V organizaci la Cagoule se Mitterrand /FM seznámil s Evženem Schuellerem /1881-1957/, zakladatelem kosmetické firmy l´Oreal, jenž byl hlavním finančníkem l´Action francaise, a po okupaci prominentním kolaborantem. Oréal vytvořil v letech 1907 – 1928, kdy pohltil továrnu na mýdla Monsavon, poté barvy Valentine, šampóny Dop, a časopis Votre Beauté. Již v této době byl Schueller zastáncem italského korporativního fašismu, ve kterém hlavní roli hrají hospodářské korporace a státní odbory.
Evžen Deloncle /1890-1/44/, exšéf organizace La Cagoule, a Evžen Schueller, založili po okupaci v 9/40 pronacistickou stranu Revoluční sociální hnutí/MSR, list strany Révolution nationale řídil spisovatel Lucien Combelle, její program osobně schválil nejen Otto Abbetz, velvyslanec Říše v PAR, ale i šéf RSHA Reinhardt Heydrich ( vybudovat ve spolupráci s nacionálně-socialistickým Německem novou Evropu, zbavenou liberálního kapitalismu, svobodného zednářství a židobolševismu – cílem strany bylo i „ zabránit Židům, aby znečištˇovali naši rasu“, proto Deloncle s Filliolem zorganizovali se souhlasem Heydricha v 10/41 bombové útoky proti sedmi pařížským synagogám/ 2. křištˇálová noc ) ...
S pomocí představitele Adolfa Eichmanna SSmana Theo Danneckera /1913-1945/, masového vraha, jenž deportoval do Osvětimi Židy z jihovýchodní Evropy, Schueller a Deloncle založili tajnou organizaci Francouzskou obec/la Communauté francaise, jejíž příslušníci pod vedením Jacquese Correze a Jeana Filliola měli definitivně vyčistit Francii od Židů a svobodných zednářů, aby se z jejich majetku osobně obohatili ( za rozkrádání konfiskovaného německého majetku byl Berlínem potrestán samotný Dannecker) .
V Delonclově straně byla i frakce, která byla více propétainovská než pronacistická, která udržovala kontakty s admirálem Darlanem.
15.2.41 na žádost velitelství SS, aby existovala jen jediná nacistická strana, musela Delonclova MSR splynout s nacistickým Národním lidovým sdružením /RNP ultranacisty a ex socialisty Marcela Déata, který jej založil v 1/41.
Cagoulardisté z Delonclovy strany 25.7.41 zavraždili bývalého ministra vnitra Blumovy vlády Lidové fronty René Marxe Dormoy/1888-1941/, jenž v 11/37 zmařil jejich pokus o puč, nechal 70 z nich zatknout, a zabavil jim dvě tuny zbraní.
Po okupaci byl Dormoy zatčen a internován v jednom hotýlku (denně se musel hlásit na policii), ve kterém se ubytovala Anne Mouraille, členka Cagoule, poté, co jej svedla, mu zasunula pod postel bombu - exploze jej rozmetala na kusy.
Po vtržení Hitlera do Ruska 22.6.41 Deloncle a Schueller spolu s Déatem a Dorriotem pro boj na ruské frontě založili La Légion de volontaires francais contre le bolchévisme/LVF.
Abetz však musel Hitlera hodně prosit, Hitler nebyl nadšený vidinou, že by měl ozbrojit 30.000 fanatických Francouzů, jak Abetz požadoval, proto povolil vyzbrojit max. 15.000 dobrovolníků .
