Moulin, jenž po obsazení Francie hmotně ani společensky nestrádal, možná odjel do Londýna nahradit Cotovi jeho krtka u Charlese de Gaulla/CHDG, levicového novináře ing. André Labarthe /1902-1967/, Moulinova přítele z Cotova ministerstva letectva, se kterým pašoval bolševické zbraně španělským republikánům.
V roce 40 se Labarthe stal nejen šéfem sekce France libre pro armádní výzbroj, ale pro svůj měsíčník France Libre i prominentním francouzským hlasatelem BBC …
V tomto měsíčníku, který založil, rozvíjel svoji levicovou propagandu, přispívali do něj prominentní britští/UK intelektuálové, mj. H.G.Wells …
Jako vůdce levicových gaullistů, včetně z kruhů kolem admirála Emila Museliera , kteří byli v opozici vůči CHDG, byl z gaullistických řad vyhnán v 1/41, když jej MI5 obvinila, že osnuje puč proti CHDG a proti pluk. Passy, které nazýval cagoulardisty a fašisty.
Admirál Muselier /1882-1965/ byl prvním vysokým armádním představitelem, jenž se v 6/40 přidal k pluk. CHDG, takže byl vichystickým režimem odsouzen k trestu smrti, konfiskaci majetku, a ke ztrátě francouzského občanství.
Labarthe admirálu našeptával, aby na CHDG požadoval vytvořit Výkonný výbor sil France Libre, ve kterém by byl admirál šéfem vojenských sil, zatímco Labarthe by se stal ministrem propagandy, ale CHDG jejich požadavek v 9/41 odmítl, takže na něj Labarthe zuřivě útočil, a v 4/43 přešel spolu s admirálem k podpoře gen. Girauda …
V 7/43 Labarthe odjel do US, kde po zbytek války špinil pověst CHDG.
V roce 46 byl jediným francouzským novinářem, jenž se směl zúčastnit US pokusného jaderného výbuchu na Bikinách/Operation Crosswords .
Podle Henrriho Frenay byl Labarthe od roku 35 napojený na SU vojenskou rozvědku GRU, což po válce popíral šéf BCRA André Dewavrin /1911-1998/, ale i jiné zdroje zmiňují Labartha jako agenta GRU ( Thierry Wolton Le Grand Recrutement + čas. L´Express ) …
Po lednovém vyhazovu Labartha z oficiálních funkcí od gaullistů Moulin ještě ve Francii před svým “ výletem” do Lisabonu v 4/41 přestal s Labarthem písemně komunikovat - své sestře řekl, že jako novinář nedokáže udržet tajemství, ale o jeho vyhazovu od gaullistů se v té době mohl dozvědět jen od Cota, anebo přímo od bolševiků, kdy Kreml již informoval “Henri Robinsona “ v PAR, jenž šéfoval zdejší rezidentuře GRU – přes agenty GRU Maurice Panier, Louise Doliveta, či Pierre Meuniera se informace dostala k Moulinovi ( z Meuniera si Moulin učinil svého pobočníka v CNR), Thierry Wolton tvrdí, že Moulin tyto prostředníky ani nepotřeboval …
V odpovědi na článek Cordiera v čas. L ´ Express č. 2185, ve kterém Daniel Cordier popřel spolupráci Moulina s bolševiky, Thierry Wolton ve stejném časopise uvedl : ” Jean Moulin předával informace “ Henri Robinsonovi” , protože právě od prefekta Moulina z Chartres se bolševický špión “Robinson” dozvěděl o návrzích admirála Darlana ze 9/39, které Darlan pronesl během oběda, kterého se zúčastnil i Moulin, což potvrzuje i kniha Jean Moulin, mon ami od Pierre Meunier …
“Robinson” odvysílal do MOW i jiné informace od Moulina, třebaže Cordier tvrdí, že tyto informace mohl “Robinson” získat od výše zmíněných agentů.
