Karélie byla osídlena baltskými Karely mluvícími pobaltskou finštinou, od 14.stol. ji kolonizovali i Finové, v nadvládě nad ní se střídali Švédové a Rusové (Novgorodské knížectví, obchodní konkurent Švédska). Karelové jsou ugrofinským etnikem jako Estonci, Ingerové ( na jejichž území byl 1703 Rusy založen Petrohrad), a Finové.
Po rusko-finské smlouvě z Tartu z roku 1920, kterou byla stvrzena nezávislost FS, zůstala ve finské Karélii i ruská menšina se dvěma významnými kláštery Valamo a Konevica, jejichž vliv na ortodoxní obyvatelstvo Karélie byl zásadní.
Karelové byli ortodoxní křestˇané až do v 17.stol., kdy do Ladožské Karélie ( obří jezero Laatokka/Ladožské ) a východní části Karelské úžiny vtrhli na příkaz švédského krále švédští protestanti, aby tuto oblast převedli na svoji víru ( Rusko tu vládlo přes náboženství) a osídlili.
Mnoho původních obyvatel na radu popů uteklo do Ruska (zejména do oblasti Tver u Moskvy), protože Švédové od nich vyžadovali nejen změnu konfese, ale i povinnou službu v armádě.
30.11.39 Sovětský svaz/SU bezdůvodně a zákeřně bez vyhlášení války napadl Finsko/FS ( do roku 1810 pod Švédskem, poté pod Ruskem, Kreml nemohl Finům rovnou říci, že podle SU-německého paktu o neútočení ze 8/39 bylo Finsko darováno Kremlu, podruhé bylo Stalinovi darováno v roce 44 Rooseveltem ).
14.12.39 byl SU za tuto agresi vyloučen ze Společnosti národů, nicméně Karelské úžiny, brány do Baltského moře, které se nedomohl vyjednáváním, se zmocnil násilím („Zimní válka“), třebaže jen díky své čtyřnásobné přesile, zatímco průběh Zimní války byl velkou ostudou Rudé Armády/RA …
Podle vynucené moskevské smlouvy ze 12.3.40, když Finsku za bezvýchodné situace v Evropě nepřišlo na pomoc ani Německo, ani Švédsko, naopak, Západ podpořil při vyjednávání moskevské smlouvy Stalina, muselo FS Stalinovi postoupit finskou část úrodné Karélie /Karjala, včetně druhého největšího FS města Viipuri/Vyborg, se vším majetkem, který se zde nalézal …
Dále FS muselo Stalinovi postoupit oblast Salla, poloostrov Kalastajansaarento na pobřeží Barentsova moře, a 4 ostrovy ve Finském zálivu.
Na 30 let muselo Stalinovi pronajmout poloostrov Hanko jako SU námořní základnu.
422.000 Finů se přes noc ocitlo bez domova a střechy nad hlavou, odejít museli do 10 dnů ( poté, co FS obnovilo svůj boj proti bolševikům za navrácení Karélie po boku Hitlera, se tito vyhnanci vrátili, a museli znovu odejít v roce 44 ) …
O rok později po napadení SU Německem rusko-finské boje vypukly znovu v tzv. Pokračovací válce /41-44/, kdy se FS „ technicky „ připojilo k Wehrmachtu.
FS nikdy nebylo „ formálním“ spojencem Hitlera,který jej zaprodal Stalinovi, byla to jen soukromá dohoda mezi Ribbentropem a prezidentem Risto Ryti, která, když tento rezignoval, se stala neplatnou .
Samozřejmě, že by Finové byli raději spojenci Západu, ale po obsazení Norska a Dánska nemohli ze Západu pomoc očekávat ( FS se navíc stalo 100% závislé na dodávkách potravin z Německa ), tak se stali spolubojovníky Berlína/BER, které BER vyzbrojil, a umožnil FS, aby si zabralo ruskou Východní Karélii.