Pétain osobně protestoval proti tomu, aby francouzští vojáci nosili německé uniformy ( s výšivkou francouzské trikolóry na rukávu) , ale nebylo mu to nic platné, navíc všichni její vojáci přísahali věrnost Führerovi, a jednotka byla zařazena do Wehrmachtu jako Infaterieregiment 638, vysoce symbolické číslo regimentu, ve kterém za 1.sv.v. sloužil desátník Hitler …
Zpočátku se přihlásilo jen 6.000 mužů, z drtivé většiny šlo o válečné zajatce, kteří se tak vyhnuli totálnímu nasazení v Německu, zbytek byli nacističtí fanatici, jako např. novinář narkoman závislý na opiu Jean Fontenoy /1899-4/45 v BER spáchal sebevraždu), jenž proti bolševikům bojoval již ve španělsko-občanské válce či v rusko-finské válce, z ruské fronty byl však v 5/42 povolán zpět, aby šéfoval frakci vyhozeného Deloncla , či kaplan Legie 67letý katolický kněz hrabě Jean Majol de Luppé /1877-1955/, jenž se později stal v uniformě Sturmbannführera SS i kaplanem Divize SS Charlemagne,.
Kaplan de Luppé bojoval nejen proti bolševikům, ale i proti ateismu s tím, že “ když SS toleruje rituály příslušníků chorvatské Divize SS Handzar/Handžar tvořené z muslimských dobrovolníků z Bosny, musí tolerovat i rituály francouzských katolíků “ …
Hitler poznamenal, že de Luppé je “tak jako tak posledním obráncem víry” .
1947 byl monarchistický kaplan de Luppé, jenž nenáviděl francouzskou republiku, odsouzen k 15 letům vězení + ke konfiskaci majetku, v roce 51 byl propuštěn, katolická církev jej nepotrestala.
Když se do bojů na ruskou frontu Francouzi nehrnuli, Darlan nařízením z 9.12.41 nábor do Legie rozšířil i na francouzské kolonie (nikdy v ní nebylo více než 11.000 mužů, a byla podřadněji vyzbrojena než španělská “Modrá Divize” , rovněž na ruskou frontu vyslaná ).
Do 3/42 jí velel pluk. Roger Henri Labonne /1881-1966/, koloniální důstojník a bývalý vojenský atašé v TR bez bojových zkušeností, kterého Němci ohodnotili jako “ podprůměrně inteligentní, ale horlivý “ …
Poté jí veleli dva francouzští majoři, od roku 43 jen němečtí velitelé.
Bojovala před MOW v 12/41, byla nasazována proti ukrajinským partyzánům, v 9/44 byla rozpuštěna, splynula s Milicí Darnanda, ze které byla poté v 9/44 vytvořena Divize SS Charlemagne, mj. bojující v Bělorusku proti partyzánům a při obraně BER, včetně Führerova bunkru.
Když se gen. Lerclec zajatých příslušníků Legie ptal, proč jako Francouzi nosí německé uniformy, jeden z nich odsekl, proč on nosí americkou uniformu …
Po válce ti, co nedostali trest smrti, se mohli místo vězení “ občansky rehabilitovat ” vstupem do Cizinecké legie, kdy byli odesláni do Indočíny.
27.8. 41 při přehlídce prvního kontingentu LVF, který odjížděl na východní frontu, Delonclovi aktivisté z Legie se pokusili o dvojí atentát na průmyslníka Lavala a ex socialistu Déata – začali na ně střílet ze samopalu, a oba ultrakolaboranty, kteří byli v BER oblíbenější než Deloncle, zranili.
Za přípravu atentátu byl Lavalem zatčen Delonclův/Schuellerův profesionální vrah Jean Filliol /1909- ?/, kterého později do svých služeb převzal starý přítel z AF, po okupaci nacista Joseph Darnand .
