Kauza Gustloff Wilhelm Gustloff /1895-1936/, zakladatel NSDAP ve CH Davosu pro Němce žijící v cizině, byl šéfem Zahraniční sekce NSDAP.Pro svoji protižidovskou propagandu byl zastřelen Davidem Frankfurterem /1909-1982/, chorvatským Židem, synem rabína, jenž studoval medicínu v BER, po nástupu nacistů v Bernu.
Frankfurter jej zastřelil před očima Gustloffovi manželky,která jej pustila do bytu, poté sám přivolal policii .
Byl ve Švýcarsku/CH odsouzen na 18 let, v 6/45 omilostněn a vyhoštěn , emigroval do Izraele, stal se důstojníkem izraelské armády.
Jeho otci, když se o činu syna dozvěděl, přes noc zešedivěly vlasy – 1941 po okupaci Jugoslávie musel stát před Němci v pozoru, když mu plivali do tváře, bili jej pažbou od pušek, a vytrhali mu všechny vlasy, i plnovous.
Ubili jej ustašovci ve vyhlazovacím koncentráku Jasenovac.
Hitler sice Gustloffovo zavraždění „Židem“ propagandisticky využil, avšak pogromy proti Židům před olympiádou v BER uspořádat nemohl.
Gustloff, „ mučedník nacismu „ , měl státní pohřeb s veškerou nacistickou honorací, Gustloffova manželka Hedwiga, bývalá Hitlerova sekretářka, dostávala od Hitlera 400 říšských marek měsíčně (13.000 dolarů) .
Po Gustloffovi byl pojmenován křižník MV Wilhelm Gustloff , potopený ruskou ponorkou v Baltském moři v 1/45, když převážel údajně většinou civilisty prchající před RA, prokázaným faktem je, že na něm bylo zhruba 1.200 námořního personálu, zatímco civilisté většinou prchali pěšky.
Kreml tvrdil, že na něm byl především personál SS z koncentračních táborů.
Zahynulo 9.400 lidí, nejvíce v historii při potopení jedné lodi …
Herschel Feibel Grynszpan /1921- ?/
Byl PL Žid narozený v Německu, kam rodiče v roce 1911 z PL emigrovali, ale nechali si PL občanství.
Evropa, past na Židy
Otec měl skromné krejčovství, za Hitlerovy krutovlády, kdy Židé nemohli studovat ani se ničím vyučit, ani pracovat, jej rodiče chtěli 1935 poslat do britské Palestiny, ale protože mu nebylo 18 let, nedostal víza.
1936 jako 15letý odjel s PL pasem oficiálně ke strýcovi do Bruselu, odkud ilegálně přešel hranice do Francie ( nasedl do autobusu, který ráno převážel dělníky do příhraničního městečka, v dopravní špičce dělníky bez zavazadel nikdo nekontroloval ) - legálně přijet nemohl, protože francouzská, stejně jako CH policie neumožňovala německým Židům, v této době již hromadně zbaveným německého občanství, tranzit (!), navíc němečtí Židé neměli žádné finanční prostředky, protože je z Německa nesměli vyvážet.
V PAR žil v PL židovské ortodoxní komunitě u svého dalšího strýce, a marně se s jeho pomocí pokoušel svůj pobyt ve Francii zlegalizovat.
Strýc za něj zaplatil pokutu, že přijel bez víza, a zaručil se, že jej bude živit, a že se u něj vyučí řemeslu, ale s tím, jak se socialisté v čele s Daladier a Blumem v rámci politiky appeasementu nechtěli Hitlerovi protivit, povolení k pobytu od francouzské policie nedostal, navíc mu v 1/38 vypršela platnost PL pasu.
V 8/38 dostal policejní příkaz, aby do 4 dnů z Francie odjel, ale neměl kam, před francouzskou policií se nyní musel schovávat.
16.10.38 PL vydalo zákon, kterým k 31.10.38 zbavilo občanství osoby, které žily v cizině nepřetržitě přes 5 let ( které se staly apatrides, osobami bez státního občanství, v drtivé většině šlo o osoby židovského původu žijící v Německu ) …
Nacisté v odvetu přestali PL Židům obnovovat povolení k trvalému pobytu, a 26.10.38 deportovali všechny PL Židy, kteří trvale žili v Německu, přičemž veškerý majetek jim nacisté zabavili, na PL hranice.
