Osvald Závodský, jak se manželka dozvěděla,že byl popraven

Poté, co mu zemřeli rodiče, musel Osvald Závodský/1910-1954/ po dvou letech obchodní akademie ze školy odejít, aby se mohl postarat o svých 5 sourozenců. Po vypuknutí občanské války ve Španělsku /36-39, kdy v Moskvě probíhaly obludné procesy/ Kominterna vyzvala, aby komunisté zakládali mezinárodní brigády /interbrigády na pomoc španělským republikánům - mezi interbrigadisty bylo mnoho levicových intelektuálů, kteří neměli s komunisty nic společného, ale razili heslo „ U Madridu se bojuje za Prahu“ ( jediná země, která veřejně pomáhala španělské republice bylo Mexiko ) ...

V roce 37 Osvald Závodský vstoupil do KSČ, a v 10/37 odjel v rámci čsl. komunistické interbrigády do Španělska .

Po porážce španělské republiky se Osvald Závodský zapojil do francouzského komunistického odboje, v 12/42 byl zatčen a deportován do KL Mauthausenu ( kde byl ve společnosti mj. Artura Londona, jenž přežil nejen díky zdejší komunistické buňce, ale i proto, že se mu podařilo zatajit židovský původ – pozdější trest smrti pro Závodského žádali ti, kteří s ním byli v KL Mauthausen, mj. budoucí prez. Antonín Novotný /1904-1975/, Jiří Hendrych /1913-1979, jako dlouholetý přítel Novotného se nerozpakoval mu vrazit dýku do zad a pomohl jej sesadit/, náměstek ministra vnitra pluk. Jindřich Kotál/1917-2004/, že by sloužili ve funkci káp jako Antonín Zápotocký v KL Sachsenhausen–Oranienburg ?) ...

V 8/45 se Závodský vrátil do Prahy, pracoval v aparátu ÚV KSČ, kde se seznámil s mladou dívkou Helenou, komunistkou, která jediná z celé své rodiny přežila Osvětim ...

Vzali se 1946, v roce 47 se jim narodil první syn, v roce 49 druhý syn.

Od 11/48 byl Závodský velitelem vnitřní bezpečnosti na ministerstvu vnitra, v roce 49 se stal pluk. STB, od 3/50 se po Jindřichu Veselém /1906-1964, oficiálně spáchal sebevraždu, protože toho již moc věděl / stal šéfem STB, a dostal za úkol pracovat na podkladech k procesu se Slánským, tj. připravoval zatčení funkcionářů bezpečnostních složek KSČ ( jednou z nejodpornějších postav procesů byl prokurátor dr. Urválek, jenž obžalovací řeči procítěně a nenávistně vyřvával) ...

Manželka Helena Závodská trpce potvrdila, že Závodský byl v rámci revoluční bdělosti fanatickým komunistou, pracujícím od úsvitu do soumraku, jenž si nikdy nevybral dovolenou, v kádrových papírech měl poznámku, že je „ skromný a sebekritický“ .

Artur London /1915 Ostrava – 1986 PAR/ se z léčení ve Švýcarsku, kde mu léčebné výlohy platila dobročinná organizace skalního komunisty a agenta NKVD Noela Fielda /1904 LON-1970/, vrátil na výzvu Strany do Prahy, a stal se náměstkem ministra zahraničních věcí.

Poté, co Noel Field z Prahy „ zmizel“ ( byl v roce 49 unesen madˇarskou tajnou službou, protože Berija poté, co Rajko odmítl nazvat Tita zrádcem a špiónem, jak jej po roztržce nazval Stalin, madˇarskému ministru vnitra Rákosimu nařídil, aby zahájil proces se sítí proamerických špiónů vedenou Rajkem, napojenou na Noela Fielda, jenž vyhotovil seznam svých  „ 526“ spolupracovníků ), a jeho jméno coby US špióna se objevilo v Rajkově procesu, začalo v 1/51 na přání gen. NKVD Fedora Bělkina ( jenž jako expert na jihovýchodní Evropu řídil proces s Rajkem) zatýkání i v řadách významných členů KSČ.

Již předtím byli zatčeni interbrigadisté manželé Pavlíkovi ( spolu s Gisele Kischovou, vdovou po novináři a interbrigadistovi E.E. Kischovi, jenž zemřel v roce 48) a  Rudolf Feigl ( v 6/49 spolu s interbrigadistkou lékařkou Vlastou Veselou, obvinění odmítla, umučena STB, oficiálně spáchala sebevraždu) .

Pro své kontakty s Noelem Fieldem začal být vyslýchán Artur London, jeho šofér měl rozkazy informovat STB o každém jeho pohybu.