Jak jsem však napsal na straně 278, Moulin a “ Robinson” se znali dostatečně dobře, takže nepotřebovali prostředníky, Moulinovi se “Robinson” představoval jako Leon.
Potvrdili to dva bývalí francouzští agenti GRU, Pierre Meunier, blízký přítel Moulina, a potvrdil to i po válce při svých výsleších ze strany NKVD Leopold Trepper ( viz moje předchozí články na téma Rudá kapela ) – Cordier tvrdí, že Moulinovo jméno uvedl jen abstraktně, protože Moulin byl po smrti, aby nemusel NKVD odhalit své skutečné informátory, ale je těžko myslitelné, že by Trepper dokázal NKVD lhát po celých 10 let, kdy jej měla pod svojí okovanou botou ...
Moulin byl socialistický radikál ze zámožné a prominentní rodiny, právě z takových bolševické tajné služby své agenty ve 30.letech rekrutovali, stejně tak v Británii/UK, viz studentská skupina zámožných mladíků z Cambridge/Kim Philby a spol. “ …
Thierry Wolton dále píše :” Nezpochybňuji úlohu Moulina v odboji, ani nechci jeho ostatky odstranit z Pantheonu, a umístit místo nich do Pantheonu ostatky jiného odbojového vůdce, jen tvrdím, že Moulin spáchal politickou chybu, tak jako mnozí jiní, či zradu, protože bolševické Rusko, stejná genocidní diktatura jako nacistická, bylo do 6/41 bratrským spojencem Hitlerova Německa “ …
Tato trasa informací pracovala i v opačném směru, např. o tom, že si Moulin v 7/40 pokusil podřezat hrdlo, nikdo za hranicemi prefektury nevěděl, byla o tom jen jedna povrchní zmínka v Provensálském plátku v 7/40, přesto v 6/41 André Labarthe v LON napsal “ Jeden můj francouzský přítel, aby nezradil, si v německém vězení podřezal hrdlo “ , také Labarthe mohl čerpat jen ze dvou zdrojů , od přítele Cota či od bolševické rezidentury v PAR …
Moulin ve své podrobné zprávě pro SOE z Lisabonu, aby jej pozvala do LON ( SOE, 1 Dorset Square, založená Churchillem, s přezdívkou Ministry of Ungentlemanly Warfare ), oklamal SOE nejen tvrzením, že zastupuje odboj jižní zóny, ale i verzí, kterou vysvětlil svoje pašování SU zbraní, zejména SU letounů na příkaz svého šéfa ministra letectví komunisty Cota, spolupracujícího s GRU, španělským republikánům – prý “ přistihl jednoho katolíka z ministerstva, jak zbraně pašuje, a poté jen nad touto jeho činností mhouřil oči “ - se svoji řečnickou elegancí tak SOE vysvětlil taktiku socialisty Bluma “ elastického nevměšování se” do vnitřních záležitostí Španělska 36-39 ...
SOE vybranému francouzskému odboji poskytovala sabotážní a parašutistický výcvik, včetně nízkých seskoků ze 400 stop, výcvik v bojových uměních, instruktory, zbraně a peníze - ti, kteří ve výcviku z jakéhokoliv důvodu neuspěli, byli po celou dobu války zadržováni v přepychu v jednom severoskotském internačním táboře …
Moulin měl pravděpodobně pro MOW/Cota zmapovat silné a slabé stránky gaullistů , ale protože do LON dorazil jako “Mercier”, aby mohl po návratu do Francie opět žít v Montpellier a v Nice pod svým jménem, nemohl se společensky ve francouzské komunitě realizovat, proto mnoho informací nesehnal …
V LON na Moulina Charles de Gaulle/ CHDG očividně udělal velký dojem.
