Jediný Bucharin měl odvahu obrátit proces proti Stalinovi

,kterého obvinil ze zavraždění Lenina. Politicky korektní západní média však proces tlumočila politicky korektně, tj. dezinformačně, a zachránila tak Stalina před mezinárodní ostudou.

Nikolaj Bucharin /1888-3/1938/  pocházel z rodiny učitelů, od studií na Lomonosově univerzitě se přátelil s Iljou Ehrenburgem /1891-1967/. Již v 16 letech organizoval dělnické protesty, 1906 vstoupil do bolševické frakce Ruské sociálně demokratické dělnické strany,  ve 20 letech 1908 se stal členem Moskevského sovětu, Lenin jej nazval „zlatým chlapcem revoluce „.

1910 byl poslán do carského sibiřského exilu, odkud utekl na Západ ( z bolševického gulagu by neutekl, a již vůbec ne na Západ ), studoval na německých univerzitách a stal se ve Švýcarsku společníkem Lenina. Ze Švýcarska, odkud byl vyhoštěn, odjel ilegálně do US, v NYC psal do časopisu Novyj Mir a setkal se zde s Trockým, na kterého Bucharin udělal velmi špatný dojem – Trocký jej nazval „ snadno zmanipulovatelným médiem, přes které lze vytrubovat názory jiných „ , a to samé řekl o Bucharinovi Lenin – že je Bucharin „ měkkým voskem, na který lehce zapůsobí i manipulátor „ ( Bucharin to potvrdil, když se začal přátelit s manipulativním Stalinem ).

1913 ve Vídni se Bucharin seznámil s gruzínským bolševikem Josifem Stalinem /1878-3/1953/, se kterým se hned spřátelil, říkali si „Koba“ a „Kolja“ ( Bucharin byl jediný, kdo mohl později Stalinovi tykat ), a kterému později, na Leninovu žádost, napsal článek "Marxismus a národní otázka" ( od 1917 byl šéfredaktorem stranického listu Pravda ), pod který se podepsal Stalin.

Bucharin byl dle Trockého a Lenina  až příliš emocionální a impulzivní, říkal, co si myslí, nedokázal politicky kalkulovat jako Stalin. Pod tlakem snadno podléhal hysterii, na stranických schůzích se nudil, a z nudy kreslil karikatury přítomných bolševiků.

Za sjednání brestlitevského míru v 3/1918 ( viz můj článek Brest-litevský mír Militaria.cz ) Bucharin, jenž spolupracoval s profesionální revolucionářkou z nižší šlechty Alexandrou Kollontajovou, Lenina nazval zrádcem německého proletariátu.

Bucharin byl v 2/1919 jediným svědkem obžaloby při ostudném leninském procesu s Marií Spiridonovou, která po rozpuštění Ústavodárného shromáždění v 1/1918 bolševiky začala proti bolševikům bojovat.

Spiridonová /1884-1941/, chudá šlechtična z Tambova, byla  s dalšími politickými vězni bolševiků bolševiky zastřelena při likvidaci tábora politických vězňů v Orlu 11.9.1941, mj. i s manželem ( viz mj. můj blog

Marie Spiridonová měla historickou šanci na svržení bolševiků ...kostlanova.blog.idnes.cz › blog

).

Bucharin lživě uvedl, že je Spiridonová duševně chorá a nebezpečná pro společnost, vzdělaná Spiridonová byla proto zavřena na psychiatrii ( bolševici ji střídavě zavírali na psychiatrii a do vězení ).

1921 se Bucharin stal hlavním propagátorem Leninovy Nové ekonomické politiky /NEP, ale zatímco Lenin chtěl rolníky jen využít, aby dělníci měli co jíst, a mohli pro ÚV a Politbyro pracovat, Bucharin NEP a 25 miliónů rolníků bral vážně. Bucharin proti Leninovi prosazoval drobné soukromé podnikání.

Stalin chtěl rolníky kolektivizací zahnat do kolchozů, v nichž by 24 hodin denně pracovali pro Stranu a industrializaci. Bucharin byl zásadně proti zavírání rolníků do kolchozů, a již vůbec ne pro násilnou kolektivizaci.