I ostatní interbrigadisté začali mít obavy, a tak se Artur London v rámci nedělní procházky vypravil jednoho lednového dne 1951 na poradu k Osvaldu Závodskému, „ čerstvému“ šéfovi STB, do jeho služebního bytu na Letné naproti ministerstvu vnitra, kde bydleli všichni prominenti ministerstva ...

V bytě „ Osika“ Závodského již byli další dva znepokojení interbrigadisté, Antonín Svoboda /1912- ?/ a Oto Hromádko, ten i se svými dvěma malými dcerkami ( Oto Hromádko vydával v roce 46 osvědčení čsl. interbrigadistům ) .

Závodský došel jestě pro interbrigadisty Josefa Pavla /1908-1973/ a Oskara Valeše /1912 -1987/, kteří bydleli nad ním.

Artur London o Oskaru Valešovi, šéfovi čsl. rozvědky, prohlásil, že „ jediný nebyl deformován svojí prací, měl velkorysého ducha, a dalo se s ním mluvit otevřeně absolutně o všem „  ( Oskar Valeš, voják čsl. vojska v Británii, ze kterého byl vyloučen a internován pro komunistickou agitaci, byl souzen na procesu Závodský a spol. – jediný ze všech odmítl všechna obvinění jako lživá a  vynucená, včetně výpovědi Artura Londona, která mu nejvíce přitížila. Oskar Valeš strávil 34 měsíců v brutální vazbě, 1953 byl odsouzen na 21 let, trest si odpykával v Leopoldově, ale již v roce 56 byl rehabilitován ( v roce 68 prohlásil : „ Ostatní vězňové nás nenáviděli jako komunisty, kteří zavinili jejich neštěstí „ ...)

Všech 6 interbrigadistů mluvilo jen o zatčení (1950) Otto Šlinga /1912-1952 popraven/, také „ španěláka“ , člena ÚV KSČ, a o zatčení dalších, které znali, a kteří rovněž strávili válku v zahraničí.

Nejvíce nervózní byl Josef Pavel, jenž byl v 12/50 vyhozen z funkce náměstka ministra vnitra.

Josef Pavel varoval, že „ brzy bude mít Strana vlastní Rajkův případ „ a dodal :

 „ Dostali jsme tvrdou lekci za to, že jsme včas nesestavili zprávu o dobrovolnících z interbrigád, a neodevzdali ji Straně „ ...

Také Antonín Svoboda byl 12/50 vyhozen z ÚV Strany ( 1954 odsouzen na 14 let, propuštěn 1956) , a Otto Hromádko (odsouzen 1954) byl z vedení Strany v armádě přeložen do Vojenské akademie.

Jedině Oskar Valeš a Závodský ještě zastávali své funkce.

Artur London uvedl, že Osvald Závodský byl „ otřesen“, když se dozvěděl, že je London stále sledován, protože se domníval, že po jeho intervenci bylo sledování Londona již zastaveno.

Zatímco Osvald Závodský chodil nervózně sem a tam, Josef Pavel pronesl :

“ Jestliže to pokračuje i přes tvůj zásah, je to vážné. Měl by si zjistit, kdo vydal rozkaz, a jestliže pochází od těch, které mám na mysli, je to velmi nebezpečné „ ...

Atmosféra strachu zachvátila Stranu, soudružské vztahy dostaly trhlinu.

Po zatčení Londona 12.1.51  jej vyšetřovatel Smola držel pod krkem, a řval na něho, že jej Strana spolu s jeho přáteli všechny vyloučila, a že jeho přítel Závodský všechno přiznal, kontakty v Marseille s US tajnou službou, i kontakty s Fieldem, takže „ již nám nemůžete říci nic nového, nezbývá vám nic jiného než se přiznat, a doplnit jeho výpovědˇ „ ...

V knize Přiznání London píše :“ V pasážích, které mi předčítá, poznávám různé rozhovory, které jsem vedl se Závodským. To si nemohli vymyslet, ale naše přátelské schůzky jsou kvalifikovány jako protistranická konspirace a trockismus.

Řekl jsem: Nevěřím, že Závodský napsal tyto nesmysly – Smola mne fackuje , a mlátí mi hlavou o zedˇ“ ...

V době svého zatčení dostal Osvald Závodský do vězení již většinu svých spolupracovníků, během vyšetřování kolem Slánského hodně přitížil i Londonovi, a ten mu to vrátil na procesu se Závodským a spol. ( ve své knize Doznání London jen uvádí, že „ svědčil“ , viz Jiřík Václav Proces s bývalými komunisty ) ...

Osvald Závodský, stejně jako Ladislav Kopřiva /1897-1971, Kopřiva se bál Alexeje Čepičky, zetě Gottwalda/, Šváb, Rais a Kloss , byl členem Komise K, která soudům předepisovala rozsudky v politických procesech .