Moulin ve svém dopise příteli Cotovi o CHDG utrousil, že o něm říkají, že je obklopen Židy, svobodnými zednáři, jezuity a cagoulardisty, avšak “ je to nepopiratelně velký vlastenec, ale nikoliv republikán “ , a že se obává pozdějšího de Gaullova vojenského puče proti republice.
CHDG byl antikomunista, ale když maršál Pétain vyzval komunisty, aby přestali vraždit vojáky Wehrmachtu, CHDG týž den v projevu na BBC komunisty vyzval, aby ve vraždách německých okupantů pokračovali, protože je to chválihodná vlastenecká činnost ...
Pierre Cot, radikální socialista, jenž po válce vstoupil do FKS, varoval Moulina před CHDG, aby si jej neidealizoval, že je to “fašista” v dopise z 19.10.41, který zachytila UK cenzura.
Moulin v odpovědˇ Cotovi uvedl, že “ zatím vstoupil do de Gaullovi BCRA, poté se uvidí “ ...
Moulina se nepodařilo pro SOE rekrutovat ani Piquet-Wicksovi, ani Buckmasterovi (F sekce), Moulin SOE oznámil, že se rozhodl pracovat pro CHDG, nikoliv pro Brity ( CHDG se s Buckmasterem nesnášel) ...
Brzy Moulin SOE oznámil, že jej CHDG jmenoval svým delegátem pro jižní zónu (CHDG neměl z čeho vybírat, jeho situace se v 9/41 ničím nelišila od situace v 6/40 ).
Moulin nepřiznal mnohá fakta ( viz Patrick Marnham ), ve své zprávě pro CHDG především neuvedl své přátelské styky s komunistou Pierrem Meunierem, informátorem “Harryho Robinsona” , ani s levičákem Henri Manhes/1889-1959/, oba byli ze severní zóny, prošpikované informátory NKVD a GRU ( Manhes byl válečným hrdinou z 1.sv.v., podpluk. France libre, zatčen 3.3.43 v PAR, v 1/44 deportován do Buchenwaldu ) …
Zato Moulin ve své zprávě de Gaullovi o domácím odboji lživě tvrdil, že je ve styku s pluk. Georges Groussardem /1891-1980/, šéfem gaullistických cagoulardistů, jenž byl vichystickou policií krátce po svém příletu z LON zatčen.
Moulin ve zprávě uvedl, že pro pluk. do tajné skrýše ukryl tajnou zprávu poškozující Pétaina, což byla pravda, dala mu ji plukovníkova švagrová Antoinetta Kohn - Sachs, milenka Moulina, neustále ohrožena deportacemi, která jediná v době války věděla o všech Moulinových identitách a krocích, byl na ní pro její inteligenci závislý, ale nemiloval ji …
Moulin lhal i pluk. Passy, kterého ujistil, že ve své obšírné zprávě pro SOE z Lisabonu, na základě které mu přišlo pozvání do LON od SOE (F) Buckmastera, neuvedl žádné jméno domácího odbojového vůdce, pluk. Passy poté zjistil, že opak byl pravdou ...
SOE si myslela, že “ Joseph Mercier, prof. z Kolumbijské univerzity”, jenž neuměl ani slovo anglicky, a který dorazil z Lisabonu do LON v 9/41, skutečně zastupuje tři francouzská jižní odbojová hnutí, což Moulin tvrdil, ale ve skutečnosti nezastupoval nikoho, jak uvedl kpt. Henri Frenay - ani Frenay ani de Menthon, natož jiní odbojoví předáci, jej nepověřili zastupováním, jen jej stručně informovali o situaci ve svých sítích , a o situaci v dalších sítích, protože se nabídl, že přiveze z LON finance .