Finsku tato zoufalá snaha dobýt na bolševicích zpět uloupená území vynesla znovu potvrzení ztráty Karélie v Pařížské smlouvě z roku 47, a navíc Stalinovi muselo platit tučné válečné reparace ( což jej však donutilo, aby si ve velmi krátké době vybudovalo kvalitní průmyslovou základnu ) …
Pařížská smlouva znamenala „ finlandizaci „ Finska, aneb pochybnou „třetí“ cestu, kdy FS zůstalo „ západní“ , ale pro udržení své suverenity muselo podřídit svoji zahraniční politiku bolševickému Kremlu : muselo zůstat neutrálním a nevstoupit do NATO …
Po finsko-ruské válce, která skončila 19.9.44 podepsáním příměří s Kremlem a s Británií, „postoupené“ území finské Karélie (mj. Ladožské jezero) bylo začleněno do Karelo-finské sovětské republiky/od 1956 Karelské autonomní republiky, jejíž část kolem Karelské úžiny byla později začleněna do Leningradské oblasti.
Celá oblast byla vzápětí rusifikována, nastěhovali se sem stranicky prověření Rusové, převážně ze zničeného Běloruska a Ukrajiny.
Oblast však jako vojenské pásmo zůstala řídce osídlená, a zcela periferní.
Přistěhovalí výše zmínění Slované neměli ke Karélii žádný vztah, nepečovali řádně ani o půdu, která ležela ladem, ani o nemovitosti, ze kterých se staly trosky.
Proto vlaky na trase Helsinky-Leningrad musely mít po 50 let stažené rolety a zavřené okenice, aby nebylo vidět, co bolševici Karélii udělali, do jakého zchátralého stavu ji přivedli .
Zabavením Karélie si Kreml vytvořil nárazníkové pásmo mezi vojensky citlivou Leningradskou oblastí a Finskem, Skandinávií, a Západem všeobecně.
Z bolševické zásady hermetické uzavřenosti bylo vyňato příhraniční město, nejblíže Západu, Vyberg ( FS příhraniční město Lappeenranta), které se stalo tranzitním přechodem pro cesty do/z Finska.
Poválečné FS, na Rusku závislé energeticky, s Kremlem hospodářsky intenzívně spolupracovalo, mj. v dřevozpracujícím průmyslu, kdy finští obchodníci nakupovali dřevo z Kremlem zabrané Karélie …
Naděje na vrácení Karélie vyvstaly po smrti Stalina (3/1953), zejména po XX.sjezdu KSSS ( 2/1956), na kterém Chruščev vyhlásil destalinizaci ( zatímco Andropov/KGB potlačil madˇarské povstání) .
Prezident Urho Kekkonen ( a FS politik Johannes Virolainen) se domnívali, že když FS diplomaticky uzná NDR, že by Kreml mohl vrátit alespoň oblast kolem Vyborgu.
Finské naděje byly veliké zejména poté, co Kreml na základě dohody s Chruščovem z roku 55 vrátil námořní základnu Porkkala v Kirkkonummi, 30 km před Helsinkami, jejíž „pronájem“ na 50 let z roku 44 byl Kremlu potvrzen Pařížskou smlouvou z roku 47 ...
Porkkala je strategický poloostrov ve Finském zálivu, zdejší pobřežní dělostřelectvo dosáhne až do tři čtvrtě Finského zálivu …
Kdyby někdo takto kontroloval pobřeží před Estonskem, mohl by petrohradskému lodˇstvu zablokovat přístup do Barentsova moře …
Kreml dovolil FS osobním vlakům z Helsinek jezdit přes město Porkkala do Turku, ale okna vlaků musela být zatažena a zavřena okenicemi, a bylo zakázáno z nich fotit …
Nové naděje vyvstaly v roce 60, když Kreml povolil FS pronájem Saimaa kanálu, který Finové vybudovali v roce 1845, a který spojuje jezero Saimaa ( a další jezera ) s Finským zálivem. Kanál je dlouhý 814 km, začíná ve FS městě Lappeenranta, a končí v „ ruském „ Vyborgu .
