Dalším svědkem Miloševiče byl explukovník srbského ministerstva vnitra a šéf SUP v Urosevac, a později v Prištině, Bogoljub Janičevič, již v důchodu. Svědčil o mezietnických vztazích v Kosovu.
Prohlásil, že „ albanizace „ Kosova začala v 50. letech, kdy kosovští představitelé začali falzifikovat veřejné záznamy, aby bylo Kosovo více albánské, a předložil několik písemných dokumentů.
Albanizace spočívala v tom, že když při sčítání lidu někdo neudal nebo opomněl udat etnickou příslušnost, byl počítán za Albánce.
Byla vedena kampaň za poalbánštění jmen – např. Muratovič se změnil na Murata.
Začaly se falšovat záznamy o vlastnictví půdy, zejména půda srbské ortodoxní církve byla registrována neoprávněně na Albánce, nebo na mešity.
Mezietnické vztahy se začaly prudce zhoršovat v období v letech 1968 –1974, kdy v Albánii vládl maoistický režim Envera Hodži /1908-1985/...
Nepokoje v roce 81 v Kosovu (Tito byl rok po smrti) proti nealbánským menšinám, při kterých byly zabity desítky Srbů, byly organizovány vedením UCK ( původně albánská fašistická organizace za 2.sv.v., která tehdy etnicky vyčistila Kosovo od většiny Srbů, jejímž členům Tito po skončení války zakázal vrátit se do Kosova ), prohlásil plukovník vnitra Janičevič, a předložil písemné důkazy.
Prokurátor Nice však jeho tvrzení zlehčil tím, že nepokoje odstartovaly výtržnosti na univerzitě v Prištině, které začaly poté, co v místní studentské jídelně jistý student našel na talíři s polévkou plovoucího švába ...
Janičevič předloženými dokumenty dosvědčil, že kdykoliv se srbští policejní důstojníci dopustili v Kosovu zločinů, byli zatčeni a souzeni ( tento fakt zdokumentovali již v předchozích svědectvích i plukovník Paponjak a generál Stevanovič) ...
Janičevič soudu předložil i dokumenty, ukazující podrobnou statistiku zločinů spáchaných v oblasti jeho působnosti v Urosevac příslušníky UCK.
UCK jen v této oblasti za období od 98 - do 5/99 provedla 118 teroristických útoků, a zabila 125 civilistů ( z toho 18 Albánců, kteří s ní nespolupracovali), 18 policistů, a 32 jugoslávských vojáků. Dále unesla 137 lidí – z nich propustila 50, 5 z nich bylo nalezeno zabitých, ostatní jsou stále nezvěstní .
Plukovník vnitra Janičevič předložil důkazy, že 161.brigáda UCK byla v oblasti Urosevac a Stimlje pevně uhnízděna. Její baštou byl Racak, kde měla i samostatný podštáb – místní brigádě UCK velel Afet Bilali zvaný Copa.
Plukovník podal ucelené svědectví o organizační struktuře a základnách UCK.
UCK vyháněla kosovské obyvatelstvo z domovů do předem připravených uprchlických táborů v Albánii, aby „tvořili“ humanitární katastrofu, ze které vedení UCK obvinilo Srby ( albánský svědek v Haagu uvedl, že jeden z kosovských tlumočníků pozorovatelů KBSE Albáncům radil, aby před pozorovateli KBSE brečeli, aby vytvořili iluzi o humanitární katastrofě ve své vesnici) ...
Kauza vesnice RACAK (15.1.99), ležící v okolí Urosevac, která byla jedním z bodů protisrbské obžaloby v Haagu
V kauze Racak (obžaloba vinila YU armádu z bombardování a vyplenění vesnice Racak, v níž byl štáb UCK ) svědčil bývalý podřízený Janičeviče, detektiv Dragan Jasovič, jenž potvrdil, že ze 40 mrtvých těl nalezených v Racak bylo 30 z řad příslušníků UCK, které identifikovali místní Albánci ( prokurátor Nice Jasoviče obvinil z toho, že zadržené Albánce osobně bil, aby z nich toto svědectví dostal ) ...
Janičevič podal soudu přesnou chronologii toho, co se při této protiteroristické operaci stalo, předložil mapy, kde se pohybovala UCK, srbská policie a pozorovatelé KBSE, včetně policejních záznamů ...