Frenay uvedl, že když od něj Moulin v 4/41 odjížděl, byl přesvědčen, že Moulina již nikdy neuvidí, a nikdy by jej nenapadlo, že se Moulin do Francie ještě vrátí, a již vůbec ne, že se vrátí ve funkci zmocněnce CHDG …
Moulin prošel krátkým výcvikem pro ilegalitu jako seržant Mercier, ale pluk. Passy ani SOE nevěděli, že vichystická kontrarozvědka o Mercierovi alias Moulinovi, a jeho LON pobytu všechno ví od zadrženého agenta SOE - zpráva vichystické kontrarozvědky z 31.10.41 všechny sekce nabádá, aby Moulina po příletu bedlivě sledovali ...
V 1/42 byl Moulin vysazen ve vichystické Francii.
Moulinův radista byl student Hervé Montjaret/1920-1995/, za poradce měl důstojníka letectva Raymonda Fassin /1914-2/45 koncentrák Neuengamme/, jenž byl v letech 42-43 šéfem leteckých operací v jižní zóně, kdy připravoval odlety do LON, a zabezpečoval přílety.
Tato funkce jej psychicky vyčerpávala, protože někteří šéfové odboje byli maximálně neopatrní, a zejména po zkušenosti s bratrem vikomta Emmanuella d´Astier, s gen. d´Astier, jenž do odletové zóny dorazil taxíkem, a pod vlastním jménem se ubytoval v luxusním hotelu, Fassin prohlásil, že již pro nikoho žádné odlety připravovat nebude …
Aby po seskoku nebudili pozornost, rozdělili se .
Montjaret byl zakrátko chycen četníky na udání sedláků, zatímco Moulin se v pohodě vrátil k matce a k sestře, které neměly tušení, kde strávil posledních 16 týdnů – první, co Moulin udělal, bylo, že si šel zalyžovat, a lyžoval celých 10 dní …
Moulin si vychistickou zónu rozdělil na dvě části, v jižní kolem Nice vystupoval pod svým pravým jménem, v severní části měl u sebe falešné doklady, před odbojáři si říkal Max/Rex, většinu cest do severní části uskutečňoval nočním vlakem z Marseille do Lyonu.
Na nádražích byly časté policejní kontroly, což znamenalo mít při převozu dokumentů ještě jejich kopie, které s ním převážel kurýr …
Odbojáři jezdili v noci třetí třídou, která byla přeplněna jak lidmi, tak pachy a hlukem, takže do třetí třídy kontroly většinou nechodily – Frenay ve svých Pamětech píše, že třetí třídou často jezdili i němečtí řadoví vojáci, kterým se již nepodařilo sehnat si rezervaci v jim vyčleněných vagónech.
S nikým nemluvili, ale brzy usnuli jako ostatní, a bylo bizarní je vidět, jak ve svých nedbale rozepnutých uniformách chrápou, jako vedle nich se nedbale povalující unavení odbojáři …
Po lyžařské rekreaci Moulin vyhledal kontaktní osobu na kpt. Frenay, byl jím marseilleský doktor Recordier, u něhož se s Frenayem setkal již v 4/41.
Recordier mu dohodl schůzku s Frenay v domě Bidaulta, kde Moulin k úžasu všech vytáhl mikrofilm, na němž de Gaullovou rukou stálo, že je jeho zmocněncem …
Zaskočený kpt. Frenay uvítal finanční podporu, ale byl zcela šokován, že podmínkou finanční pomoci ze strany CHDG i SOE bylo absolutně oddělit politické a vojenské frakce jednotlivých sítí, Frenay si uvědomil, jak hluboce CHDG a SOE francouzskému odboji, jenž po válce, zejména Frenay, požadoval “ novou demokratickou Francii “ nevěří …
Na této schůzce nebyl politický šéf hnutí Libération cagoulardista Emmanuelle d´Astier, jen jeho vojenský šéf komunista Raymond Aubrac …
S d ´Astierem se Moulin setkal v Lyonu v kině v 2/42, měli bouřlivý nepřátelský vztah, d´Astier Moulinem pohrdal, d´Astier však pohrdal mnohými i z pravice .