Překvapení Poláci, kteří tento krok BER nepředpokládali, je odmítli přijmout – 17.000 Židů, oběti konkurujícího si polsko-německého antisemitismu, zde za chladného počasí v lesích u města Zbaszyn na území nikoho přežívalo jen díky balíčkům s jídlem od PL Červeného kříže ( PL ministrem zahraničí byl Jozef Beck, PL velvyslancem v BER byl Jozef Lipski, jenž 12.11.38 Beckovi napsal, že „ dal konzulárním úředníkům pokyn, aby pasy Židům razítkovali jen výjimečně „ ) …
Židé byli v pasti, nepřijímali je Poláci, Madˇaři, Švýcaři, ani Francouzi, jen stále ještě Benešovo ČSR …
Herschelův otec po válce na procesu s Adolfem Eichmannem vypověděl :
“ Gestapo nás nacpalo po 20 do policejních dodávek, a dovezlo na nádraží, ulice byly lemovány lidmi, kteří skandovali :“ Juden raus! Aus nach Palästina !“ .
Vlak ve směru BER-WAW je odvezl do pohraničí, z nádraží je hlídky Gestapa hnaly 2 km pěšky k PL hranicím.
Sestra Herschela ještě stačila poslat Herschelovi 31.10.38 pohled, v němž jej prosila, aby jim pomohl, a poslal jim peníze.
Pohled dostal 3.11.38.
6.11.38 se Herschel pohádal se svým strýcem, jenž mu odmítl dát peníze pro rodiče s tím, že sám má málo, nakonec mu dal 300 franků.
Herschel přespal v laciném hotelu, 7.11.38 napsal pohled na rozloučenou svým rodičům s tím, že je zdrcen jejich osudem, a osudem Židů všeobecně, a aby mu odpustili, že musí na osud Židů upozornit svět - pohled vsunul do kapsy.
Za 235 franků si koupil revolver a 25 kulek.
Metrem a pěšky došel na německou ambasádu, a v recepci řekl, že chce mluvit s velvyslancem ( hrabětem von Welczel), konkrétní jméno podle výpovědi recepční neřekl, což je důležité.
Recepční jej poslala za 3.tajemníkem Ernstem von Rathem.
17letý Herschel vstoupil do jeho kanceláře, a von Ratha 7.11. 2x střelil do břicha ( ironií osudu von Ratha vyšetřovalo Gestapo pro jeho prožidovské aktivity) ...
Herschel počkal na francouzskou policii, a k vraždě se přiznal s tím, že chce upozornit svět na osud německých a polských Židů, kteří jsou vyháněni ze svých zemí, a musí tábořit jako štvaná zvěř v lesích, protože je žádná země nechce přijmout ...
9.11. Ernst von Rath (29) zemřel.
NSDAP mu vystrojila státní pohřeb, a projevem Goebbelse začaly pogromy hnědokošiláčů proti Židům, které se už dlouho plánovaly, včetně na území připojeného Rakouska/Kristallnacht.
Asi 100 Židů zemřelo, přes 30.000 Židů bylo zatčeno, a posláno do KL, kde zhruba 1.000 bylo utýráno, ostatní byli za pár měsíců propuštěni ( Hitler nesnesl, aby se v celách „ křížily“ rasy ) ...
Přes 200 synagog bylo v noci z 9-10.11.38 vypáleno, židovské obchody byly vypleněny, ale nejvíce západní státy pobouřilo, že Göring pojištˇovnám zakázal, aby židovským majitelům vyplatily náhradu škody .
Herschel se stal světovou „ celebritou“, druhým Židem, jenž se postavil nacistům …
US novinář Quentin Reynolds napsal, že se Herschel zařadil po bok bosenskosrbského studenta Gavrilo Princip /1894-4/1918 Terezín na TBC podvyživený v kobce bez světla /, jenž zastřelil arcivévodu Františka Ferdinanda a jeho těhotnou ženu v Sarajevu v roce 1914.