Jean Filliol ve své funkci šéfa vyšetřování/mučení Darnandovy Milice vedl 10.6.44 komando divize SS Das Reich, které v Oradour–sur-Glane zmasakrovalo 644 obyvatel …
Poté se s Darnandem přemístil do severní Itálie, kde bojoval proti italským partyzánům, na jaře 45, bytˇ vážně zraněnému, se mu podařilo přejít Pyreneje, kde po válce v Madridu pracoval pro l´Oreal, zatímco v PAR byl 3x odsouzen k trestu smrti, mj. za vraždu italských antifašistů bratří Rosselli z roku 37 ( Jean-Marie Bouvyer, jenž se rovněž podílel na vraždě bratří Rosselli, od 4/44 šéf vyšetřování na Generálním komisariátu pro židovské otázky, zůstal po válce nejlepším přítelem Mitterranda, jenž svědčil v jeho prospěch ) .
Gen. Franko však Filliola, jenž se v 2/36 pokusil zavraždit i Bluma, nevydal.
Po tomto atentátu Delonclova i tak malá popularita u SS a Gestapa poklesla na bod mrazu, takže 18.3.42 se Schueller hrbil na říšské ambasádě, a distancoval se od svého přítele Deloncla již bez politické budoucnosti ( setkání je řádně zapsáno v německých archívech), kterému Déat v 5/42 zasadil poslední ránu, když jej vyloučil z RNP.
Joseph Darnand /1897-10/45/ po okupaci nejprve šéfoval Francouzské legii bojovníků, poté založil vlastní milice SOL/Service d´Ordre Légionnaire, v čele s kpt. Jean Bassompierre /1914-1948 zastřelen pro vlastizradu, Waffen-SS/, které v 1/43 přejmenoval na Milice (35.000 mužů).
Darnadovy Milice ve Francii ve velkém páchaly zločiny proti lidskosti ( zpravodajství Milice, ruku v ruce s Gestapem, šéfoval cagoulardista Jean Degans, nadřízený Paula Touviera).
V 8/43 se Darnand stal Waffen SS-Frw-Obersturmführerem/poručíkem, a v 12/43 byl Pétainem na žádost Němců jmenován vrchním velitelem pořádkových sil na území celé Francie …
V roce 45 Darnand bojoval v SS Divizi Charlemagne v Německu, kde byl zajat Brity, v PAR byl odsouzen za vlastizradu , v 10/45 byl zastřelen.
Delonclovo MSR se po jeho vyloučení rozdělilo na dva proudy, z nichž jeden, menšinový, na podzim 43, kdy již bylo jasné, kdo válku vyhraje, založil umírněné MRF (Mouvement révolutionnaire francaise), které spolupracovalo s odbojem, mj. Soules …
Když SS a Gestapo dalo přednost Lavalovi a Déatovi, Deloncle začal spolupracovat s Abwehrem, jehož šéfa Canarise Gestapo od roku 43 jako odpůrce Hitlera sledovalo …
17.1.44 Gestapo přepadlo Delonclovu vilu, v přestřelce byl Deloncle spolu s jedním svým synem zastřelen – jeho adoptivnímu synovi Jacques Correze /1912-1991/ se z vily podařilo utéci, s vdovou Delonclovou se oženil …
Aby si to u Gestapa “ vyžehlil” , Correze bojoval v řadách SS v divizi Charlemagne na východní frontě, než se na poslední chvíli přidal k partyzánům …
Po válce byl Correze odsouzen k 10 letům, po 5 letech propuštěn, jakmile vyšel z vězeňské brány, stal se obchodním ředitelem l´Oreal v Madridu ( za to, že při procesu nepoškodil „odbojářský“ profil Schuellera).
Po Madridu byl Correze obchodním zástupcem pro Jižní Ameriku, a šéfoval pobočce l´Oreal v US, až v roce 91 byl Correze pro svoji minulost vyslýchán Úřadem pro zvláštní vyšetřování /Office of Special Investigations, a vzápětí „ opožděně „ vyhoštěn z US – zemřel v Paříži o týden později.
André Bettencourt /1919-2007/, věrný přítel Mitterranda, byl za okupace šéfem francouzského oddělení Propaganda Staffel se třemi šéfy – Goebbelsem, Wehrmachtem a Gestapem.