V roce 42 z peněz od Moulina levičák Henri Manhes v severní zóně financoval jisté komunistické skupiny, např. bolševika Jeana Cremeta z Kominterny, a měl od Moulina za úkol podřídit si i některé pravicové sítě štědrým rozdáváním svazků bankovek, které v noci Moulinovi padaly z nebe z výsadků, spolu se zbraněmi a vysílačkami …
Pravicoví předáci však peníze od Manhese, kterého považovali za kryptokomunistu, odmítli, mj. Jacques Lecompte-Boinet …
Moulinovi se očividně nedařilo plnit instrukce CHDG pro severní zónu ( sjednotit odboj i zde pod de Gaullovým vedením), a již vůbec neuspěl s infiltrací komunistických sítí - budˇzáměrně, či skutečně.
Také komunistické buňky dostaly od Kremlu příkaz maximálně infiltrovat nekomunistický odboj, což se komunistům, dlouhodobě pro ilegální činnost cvičeným, dařilo ( viz možná Aubracovi u pravicové sítě) .
Moulin nejprve rozhodil sítě u Front National, která nikdy nepřiznala, že je komunistická, přesto pro ni pracovali sympatizanti levice a zahraniční bolševičtí agenti, kteří jako krtci ( “ ponorky” ) prolezli veškeré nekomunistické sítě, a protože byli talentovaní, získali v nich vlivné postavení …
Moulin přemluvil křestˇ anského demokrata Georgese Bidaulta/1899-1983/ ze sítě Combat, aby se k Front National potají připojil, a aby si vzal za sekretářku bolševičku Annie Hervé, která mu pomáhala v BIP/ odbojové propagandistické agentuře (Bidault se stal po zatčení Moulina šéfem CNR) …
Moulinovým nejbližším spolupracovníkem se stal Pascal Copeau, komunistická “ ponorka” , jenž pracoval pro sítˇ Libération-Sud.
Další bolševickou “ ponorku” , třebaže bez stranické příslušnosti, novináře Yvese Farge/1899-1953 “autonehoda” v Gruzii / Moulin vybral pro zorganizování povstání na plošinách Vercors , které skončilo tragicky …
V roce 42 se de Gaullovým emisarům nedařilo navázat jakýkoliv kontakt s jakýmikoliv šéfy komunistického odboje, tak dobře utajení byli – trvalo i několik měsíců, než se podařilo nějaký kontakt sehnat …
Prvnímu gaullistovi, kterému se kontakt se šéfy komunistického odboje podařilo navázat, byl Francois Faure “ Paco” /1897-1982/ , spolupracovník pluk. Rémy, a to jen přes svého přítele z 1.sv.v. z německého zajateckého tábora Marcela Prenant, jenž v genštábu komunistického odboje měl na starosti kontakty s nekomunistickým odbojem.
Henri Frenay tak zjistil, že se Moulin snaží ovládnout i severní nekomunistický odboj nejen rozdáváním peněz z LON, ale i jeho infiltrací komunisty ( k čemuž jej CHDG nepověřil ), a že zprávy, které Moulin posílá pluk. Passy jsou zkreslené ( Moulin mohl hlásit do LON co chtěl, měl monopol na radiové spojení ) …
Frenay však netušil, že tento úkol dostal Moulin od CHDG - sjednotit pod gaullistickou taktovkou veškerý odboj v jižní i v severní zóně, třeba tím, že bude sítím rozdávat peníze, nastolí závislost, a když ani poté nebudou ochotni přísahat poslušnost CHDG, kohoutek s financemi zastaví ( tak to Anglosasové praktikovali vůči CHDG, ale vůči němu to nezabíralo, poslušnost nikdy neprojevil ) …
Když se Henri Manhes začal u nekomunistických sítí v severní zóně v rámci jednání o jejich sponzorování prohlašovat za “ de Gaullova zmocněnce pro severní zónu ” ( na což přišel kpt. Frenay, jenž udržoval kontakt se sítí Libération–Nord, kterou Manhes také oslovil ), pluk. Passy, aby zjistil, co se děje, učinil neobvyklý krok, a nechal se v 1/43 vysadit do Francie .
