“ nedá …
S případným zánikem ledovců, a se snížením deštˇových srážek všeobecně, zdroje pitné vody zaniknou zejm. v Pákistánu (za „trojúhelník žízně“ zpráva OSN označuje tzv. africký roh, Gibraltar a Pákistán) , v Indii, v Číně , v Austrálii a v US (Kalifornie a US středozápad ) , kterým, podle klimatologů, hrozí zvýšené teploty a sucho bez vody, zatímco v jiných státech případné zvýšení hladin moří a záplavy sladkovodní zdroje znečistí …
Demografický růst a lidské rabování planety Země, která nepatří jen lidem, ale i zvířatům a rostlinám, vedou k jejímu obrovskému znečištˇování : stoky z velkoměst , průmyslový odpad, a zemědělské pesticidy vytékají do řek a prosakují do podzemních pramenů, přičemž jeden kubický metr znečištěné vody zamoří 8-10 kubických metrů čisté vody, viz Bitva o uran I a II .
(Podobně jsou na tom moře : 60% měst středomořských pobřežních států , jejichž počet obyvatel vzroste, vypouští své odpady do Středozemního moře, které je znečištˇováno i zamořenými řekami, které do něho ústí,+ chemickými odpady(těžké kovy) + až 40 miliónů tun pevného odpadu ročně ).
Znečištění ekosystému povodí Nilu (6.695 km, pramení asi v Burundi), Colorado (2.333 km, pramení ve Skalnatých horách ) a Žluté řeky (5.464, pramení na Tibetské náhorní plošině) ,je již nezvratitelné , všechny tyto tři obrovské řeky, využívané na zavlažování, se vysušily natolik, že již nevtékají do moře …
(Někteří navrhují dodávat do suchých koryt řek sladkovodní vodu zachycenou při ústích řek, kterými se vlévají do moře, “umělými řekami“ , a protože voda zatím nemá cenu ropy, místo ocelových potrubí by byly produktovody vyrobeny z pružných trubek o průměru 4 metrů.
Údajně by se tak dalo zachytit 10% sladkovodní vody ztrácející se v moři.
Vyšlo by to sice laciněji než odsolování mořské vody, ale zaručeným problémem by byl souhlas k odvodu vody z jednoho státu/regionu do druhého …) .
PLASTOVÉ LAHVE aneb PITNÁ VODA JAKO OBCHODNÍ KOMODITA
Třebaže jen malá část podzemních vod se obnovuje, dnešní tempo odčerpávání vody z podzemních pramenů, zejména nadnárodními firmami, které prodávají vodu/minerálku v PET lahvích, jejich obnovu dalece přesahuje . Čerpání vody do PET lahví přispívá k poklesu hladin řek a jezer, k vysychání studní …
Řešením je voda z vodovodu a vojenská polní láhev, která vydrží 100 let.
(Na druhé straně skupina onkologů , sponzorována World Wildlife Fund /WWF, ve své studii nabádá lidi, aby nepili vodu z kohoutků s tím, že v metropolích je voda sice nezávadná, ale v regionech se její kvalita různí v závislosti mj. na průmyslových podnicích v okolí , načež autoři studie a WWF byli vládami obviněni z toho, že jsou sponzorováni firmami, které prodávají vodu v PET láhvích) …
Ve US existuje hnutí Save Our Groundwater/SOG, v jehož rámci např. starosta San Franciska zakázal úředníkům pít na radnici vodu z PET láhví … To samé učinily některé další US instituce a úřady, a taktéž US protestantské kostely svým ovečkám přikazují nekupovat vodu/minerálku v PET láhvích …
Na US univerzitách studentští aktivisté organizují „ochutnávky“ vodovodní vody ,aby se lidé přesvědčili, že voda z kohoutku chutná úplně stejně jako voda z PET láhve …
Ukázka obchodních podmínek, které nadnárodní a další firmy uzavírají s lokalitami , jejichž sladkovodní prameny rabují (v tomto případě Nestlé) :
a) studie o dopadu na životní prostředí nebudou zpracovány b) jde o exkluzivní kontrakt uzavřený na dobu 100 let, c) právo pumpovat pramen až 4.700litrů vody za minutu, včetně období sucha na úkor místních občanů , d) smluvní cena = vždy za pakatel, ale 200 místních občanů bude mít práci, protože Nestlé vystaví továrnu na PET lahve + firma bude platit nejrůznější poplatky (ale nákladní vozy s lahvemi budou po lokalitě jezdit nonstop, dnem i nocí ) …
Ve US Nestlé kontroluje třetinu trhu s pitnou vodou v PET lahvích, přesto je komické, že právě Američané naříkají, že US jsou obětí divoké globalizace ze strany EU a jí stranící Světové obchodní organizace/WTO …
Lidé v rozvojových zemích, když se nějaká firma , vyzbrojená protřelými právníky ,kteří ji opatří všechna povolení od místních úřadů, rozhodne čerpat vodu z jejich pramene do PET lahví, nemají žádnou šanci se jí postavit, jak se to stalo v marockých horách u města Fez, v oblasti, které se přezdívá „marocké Švýcarsko“ .