Měl vrchní dozor nad všemi vydanými publikacemi, a šéfredaktoroval ultranacistickému časopisu La Terre francaise, do kterého přispíval i Schueller, jeho budoucí tchán ( za příslib sňatku s jeho dcerou Schuellerovi v roce 45 poskytl dobrozdání o tom, že Schueller pomáhal odboji) ...
V pařížském sídle firmy l´Oreal Schueller poskytoval Heydrichovi a spol. salónky pro pořádání schůzí nacistických pohlavárů, nejznámější byla konference pro otázky spojené s vytvořením Nové Evropy ( mj. se hovořilo o převýchově dekadentních intelektuálů v pracovních lágrech ).
Otázky francouzského rolnictva měl na starosti v La Terre francaise levicový nacista agronom René Dumont (zemř. 2001/97), po válce známý ekolog OSN a FAO ...
Chemik Eugen Schueller v této době napsal pro Propaganda Staffel propagandistickou knihu Révolution de l´économie, a stal “ uznávaným ekonomickým expertem “, jenž jezdil po Francii a “ přednášel” – ukázka z jeho knihy : ” Předběžná očištˇovací revoluce nemůže být jiná , než krvavá. Spočívá v tom, že se bude muset zastřelit asi sto významných osobností.”
K této “ předběžné revoluci” Schueller vyzval na sjezdu strany MSR 15.6.41.
Po osvobození cagoulardisté z Londýna uchránili před šibenicí cagoulardisty z Vichy - díky svědectví FM a Bettencourta byl Schueller uznán za “ odbojáře“ (Schueller dostal medajli za odboj, Válečný kříž, a stal se rytířem Čestné legie ), a mohl škodit dál.
Bettencourt i po osvobození zasedal v řídící radě firmy Oréal, která zaměstnala všechny vichystické nacisty ( Bettencourt dokonce v roce 45 recykloval ultranacistický časopis La terre francaise, který přejmenoval na časopis Journal agricole ) ...
S pomocí frankistického jezuitského bratrstva Opus Dei, které politicky řídil bývalý kolega FM z jeho vychistického “úřadu” fanatický antikomunista a katolický křižák Jean Ousset, se bratr Evžena Deloncla Henri Deloncle stal šéfem španělské pobočky l´Oreal, ve které pod jinou identitou zaměstnal Schuellerova “ odklízeče” Jeana Filliola.
Schueller tomuto hnutí na oplátku ve Španělsku poskytl kanceláře, zatímco Robert Mitterrand, bratr FM, který se 1939 oženil s neteří Deloncla, pracoval v kanceláři ve stejném domě, kde měla sídlo Opus Dei ve Francii ( viz Thierry Meyssan a jeho Reseau Voltaire : L ´Histoire secrete de l´Oreal) ...
Kariéra nacistického právníka Bettencourta byla po válce oslnivá – v několika vládách vystřídal funkce několika ministrů, jeho přítel FM mu dokonce, aby mohl dál “pracovat v informatice” a navázat tak na své oddělení nacistické propagandy ve Vichy, nechal 1948 vytvořit zvláštní ministerské křeslo – v letech 54-55 se Bettencourt stal ministrem pro informace a tisk ...
Po válce se Bettencourt a FM stali nerozlučnými přáteli do té míry, že když se FM přeorientoval z ultrapravice na Socialistickou stranu, dotáhl to s penězmi Oréal až na prezidenta - jeho přátelé jej v té době museli hodně přesvědčovat, aby nejmenoval Bettencourta premiérem ...
1950 se Bettencourt oženil s dědičkou Oreal Lilian, měli spolu jedinou dceru Francoise *1953, která se 1984 paradoxně provdala za obchodníka Jean-Pierre Meyers *1948, vnuka rabína, jenž byl s rodinou deportován a zplyněn v Osvětimi, a konvertovala k judaismu, ve kterém vychovává i své dva syny, Victora*1986 a Nicolase*1988, sama píše knihy s náboženskými tématy (Bible, Izraelité) ...