Doprovázeli jej jeho dva blízcí přátelé, důstojník RAF a agent SOE Yeo Thomas /1902-1964/, mluvící plynně francouzsky, a socialista Pierre Brossolette /1903-1944/, prominentní antifašistický novinář, antikomunista, jeden z nejtalentovanějších rekrutů BCRA.
Brossolette, stejně jako kpt. Frenay, kritizovali předválečný frakcionářský parlamentní systém, budoucnost viděli v UK stylu dvou velkých parlamentních stran, což nebyla vize CHDG.
Brossolette, jenž byl v době zatčení předáků v Caluire v 6/43 jako Frenay v LON, po svém druhém výsadku do Francie s pluk. Passy o vlásek unikal mnohým zatčením, proto jej koncem roku 43 pluk. Passy povolal zpět do LON, ale po několika nepodařených spojeních byl v 2/44 zatčen u kontrolního stanoviště Wehrmachtu po udání místní ženy.
Yeo Thomas , pro Gestapo “White Rabbit” , se pro něj výsadkem v 2/44 vrátil s tím, že jej vysvobodí, ale sám byl po udání v PAR zatčen, zatímco Brossolette byl Gestapem v 3/44 identifikován na základě nedbale zakódované zprávy pařížské delegace BCRA, třetí den mučení waterboardingem vyskočil z okna ze 6.patra …
Brossolette po zániku své sítě Muzeum člověka navázal v 4/42 kontakt s pluk. Rémy, jenž jej dostal do LON.
Pluk. Rémy/ Gilber Renault /1904-1984/ byl jedním z nejlepších zpravodajců CHDG, byl pověstný tím, že nikdy nedodržoval konspirační pravidla ( navštěvoval bary, restaurace zásobované černým trhem, jezdil vlakem první třídy , tj. místa policií kontrolovaná několikrát denně ), nedbale se dostavoval na neprověřené schůzky, mnohokrát o vlásek unikl zatčení, ale zatčen nikdy nebyl, zatímco jiní dodržovali konspirační pravidla jako otčenáš, a byli zatčeni již třetí den …
Moulin, jenž netušil, že se Brossolette stal v roce 42 také pověřencem CHDG, na Brossoletta žárlil ( oba pocházeli z rodin prominentních tatínků) , protože zatímco on se “potil” ve Francii nad vysílačkami, ze kterých odpovědi dostával až po několika dnech, Brossolette byl v LON pravou rukou pluk. Passyho.
Proto se Moulin se snažil o zrušení rozdělení odboje na severní a jižní zónu, aby se stal pověřencem pro celou Francii, zatímco Brossolette usiloval o to, aby jej CHDG jmenoval šéfem odboje v severní zóně …
Moulin zjistil, že to byl Brossolette, kdo do příkazu CHDG z 11/42 připsal poznámku, aby se Moulin staral jen o jižní zónu, pro kterou má pověření ( pluk. Passy při své inspekční cestě zjistil, že Moulin skrze své komunistické pověřence v severní zóně po celý rok ovlivňoval zdejší nekomunistický odboj, čili dělal opak toho, k čemu byl pověřen ) …
Moulin 13 dní před příletem pluk. Passy odjel po ročním působení v terénu na 5 týdnů do LON, odkud se vrátil v 3/43, a to proto, aby zde mohl projednat věci v nepřítomnosti Pierre Brossoletta, oficiálně doprovázel do LON gen. Delestrainta, čerstvě jmenovaného šéfem Tajné armády …
Zajímavá příhoda se udála při nástupu do letadla, které pro Delestrainta a Moulina přiletělo – vystupoval z něho pro Moulina nepostradatelný Henri Menhes, kterého Moulin poslal do LON 14 dní před svým odletem.