V rámci „finlandizace“ se jakékoliv návrhy ohledně Karélie ve vysoké politice nemedializovaly, např. prez. Kekkonen se počátkem 60.let pokusil vyměnit Karélii za Laponská území …
Brežněvův puč (první puč neúspěšně vedl Molotov v roce 57) s podporou KGB a vojenskoprůmyslového komplexu (Ustinov, Malinovskij, Gromyko, Kosygin), který v 10/64 sesadil Chruščeva, jakékoliv další FS naděje pohřbil (puč Brežněv, politruk RA, neostalinista, trojnásobný „ hrdina“ ČSSR, jenž do Prahy vyslal 21.8.68 armádu, nevedl, jen se k pučistům Podgorného přidal) ...
Poté, co si Kreml na helsinské konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě v 11/72 nechal své poválečné územní zábory ( včetně okupace Československa ) mezinárodně potvrdit, FS na navrácení Karélie raději zapomnělo, protože v Závěrečném aktu KBSE se státy mj. zavázaly, že nebudou vznášet územní nároky …
Za Gorbačovovy pěrestrojky bylo město Vyborg koncem 80.let otevřeno finskému turismu, a mělo se vedle Petrohradu a Murmanska stát jednou ze zvláštních ekonomických zón s volným oběhem zboží ve stylu Honkongu – tyto zóny však Rusové, mj. pro nadmíru byrokracie, vybudovat nedokázali.
Po pádu bolševického kolosu Autonomní republika Karélie získala právo rozhodovat o svém nerostném bohatství, tj. v rámci ruských zákonů mohla uzavírat smlouvy se zahraničními subjekty, k čemuž bylo zřízeno „ ministerstvo zahraničí“ , a stala se členem Barentsovy euro-arktické rady, vytvořené 1993.
Otázka navrácení Karélie ( „ lesa mezi Petrohradem a poloostrovem Kola“ ) byla na finské politické scéně vrácena do hry se sjednocením Německa a osamostatněním pobaltským států, třebaže její navrácení neměla v programu žádná politická strana.
S příchodem Putina otázka navrácení Karélie opět zapadla na periférii pozornosti, třebaže nikoliv u těch, kteří z Karélie museli po SU agresi odejít.
Jsou sdruženi v Karelské společnosti, či v menších organizacích jako je ProKarelia - jednoznačný návrat Karélie požaduje Finská Karelská Liga, založená krátce po Zimní válce.
Finská Karelská Liga však hlasitě nevykřikuje, naopak, snaží se, aby v ní v tzv. Karelském klubu byly zastoupeny všechny politické strany ...
Její členové, kterým se její umírněný postoj nelíbí, jsou členy i dalších , bytˇ menších, ale radikálnějších organizací, které navlečeni do vojenských uniforem, vykřikují, že chtějí návrat Karélie ...
FS média po pádu SU návrat Karélie intenzívně probírala ( zmatek do diskuse někdy vnášejí dva rozdílné pojmy : ruská Karelská republika a Východní Karélie).