Stalin Bucharinovy stoupence nazýval „ Bucharinova školka“ , Politbyro Bucharinovi nevěřilo, protože byl „ citlivka „ – brečel, když zemřel Lenin, bral sedativa, když byla zahájena násilná kolektivizace na Ukrajině, protože byl z násilí proti rolníkům „ na dně „.

1921 se Bucharin po 10 let manželství rozvedl se svojí první manželkou, o 1 rok starší nemocnou sestřenicí Naděždou Lukinovou /1887-1940/, aby se mohl oženit (1921) s ekonomkou Esfirou Gurevičovou /1895-1989/, se kterou měl dceru Světlanu Gurevič-Bucharinovou /1924-2003/. Po 8 letech se rozvedli.

V boji o moc ještě za Leninova života, kdy byl Lenin ochrnutý (1923), se Bucharin spojil se Stalinem  (proto se Bucharin po Leninově smrti za podpory Stalina stal členem Kominterny a Politbyra ) proti Trockému, Zinověvovi a Kameněvovi, přestože Stalin neusiloval o světovou revoluci jako Bucharin  (Bucharin na Stalinovu objednávku napsal po smrti Lenina 1924 knihu Socialismus v jedné zemi, která argumentovala, že socialismu se může dařit i v tak zaostalé zemi jako je Rusko ).  

Po Leninově smrti se naplno rozhořel boj o moc mezi Trockým, jenž bolševický puč pro bolševiky realizoval,  a Stalinem,  o kterém během puče nikdo neslyšel. Boj vypukl již při pohřbu Lenina v 1/1924, který Trocký zmeškal, protože mu Stalin, gen. tajemník Strany, poslal oznámení s úmyslným chybným datem pohřbu.

Trockij, jenž  kritizoval nadvládu byrokratické kasty bolševiků nad obyčejným lidem, byl 1925 poražen triumvirátem Stalin, Zinovjev a Kameněv, triumvirátem, který podpořil Bucharin, protože to po něm žádala jeho manželka Esfira, nejlepší přítelkyně Stalinovy manželky ( Bucharin jako jediný prominentní bolševik odmítl ochranku a chodil po Moskvě bez ní ).

Trockij byl nucen odstoupit z funkce šéfa Revoluční vojenské rady a z funkce lidového komisaře vojenství.

Trockého frakce, kritizující Stalina, byla nazývána  „levá opozice“, protože Stalinovy názory napadala z levicových pozic. 1926 k Trockému přeběhli Kameněv a Zinověv, kteří nesouhlasili se Stalinovými metodami, a vytvořili tzv. “spojenou opozici“.

V 7/1926 se Stalin Travič zbavil všemocného Krvavého Felixe Dzeržinského, polského původu, zakladatele Čeky a gulagů, strůjce masových vražd v letech 1917-24, jenž oficiálně zemřel na infarkt po dvouhodinovém projevu k ÚV, v němž útočil na Trockého, Zinověva a Kameněva.

1927 Stalin brutalitou  svoji moc upevnil, proto byl Trocký 1927 vyloučen ze Strany, 1928 byli ze Strany na Stalinův  popud a v den jeho 50. narozenin vyloučeni i Kameněv a Zinověv.

1929 byl Trocký deportován do vyhnanství v Kazachstánu, Bucharin se však těšil stále větší Stalinově podpoře   ( z důvodu své manželky Esfiry, která měla slovo ve Stalinově rodině,  se kterou se rozvedl až 1929 ) - byl dosazen do významných funkcí na úkor jiných členů strany, kteří museli své funkce opustit, a to Alexeje  Rykova, Leninova následníka, jenž Bucharinovi musel předat funkci předsedy  Rady lidových komisařů /premiéra, a Michaila Tomského, šéfa odborů, jenž musel Bucharinovi uvolnit místo šéfa Kominterny, když byl Stalinem v 12/1928 na Stalinovy narozeniny vyhnán z Politbyra (  jejich spojence  dosavadního „ premiéra „ Alexeje Rykova Stalin prozatím v Politbyru ponechal – do roku 1930, popravil jej v 3/1938 jako bývalého Leninova komisaře vnitra a Leninova premiéra ).