Jediným bohatstvím tohoto kraje je zdejší pramen kvalitní pitné vody, o který se však zdejší obyvatelé nechtějí dělit s celým Marokem (továrna na vodu v PET lahvích by zásobovala marocký trh) …
Zdejší obyvatelé dokonce předložili kopii královského dekretu ze 14.stol., který dokladuje, že pramen je jejich . Firma tvrdí, že tento dekret dává místním lidem jen 40% pramene, zatímco 60% patří státu, a firma bude čerpat jen ze státní části pramene, v každém případě, i v období sucha, minimálně 20 l za vteřinu, po dobu 40 let … Majitel za smlouvu nabízí 880.000 euro v lokálních daních ročně a stovku pracovních míst pro místní obyvatele, a tvrdí, že za nedostatkem vody v Maroku je zemědělství, které vodou plýtvá …
RECYKLOVANÁ odpadní voda
Recyklace vody je drahá záležitost.
V Singapuru recyklovaná voda tvoří 1% pitné vody, v Japonsku je voda z WC na místě vydezinfikována a připravena na opětovné použití …
V Austrálii se použitá voda vyvádí do určitých řek či rezervoárů ,z nichž se upravuje a znovu využívá … Přesto ani v suché Austrálii není veřejnost , a to ani odborná, nakloněná recyklaci odpadních vod, a např. tvrdí, že v recyklované vodě lze potlačit jen kolem 90% přítomných polutantů z řad antibiotik …
Austrálie však brzy nebude mít na výběr, proto již dnes všechna australská města mají alespoň jednu továrnu na odsolování mořské vody, a zavádějí regulaci denní spotřeby vody ( denní spotřeba vody průměrného Američana je 600 litrů, Evropana 150 litrů ) …
SLADKOVODNÍ VODA BYLA NADĚLENA NEROVNOMĚRNĚ
Jižní Amerika má čtvrtinu celosvětových zásob pitné vody (nerovnoměrně rozložené) , třebaže zde žije jen 6% obyvatel Země. Asie, kde žije 60% obyvatel Země, má jen jednu třetinu zásob sladkovodní vody.
Katastrofická situace s nedostatkem sladkovodní vody nehrozí tudíž jen Střední a Jižní Americe (Francouzská Guyana a Surinam se stanou sladkovodní obdobou ropných UAE) , Oceánii, Aljašce, Kanadě, severní Evropě (Grónsko a Island se z hlediska zdrojů sladkovodní vody stanou „geopolitickými mocnostmi“ ), Rusku (Sibiř) a Rovníkové Africe .
Chudí brazilští rolníci vytvořili Hnutí BezZemků, chudí Peruánci (6 miliónů z 28 miliónů z nich nemají přístup k pitné vodě) , kteří musí draze platit za pitnou vodu pochybné kvality, kterou kamióny přivážejí v cisternách do oblastí nenapojených na vodovodní sítˇ(včetně předměstských slumů metropole) v roce 05 založili hnutí BezVody .