Tvrdil, že by bylo od YU armády hloupé, aby vesnici bombardovala, když v ní již byla srbská policie, a navíc policejní razii ve vesnici sledovali pozorovatelé KBSE, jejichž stanoviště bylo jeden kilometr od vesnice , kterou měli výhledově, prostým okem, jako na dlani ...
Nejen to, policejní plukovník Janičevič tvrdil, že pozorovatelé KBSE byli přímo ve vesnici, což doložil Miloševič videozáznamem, natočeném týmem novinářů z UK tiskové agentury Reuters, na kterém bylo vidět, jak do vesnice přijíždí kolona srbské policie spolu s oranžovými vozidly pozorovatelů KBSE, které byly zaparkované na kopcích kolem vesnice, zatímco William Walker, šéf kosovské Verifikační mise KBSE, jako svědek obžaloby tvrdil, že právě v této vesnici při této operaci byly brutálně popraveny desítky kosovských civilistů ( tento údajný válečný zločin je totiž jediný, který figuroval v obžalobě proti Miloševičovi v Kosovu ) ...
Žádný z těchto pozorovatelů KBSE však žádné popravy vesničanů neviděl , protože v té době ( 15.1. ) nic ve své zprávě neohlásili – neviděli 15.1.99 ani mrtvá těla v údolí po policejní akci, která jako jediný údajně viděl William Walker ( jenž prošel srbským policejním stanovištěm do vesnice Racak v 21 hodin večer již 14. ledna - co ve vesnici, plné příslušníků UCK, asi pohledával ... Svědci navíc dosvědčili, že Walker každý den kolem půlnoci chodil dolů po silnici, a navštěvoval nedalekou posádku albánské KLA (UCK) ve vesnici Gojan ) ...
Zajímavé je, že večer po policejním zásahu, se tým mezinárodních vyšetřovatelů, vedený Danicou Marinkovič, snažil do vesnice Racak dostat, ale byli zahnáni střelbou UCK ( srbská policie tudíž sváděla bitvu s ozbrojenou UCK, nikoliv s neozbrojenými vesničany), jejíž příslušníci evidentně nechtěli, aby mezinárodní tým vyšetřovatelů zdokumentoval jejich ztráty ještě předtím, než je „ upravili“ ( teprve až 16.1.99, když UCK měla celou noc na to, aby „ těla sehnala „ , se mrtvá těla v údolí našla) ...
Kosovo, ti ,kteří odmítli s UCK spolupracovat
Ve prospěch Miloševiče svědčilo v létě 05 i několik kosovských Albánců, kteří spolupracovali se Srby – prvním z nich byl Muharem Ibraj, v roce 99 šéf policie v městečku Djakovica, ve kterém mělo podle obžaloby proti Miloševičovi dojít k etnickým čistkám kosovských Albánců ze strany jednotek MUP a VJ .
Ibraj vysvětlil, že městečko Djakovica se rozhodlo se Srby spolupracovat – občané si sami zvolili členy své Místní policie, a srbská vláda jim poskytla uniformy, zbraně, vysílačky a vozidla.
Jelikož Djakovica měla Místní policii spolupracující se Srby, srbská policie (MUP) a jednotky jugoslávské armády(VJ) do městečka nevstoupily ...
K jednomu incidentu však došlo - dva jugoslávští vojáci znásilnili v Djakovici jednu Albánku, takže Ibraj zatelefonoval místní pobočce ministerstva vnitra (SUP), přijela srbská policie, a oba vojáky si odvezla (údajně byli odsouzeni k 6 a 7 letům vězení ) ...
V této době Ibraj musel spolupracovat coby šéf místní policie i s Williamem Walkerem, jenž mu řekl, že Kosovo Bělehradu již nepatří, tak atˇsi na uniformu našije US vlajku – odmítl, a brzy na to Walker obvinil jeho invalidního 80letého otce ze znásilnění dvou nezletilých dívek, které popřely, že by jeho otec byl dotyčným násilníkem ...