Odborníci navrhovali vybavit Karélii statusem jako mají ostrovy Alandy, ležící v Baltském moři mezi FS a Švédskem, které Švédsko muselo 1810 i s FS po prohrané válce předat Rusku, a když FS získalo 1917 nezávislost, Společnost národů je přiřkla FS ( třebaže jejich obyvatelé mluví švédsky, a chtěli se pod Švédsko vrátit ) s tím, že budou autonomní a demilitarizované …
Ozvaly se však i hlasy, které byly proti navrácení Karélie, a chudou Karélii, Rusy zdevastovanou, již nechtěli, protože by bylo třeba do ní investovat zhruba 20 mld dolarů ( životní úroveň ve FS je zhruba 2x vyšší než v RF) - navíc by FS i s Karélií získalo 370.000 ruských občanů ( prokarelští Finové navrhují „ zaplatit“ jim za to, aby zůstali v RF) …
( V 8/07 list Helsingin Sanomat napsal, že Jelcin v roce 91 neoficiálně navrhl bývalou FS Karélii Finsku odprodat za 15 mld dolarů, což tehdejší ruský premiér popřel, ale což potvrdil poradce Jelcina Andrej Fjodorov s tím, že o návrhu věděl prez. Koivisto /81-93/ a FS ministr zahraničí) …
Protože si v roce 92 FS podalo žádost o vstup do EU, a územní spor by mohl ohrozit jeho přijetí ( v roce 95), FS se snažilo zahladit jakýkoliv dojem, který by navozoval zdání, že územní třenice existují – proto FS ministr zahraničí nařídil FS ambasádám, aby nikde nevystavovaly kritický článek o kauze Karélie Marttiho Valkonena, FS dopisovatele v MOW, který vyšel ve FS armádním časopise.
Navíc v roce 92 FS-Rusko podepsaly smlouvu o dobrých sousedských vztazích, která, na rozdíl od předchozí smlouvy se sovětským Kremlem, neobsahovala žádnou spolupráci v otázce obrany, a nově stanovila i status hranic – zatímco smlouva s SU, navzdory finskému přání se o hranicích nezmiňovat, jednoznačně stipulovala „ neměnitelnost“ vzájemných hranic, smlouva s Jelcinovým Kremlem se o hranicích zmiňuje jen velmi vágně …
FS média přesto vládě vyčetla, že smlouvu uzavřela ukvapeně, a že nemusela být uzavírána žádná smlouva, protože ta stará by vypršela sama o sobě.
„ Vláda nemusela postoupit Karélii Rusku již potřetí jako cenu za smlouvu o přátelství „ …
Příslušný článek ve smlouvě uzavřené s Jelcinem konstatuje, že „ v otázce hranic se oba státy budou řídit závěry KBSE, a budou respektovat územní integritu svého souseda „ , což putinovský Kreml intepretuje jako potvrzení stávajících hranic, zatímco FS tvrdí, že tato formulace umožňuje otevřít otázku hranic jednáním, tak jak FS vyřešilo své územní spory se Švédskem, nebo Německo s Rakouskem, s Nizozemím či s Polskem.
FS zamini po uzavření smlouvy dokonce přišlo s interpretací, že toto znění ve skutečnosti ruší hranice mezi oběma státy, což potvrzuje celá řada klauzulí o vzájemné přímé spolupráci místních orgánů státní moci obou příhraničních oblastí …
Dnešní FS postoj tvrdí, že „ FS neusiluje ani o status quo, ani o novou delimitaci hranic ve sféře „ vysoké „ politiky, ale o novou „ lokální „ politiku, která si klade za cíl neměnit hranice staticky, ale učinit je propustnějšími intenzívní spoluprácí na místní úrovni „ - která však skončila s příchodem Putinovy kliky.
Existovaly i jiné návrhy na řešení karelské otázky, jak je popsal prez. Koivisto ve své knize Tvořitelé historie, které mu byly předloženy, když byl v roce 87 na návštěvě Japonska ( otázku Karélie jednoznačně řeší „smlouvy“, otázka Kuril je značně volnější ) ...
O Kurilách a Karélii se výslovně zmínil japonský premiér Nakasone, jenž dorazil na návštěvu FS v roce 88.