Lidé z chudých předměstí Limy nakupují vodu v plastových kontejnerech za 0,50 euro/200 litrů, což je na rodiny, ve kterých pracuje většinou jen jeden za průměrný výdělek 6,25 euro na den, vysoká částka …
Paradoxně, chudí platí za vodu více než bohatí – za vodovodní vodu se platí 0,40 euro za metr krychlový, chudí připlácejí na dovoz v cisternách, a je zcela možné, že majitelé kamiónů vodu čerpají ze znečištěných vodních zdrojů , třebaže by , podle zákona, vodu měli dovážet jen od státního vodohospodářského podniku Sedapal, který dodává pitnou vodu metropoli, jehož zásobníky však většinou zejí prázdnotou …
Do odlehlých vesnických oblastí nejezdí ani cisterny …
V Bolivii některé státem zapomenuté provincie vzaly v 70.letech zásobování pitnou vodou do svých rukou, a z chátrajících státních podniků učinily prosperující družstevní, které dodávají svým klientům (300 dolarů za přípojku , 1.000 dolarů za služby asanace + měsíční platby za odběr) za konkurence soukromých vodohospodářských firem tak kvalitní pitnou vodu, že byly dokonce zmíněné ve zprávě OSN o zdrojích pitné vody z 3/09 …
Mexico City
Mexico City má 9 miliónů obyvatel, s předměstími 21-24 miliónů obyvatel …
Nejnápadnějším rysem je apartheidní přístup k pitné vodě :
V severozápadní části metropole v luxusních rezidencích teče proudem, za 1,56 peso za kubický metr si bohatí do sytosti zalévají obrovské pozemky, naplňují obrovské bazény a myjí si v této pitné vodě svoji rodinnou sbírku luxusních aut …
Jihovýchodní chudinská část metropole je technicky znevýhodněna : tlak je malý, voda teče pramínkem, nebo vůbec, takže domácnosti si dělají zásoby do všech kontejnerů v domě na celý týden …
Navíc voda v „chudinských“ kohoutcích má odpudivě nažloutlou barvu jako v nigerijském Lagosu.
Teoreticky chudí platí za vodu stejnou cenu, ve skutečnosti si k pití musí kupovat vodu ve 20l kontejnerech za 18-20 pesos, které si bohatí kupují také, protože ani ti nevěří vodě z kohoutku, třebaže nezávadně zbarvené …
Po US a Itálii je třetím největším světovým konzumentem vody v PET láhvích Mexiko .
Nejchudším vrstvám mexická vláda zajištˇuje vodu nejistého původu v cisternách zdarma.
Jen pod 20% odpadní vody (10% z nich je v metropoli) prochází v Mexiku čističkami, které jsou tak primitivní, že recyklaci průmyslových odpadů neumožňují .
Žádná zařízení v Mexiku nezachycují deštˇovou vodu, která se z půdy bleskurychle vypaří .
Třebaže jen v metropoli chybí ročně 780 miliónů kubíků pitné vody, mexická vodovodní potrubí jsou tak zrezivělá, že jen v metropoli z nich denně vyteče 35% vody, což je denní spotřeba vody v celém Berlíně …
Mexico City nedostatek vody (přesněji plýtvání s vodou) řeší tradičně : „zcizuje“ podzemní vody jiných regionů, doposud největší „krádež“ podzemních vod Mexico City uskutečnilo koncem 50.let, kdy pro sebe zabralo podzemní vody regionu Cutzamala, několik set km západně od metropole . Důsledkem tohoto patologického chování bylo , že lidé, kteří v tomto regionu přišli o vodu, se nastěhovali do slumů kolem Mexico City …
Podzemní prameny jsou v okolí Mexico City rabovány v takové míře, že se bývalé hlavní město Aztécké říše Tenochtitlán, postavené na jezeře, začíná propadat o 50 cm ročně …
Současná neuspokojivá „vodohospodářská“ situace v Jižní Americe pramení z čistě politických a finančních důvodů . Pro zdejší vlády je výhodnější zapojit se do budování „viditelnějších“ infrastruktur, které lze navíc centrálně řídit, a po kterých je u voličů větší poptávka - elektřina, telekomunikační sítě, silnice, letiště …
SUBSAHARSKÉ PÁSMO
OSN financuje vrtání studní v Súdánu, a snaží se přijít na kloub „chaosu“ afrického monzunu , který přináší srážky jen některým oblastem, např. naděluje luxusní zeleň Beninu, zatímco Nigeru deště odpírá …
Za devastaci subsaharské oblasti (Sahel) mohou samotní vesničané :
v polovině 70.let ze Sahelu vymizely všechny stromy, protože s růstem počtu obyvatel vesničané lesy cílevědomě „vyhlazovali“ na topení a vaření, a na rozšiřování polí . Od konce 80.let , za podpory mez. organizací, někteří vesničané na jihu Nigeru stromy začali vysazovat, aby v půdě zadržovaly vodu. Stromy však musí ve dne v noci hlídat a bránit proti „zlodějům“ ze sousedních vesnic, aby je nepokáceli na topivo na uvaření jídla, protože přinášení klacků a nošení vody je celodenní úmornou starostí vesnických žen a dětí …
Jih Nigeru, původně zalesněná savana se lvy , se po vykácení stromů stal vyprahlou pouští bičovanou větrem, kterou ovládl hladomor, o to spíše, že vesničané po podzimní sklizni pole zapalovali, aby je „vyčistili“ , protože se domnívali , že popel půdu obohatí o živiny …
MEGAPŘEHRADY
Megapřehrady jsou tvrdým řešením, zdevastovaly hodně přírody, a zejména v prvních letech provozu vypouštějí do ovzduší obrovské množství „skleníkového“ plynu methanu z tlejících rostlin .