Liliane byla od roku 87 pod vlivem svého milence prominentního fotografa Francois-Marie Banier*1947, kterému dávala “ dárky” v podobě obrazů Picassa, Matisse, ap., takže její dcera Baniera po smrti svého otce v roce 07 zažalovala, že zneužívá svého vlivu nad starým člověkem k osobnímu obohacení, a rozpoutala tak “ jadernou “ válku s matkou, kterou obvinila i z zkrácení daní - aféru Bettencourt.
V roce 010 Lilliane Baniera vyškrtla ze své závěti, v roce 011 Francois Bettencourt-Meyers vyhrála nad matkou soud – stala se spolu se svými syny jejím poručníkem.
Kosmetický obr Oréal s hodnotou kolem 54 mld euro v 2/04 ohlásil restrukturalizaci svého kapitálu – rodina Bettencourt (12 mld) a skupina Nestlé (12 mld), hlavní akcionáři kolosu, akcie firmy od té doby vlastní přímo, zbytek zůstal na burze.
Dědička celého kolosu Lilliane Bettencourt *1922 se tak stala nejbohatší ženou Francie, a třetím nejbohatším člověkem světě. Její osobní jmění činí zhruba 18 mld euro.
Touto transakcí (snížením objemu majetku) se rodině Bettencourt snížila o polovinu daň z majetku, a díky zákonu přijatému z popudu rodiny Bettencourt s platností od 8/03, nezaplatili za tuto transakci ani frank.
Lilliane Bettencourt mj. sponzorovala Nicolase Sarkozyho, a založila mj. Bettencourt Schueller Foundation, která uděluje cenu Lilian Bettencourtové pro nejlepšího vědce z EU pod 45 let.
“Aféra Oreal”, vyvolaná 1989 podnikatelem židovského původu Jeanem Frydmanem :
( Izraelský historik Michel Bar-Zohar :Une histoire sans fard, l´Oreal, des années sombres au boycott arabe + jeho kniha o nacistické minulosti Oréal “Bitter Scent” 1997 ) :
Když se Arabové dozvěděli, že nacisty prošpikovaný Oréal koupil kosmetický kolos Helena Rubinstein/1870- 1965/, která významně sponzorovala izraelský stát ( chudá Židovka polského původu, která v 18 letech odešla z rodného Krakova ,vystudovala medicínu ve Švýcarsku/CH, a 1902 odjela do Austrálie, kde si otevřela obchůdek s krémy na obličej, protože si všimla, že Australanky mají hrubou pokožku - když obchod zkvétal, odjela do US, kde již zůstala, 1908 se provdala za US novináře, dva syny, po rozvodu 1937 se 1938 provdala za gruzínského prince o 20 let mladšího, kterého přežila, taktéž přežila jednoho svého syna,), kosmetiku firmy Oréal bojkotovali .
Vyjednáváním s arabskými představiteli byl pověřen nacista Jacques Correze, jenž se snažil dostat z vedení Oréalu významného francouzského odbojáře židovského původu Jeana Frydmana tím, že jej obvinil z podvodu.
Frydman se aktivně angažoval v izraelské politice, stýkal se se Šimonem Peresem, kterého sponzoroval, a s Jicchakem Rabinem, prvním premiérem narozeným již v Izraeli ( Frydman cítil výčitky po jeho zavraždění, protože onu manifestaci, které se Rabin v 11/95 zúčastnil, sám zorganizoval ) …
Frydman Peresovi věnoval 6 miliónů dolarů na financování “ mírového” procesu z Oslo 93 ( prvním zavražděným z procesu Oslo 93 byl norský ministr zahraničí Johan Jorgen Holst, jenž zdravý jako řepa zemřel v 53 letech v 1/94 , poté co byl v 12/93 převezen do nemocnice) …
Jean Frydman, narozený ve Francii *1925 polským Židům, po okupaci již od 15 let v odboji, byl zadržen francouzskou policií, z vězení utekl, podruhé byl zadržen při útěku do Španělska, odkud se chtěl dostat do Alžírska, a připojit se k CHDG.