Za hladomoru v roce 1928 Stalin přitvrdil v kolektivizaci, protože věřil, že samostatnost rolníků  v rámci NEP nefungovala, a náhle den ze dne přijal politiku svých poražených nepřátel – urychlenou industrializaci Trockého, Zinovjeva, a Kameněva.

V 11/1932 Stalinova manželka Naděžda Allilujevová /1901-1932/ ( do Stalina se zamilovala jako 15letá a odešla ze školy, aby mu po puči 1917 mohla dělat sekretářku ) spáchala sebevraždu nebo byla Stalinem zastřelena.

Lékaři Levin a Pletněv, kteří Stalinovi odmítli podepsat falešnou lékařskou zprávu, že jeho manželka zemřela na zánět slepého střeva ( Levin léčil všechny Stalinovy příbuzné, jeho neustálá přítomnost v rodině Stalina rozčilovala ) byli jako nepohodlní svědci 1936 obžalováni z vraždy Maxima Gorkého.

Prof. Lev Levin /1870-1938/ byl popraven, prof. Dmitri Pletněvovi /1871-1941 gulag/, jenž  byl osobním nepřítelem gen. prokurátora Vyšínského, byl rozsudek smrti změněn na doživotí v gulazích.

Také Bucharin musel zemřít, protože Bucharin přes svojí manželku Esfiru, která byla nejlepší přítelkyní Naděždy Alillujevové ( přátelily se i jejich dcery, obě Světlany ) věděl všechno o Stalinově rodinném životě – 1928 je Stalin rozeštval, 1929 se rozvedli, po rozvodu Stalinova přízeň pro Bucharina rostla, odměnil jej funkcemi.

1.12.34 byl zastřelen leningradský vůdce komunistů Sergej Kirov nejen jako prominent, jenž svojí popularitou zastiňoval Stalina, ale i jako záminka k odstartování  Stalinových Velkých čistek ( Stalin se inspiroval Hitlerovým procesem se žháři Říšského sněmu a s následným útokem hitlerovců proti demokracii ).

1935 viz můj článek Prof. I.P.Pavlov, nositel Nobelovy ceny, o Leninovi - Blog ...

kostlanova.blog.idnes.cz › blog

6 měsíců po smrti Gorkého ( 6/1936) a 4 měsíce po popravě Zinověva s Kameněvem (8/1936)  vtrhli agenti NKVD do Bucharinova vládního bytu v Kremlu s rozkazem, aby se vystěhoval. Když se s nimi dohadoval, zazvonil telefon. Když Bucharin Stalinovi řekl, že jej vystěhovávají, Stalin do telefonu zařval: „ Vyžeň je !“ , načež svolal tajnou schůzi ÚV, na níž šéf NKVD Ježov ( 3 měsíce po smrti Gorkého nahradil Jagodu, který byl zatčen v 3/1937 ) požadoval obvinit šéfredaktora stranického deníku Pravda Bucharina a expremiéra Rykova z dalšího spiknutí proti Stalinovi ( první Stalinův monstrproces se konal v 5/1928  s 53 německými inženýry z prominentní německé firmy, kteří na základě smlouvy s Kremlem zaváděli moderní technologii v severokavkazském městě Šachty, byli obviněni ze sabotáží a z kontrarevoluce,  2. monstrproces se konal v 11/1930 s vědci a ekonomy z Průmyslové strany, které Stalinův prokurátor Vyšinský obvinil z pokusu o svržení Stalina ).

Byla to generální zkouška pro zasedání pléna v 2/1937, které se konalo ve stínu poprav 13 obviněných v Pjatakově procesu v 1/1937 a Ordžonikidzeho „sebevraždy“ ( s Arménem Anastázem Mikojanem a s Gruzíncem Ordžonikidzem Stalin v Moskvě  reprezentoval „ kavkazskou bandu „  ) .

Bucharin než se dostavil na schůzi ÚV vyhlásil na protest, že má ÚV rozhodovat o jeho vyloučení ze Strany, hladovku. Na schůzi se ho Stalin zeptal : „Proti komu je namířena tvoje hladovka ? Proti ÚV Strany? Požádej plénum, aby ti tvou hladovku odpustilo.“ „Proč bych to dělal, když se mne chystáte vyloučit ze strany,“ řekl Bucharin.  „Nikdo tě ze strany nevyloučí,“ odpověděl Stalin.