Přesto v roce 05 dostaly nové požehnání od Světové banky,která v tomto roce poskytla peníze na stavbu megapřehrady Nam Theum 2 v Laosu .
V roce 07, za přispění Světové banky, jich bylo rozestavěno již 1.201, uvádí znovuvzkříšená Mezinárodní komise pro stavbu velkých přehrad, ve které radostně bouchají zátky od šampaňského …
Nejvíce jich staví Čína (vodními elektrárnami snižuje svoji závislost na uhlí), Brazílie, Indie , JAR a Rusko …
Čína se svými stamiliardami dolarů finančních rezerv si může dovolit několik megapřehrad typu TřiHrdla, která Číně umožní „skladovat „ 39 mld kubických metrů sladkovodní vody, africké státy však peníze nemají .
Hydroelektrický potenciál Afriky představuje 13% světového, využitý je jen z 8% , a tři africké megapřehrady se používají jen na zavlažování , pro 70% obyvatel Afriky je elektřina nedostupná …
Odpůrci megapřehrad , jako World Wildlife Fund/WWF, varují před možností, že tyto megapřehrady naruší místní ekosystém, připraví veškerou půdu o živiny/naplaveniny z řek, které zadržují i s vodou, a poté, když z úrodné půdy nadělají neúrodnou, dopadnou jako australské , které jsou v důsledku sucha stále prázdné …
WWF místo megapřehrad navrhuje přirozenější vodní nádrže menšího rozsahu, jaké se staví v Indii (v některých indických regionech musí být nové domy povinně vybaveny systémem na zachycování deštˇové vody) …
Alarmisté varují, že za současného deficitu sladkovodní vody nestačí ani megapřehrady, ani další podzemní vrty .
Proto Peking již několik let obezřetně nevydává licenci k podnikání ve svém okolí podnikům, jejichž provoz je náročný na spotřebu vody …
Také Nizozemí se řídí zásadou, že nejistota by neměla být záminkou k nicnedělání , a buduje svoji infrastrukturu s ohledem na nejrůznější možné klimatické scénáře.
PITNÁ VODA , STRATEGICKÁ SUROVINA NA BV
IZRAEL
Izrael nemá ani nerostné či energetické zdroje, ani sladkovodní vodu.
Izrael vede s Palestinci v Předjordánsku, které „okupuje“ od šestidenní války z roku 67 ( úrodné údolí Jordánu ve středu Izraele), válku o pitnou vodu, a byl mnohokrát kritizován ze strany Amnesty International, že chce Palestince v Předjordánsku o sladkovodní zdroje připravit ( pro hloubení nových studní musí mít Palestinci z Předjordánska povolení iz. armády) .
Zatím o vodě rozhoduje jen izraelská Water Authority, která vodu z hor dodává 80% Izraelců, a 20% Palestinců z Předjordánska, třebaže pro Palestince z Předjordánska je to jediný zdroj sladkovodní vody, zatímco Izraelci mají i jiné zdroje, jako jezero Tiberiade … Izraelská Water Authority však tvrdí, že Palestincům dává více vody, než jim přiznávají dohody z Oslo z roku 93 …
Přístup k vodě pro Palestince z Předjordánska komplikují i umně vybudované silniční kontroly a Zedˇ , takže sladkovodní voda představuje pro Tel Aviv významný nástroj politického nátlaku.
Navíc, jediný Izrael využívá vodu z Jordánu, k jehož břehům Palestincům z Předjordánska zamezil přístup …
O řeku Jordán se Izrael dělí s Jordánskem, se Sýrií a s Libanonem, a společně s nimi ji průmyslovými hnojivy znečištˇuje .
Mj., i v důsledku toho průmyslovými hnojivy znečištěné Mrtvé moře vysychá, a do povrchových již vyčerpaných pramenů sladkovodní vody proniká mořská sůl , takže ledvinové kameny má v Izraeli každý druhý …
Jediným zdrojem sladkovodní vody v Gaze je zchátralý pobřežní vodovod, kontaminovaný odpadními vodami, protože Izrael nedovoluje převod vody z Předjordánska do Gazy.
Zdroje sladkovodní vody budou v případné budoucí smlouvě mezi Izraelem a „palestinským státem“ stejně důležitým bodem jako hranice „palestinského státu“ a Jeruzaléma …
Izrael zamýšlí dovážet vodu produktovodem přes Turecko, a financuje odklonění části Tigridu (plán GAP) , ale po zimní válce 09 v Gaze se jeho vztahy s Ankarou (oficiálně) zhoršily .