Ibraj vypověděl, že jednotky MUP a VJ nejenže neprovedly etnické čistky v „jeho“ městečku, které se Srby spolupracovalo, ale naopak chtěly po místních obyvatelích, aby ve svých domovech zůstali - lidé však prchali, protože jim vyhrožovali příslušníci UCK, kteří je již od roku 98 vyháněli do táborů na albánských a makedonských hranicích ( již předtím na Albáncích požadovali, aby odešli z pracovních funkcí, zatímco podle obžaloby je z pracovních míst vyhodila srbská vláda - Ibraj prohlásil, že mnoho Albánců po skončení války obvinilo Srby falešně, na nátlak UCK) ...
Terorismus UCK poznal Ibraj jako prosrbský Albánec na vlastní kůži – když válka s Bělehradem v 6/99 skončila, a Kosovo obsadily jednotky KFOR, příslušníci UCK hromadně likvidovali „ kolaboranty „ se Srby ( v roce 05 správa MINUK odsoudila 5 členů UCK k dlouholetým trestům vězení za mučení a zavraždění 26 albánských civilistů z jedné vesnice, kteří neuposlechli příkaz UCK, a nadále se Srby komunikovali - vrazi z UCK však před zatčením uprchli do Albánie ) ...
UCK mu jako „ kolaborantu „ unesla 6 členů jeho rodiny, které od té doby neviděl ...
Ačkoliv Ibraj znal totožnost únosců, KFOR nehnulo ani prstem, aby únosce pohnalo k odpovědnosti, Ibraj a zbytek rodiny museli v 6/99 z Kosova z obavy o svůj život emigrovat ...
Ibraj prohlásil, že ačkoliv v obžalobě stojí, že Srbové v Djakovica zničili kulturní památky, mešitu a katolický kostel, tyto kulturní památky ve skutečnosti rozbombardovaly letouny NATO.
Poté, co Miloševič skončil jeho výslech, pustila se do Ibraje obžaloba, která přečetla prohlášení „ze zdrojů blízkých UCK“, že Ibraj byl „ nechvalně známý prosrbský kolaborant, jenž terorizoval albánské obyvatelstvo „, na což Ibraj prohlásil, že byl jen loajálním občanem země, ve které žil, a proto s UCK odmítl spolupracovat ...
Druhým albánským svědkem Miloševiče byl Saban Fazliu, jenž prohlásil, že albánský nacionalismus začal být citelně znát od poloviny 70.let - po světové energetické krizi v roce 73 si státy OPEC začaly diktovat ceny ropy, státy Zálivu nesmírně zbohatly, začala renesance bojového islámu, a jeho vývoz, i kosovští nacionalisté si rádi ponechávali sponzorské dary od bohatých muslimů, a předstírali alespoň vlažnou víru, v Kosovu se však nacionalismus odvíjel od úplně něčeho jiného – od ortodoxního komunismu/marxismu-leninismu sousední albánské vlády Envera Hodži, jenž chtěl Kosovo připojit k Albánii ...
UCK tehdy z víry fašistické přešla na víru ortodoxně komunistickou – za Tita byly národnostní otázky tabu, začalo se o nich mluvit až v roce 81, kdy je v roce 80 do čela pozornosti přivedly divoké násilnosti proti Srbům v Prištině ...
V roce 75 bylo v jeho vesnici 50% Albánců a 50% Srbů, po tlaku ze strany albánských nacionalistů (realizoval se i při různých společenských a sportovních příležitostech, např. na koncertech) začali Srbové v první polovině 80.let z Kosova odcházet, a v roce 85 v jeho vesnici již nežil žádný Srb ...
V roce 91 nacionalisté z UCK zakázali Albáncům pracovat v místech vytvořených Srby ( pobírat od Srbů plat) – Fazliu UCK neposlechl, a dále pracoval jako dělník na poli pro jednu srbskou rodinu.
Místní příslušníci UCK jej nejprve když se vracel z práce, ponižovali a bili, poté jej chtěli zabít přímo doma, a když se mu podařilo utéci, unesli několik členů jeho rodiny, a zabili několik jeho přátel.
V roce 98 začal pracovat jako lesník v jiné části Kosova. Zatímco předtím příslušníci UCK chodili po lesích ve třech až čtyřech, a pašovali drogy a zbraně, v roce 98 v lesích viděl již 100 – 150 členné jednotky UCK ...
Faziliu tvrdil, že mu v 4/05 bývalí příslušníci UCK unesli 16letou dceru, kterou od té doby neviděl - správa OSN MINUK potvrdila, že jeho dcera je vedena jako nezvěstná, ale nikoliv jako unesená, protože MINUK byl o Faziliu informován „ze zdrojů blízkých UCK“ , že se k dceři choval brutálně, a tudíž mohla utéci.
