V rámci článku 151 íránské islámské ústavy, který každému občanu zaručuje právo se zbraní v ruce hájit svoji vlast, je vláda povinna poskytnout každému občanovi vojenský výcvik. Do pravidelné armády může vstoupit ten, kdo dosáhl věku 18 let, služba trvá minimálně dva roky. Pozemní armáda má 350.000 mužů v aktivní službě + 350.000 záložníků.
Armáda, na jejíž rozpočet jde 1% HNP, má vedle klasických útvarů celou řadu menších, zcela nezávislých jednotek – mj. speciální tankovou brigádu, pěchotní brigádu, výsadkovou brigádu, brigádu zvláštního nasazení ...
Má 6 významných posádek a 13 nejdůležitějších kasáren, vojenskou akademii v Teheránu a výcvikové středisko v Šírázu, kde je rovněž výcvikové středisko výsadkářů a zvláštních jednotek.
Námořnictvo
Zastaralé námořnictvo má 18.000 mužů ( 5 námořních základen, 3 v Perském zálivu ( nejstrategičtější v Bandar Abbas, Bušír, ostrov Khark) , jednu v Kaspickém moři (Bandar Anzali/ex Bandar Pahlavi, tato základna roste na významu, v kaspickém Noušahr je námořní akademie), a jednu v Indickém oceánu (Bandar Beheshti/exChah Bahar).
Menší námořní základnou je mj. Bandar Khomeini (ex Bandar Shahpur) .
Irán má tři ruské ponorky třídy Kilo, + Rijád mu zprostředkoval dodání tří zmodernizovaných fregat třídy LaFayette, íránské námořnictvo je tudíž schopné zablokovat provoz v Hormuzské úžině.
Jinak je nebezpečné pouze v jednom - je bohatě zásobeno námořními minami jednak vlastní výroby (nemagnetické , dálkově ovládané miny), jednak z Ruska dováží tlakové, akustické a magnetické miny, a z Číny miny s reaktivním pohonem.
Letectvo : 18.000 mužů + protiletecká obrana 12.000
Má 14 operačních základen – jedna z nejdůležitějších je v Mašadu u afghánských hranic kvůli operacím SU a později NATO v Afghánistánu , + v Isfahánu, Bandar Abbás, Ahváz, Bušír, Chan Bahar, Dezful, u Teheránu jsou tři základny /Doshan Tapeh ( v níž sídlí velení letectva) + Ghaleh Morghi + Mehrabad /, Hamadan, Tabríz, Zahedan, Bandar Beheshti.
Íránské letectvo se z islámské revoluce z 2/79 ještě nevzpamatovalo (masové popravy šéfů letectva a všech nepřátel revoluce z řad letectva, v lepším případě jejich doživotní věznění, či hromadná emigrace) ...
První bitevní piloti, které íránské letectvo po revoluci spatřilo byli asi iráčtí dezertéři z války v Zálivu 90/91, jejichž moderní stíhačky irácká vláda od té doby požaduje vrátit, třeba i v zchátralém stavu.
Pazdaráni
Strážci íránské islámské revoluce /pazdaráni byli vytvořeni dekretem z 5.5.1979 jako jedna z prvních revolučních institucí .
Rekrutovaní byli z chudých vrstev, jejichž rodinám byla výměnou za službu v milicích poskytnuta půda a majetek popravených či uvězněných, a nejrůznější sociální výhody.
Byl to fanatický lumpenproletariát, za výše zmíněné sociální výhody zcela věren režimu ajatolláhů /Chomejního Sbor věrných, který se měl v případě potřeby postavit i armádě, které režim ajatolláhů absolutně nevěřil, třebaže armádní představitele po pádu šáha po stovkách popravil, a to nejen generály, ale důstojníky všeobecně, takže v době napadení Saddámem Husajnem v 9/80 byl Teherán , stejně jako Stalin v 6/41, který armádu dekapitoval v moskevských procesech 36-39, bez velících důstojníků.
Armáda se tak dostala pod chaotické neprofesionální velení revoluční armády pazdaránů, a podle toho vypadaly jak všechny obranné akce, tak pozdější íránské ofenzívy, kdy měla trojí vedení – nižší armádní, které bylo podřízené ještě nižším hodnostem pazdaránů, a velení teologické/pazdaránští politruci, kteří hřímali nejen na armádní velitele, ale jejich fanatická chapadla obestřela i fungování policie a soudnictví ...
Pazdaráni, vybudovaní jako revoluční paralelní armáda, mají pozemní armádu (100 000), námořnictvo (20 000), a letectvo (5.000).
Jejich šéfové mají klíčové slovo i v íránském jaderném programu.
Na rozdíl od armády je jejich prvotní povinností bránit islámskou revoluci, a to proti všem íránským občanům, vojákům či nevojákům ...
V roce 03 šéf pazdaránů Yahia Rahim Safavi v dopise íránskému madžlisu prohlásil : Naším hlavním posláním je zatýkat ty, kteří se snaží zničit a zvrátit naší islámskou revoluci.
Mahmúd Ahmadinedžád sloužil v řadách fanatického lumpenproletariátu /pazdaránů za irácko-íránské války /80-88/, takže jeho názory na holokaust jsou dané, stejně jako jeho samozvaná mise utvrdit cíle islámské revoluce utvrzením postavení pazdaránů – za jeho prezidentování prudce vzrostl vliv pazdaránského vedení na politické záležitosti Íránu ( podílejí se zejména na všech nezákonných praktikách ), proti čemuž se mj. postavil bývalý prezident Rafsandžání.