Turecký plán výstavby megapřehrad v jihovýchodní Anatolii na Eufratu a Tigridu/GAP, celkem jich má být 22.
Několik vesnic na mytickém Eufratu u tureckých městeček Halfeti (vězení, pošta, několik kaváren, v nichž se grilují obrovští kapři z Eufratu) a Birecik na turecko-syrském pomezí muselo být evakuováno po záplavách z roku 00, většina z 31.000 z obyvatel se již nevrátila, protože kvůli stavbě turecké megapřehrady Birecik, která zdevastovala zdejší poklidná údolí, nebylo ani kam se vracet.
Vesnice s kamennými domy, mešity,školy, a čerstvě objevené antické městečko Zeugma ze 3.st.př.n.l., vše bylo kvůli přehradě zaplaveno vodou …
Ankara nechala postavit na březích Eufratu 5 megapřehrad, jak pro zavlažování, tak pro výrobu elektřiny, ústřední z nich se jmenuje Ataturk, dvě další se staví, a to Birecik, a těsně u syrských hranic přehrada Karkamis.
Proti megalomanskému turecko-izraelskému projektu GAP protestují nejen ochránci životního prostředí, ale i Sýrie a Irák, jimiž řeky Eufrat a Tigris rovněž procházejí, a vlévají se do Perského zálivu …
Eufrat a Tigris jsou předmětem diplomatické bitvy mezi těmito státy již desítky let,kdy Sýrie a Irák požadují, aby pro tyto toky platil mezinárodní režim …
Válka o sladkovodní vodu v 70.letech již málem propukla mezi Sýrií a Irákem, když s výstavbou megapřehrad na nich začala Sýrie …
V roce 90 vyprovokovala diplomatický incident Ankara , když na jeden měsíc „zavřela kohoutky „ jedné z nich, aby naplnila přehradu Ataturk , zatímco podle protokolu z Damašku z roku 87 má Sýrie nárok na plynulý tok v min. množství 500 m3/sek. …
Až do roku 99 Ankara těmito „kohoutky“ tlačila na Damašek, aby jí vydal kurdského předáka Abdullaha Ocalana …
Navzdory tomu, že všechny tři státy již podepsaly na 30 dohod o „vzájemné spolupráci“ v oblasti sladkovodních rezerv regionu, ani jedna nebyla dodržena .
V roce 08 na přehradě Ataturk tyto tři státy slavnostně otevřely Institut sladkovodní vody , nicméně spolupráce vázne, dnes zejm. ze strany Bagdádu, který tvrdě kritizuje plýtvání vodou ze stran Ankary a Damašku …
Od Turecka dostává sladkovodní vodu i Severní Kypr , což nebude trvat věčně , potom, jako všechny pobřežní státy bude muset odsolovat mořskou vodu, bude-li mít na to finance ( v současné době mořskou vodu odsolují zejm. bohaté státy Perského zálivu ) … Odsolená voda , náročná na finance, však nebude řešením pro rozvojové země, ani pro použití v zemědělství .
V Istanbulu měly další státy přistoupit k Úmluvě o sdílení vodních toků a podzemních vod z roku 97 (např. 11 států se dělí o Nil a Niger, 9 o Amazonku, nedokážou se domluvit o výstavbě megapřehrad na těchto tocích, o zamezení jejich znečištˇování jedovatým průmyslovým či zemědělským odpadem), která ještě nevstoupila v platnost, protože ji nepodepsal dostatečný počet států …
INDIE
V Indii, zejm. na severovýchodě, se křestˇanským misionářům podařilo dokonale narušit místní tradiční způsob života, schopnost žít v harmonii s přírodou …
Indie se o sladkovodní vodu připravila sama v důsledku rozsáhlého narušení životního prostředí v ekologicky citlivých oblastech, zejména brutálním odlesňováním a s ním spojenou erozí půdy, která v údolích pod Himalájem nabyla katastrofických rozměrů …
O kácení lesů z komerčních důvodů ani nemluvě …
Veškerá živná půda je v důsledku odlesnění při velkých deštích severoindickými řekami odplavena do moře . Tyto naplaveniny a nánosy písku se navíc usazují v korytech řek a kanálů , což způsobuje stále horší záplavy …
400 miliónů Indů živoří pod hranicí chudoby, ale ani nejchudší lidé se neobejdou bez vody a topného dřeva, o to více, že dvě třetiny obyvatel Indie žijí na venkově .