Poté vypovídal dr.Vojislav Šešelj, předseda Srbské radikální strany/SRS, v letech 98-00 premiér Srbska.
Šešelj uvedl, že jeho SRS byla jediná srbská strana, která požadovala vytvoření Velkého Srbska, zatímco Srbská socialistická strana Miloševiče (ex KS) tuto myšlenku vždy odmítala - Šešelj do vládní koalice v roce 98 vstoupil se svoji stranou jenom proto, že Srbsko bylo ohroženo zásahem NATO, a rozvracením Kosova ze strany UCK .
Šešelj uvedl, že fašistická UCK, které NATO dodávalo zbraně, dělala vše pro rozbití Jugoslávie a Srbska, zejména obvinil US emisara Roberta Gelbarda, který na veřejnosti vydával neutrální prohlášení, ale v zákulisí se setkával s vedením UCK, protože Washington potřeboval nové vojenské základny v Evropě, zejména na Balkánském poloostrově ...
Šešelj uvedl, že srbská vláda chtěla v Kosovu zavést dvojkomorový parlamentní systém ( lidovou komoru s jedním hlasem pro každého, a komoru etnik, ve které by etnika byla rovnoměrně zastoupena – tato druhá komora by musela schválit návrhy veškerých zákonů, než by byly uzákoněny) ...
Šešelj zdůraznil, že srbská vláda sice chtěla v monolitním Kosovu stejnou rovnost pro všechna etnika, ale kosovští Albánci by měli přiznat, že Bělehrad jim dlouhá léta poskytoval mnohá privilegia, mj. měli zdarma zdravotní péči, srbská vláda jim zdarma poskytovala dodávky elektřiny a veřejnou dopravu, nemuseli platit žádné daně ...
Jeden z žalobců na to pohrdavě uvedl, že Srbsko bylo policejním státem, ale Šešelj odfrkl : „Srbsko nemohlo být policejním státem, na to mělo příliš málo policistů, zkorumpovaný režim Džindžiče byl autoritativnější než režim Miloševiče „ .
V roce 01, když již byl Miloševič svržen ( 9/00) , Šešelj byl členem parlamentní vyšetřovací komise, která vyšetřovala vraždu bývalého YU ministra obrany Pavla Bulatoviče.
Jedním ze svědků před komisí byl Rade Markovič, jenž uvedl, že byl nezákonně policií vyvezen z vězení na schůzku s tehdejším ministrem vnitra Dušanem Michalovičem, který mu nabídl novou identitu , nový dům v kterékoliv zemi na světě , a spoustu peněz, jestliže křivě dosvědčí, že do pokusu o atentát na Vuka Draškoviče (prezident po Miloševičovi) byl zapleten Miloševič...
Šešelj tvrdil, že za pokusy o atentát na Vuka Draškoviče stál zavražděný premiér Zoran Džindžič,, protože Džindžič byl napojen na srbskou mafii, a Draškovič mu ubíral volební hlasy ... ( většina politiků, kteří byli napojeni na srbskou mafii, skončili pod rukou vraha, např. Slavko Curuvija ) ...
Šešelj tvrdil, že Srbská radikální strana poskytovala dobrovolníky jen pro pravidelnou srbskou armádu,,kteří spadali pod velení jednotlivých útvarů, Šešelj žádnou vojenskou jednotku neřídil,a protože dodával dobrovolníky armádě, neměl zapotřebí vytvářet žádné polovojenské jednotky, a již vůbec nebyl v kontaktu s polovojenskými jednotkami Bílých orlů, což byla banda vypuštěných kriminálníků pod velením Mirka Joviče, který byl členem Srbského Hnutí za Obnovu/SPO Vuka Draškoviče ...
Nacionalista Draškovič ( Miloševič propagoval jednotnou Jugoslávii, Draškovič Velké Srbsko) ustavil ještě druhou polovojenskou jednotku s názvem Srbská garda, jejímž úkolem bylo plenit, vraždit a znásilňovat - ale jejich skutečným cílem bylo ve vhodnou chvíli provést státní převrat na rozkaz Vuka Draškoviče ...