US novinářka Dorothy Thompson, jež v roce 34 byla prvním US novinářem vyhoštěným z nacistického Německa, pronesla v radiu CBS vášnivý projev na obranu Herschela s tím, že samotní nacisté učinili z vrahů rakouského kancléře Engelberta Dollfusse a německého ministra zahraničí Walthera Rathenau národní hrdiny, a vybrala od posluchačů 30.000 dolarů na jeho obhájce ...
Přidali se k ní mnozí liberální a levicoví intelektuálové, zatímco židovské obce, včetně Světového židovského kongresu, byly Herschelovým činem zděšeny s tím, že opět, jako vždy v historii, bude odpovědnost za tento čin přiřčena celé židovské komunitě, a odsoudily jej.
Významná intelektuálka Hannah Arendt/1906-1975/ ve své knize Eichmann in Jerusalem : A Report on the Banality of Evil z roku 63 uvedla, že „ Herschel Grynszpan byl psychopat „ … ( Arendtová, německá Židovka, měla poměr se svým profesorem filozofie Martinem Heideggerem /1889-1976/, členem NSDAP, 1933 uprchla do PAR, 1941 spolu se svým marxistickým manželem do US).
List The NYC Times se Gerschelovým činem zabýval ještě celý rok 39 ( 10 článků), v roce 40 mu věnoval 5 článků, od roku 41 Grynszpan již nikoho nezajímal, a zejména ne po válce ...
Existovala i jiná verze – tehdejší pařížská homosexuální komunita tvrdila, že homosexuál von Rath měl se 17letým Herschelem milostný poměr poté, co se s ním seznámil v baru.
Napsal si to do svého diáře např. francouzský intelektuál André Gide, sám homosexuál.
Herschel v KL Sachsenhausen svým spoluvězňům uvedl, že mu tuto historku s homosexuální verzí poradil právník, aby kauzu odpolitizoval, protože francouzské právo tvrdě trestalo politické vraždy, zatímco zločiny z vášně přezíralo ...
Tento právník, Moro-Giafferi, jenž válku přežil ve CH, se k této historce po válce přiznal, a později von Rathův rovněž homosexuální bratr zažaloval pro urážku jména svého zemřelého bratra německého novináře Michaela Soltikova, jenž před soudem nepředložil žádný důkaz na potvrzení homosexuálního motivu Herschela.
Francie proces s Grynszpanem nestačila uspořádat.
Herschel po vypuknutí války v 9/39 požádal, aby směl bojovat v Cizinecké legii, ale byl odmítnut.
V 6/40 francouzská policie vězně z Fresnes evakuovala vlakem, ale při cestě za náletů byla část zabita, část uprchla – Herschel se však spořádaně sám dostavil do věznice v Toulouse ( neměl peníze, neuměl ani slovo francouzsky) .
Němci po něm již pátrali, německý právník Friedrich Grimm byl Goebbelsem pověřený přípravou ukázkového procesu s „ agentem světového židovstva“ .
Sturmbannführer SS Karl Bömelburg jej 18.7.40 převezl do PAR, poté byl Grynszpan letadlem převezen do BER, a zamčen v podzemí ústředí Gestapa na Prinz-Albrecht Strasse.
Svědci dosvědčili, že byl Gestapem vyslýchán jen „ mírně „ ( potřebovali jej na proces), a že měl v KL Sachsenhausen, kde čekal na svůj proces v BER , „ preferenční“ zacházení, dostával dvojité porce jídla, a měl i lékařský dohled.
S bývalým rakouským kancléřem Kurtem Schuschniggem a s pastorem Martinem Niemoellerem, skalním antinacistou, sdílel „ bunkr“ rezervovaný pro prominentní vězně.
Jestliže, podle monografie Cuenota, Herschel z nějakého důvodu v cele zemřel, ti, co byli odpovědni za přípravu procesu, a měli na starosti i Herschelovo „dobré zdraví“, pravděpodobně jeho smrt před Führerem tajili.
Grynszpan střídavě pendloval mezi BER vězením Moabit,, a KL pro politické vězně Sachsenhausen nebo Flossenburg.