Zatímco na západě Indie na hranicích s Pákistánem postupují pouště , protože zde neprší, jih Indie sužují následky odlesňování …
Od 80.let začali v Indii horečně vysazovat stromy eukalyptus, třebaže účelnější by bylo vysazovat stromy, které sice rostou pomaleji, ale které dokážou poskytnout větve na topení a listy na kompost …
Intenzívní používání průmyslových hnojiv a pesticidů v provinci Páňdžáb, obilnici Indie, způsobilo, že zdejší půda vykazuje extrémně vysokou koncentraci soli …
Technický pokrok ve formě vodních čerpadel nebyl také tím pravým požehnáním : mechanizace čerpání vody sice umožnila získat více vody, ale předčasně vydrancovala podzemní prameny a tisíce studní záhy vyschly …
K nedostatku vody přispívají velkoplantáže a jejich nadměrné zavlažování ( s plodinami, které zajistí okamžitý výnos, ale vyžadují hodně vody … ) .
V roce 09 Indii postihlo další „historické“ sucho : rolníci ve dne v noci seděli s puškami u primitivních zavlažovacích systémů svých polí (polovina vody z nich se k plodinám nedostane), a hlídali je jako oko v hlavě . Tisíce dalších rodin svá suchá pole opustily a vydaly se do slumů hlavního města …
Vláda rolníkům pomohla danajským darem : poskytla jim úvěry na vodní čerpadla, třebaže podzemní zdroje pitné vody jsou v Indii téměř vyčerpané …
Jsou vyčerpané i proto, že za vodu se v Indii neplatí, rolníci si vrtali studně ( Indie má přes 20 miliónu studní) a čerpali z nich vodu, jak je napadlo …
Se stoupáním hladiny oceánu do některých z nich navíc již prosakuje mořská voda .
Indie má nevyřešený problém s odpadními vodami, zejm. průmyslovými, které jsou bez předchozího čištění vypouštěny přímo do řek ( a jimi se přes zavodňovací kanály dostávají na pole) nebo přímo do polí …
Nejen posvátná řeka Ganga je nejšpinavější a nejtoxičtější stoka na světě.
Desítky těchto indických řek, když v období sucha vyschnou, se stávají otevřenou stokou …
Vyčištění řek je i politickým problémem, neboťˇtyto skomírající řeky protékají několika indickými státy, jejichž zájmy jsou odlišné a nespolupracují … ( I pod svícnem bývá tma, viz znečištění Dunaje ze strany Rakouska . Rakušané, zbožňující Johanna Strausse a jeho valčík oslavující Dunaj, do něho ročně vylévají 600.000 tun průmyslového odpadu … Řeka Mur protékající jihorakouským Štýrským Hradcem ,tvořící hranici se Slovinskem, bývala pokryta hnědou pěnou chemického odpadu …).
Navzdory „ekologickým“ prohlášením ústřední vlády, federální vláda trpí tepelnou elektrárnu přímo v centru Dillí, a továrnu na výrobu umělých hnojiv v centru Bombaje …
PITNÁ VODA S ARZENIKEM (Indie, Bangladéš)
V některých indických státech, zejména v Západním Bengálsku a v Andhrapradéši, jsou podzemní vody zamořené arzenikem a fluorem …
V Bangladéši pije pitnou vodu kontaminovanou vysokými dávkami arzeniku přinejmenším 30 miliónů lidí, jedna studně z pěti je kontaminována …
V 70tých letech zde lidé pili bakteriálně znečištěnou „povrchovou“ vodu, v důsledku čehož ročně zemřelo na 300.000 lidí,většinou dětí.
Proto UNICEF za podpory Světové banky v Bangladéši podporovaly vrtání hloubkových studní a vyvážely sem vodní čerpadla , aby lidé pili vodu z podzemních pramenů .
Zpočátku tento počin slavili jako ohromný úspěch, do Bangladéše dovezli 10 miliónů vodních čerpadel : jenže podzemní vody byly kontaminovány arzenikem z delt Gangy a Brahmaputry, který se v nich nachází jako přírodní sediment ve stálé formě.