Nakasone vyzval FS vládu, aby se k navrácení Karélie postavila jednoznačněji a důrazněji, a podpořila tak i japonský požadavek na navrácení Kuril, ale prez. Koivisto v roce 89 Kreml naopak ubezpečil, že FS nevznese požadavek na návrat Karélie, i kdyby Kreml ustoupil Japoncům …
Proti začlenění Karélie zpět do FS se z vojenskostrategických důvodů postavil i náčelník FS genštábu gen. Gustav Hägglund, jenž v rozhovoru pro švédský deník Dagens nyheter ze 6.3.92 prohlásil, že by FS nemělo chtít Karélii, ani kdyby mu ji Kreml předkládal na zlatém podnosu, protože „ z geostrategických důvodů by nebylo vhodné posunout FS hranice zpět k Petrohradu, k ruské mimořádně citlivé vojenské oblasti - bylo by to mimořádně šílené, protože by se tím území FS opět dostalo do vojenských plánů ruské předsunuté obrany „ …
Teprve v 5/94 za návštěvy FS prezidenta v Rusku prez. Jelcin na otázku TV reportéra připustil, že „ anexe FS Karélie byla aktem agrese ze strany Stalina, kterou nemůže akceptovat ani on, ani FS prezident „ , zatímco prez. Ahtisaari prohlásil, že „ FS nemá vůči Rusku žádné územní nároky, ale kdyby Rusko chtělo jednat o navrácení postoupených karelských území, FS je k jednání připravené „ …
Ve stejné době ruský velvyslanec ve FS Jurij Deržabin /1932-2013/ uvedl, že „ zchátralost oblastí kolem města Vyborg je ruskou ostudou „ …
Zchátralost oblastí kolem Vyborgu pokračuje dodnes, protože FS podnikatelé nakonec své investice vložili jen do oblasti Petrohradu.
V roce 97 však Jelcin prohlásil, že otázku Karélie považuje za uzavřenou .
V 6/00 se v MOW setkal FS prezident Tarja Halonen s Putinem, a FS novináři mohli položit Putinovi jednu otázku - padla otázka Karélie, zda by Putin Karélii Finsku vrátil – Putina otázka rozlítila, a uvedl, že „ samotné položení této otázky pokládá za drzost vůči Rusku „ ( Putin také prohlásil, že „ Zimní válka napravila velkou chybu bolševiků, když vyhlásili nezávislost Finska „) …
Tím rozruch kolem Karélie z počátku 90.let na obou stranách skončil ( FS se v podstatě „ finlandizací“ zavázalo, že bez ruského souhlasu nikdy žádný územní nárok nevznese) , třebaže se v prezidentských volbách vyskytují i kandidáti, kteří prohlašují, že se budou bít za navrácení Karélie, aby svedli ty Finy, kteří jsou „ prokarelští“ ( zhruba 38% Finů, 5% z nich jsou prokarelští , i kdyby to mělo znamenat válku s Ruskem) …
V 3/05 prez. Mauno Koivisto, jenž v roce 91 poznamenal, že „ FS nepřišlo o Karélii na základě tajného dodatku, ale po prohrané válce“ , se k otázce Karélie musel vrátit poté, co před finskou ambasádou v MOW protestovali aktivisté Liberálně demokratické strany proti požadavkům, které ohledně Karélie vznášely FS nevládní organizace.
Prez. Koivisto prohlásil, že „ FS další území nepotřebuje“ ...