Bucharin: „Já nejsem Zinovjev  nebo Kameněv, já nebudu lhát proti sobě „ , načež Molotov mu řekl: „Jestliže se nepřiznáte, bude to důkaz, že jste se zaprodal fašistům. My vás zatkneme a vy se doznáte“.

V doprovodu stráží byli na ÚV předvedeni NKVD zmučení Karl Radek a Grigorij Sokolnikov, kteří na rozkaz Ježova  potvrdili, že spiknutí proti Stalinovi vede Bucharin s Rykovem.

Nikdo neprotestoval proti jejich vyloučení a postavení před soud.

Vyvrcholením procesu s desítkami obžalovaných byl výslech Bucharina s Rykovem. Bucharinovi byla vymezena role úhlavního nepřítele, který stál v pozadí všech zločinů . Každý z vězňů, když očerňoval sám sebe, musel zároveň očerňovat i Bucharina. Bucharin všechna obvinění odmítl, ale nakonec se k nim musel doznat, když mu soudruzi komunisté hrozili, že zabijí jeho ženu a právě narozeného syna .

Byla to jeho 3.manželka, o 26 let mladší Anna Larina /1914-1996/, která jej platonicky milovala již od dětství, do rodiny jejího otce, profesionálního revolucionáře Jurije Larina, jenž jí adoptoval, docházel Lenin i Bucharin.

1934 se za Bucharina provdala, 1936 se jim narodil syn Jurij, od kterého byla na 20 let odloučena, protože byla jako žena nepřítele lidu rovněž zatčena, po svém propuštění po 20 letech z gulagu napsala paměti To nikdy nezapomenu, a strávila zbytek života  úsilím o rehabilitaci Bucharina – Chruščov ani Brežněv na její žádosti nereagovali, vyhověl jí až Gorbačov.

Bucharin ji přiměl, aby se naučila jeho politickou závětˇ zpaměti, aby ji Stalin nezničil – přeříkávala si ji celých 20 let večer před spaním – v gulazích ji zachránily verše, které měla uložené v paměti,  a které si „ z hlavy „ četla, a nové tvořila, a učila se je, aby je nezapomněla. Jako manželka Bucharina byla v gulazích pod mimořádným NKVD dohledem, nesměla s nikým hovořit, po práci byla v samovazbě, anebo ji na práci nepouštěli vůbec, takže např. celý rok 24 hodin se dívala jen do zdi, a žila jen výše zmíněným duchovním životem ve své hlavě ( vězni ze samotek spolu komunikovali tˇukáním do zdi, takto se dozvěděla, že manžel byl zastřelen ).

Propuštěna s těžkou TBC byla až 1953 po smrti Stalina, ale byla propuštěna do vyhnanství, kde se podruhé vdala a měla dvě děti, syna a dceru. Její manžel byl kvůli její minulosti několikrát vězněn, zemřel 1959, kdy se směla vrátit do Moskvy.

V 12/1937 Bucharin napsal Stalinovi žádost o milost, v němž se dovolával starého přátelství : „ Usadˇ mne někde pod dohledem NKVD v chatrči, ale nech mne žít s rodinou, psát knihy pod pseudonymem a překládat ( mluvil plynně německy a francouzsky ), obdělávat půdu“ … Stalin se mu vysmál, jeho dopis nechal pro pobavení kolovat v Politbyru a odepsal mu, že „ přátelství je přátelství, ale povinnost je povinnost „.

Lehké to však NKVD s Bucharinem neměla ani po jeho „ doznání“  - Bucharin věděl, že Zinověv a Kameněv byli zastřeleni, přestože se na osobní radu Stalina přiznali, a věděl, že nemůže věřit Stalinovým slibům, že jeho manželka Anna a novorozený syn, a další příbuzní zůstanou na svobodě či vůbec naživu. Věděl, že sám zemře, proto na něj NKVD neměla žádné nátlakové prostředky, Bucharin si svoje poslední týdny života „ užíval „ na úkor NKVD a Stalina.