Zběsilé vrtání studní a zběsilé zavlažování tuto chemickou přírodní rovnováhu podzemních vod narušilo, a arzenik se ze svých sloučenin uvolnil …
Měsíčník Nature GeoScience z 15.11.09 uvádí, že „arzenik uvolnily lidské aktivity, jako hloubení studní a hloubení základů nových domů , zejména Bangladéš je měsíční krajinou protkanou umělými vyhloubenými pánvemi a prohlubeninami, v nichž se hromadí organické látky, které v kontaktu s daným sedimentem z něho uvolní arzenik , který poté zamoří podzemní vody …“
UNICEF se brání tím, že v té době bylo běžným postupem zkoumat jen bakteriologickou čistotu vody, obsah železa a nitrátů, nikoliv obsah arzeniku (tento jedovatý těžký kov je v průmyslové výrobě známý jako arzenát , či jako škodlivina vznikající při spalování uhelných elektráren, při sváření kovů, při zpopelňování v krematoriích, při úpravě dřeva arzenát mědi a chromu/CCA , či v dolech ) …
Přítomnost arzeniku v podzemních vodách Bangladéše byla poprvé zjištěna v roce 93.
Dnes UNICEF kontaminované studně v Bangladéši označuje červenou barvou a studně s nezávadnou vodou barvou zelenou … Obstarává filtry a snaží se vyčistit povrchové vody, a vrtat ještě hlubší studně , ve skalách arzenik není …
Arzenikem v pitné vodě je ohroženo na 140 miliónu lidí v 70 státech ( zejm. v Indii, Bangladéši, Filipínách, v Indonésii zejm. v provincii Aceh, ve Vietnamu, ,v Kambodži,v Číně , půda kontaminovaná arzenikem byla zjištěna i v New Orleans po záplavách, který mohl pocházet z nahromaděných pesticidů na bázi arzeniku v jezeře Pontchartrain, či z prosáklých průmyslových odpadů) .
Tito lidé jsou ohroženi i arzenikem obsaženým v plodinách vypěstovaných v postižených oblastech , nejvíce v rýži, která má největší sací schopnost …
Pravděpodobně zemřou na rakovinou plic, močového měchýře, a kůže, a jiná onemocnění plic, přičemž potíže se mohou projevit až po desítkách let (kromě toho arzénu se lze nadýchat ústy, nosem, např. odvozem zamořené půdy, do těla dokáže vstoupit i očima …) .
„Extrémně hygienické“ Švédsko se pravděpodobně chová „hygienicky“ jen na svém území, jak dokládá 20.000 tun jedovatého odpadu arzeniku a olova ze Švédska , složeného v chilské oblasti Arica, 2.000 km severně od chilské metropole.
Diplomatický vzorec na bezproblémové společné využívání pohraničních sladkovodních řek ještě nebyl vynalezen , text OSN z roku 97 ( Úmluva o právu využívání mez. / pohraničních vodních toků pro neplavební účely přilehlými státy ) nadále zůstává mrtvou literou : k vodnímu toku přilehlé státy mají povinnost spravedlivě se o vodu dělit, dbát o její kvalitu a nepůsobit škody dalšímu přilehlému státu .
Nevstoupila v platnost, protože ji k roku 08 z nutných 33 států ratifikovalo pouze 16 států .
Podzemní vody neupravuje žádná mez. úmluva …
Jen málo států se dokáže na společné správě toku dohodnout, jako např. Francie a Švýcarsko, které v roce 78 uzavřely dohodu o společném využívání na základě přidělených kvót podzemního pramenu, který mj. zásobuje vodou Ženevu … ( obě země jsou však na sladkovodní toky bohaté ) . Také správa Rýna a Dunaje nezpůsobuje větší mezistátní třenice. Smluvně upravena mezi Egyptem a Súdánem je i správa Nilu, ale protože Egypt Súdán považuje za svůj „dvoreček“, není zrovna „bratrská“ …
O většinu pohraničních toků se vede minimálně skrytá válka , zářným případem je odvádění vody z Jordánu Izraelem na úkor Palestinců, či nadměrné čerpání pohraniční vody ze strany Turecka na úkor Sýrie …
Vietnam si stěžuje na Peking kvůli čínským elektrárnám na řece Mekong , a ty samé elektrárny sám buduje na úkor Kambodže, třebaže správu řeky Mekong vzájemná dohoda mezi těmito státy upravuje …
O vodní pánev Guarani, která vznikla před 65 milióny lety a rozkládá se na ploše 1,2 miliónů km čtverečních, se dělí Brazilie, Paraguay, Argentina, Uruguay. Všechny tyto státy, města a průmyslové podniky sladkovodní vodu využívají zcela nekontrolovaně, takže na mnohých místech hladina podzemní vody poklesla.