Třebaže se jeho proces připravoval od roku 41, a měl již naplánované dva termíny v 2/42 a v 5/42 , proces se nikdy nekonal ...
Goebbelsova snaha uspořádat ukázkový proces se „Židem“ narazila paradoxně na nacistický byrokratický aparát, v němž sice nacisté měli politickou moc, ale justice se stále snažila budit zdání, že je nezávislá, a proto se úpěnlivě držela německých zákonů …
Ministerstvo spravedlnosti proto odmítlo Grynszpana soudit s tím, že podle platných německých zákonů německé soudy nemohou soudit Grynszpana za vraždu, kterou nespáchal na německém území, a protože byl v době vraždy nezletilým, nemůže dostat trest smrti, stálo si na svém ministerstvo ( uvnitř kterého pracovala i odbojová sítˇ) …
Paradoxně někteří Židé, kteří se dostali do soukolí mašinérie nacistické justice, unikli plynovým komorám, a přežili válku.
Tento spor Goebbelse s právníky se vlekl až do jara 41, kdy bylo nalezeno „ řešení “ – soudit Grynszpana za vlastizradu, za kterou by mohl být popraven.
Ne všichni z ministerstva však byli přesvědčeni o technické zákonnosti této varianty, takže obžaloba proti Grynszpanovi byla vypracována až v 10/41.
Obžaloba vinila Grynszpana, že „ zastřelením Ratha na příkaz světového židovstva, čili politickým násilím, sledoval úmysl zastrašit Führera a říšského kancléře, aby vykonával své ústavní funkce „ …
V 11/41 Goebbels získal souhlas Hitlera k inscenaci procesu s Grynszpanem, který do lavici obžalovaných posadí „ světové židovstvo“, které ze zorganizování vraždy usvědčí bývalý ministr zahraničí Francie „mírotvůrce „ Georges Bonnet /1889-1973/ z Radikální strany, jenž před Mnichovem vedl s „pacifistou“ Hitlerem politiku appeasementu …
Proces Goebbels naplánoval na 1/42, ale nekonal se, protože jednak v 12/41 Wehrmacht nepostoupil u MOW, a do války vstoupily US, a jednak v 2/42 měl být zahájen ukázkový proces v režii Pétaina v Riom s Léonem Blumem a s dalšími socialisty, „kteří svojí politikou zavinili porážku Francie v 6/40 “ ( viz můj článek Pétainův proces v Riom), a Goebbels nechtěl, aby se jeho proces konal ve stejné době s maršálovým procesem …
„Goebbelsův“ proces se však v 1/42 nekonal i z důvodu dalšího právního protahování ze strany ministerstva spravedlnosti, které se obávalo, aby Grynszpan nenapadl svoji „ deportaci“ z Francie, které ministerstvo stále považovalo za „ právně choulostivou“ …
Hlavním důvodem, proč se proces s Grynszpanem nekonal, bylo, že Roland Freisler, pozdější předseda Lidového soudu, v té době ministr spravedlnosti, v 1/42 Goebbelsovi sdělil, že Grynszpan se na procesu bude hájit tím, že von Ratha zastřelil, protože s ním měl milostný poměr, což Grynszpan tvrdil komisařům Gestapa, kteří jej vyslýchali, od samého počátku, ale Goebbelsovi to nikdo neřekl …
Goebbels však byl rozzuřen zejména na úředníky ministerstva spravedlnosti, do svého deníku si napsal :“ Třebaže tvrzení obžalovaného Žida Grynszpana je lživé, ministerstvo spravedlnosti ve svém přehnaném zápalu neváhalo do jeho obžaloby připojit další TČ, a to paragraf 175 o trestnosti homosexuality, což jen prokazuje, jak naivní a krátkozrací jsou naši právní experti, a jak je bláhové svěřit jakoukoliv politickou záležitost do rukou právníků „ …
V 3/42 Goebbels znovu navštívil Hitlera, a ujistil ho, že se proces bude konat v 5/42.
10.4.42 úřadující ministr spravedlnosti Franz Schlegelberger se písemně na Goebbelse obrátil s dotazem, zda Hitler, jenž k procesu dal souhlas, ví, že Grynszpan hodlá uplatnit obhajobu postavenou na homosexualitě von Ratha, jehož bratr navíc byl již za homosexualitu odsouzen, a trest si odseděl.