S příchodem Putina nastal jiný rozruch, Putin zahájil hon na špióny, především z pobaltských zemích a z Finska, obě země si tak každoročně vyhoštˇovali své diplomaty, např. list Helsingin Sanomat z 10.9.08 uvedl, že „ Finské zamini nebylo ruskou stranou informováno, proč byl z RF vyhoštěn civilní zaměstnanec FS moskevské ambasády, lesní expert Kalevi Kyyrönen, kterému FSB dala 14 dní na odjezd. Pravděpodobně šlo o odvetnou akci za vyhoštění ruského diplomata z FS, jenž byl přistižen při uplácení FS policisty „ …
V 9/09 vystoupili na veřejnosti čtyři FS podnikatelé karelského původu s tím, že na Rusku požadují navrácení finské Karélie výměnou za to, že nebudou pokračovat v průzkumu ložisek uprostřed Finského zálivu v polovině cesty mezi Helsinkami a Tallinnem, na trase, kterou projíždí jedna petrohradská lodˇza druhou, o jehož povolení si jeden z nich u FS úřadů zažádal v 8/08, a který by podstatně zdržel vybudování ruského plynovodu North Stream, který spojí Rusko s Německem ( oficiálně se začal stavět za účasti Medvěděva a Merkelové 9.4.010, 10.4.010 spadlo vládní letadlo ve Smolensku s PL vládou, která byla proti jeho výstavbě ) …
Tito 4 karelští podnikatelé, kteří tvrdili, že již jednají s Gazpromem, oznámili, že jejich hlavním vyjednavačem bude nositel Nobelovy ceny za mír z roku 08 bývalý prez. Martti Ahtisaari /94-00/, karelského původu, jenž v době prezidentování slíbil, že „ otázku Karélie bude sledovat“ …
Ahtisaari však kategoricky odmítl, aby byl s těmito 4 podnikateli, na jejichž prohlášení oficiálně nereagoval ani Kreml ani Helsinki, spojován.
Kari Silvennoinen, advokát těchto podnikatelů, jenž byl persona non grata již v sovětském Rusku, již v roce 06 vznesl jménem 88 osob z Karélie u ruských soudů požadavek na vrácení 61 soukromých farem a dalších budov v Ruskem anektované Karélii.
Odpovědi od ruských úřadů se dočkal až 27.9.013, kdy byl bez udání důvodu zatčen na letišti při svém příletu do MOW ( v době kyber útoků proti webovým stránkách FS nevládních prokarelských organizací ) …
Ruské úřady sice tvrdily, že nebyl zatčen, ale bezpečnostní služba jej držela v zamčeném pokoji, teprve druhý den ráno k němu pustili pracovníka FS ambasády …
Silvennoinen měl v MOW jednání se svým ruským klientem Vasilem Davidovem, jenž tvrdil, že Silvennoinen byl zatčen v souvislosti se soudní pří, kterou Davidov vede ve FS, kdy Silvennoinen měl být FSB zastrašen, aby od této kauzy dal ruce pryč.
Advokát Silvennoinen byl poté proti své vůli vsazen do letadla Aeroflotu, letícího do Helsinek, přičemž při příletu mu posádka letadla nejen nechtěla vrátit pas, který jí byl předán ruskou letištní FSB jednotkou, ale nechtěla jej z letadla ani pustit - podle ruské verze musel čekat, až vystoupí ostatní cestující proto, že jej chtěla předat policii, ale advokátovi se „ něco“ nezdálo, tak se posádce, která mu fyzicky bránila ve výstupu, vytrhl, a z letadla utekl …
FS letištní bezpečnostní služba po jeho útěku z letadla vstoupila na palubu Aeroflotu, a advokátův pas donesla, také jí se celá situace zdála velmi „ divná „ …
Zatímco FS ministerstvo zahraničí kauzu tradičně odmítlo komentovat, ruská ambasáda FS tisku sdělila, že svoji verzi zveřejní později.
Silvennoinen prohlásil, že si své klienty bude zvát do FS, protože s příchodem Putina Rusko znovu vklouzlo do totality, tentokrát Putinovy „ řízené demokracie“ ...
V době jeho protiprávního zadržování na letišti probíhala jednání o zavedení bezvízového styku mezi oběma zeměmi, takže FS média požadovala, aby jednání byla zmrazena, dokud se Kreml nenaučí jednak slušně s lidmi, kteří cestují na platné vízum.
Silvennoinen naznačil, že mohl být zatčen i v souvislosti se svými dvěma kritickými knihami o Rusku, „Sovětská vina“ + „ Sovětské válečné zločiny proti Finsku „ , protože Putin prosazuje zákon, který bude trestat jako zločin odchylování se od oficiální historie ( viz the moscowtimes.com bill seeks to criminalize criticism of WWII allied forces ) …