Byl efektivním kolečkem pekelného stroje KSČ, který ve jménu úchylné ideologie Stalinovy Strany o zostřování třídního boje a ve jménu naprosté neúcty k lidským právům drtil nejen nekomunisty, ale i vlastní funkcionáře.

Osvald Závodský byl na příkaz Rudolfa Slánského ( spolu se svým náměstkem podpluk. STB Ivo Milénem, středoškolským profesorem, za války vězněným na Slovensku pro svoji židovskou příslušnost) zatčen 27.1.51, den předtím volal manželce domů, aby mu zabalila nějaké věci do kufru s tím, že „ půjde asi do basy“ .

Když přišel domů, jen se zeptal, zda má připravený kufr, o služebních věcech se s ní nikdy nebavil. Ráno byla manželka zaražená, jak dlouze se loučil s dětmi v postýlkách.

Ten den s ním mluvila naposledy, již jej nikdy neviděla.

Jeho zatčení jí nikdo neoznámil, zato jí do bytu, aniž by se legitimovali, vpadli dva neznámí muži, kteří se k ní na několik týdnů nastěhovali, a nedovolili jí ani vyjít ven, ani použít telefon ...

Zabránili i  jejímu švagrovi, aby vešel dovnitř, ale vpustili do bytu starou sousedku, která oznámila, že vezme děti na procházku, z přítomnosti těchto mužů si stará paní nic nedělala, oblékla děti, vyvedla je na procházku, ale také přinesla jídlo, třebaže jí Helena Závodská žádné peníze nedala, protože žádné neměla.

Helena Závodská později uvedla, že nebýt této staré paní, asi by ji a její syny oba komunističtí hlídači nechali v bytě umřít hladem.

Když skončilo její domácí vězení, ze služebního bytu ji vystěhovali, a chtěli jí zabavit „ všechny věci „ , a divili se, že žádné hodnotné věci nemá – Helena Závodská uvedla : „ Manžel žil jenom pro práci, chodil v obleku a v kabátě, které dostal od jedné charitativní organizace, když byl ještě v zahraničí, nikam jsme spolu nechodili, natož nakupovat „ hodnotné věci „ ...

Nikdo mi neřekl, kam manžel zmizel, kde je, jeho bývalí kolegové se tvářili, že mne neznají, a zavírali přede mnou dveře, úřady na mé dotazy a dotazy mých švagrů neodpovídaly.

Helena Závodská nemohla sehnat žádnou práci, nakonec přes inzerát našla místo ve Společnosti přátel žehu, takže , jak komentovala, „ opět po Osvětimi pracovala vedle krematoria „ ...

Helena Závodská se dozvěděla, že její muž byl obžalován a souzen až po jeho popravě, přičemž o jeho popravě se dozvěděla jen náhodou od vedení krematoria, u kterého byla zaměstnaná ...

Soud jí na její stížnost odpověděl, že jí měl o procesu říci obhájce jejího muže, obhájce tvrdil, že si to její manžel nepřál ...

Závodský byl souzen pro vlastizradu, spolu s ním byli souzeni vysocí důstojníci ministerstva vnitra a STB - Ivo Milén STB, Šváb STB ( také Šváb a Reicin byli jako nepohodlní svědci popraveni ), Bedřich Pokorný STB, major STB Vladimír Šmolka, Miroslav Pich-Tůma STB, Oskar Valeš, JUDR Karel Schwarz STB.

Schwarz, za války důstojník čsl. jednotky v Británii, rovněž vyloučen a internován za komunistickou agitaci, zodpovídal za kádrové otázky STB, během vyšetřování vzorně spolupracoval, ale ve své závěrečné řeči všechny šokoval – prohlásil, že „ obžaloba je komická“ , a žádal, „ aby byl souzen za to, že neupozornil, že jeho nadřízení byli neschopní, a nechovali se jako komunisté „  - svoji řeč ukončil „ Připadám si jako před nacistickým soudem“ ...

Nicméně Karel Schwarz spolu se Štěpánem Plačkem a jemu podobnými (Veselý + Pokorný) STB personálně vybudoval ( Plačka mj. v 9/48 nechal pro výstrahu „ na útěku „ zastřelit Františka Novotného z STB, podezřelého ze špionáže, v 10/48 STB šéfoval Milan Moučka,šéf vyšetřovatelů v ruzyňské věznici ) ....

Osvald Závodský byl v roce 54, rok po smrti Stalina, popraven jako poslední prominent KSČ, třebaže do poslední chvíle věřil, že , když tak „ upřímně“  s vyšetřovacími orgány spolupracoval, dostane od Zápotockého milost, a rozsudek mu bude změněn na doživotí.

Viz také Milan Vyterna Zpráva o organizovaném násilí komunistů.