Problémem bylo, že von Rath byl skutečně homosexuál, a Grynszpan od svého francouzského advokáta znal pikantní informace, což by uvedlo do rozpaků jak jeho rodinu, tak ministerstvo zahraničí.
Brzy poté se Hitler o tomto problému dozvěděl, kdo mu to řekl, není přesně jisté, ale usuzuje se, že to byl jeho osobní tajemník a šéf kanceláře NSDAP Martin Bormann.
A protože v té době i proces v Riomu skončil pro Pétaina fiaskem, protože Blum veškerou vinu svrhl na genštáb, Hitler svůj souhlas s procesem Grynszpana odvolal.
V 9/42 byl proto Grynszpan převezen do Magdeburgu, kde jej na příkaz nadřízených v 12/43 či v 1/44 ještě vyslýchal Adolf Eichmann, respektive jeho poskok Krischak, a zde stopy končí.
Eichmann na svém procesu v roce 61 uvedl : “ Poté, co jej vyslechl Krischak, jsem si Grynszpana nechal přivést do své pracovny, chtěl jsem vidět, jak vypadá – vypadal dobře, byl menší postavy, na všechny mé otázky odpovídal velmi stručně a lhostejně „ .
Byl poté znovu převezen do vazby na Prinz-Albert-Strasse 8, co se s ním stalo poté, nevím, ale očividně byl převezen do nějakého KL, ve vězení zůstat nemohl“ …
Co se s ním stalo, není jisté, jeho původní právník Weill-Goudchaux v roce 45 prohlásil, že byl Němci popraven , což tvrdili taktéž jeho rodiče, a bratr se sestrou, kteří zázračně přežili ( poté, co byli 1939 Němci z hranic deportováni do PL, utekli do SU, v roce 44 emigrovali do britské Palestiny ).
V roce 47 na spis Grynszpana přišel analytik US zamini Gerald Schwab, jenž jej přeložil do AJ, a upozornil na spis novinářku Dorothy Thompson, která však kupodivu o Grynszpanovi po nahlédnutí do spisu již nic nenapsala.
V 2/52 bývalý nacistický spisovatel Michael Soltnikov publikoval dva články o Grynszpanovi v norimberském týdeníku Wochenend s tím, že tvrdil, že „ světové Židovstvo nemělo s vraždou nic společného, protože šlo o čistě homosexuální motiv, a proto Grynszpan po válce o sobě nedává vědět „ ...
Za tento článek se s ním u mnichovského soudu soudil bratr von Ratha s tím, že Soltnikov si tímto článkem jen chtěl zajistit svoji denacifikaci ...
V roce 57 o Grynszpanovi napsal mnichovský historik Helmut Heiber, jenž tvrdil, že Grynszpan pod jiným jménem žije v PAR.
Jeho práci v US zpopularizoval Kurt Grossman v článku „ Grynszpan žije!“ , o rok později však ve druhém článku tvrdil, že důkazy o přežití Grynszpana neexistují.
V 11/59 v LON čas. World Jewry německý novinář Egon Larsen v článku The Boy Who Pulled the Trigger, tvrdil, že Herschel přežil, po válce žil přinejmenším do roku 57 pod jinou identitou v PAR, kde se oženil a měl dvě děti, čímž převzal tvrzení Geralda Reitlingera z 5/57.
V 2/58 Gerald Schwab zveřejnil podrobné přípravy nacistů na soud s Grynszpanem, aniž by se dotkl otázky, zda Grynszpan přežil.
V 12/1959 pařížský čas. l´Arche pověřil svého redaktora Andrease Freund, aby o Grynszpanově případném přežití vypátral více informací.