Bucharin se nakonec po mučení ze strany obávaného mučitele z NKVD Saratov  „přiznal“ , ale na rozdíl od Zinověva a Kameněva jen všeobecně, takže Stalin byl jeho „ přiznáním „ rozlícen. Stalin potřeboval, aby se Bucharin přiznal, že byl vůdcem spiknutí, Bucharin se přiznal k tomu, že byl jen nominálním vůdcem, jenž nic neorganizoval a o ničem nevěděl.

Stalina a Vyšinského přiváděla k zuřivosti Bucharinova a Rykovova taktika - oba se odmítali přiznat k vraždě Kirova či k jakémukoli jinému konkrétnímu zločinu, přijímali jen obecnou politickou odpovědnost.

Procesu se měli účastnit zahraniční pozorovatelé a zahraniční tisk, proto byl Stalin Bucharinovým výsměšným přiznáním rozzuřen.

Zahraniční pozorovatelé by se smáli, že tak rozsáhlé spiknutí se dle Bucharinovy výpovědi konalo jen na základě náhodných schůzek, „ když se potkali na ulici „ .

Stalin potřeboval plně spolupracujícího Bucharina, ale Bucharin měl nad Stalinem významnou převahu– věděl, že bude po procesu hned zastřelen, nebude již mučen, a proto si své přiznání a pozdější proces výsměšně „ užíval „ – svoji roli hrál dle svého scénáře.

Na rozdíl od všech ostatních, kteří se pokorně dle svých skript přiznali, Bucharin své přiznání zcela znevěrohodnil a zesměšnil. K velkému šoku prokurátora Vyšinského a soudce gen. Vasilije Ulricha Bucharin své závěrečné prohlášení afektovaně vyšperkoval přehnanými výrazy a svými bizarními urážlivými gesty dával najevo naprosté pohrdání soudem, zejména občanem generálním prokurátorem Vyšinským.

Na rozdíl od Rykova se Bucharin nenechal zastrašit brutálním prokurátorem Andrejem Vyšinským, naopak, při procesu v konfrontaci s ním vítězil, a provokoval Vyšinského tak, že se tento přestal ovládat. Svým sarkasmem Bucharin nejen popřel všechny podstatné body obžaloby, ale i ukázal, jak postrádají jakoukoliv logiku a jsou přímo šílené.

Vyšinskij: „Obžalovaný Bucharine, přiznáváte se, že jste prováděl špionáž?“ Bucharin: „Nepřiznávám.“  Vyšinskij: „ Ani po prohlášení Rykova a Šaragonoviče ?“ Bucharin: „Nepřiznávám se.“ Vyšinskij: „Když byla v Bělorusku vytvořena organizace pravičáků, byl jste jejím šéfem. Přiznáváte to?“  Bucharin: „Už jsem vám odpověděl.“ Vyšinskij: „Já se ptám, zda to přiznáváte ! Zajímal jste se o záležitosti špionáže?“ Bucharin: „Ne.“ Vyšinskij: „A kdo se o ně zajímal?“ Bucharin: „Ohledně činnosti tohoto druhu jsem nedostával žádné informace.“ Vyšinskij: „Obžalovaný Rykove, dostával Bucharin informace o činnosti takového druhu?“ Rykov: „O tom jsem s ním nikdy nehovořil.“  Vyšinskij k Bucharinovi: „ Na základě svědectví, které zde proti vám zaznělo, přiznáte, která zpravodajská služba vás naverbovala – britská, německá, nebo japonská?“  Bucharin: „Žádná.“

Na základě Bucharinovy úzké spolupráce s Leninem připojil Stalin obvinění, že v 3/1919 Bucharin zavraždil bolševického předáka Sverdlova (zavraždil ho jako svého kumpána Stalin ), jenž zorganizoval vyvraždění královské rodiny, a chtěl zabít i Stalina. Bucharin to popřel, a když byl konfrontován se svědky, odmítl jejich svědectví jako lživá.  Vyšinskij: „Jak vysvětlíte, že nevypovídají pravdu?“ Bucharin: „Na to byste se měl zeptat jich.“

Na závěr celý proces odstřelil, když prohlásil, že „ pravicový trockistický blok nikdy neexistoval, protože se jeho členové nikdy nesešli, a pokud jde o obžalobu ze špionáže, je komická ! „ – Stalin měl nesmírné štěstí, že Bucharinovy poznámky zahraniční dopisovatelé přešli, a v zahraničním tisku se neobjevily ( politicky korektní novinařina vůči vrahům a tyranům je bizarní a nechutná, viz dnešní novináři a jejich politicky korektní články např. o Putinovi, které realitu obracejí na hlavu ).