Miloševič poté s gustem přečetl článek napsaný svědkem obžaloby Ivanem Kristiánem pro časopis Socialismus v roce 81 o tom, jak z Kosova před pogromy ze strany albánských nacionalistů prchají tisíce nealbánských občanů, a to již od poloviny 70.let - tímto způsobem, pogromy, si Albánci zajistili svoji početní převahu a monolitní stát ...
Šešelj vypověděl, že Bělehrad chtěl o neúnosné situaci v Kosovu jednat s Prištinou, ale ta jakékoliv jednání odmítala, protože dostala od Washingtonu příslib vojenské pomoci a nezávislosti.
Kauza Batajnica :
Ani po třech letech ničím nepodložených argumentů haagské obžaloby nebyl objasněn nález 800 mrtvých těl na základně srbské protiteroristické policie SAJ v Batajnica nedaleko Bělehradu z roku 01 (po pádu Miloševiče).
Obžaloba se Šešelje zeptala, proč byly z Kosova hromadně odváženy mrtvoly Albánců do středního Srbska, na což Šešelj odpověděl, že tuhle historku uvedl poprvé v roce 01 časopis Timocka Krimi Revija, jehož majitelem je pro krádeže ve velkém na hodinu propuštěný bývalý příslušník srbské státní bezpečnosti.
Šešelj prohlásil, že stát má pro takovéto případy krematoria, takže by rozhodně nedělal takové hloupé věci, aby mrtvoly nákladˇákem vozil k rumunským hranicím, a házel je do Dunaje ...
Obžaloba uvedla, že 800 těl bylo nalezeno na policejním pozemku v Batajnica u Bělehradu, kde nedaleko bydlí i Šešelj, na což Šešelj poznamenal, že jde o velmi podivný nález, protože celá oblast byla letouny NATO těžce bombardována, kdy letouny NATO bombardovaly každou základnu srbské elitní policie, kromě základny v Batajnica, třebaže samotné město bombardováno bylo – až na jeden objekt - policejní areál v Batajnica ...
Šešelj zdůraznil, že poté, co tato těla byla pod dohledem OSN exhumována, stát nechal provést pitvy, a bylo zjištěno, že na všechna těla Miloševičova vláda již dávno vypsala úmrtní listy - kdyby vláda byla do masového zabíjení zapletena, tak by rozhodně mrtvolám úmrtní listy nevystavovala …
Prokurátor Nice tvrdil, že je na základnu elitní policie převezla z Kosova Miloševičova policie, aby zahladila stopy válečných zločinů napáchaných Srby v Kosovu (obžaloba tvrdila, že Srbové vykopali těla 800 zavražděných Albánců, převezli je do středního Srbska, kde je znovu zakopali, aby se v Kosovu nenašly masové hroby), zatímco Šešelj tvrdil, že je na základnu srbské elitní policie ve spolupráci s NATO převezla vláda DOS Zorana Džindžiče a Vojislava Koštunicy, aby usvědčila Miloševiče, a dostala tak politické ospravedlnění k jeho vydání do Haagu …
Není totiž možné, aby si nikdo ničeho nevšiml již během celé akce, kdy srbská policie pobíhala po celém Kosovu, vykopávala hroby, nakládala mrtvoly na nákladˇáky, a svážela je z celého Kosova do Srbska až k Bělehradu v době, kdy po celém Kosovu plném Albánců již kralovala UCK, na území ( Kosovo a Srbsko ) , jehož každičký centimetr čtvereční filmovaly NATO špionážní družice a US letouny včasné výstrahy AWACS .
Z tohoto důvodu musela být mrtvá těla do středního Srbska převezena až po odchodu srbských jednotek z Kosova v 6/99/po válce na základě příkazů pro CIA pracujících lidí, kteří tehdy ve velkém počtu infiltrovali bělehradskou vládu ...
Tehdy mezinárodní kriminalistické týmy ( ve své většině z členských států NATO ) prováděly exhumace, takže snadno mohly DOS vládě předat pár stovek mrtvol, aby je použila proti společnému nepříteli Miloševičovi …
Šešelj prohlásil, že tuto akci s převozem těl řídil CIA agent John Deutsch, jehož domovskou buňkou byla Vídeň – měl za úkol svrhnout Miloševiče, a v tom mu pomáhal generál Perišič, a bývalý šéf srbských tajných služeb Jovica Stanišič ...