Freund uvedl následující teze na podporu verze, že Grynszpan přežil :
- neexistuje písemný důkaz o tom, že byl popraven, či zemřel v KL, který by precizní Němci vystavili, navíc u člověka, jenž na sebe strhl světovou pozornost
- západoněmecká vláda zrušila vyplácení otci Grynszpana „ penzi“ , kterou mu původně slíbila za ztrátu syna – Grynszpanovi přežili v Rusku, po válce emigrovali do Izraele, v 9/58 otec požádal západoněmeckou vládu o finanční kompenzaci za popravu Herschela, žádostí se zabýval soud v Hannoveru, rodina chtěla věnovat získané prostředky na objasnění osudu Herschela, jenž po válce rodinu nekontaktoval. Soud dospěl k závěru, že je Herschel mrtvý, a vystavil mu v 6/60 úmrtní list, nicméně požádal mnichovského historika Heibera, aby soudu sdělil, na čem postavil svoji tezi, že je Grynszpan naživu ( London Times ze 6.11.60 Dead Man Sought as Witness) . Heiber odpověděl :“ V jednom předprocesním dokumentu stálo, že Grynszpan žije v Hamburku. Promluvil jsem s tehdejším vyšetřovacím soudcem, ten se obrátil na Interpol, který sdělil, že Grynszpan žije pod jiným jménem v PAR ( na základě blíže nespecifikované zprávy z 4/54 francouzské bezpečnostní policie z Baden-Badenu, kde sídlil šéf francouzské zóny v Německu) . V 1/45 jej vězni viděli ve vězení v Magdeburgu, kde byl uvězněn pod jménem Otto Schneider narozen 28.3.1921 pod vstupním číslem 3.520/44, což mi potvrdily dva nezávislé zdroje. Walther Hammer, archivář a notář v Hamburku mi potvrdil, že Grynszpan byl pod přísným dohledem, a 20.1.45 byl převezen na policejní ústředí do Magdeburgu, ale druhý zdroj mi řekl, že byl převezen do Hamburku „ . V roce 81 však Heiber uvedl, že se domnívá, že Herschel zahynul již během války. 3. Freund mluvil s jedním příbuzným von Ratha, jenž tvrdil, že je Grynszpan naživu 4. německý novinář, žijící v PAR, uvedl, že jeden nepublikovaný dokument potvrzuje, že je Gryszpan naživu, a to svědectví jednoho francouzského policejního komisaře, jenž je s Grynszpanem stále ve spojení. V roce 65 východoněmecký právník Friedrich Kaul, a francouzský lékař se zájmem o historii Alain Cuenot vydali monografie o Grynszpanovi, pouze Cuenot se vyslovil k jeho konci s tím, že se domnívá, že Grynszpan zemřel, ale spíše se domnívá, že podlehl nemoci, nikoliv, že byl popraven, pravděpodobně koncem roku 42, či počátkem roku 43, což odvodil ze svědectví mnichovského soudce, jenž měl přístup k zapečetěným archívním dokumentům bonnské vlády, ve kterých nenašel žádný archívní dokument o Grynszpanovi po roce 42. Cuenot citoval z dopisu bývalého pracovníka nacistického zamini Fritze Dahms, jenž se účastnil několika jednání o připravovaném procesu s Grynszpanem, který poslal historikovi Heiberovi. Dahms tvrdí, že Herschel zemřel koncem války, ale již si nevzpomíná, zda byl zavražděn, či zda zemřel na nemoc/sebevraždu, zamini podrobnosti, jak zemřel, neobdrželo.
- Jiná verze tvrdí, že byl v roce 76 spatřen na ulici v Tel Avivu. Světová média se Grynszpanovým činem po válce již nezabývala – možná proto, že nebyla uspokojivě vyřešena otázka, zda je politická vražda morálně přípustná, zatímco Grynszpanův zoufalý čin z pohledu pozdějšího holokaustu, které bylo největším poválečným tabu ( viz můj článek Holokaust, největší poválečné tabu) , příkladně dokladoval, že ano. Emigrace Židů z Německa byla v letech 33-37 velmi nepatrná ( 129.000) a pomalá, zhruba 35% Židů, kteří z Německa emigrovali, emigrovali až po Kristallnacht (40.000 v roce 38, 78.000 v roce 39), jejich emigraci tak uspíšil Grynszpanův čin. Stejně tak Kristallnacht znamenala konec politiky appeasementu. US stáhly z BER svého velvyslance, nový dorazil až po válce .