Navíc je tato podzemní voda v průměrné hloubce jen sto metrů pod zemí, takže se snadno znečistí, zejména z chemikálií používaných v zemědělství …
Tyto státy v roce 04 podepsaly memorandum o budoucí dohodě, která bude upravovat společnou správu této sladkovodní pánve …
Amazónie je vydána bezohlednému drancování nadnárodních firem, a již jsou připraveny projekty na její prošpikování plynovody a ropovody, a to i její západní části, kde existuje poslední kus nedotčeného tropického pralesa … Tyto firmy čekají jen na koncese, aby zničily 688 000 km čtverečních unikátního a nenahraditelného tropického pralesa, který v Brazilii, navzdory státní satelitní kontrole, mizí v tempu 60 km čtverečních za tři týdny/za jeden rok zde vykácejí prales o velikosti Belgie … I místní obyvatelé kácejí zdejší stromy, aby zde mohli pěstovat sóju a chovat dobytek …
Federální vláda zatím zmrazila projekt transamazonské dálnice , ale je bezmocná vůči agrobyznysu v jižních státech, kde prales kácejí ve dne v noci, zejm. ve státě Mato Grosso , jehož guvernéru se přezdívá sójový král (federální vláda je bezmocná , protože na agrobyznysu se velkým dílem podílejí špičky brazilské armády) …
Brazilská armáda se jistou dobu nesnášela s argentinskou juntou, dnes se však její ostříží zrak přesunul na brazilské hranice s šesti státy Amazónie (Peru, Bolivie, Kolumbie, Guyana, Surinam, Venezuela ), na kterých se čile obchoduje se zbraněmi a s drogami …
Zatímco Venezuele je vytýkáno, že umožňuje kolumbijské FARC sídlit na venezuelském pomezí, brazilská armáda z laxnosti obviňována být nemůže : uzavřela pakt s Kolumbií a gerilové kombatanty nemilosrdně pronásleduje … S Kolumbií pořádá společné letecké manévry a z brazilských satelitních družic, které sledují Amazónii, předává Bogotě informace …
Plány těchto nadnárodních firem zahrnují vykácení tropického pralesa v pěti zemích – v Brazilii, v Bolivii, v Kolumbii, v Ekvádoru a v Peru, v posledních dvou jmenovaných státech chtějí vykácet dokonce celé dvě třetiny zdejšího pralesa …
Doly v těchto jihoamerických státech, mrzačící krajinu, jsou navíc „proslulé“ dětskou prací (do úzkých štol se vejdou jen šestileté-osmileté děti) …
Argentina a Uruguay spolu od 5/06 svádí právní bitvu u Mez. soudního dvora v Haagu v kauze znečištění Rio de la Plata .
Argentina obvinila Uruguay, že aniž by Argentinu požádala o souhlas, jak to vyžaduje jejich vzájemná smlouva z roku 75, vydala finské firmě Botnia a španělské Ence povolení, aby na jeho březích v letech 03 a 04 postavilÿ dvě továrny na celulózu s kapacitou jednoho miliónu tun buničiny ročně …
Navzdory tomu, že Argentina žalobu podala, a požadovala, aby soud vydal předběžný zákaz stavebních prací ,finská továrna již v 11/07 zahájila provoz v přístavním městě Fray Bentos , zatímco španělská firma se rozhodla, že továrnu na celulózu raději postaví dále od argentinských hranic …
U prvního slyšení v 9/09 argentinská velvyslankyně tvrdila, že řeka je viditelně znečištěna v pásu táhnoucím se až 25 km od továrny.
Podle Argentiny tato finská továrna, která znemožňuje rybolov a turismus, a ohrožuje zdraví místních 300.000 obyvatel , by v Evropě nikdy nemohla být postavena … Uruguay tvrdí, že Finové továrnu postavili podle přísných norem EU, zatímco právě Argentina, tvrdí Uruguay, ve svých továrnách na celulózu využívá chlórovou technologii a řeku maximálně znečištˇuje …
Rusko kvůli těžbě ropy nadměrně znečištˇuje bitumenovým pískem pohraniční Čudské jezero (estonsky jezero Peipsi), dialog mezi Estonskem a Ruskem je v této kauze na mrtvém bodě .
Bitumenovým pískem lidé v kanadské provincii Alberta odjakživa stmelovali svá kánoe. Dnešní těžba ropy v této provincii má na kontě úhyn 166 miliónů stěhovavých ptáků, z toho přes 500 ohrožených druhů, kteří poté, co stráví zimu ve US, na jaře v kanadských lesích hnízdí,…
Další články autora |
Zrychlete vaření s kořenícími pastami Podravka Natur. Usnadní a zjednoduší přípravu pokrmů, protože zeleninu nemusíte čistit ani krájet, ale...