Menhes, když viděl u letadla Moulina, na něj zakřičel :” Jeane, počkej, nikam neletˇ” – Moulin zjevně váhal, ale gen. Delestraint jej již strkal do letadla …
Frenay se celý rok 42 snažil přimět šéfa Libération d´Astiera a šéfa Franc-Tireur Jean-Pierre Lévy, aby se sjednotili pod Combat, to oba odmítli, nicméně souhlasili vytvořit společný koordinační výbor (pozdější MUR), což však nebylo to, co CHDG požadoval ( bezpodmínečné podřízení se jeho velení, mj. aby mohl vymanévrovat Rooseveltova chráněnce gen. Girauda ) ...
Frenay byl nesmírně udiven, když Moulin na vytvoření této společné struktury reagoval velmi vlažně, a v podstatě tuto Frenayeho iniciativu nepodpořil, třebaže do LON plukovníkovi Passy napsal, že “ se mu podařilo sjednotit odboj” …
Nakonec se všichni 4 (Moulin, Frenay, d´Astier a Lévy) odebrali do LON, aby jejich spor vyřešil pluk. Passy a CHDG.
Frenay a d´Astier se v pustém skalnatém zákoutí nalodili 17.9.42 na lodˇ, která je odvezla na Gibraltar, odkud odletěli do LON, zatímco Lévymu a Moulinovi se odjet nepodařilo, když se nedokázali pro různé překážky nalodit ani na jednu lodˇ…
Kpt. Frenay ve svých Pamětech uvádí, že byl šokován, když zjistil, že vikomt d´Astier si do svého londýnského hotelového pokoje nastěhoval dceru bývalého SU velvyslance ( kterou si posléze vzal) , a že nedostavil na jednání, protože byl “ pod vlivem drog ” …
Přesto jejich mise skončila úspěšně, a z LON se oba vrátili s novými instrukcemi od CHDG , jenž koordinační výbor odboje v jižní zóně odsouhlasil s tím, že každý ze tří šéfů, včetně Moulina bude mít jeden hlas, a v případě patové situace rozhodne hlas Moulina.
Důležité bylo, že tento koordinační výbor měl mít po osvobození politické pravomoce , zejm. mohl jmenovat v oblasti své kontroly státní správu …
CHDG tak, bytˇvelmi nerad, posvětil kpt. Frenay jeho vizi, nikoliv svojí a Moulinovou ( odtržení vojenských frakcí od politického jádra odboje , což by po převzetí moci levicí vyhovovalo i MOW) …
Naneštěstí pro všechny z nich však po spojeneckém vylodění v severní Africe Wehrmacht 11.11.42 obsadil i jižní zónu, takže když Frenay a d´Astier Moulinovi dopis od CHDG v Lyonu 18.11.42 předali, sídlilo Gestapo v čele s poručíkem SS Klausem Barbiem již v Lyonu, kde se tiskl téměř veškerý odbojový tisk jižní zóny, a který byl baštou pro rádiové vysílání do LON …
Do Lyonu pro potlačení rádiového vysílání do LON dorazil v 11/42 i major SS Karl Boemelburg a jeho 280 speciálních policejních techniků, dorazilo sem i 6 sekcí Sipo-SD /KdS = Kommandos Sipo-SD, Gestapo jako Sekce IV, zatímco Reinhard Heydrich sídlil v PAR na Boulevard Lannes s výhledem na Bouloňský lesík/ Bois de Boulogne.