Z vězení opět utekl, tentokrát do domácího odboje k Franc-Tireurs.
Když se v létě 42 dozvěděl o velké razii, která se chystá v Paříži proti Židům, komplikovaným způsobem se jako 17letý vydal do Paříže varovat rodiče (2syny) – podařilo se mu je dostat do bezpečí s pomocí jednoho policisty .
Na jaře 44 jej zatklo Gestapo, v 19 letech byl odsouzen k trestu smrti - když ve Fresnes čekal na výkon rozsudku, přijel sem Alois Brunner, jenž ve Fresnes hledal Židy, které by mohl deportovat .
Frydman byl tudíž transportován do Drancy, a čekal na transport do Osvětimi, ale protože to byl poslední transport, musel být během cesty odkloněn do Buchenwaldu, odkud Frydman utekl ( ve stejném vlaku byl deportován Marcel Bloch “ Dassault ” /1892-1986/, letecký inženýr, oženil se s bohatou Židovkou, měli dva syny, Claude a Serge*1925, protože odmítl kolaboraci a spolupráci s německým leteckým průmyslem, deportovali jej do Buchenwaldu, ale jeho ženu internovali jen u PAR, taktéž syna Serge. V roce 49 svoji letecku firmu přejmenoval na Dassault Aviation, což byl odbojový kryptonym jeho bratra generála Darius Paul Bloch /1882-1969/, a znamenal char d´assaut, francouzsky tank) .
Po válce se Frydman zajímal o radiotechniku a soukromé TV stanice – první frankofonní soukromou TV stanici vytvořil v Maroku, odkud se za povstání proti Francouzům vrátil do Paříže, a založil stanici Evropu I, která pokrývala zpravodajství zcela jiným způsobem než oficiální média ( byl přezdíván “ tajný zahradník francouzského audiovizuálního sektoru”) , mj. při povstání v Alžírsku, či za květnových studentských bouří v PAR 1968.
Když se z Frydmana stal mediální magnát a šéfoval i Télé Monte Carlo, navázal přátelství s d´Estaingem, což se nelíbilo Frydmanovu příteli prezidentu Mitterrandovi - hned se u Frydmana zastavil nacista Francois Dalle, šéf Oréal, a nabídl mu funkci ředitele audiovizuální pobočky Oréalu “Paravision”…
1989 Correze ve snaze dosta Frydmana z Oréal, napsal jménem Frydmana rezignační dopis, a předložil jej představitelům Ligy arabských států.
Po zfalšování rezignačního podpisu, Frydman v 12/90 veřejně obvinil vedení Oréal z rasové diskriminace s tím, že jej jako Žida, aby uspokojili Araby, nelegálně vyšachovali z pobočky Oréalu Paravision , ve které drží 25% akcií …
Aféra se okamžitě změnila ve státní skandál .
Celý svět se dozvěděl o tom, že vedení Oréalu je prolezlé nejen vyhlášenými francouzskými nacisty, ale i nacisty ze všech koutů světa.
Mitterrand čelil obviněním, že 1945 před “antikolaborantskými “ komisemi ve prospěch Schuellera, Dalleho a Bettencourta lhal – Dalle a Bettencourt museli odejít ze všech funkcí Oréal, oficiálně rezignovali kvůli věku …
V 6/93 Oréal podnikl protiúder, a podal proti Frydmanovi žalobu pro vydírání, zatímco Paravision jej zažalovala ze zpronevěry firemních peněz , Frydman v 2/94 Oréal u US soudu zažaloval pro “ komplot, podvod a korupci “ …
Na sklonku života tak vichystická minulost Mitterranda dohnala, zemřel v 1/96.