V madžlisu po každých dosavadních volbách bylo zhruba 100 zástupců pazdaránů z celkového počtu 290 poslanců.
Pazdaránští prominenti se stali významnou hospodářskou silou, protože se dostali nejen do klíčových státních podniků, ale jejich soukromé podniky získávají nejdůležitější státní zakázky – a nejen zakázky, do rukou pazdaránů přešla mj. za 90 mil. dolarů největší íránská soukromá ropná společnost Oriental Oil Kish ...
Tidewater Middle East Co., která spravuje přístavní ropný terminál Bandar Abbas, kde má od roku 77 ústředí velení íránského námořnictva (předtím v Chorramšáhru), a 6 dalších íránských přístavů, kterou vlastní pazdaráni, je dlouholetým trnem v oku Washingtonu, zejména pro porušování všech nejrůznějších embarg OSN na vývoz zbraní aj. zakázaného materiálu ...
V 8/07 byl z funkce šéfa pazdaránů propuštěn gen. Yahia Rahím Safavi, což podle jedněch analytiků narušilo rovnováhu moci v Teheránu ve prospěch konzervativců na úkor radikálů kolem Ahmadinedžáda , protože nový šéf pazdaránů gen. Mohamad Ali/Aziz Jafari Sahrourdi, ostrý kritik Safavího, vyšel z konzervativní frakce pazdaránů ( Jafari byl i šéfem basídžů, a prosazuje, aby se basídžové stali součástí pozemních sil pazdaránů ) ...
Jiné zdroje naopak tvrdily, že Safavi byl sesazen po roztržce s Ahmadinedžádem, protože se sice na veřejnosti ve prospěch Ahmadinedžáda horlivě angažoval, ale v revoluční činnosti ustrnul, a tajně Ahmadinedžáda kritizoval, zatímco nový šéf Ali /Aziz Jafari, blízký přítel Ahmadinedžáda a Alího Laridžáního, vyzývá k oživení revoluční činnosti nejen v Íránu ( na své první tiskovce v rámci koncepce asymetrické obrany obhajoval použití nekonvenčních zbraní) ...
Třetí verze tvrdí, že Safaviho z funkce uvolnil sám ajatolláh Chamenejí, jenž nenechá žádného vysokého vojenského hodnostáře ve významné funkci příliš dlouho, aby mu nevyrostl politický konkurent.
Jisté jen je, že je Safavi od 9/07 vojenským poradcem ajatolláha Chamenejího ...
V 9/08 byli pazdaráni zásadně reorganizováni - aby byli lépe připraveni na občanské nepokoje, byli rozděleni do 31 divizí ( + nezávislé velení raketové jednotky) podle jednotlivých provincií, a silně decentralizováni ...
Od roku 89 pravidelná armáda i pazdaráni spadají pod ministerstvo obrany a logistiky ozbrojených sil ( vojenským + politickým zpravodajstvím se zabývá sekce J2, přičemž politické zpravodajství koordinuje i politické revoluční výbory/udavačství, dříve spadalo pod šáhovu tajnou policii SAVAK + zabezpečuje spojení se zahraničním zpravodajstvím SAVAMA,které rovněž nahradilo šáhovu SAVAK) ...
Aby si armáda ani pazdaráni nemohli naplánovat vojenský převrat, ministerstvu společně šéfují vojáci, pazdaráni (pazdaráni zrušením svého vlastního ministerstva přišli o podstatnou část své autonomie) , policie a četnictvo.
Duchovní vůdce revoluce (faqih) je nejvyšší morální autoritou v zemi, má pravomoc jmenovat a odvolávat jak armádní velení, tak představitele pazdaránů ...
Vyhlašuje válku a mobilizuje ozbrojené síly, zatímco jaderný potenciál země kontroluje Nejvyšší rada národní bezpečnosti, kterou od 10/03 vedl hlavní jaderný vyjednávač prezidenta Mohameda Chatámího/97-05, od jara 010 má zákaz vyjíždět ze země/ Hasan Rohani/Rouhani, od 7/05-10/07 Ali Laridžání, poté dodnes Sajíd Jalili se silnými pouty jak k Ahmadinedžádovi, tak k ajatolláhu Chamenejímu – proto byl v 7/08 vybaven funkcí navíc, je představitelem Nejvyššího vůdce v Radě.
Na pazdarány jsou naroubovány polovojenské lidové milice rychlého nasazení basídžů/basídžové (90.000 mužů v aktivní službě + 2 milióny záložníků ), a speciální gardy al- Quds, mající na starost vývoz íránské islámské revoluce, které spadají pod ministerstvo zpravodajství a bezpečnosti, které pro tyto gardy rekrutuje a cvičí zahraniční bojovníky, zejména z libanonského Hezbolláhu a z palestinského Islámského džihádu, pro nejrůznější mise ve světě ( včetně poskytování výcviku mj. v Libanonu, Súdánu, Eritreji, Etiopii ) ,...
Speciální gardy al-Quds jsou připravovány i na případné použití nekonvenčních zbraní .
Lidové milice basídžů byly vytvořeny v roce 80 jako záložní jednotky dobrovolníků na frontu. Dnes fungují proti vnitřnímu nepříteli ( jako takoví dohlíží i na volby a mobilizování voličů), a jako náboženská policie.