Agenti RSHA byli nabíráni především z SS, kromě vojenské policie zde byla i německá polní policie, a hlavně se německé bezpečnostní složky mohly spolehnout na 8.000 francouzských agentů v civilu, ozbrojených a s německým identifikačním průkazem, kteří pro německé bezpečnostní složky pracovali na plný pracovní úvazek …
Barbie, jenž po válce prohlásil :” Byl jsem jen poručík, ale měl jsem pravomoce generála “ , měl pod přímou kontrolou 200 mužů, z toho několik desítek francouzských agentů, kteří prováděli výslechy ( např. Francis André, před válkou člen komunistických milic, utopil ve vaně při výsleších asi 150 lidí, byl po válce popraven, jiní , např. Falkenstein, po válce nikdy nebyli dopadeni ) …
V Zone Libre Wehrmacht odzbrojil poslední francouzské jednotky, obsazení si vynutilo potopení francouzské floty v Toulon, nastal hon na Židy, a bylo zavedeno nucené nasazení na práce do Německa .
Jmenování gaullisty gen. Delestrainta šéfem Tajné armády bylo jen kompromisem, Delestraint neměl zvláštní autoritu, Moulin dle instrukcí CHDG požadoval, aby se šéfem stal někdo, kdo není napojen na domácí odboj, zatímco šéfové domácího odboje požadovali opak – např. hnutí Combat požadovalo, aby se šéfem Tajné armády stal jejich velitel kpt. Henri Frenay.
CHDG v této době opustil koncept zahraničních francouzských jednotek Francais libres, a nahradil je Francais combattants, do kterých zahrnul i domácí vojenský odboj, od kterého vyžadoval vojenskou poslušnost a tvrdou disciplinu.
K 1/43 měl CHDG 260.000 mužů ve zbrani, především v severní a v západní Africe, kteří byli vycvičeni a vyzbrojeni Anglosasy, na které byl až do D Day především odkázán ve zpravodajství …
Mezitím se Allen Dulles usadil ve CH s cílem infiltrovat každou sítˇ, na kterou narazí – někdy však byl infiltrován sám, např. komunistickými agenty Marcelem Degliame, Yvesem Farge, a zejména US bolševikem Noelem Field /1904-1970/ z US zamini, se kterým se Dulles přátelil od mládí, a považoval jej za rodinného přítele – přitom to byl agent a vrah Kominterny, který Dullese využil k tomu, aby se dostal do sítí francouzského nekomunistisckého odboje ( na což Dullese upozorňoval již Hilaire du Berrier/viz zde KAL 007,vojenská rošáda nad Sachalinem, v roce 49 se Noel přestěhoval do Prahy, a třebaže se stal záminkou pro bolševické monstrprocesy, zůstal skalním bolševikem do konce života ) …
Frenaye již v 1/41 kontaktoval vichystický gen. vikomt Benoit-Leon de Fornel de La Laurencie /1877-1958/, a nabídl mu a ostatním předákům odboje US finanční pomoc ( vikomt zasedal ve voj. tribunálu, který odsoudil CHDG k 10 letům vězení za odchod do LON, ale již v 12/40 přišel zatknout pronacistického Marcela Déata, a v letech 42-44 byl Pétainem internován, protože veřejně prohlásil, že si přeje vítězství Anglosasů) .
Jednání probíhala v roce 42 ve CH, ale jakmile Frenay zjistil, že se jedná o pomoc z US OSS, která proti CHDG podporovala gen. Girauda, pomoc odmítl, a varoval před ním ostatní hnutí …
Moulin ve své zprávě do LON ze 7.4.42 předstíral, že snahy o ovládnutí odboje ze strany OSS odhalil sám …
Moulin veřejně podpořil vyjednávání Frenaye s vichystickou kontrarozvědkou za propuštění některých odbojářů, zatímco za jeho zády ve zprávě pro pluk. Passy Moulin uvedl, že „ kpt. Frenay je stále skalní přívrženec Pétaina“ …
CHDG po oznámení zatčení Moulina ze sebe vydal jen “ Ah” , a přešel k jinému tématu. Po válce začal o Moulinovi mluvit jako o národním hrdinovi až v roce 64 , kdy potřeboval sjednotit národ, který oplakával ztrátu Alžírska …