Filmy z procesu byly poté pohřbeny v trezorech Politbyra, kde jsou dodnes. Stalin nechal Bucharinovu závěrečnou řeč zveřejnit, ale Bucharinův očividný sarkasmus z ní vymazal – až 1996 byla Bucharinova závěrečná řeč publikována celá, tak jak ji pronesl bez zásahu Stalina.

Bucharin začal závěrečný projev tak, jak měl, „ prohlašuji, že jsem politicky zodpovědný za všechny zločiny spáchané pravicovým trockistickým blokem „ , poté následoval jen sarkasmus. „ Přijímám odpovědnost i za ty zločiny, o kterých jsem nevěděl, ani o nich neměl to nejmenší tušení „ . Stalin vyškrtl i Bucharinovu nejsarkastičtější a nejvýraznější ránu zasazenou Vyšinskému : „ Popírám tvrzení prokurátora, že jsem patřil ke skupině lidí, kteří jsou na lavici obžalovaných souzeni se mnou, protože žádná taková skupina neexistovala.“

Jeho závěrečné prohlášení bylo nejsarkastičtější : „ Avšak prohlašuji se za vinného, že jsem chtěl rozbít Sovětský svaz, protože Trocký se dohodl na odstoupení  části sovětského území, a já jsem byl s Trockým v neexistující skupině. To přiznávám.“

Když se jej soudní úředníci chystali umlčet odnětím slova, Stalin mu poslední slova dovolil pronést. Vysvětlil v nich, proč nakonec kapituluje : „ Používali jsme kriminální metody boje. Popírám, že jsem se pokusil zavraždit Lenina, ale kontrarevoluční konspirátoři, kteří zde sedí, se Lenina zavraždit pokusili. Dílo, které s úspěchem dokonal Stalin.

Logika tohoto boje nás potopila do bažin a utopila v bahně. Náš kontrarevoluční banditismus je zničen, jsme poraženi, dopustili jsme se strašlivých zločinů „ …

( Až 1971, v RF až 1996, Bucharinova biografie od Stephena Cohen ukázala, jak Bucharin Stalinův proces roztrhal na kousky – bohužel, přítomní zahraniční novináři si zaslepeně a absurdně zvolili „ politickou korektnost „. )

Stalin se soudního přelíčení nezúčastnil, ale stejně jako při předchozích procesech vedl ze soudní síně telefonický kabel, takže mohl v soukromí naslouchat soudnímu jednání.

Výslechy, proces i popravy prominentních jedinců, včetně Bucharina, Stalin řídil osobně přes Ježova.

Na konci procesu, když mu soudruzi komunisté začali vyhrožovat smrtí ženy a novorozeného syna, Bucharin přiznal, že  „ rozsudek je spravedlivý, a že zasluhuje smrt několikrát, a že před Stranou padá na kolena… „ …

Po svém zatčení napsal Bucharin Testament pro budoucí generace, v němž píše :

„ Odcházím ze života, ale neskláním hlavu před proletářskou sekyrou, která musí být v zájmu proletariátu nemilosrdná. Ničí mne však pekelný stranický středověký aparát, který si najal tisíce lidí, aby šířily lži a pomluvy. Jsem členem Strany od svých 18 let a celý život jsem bojoval za vítězství socialismu. Nedávno list s posvátným jménem Pravda uveřejnil článek s titánskou lží, že jsem podvratnou činností usiloval o zničení diktatury proletariátu a o návrat kapitalismu. Je to nestydatá lež. Ano, dopustil jsem se při budování socialismu chyb, ale doufám, že budoucí pokolení ke mně bude stejně shovívavé jako byl Vladimír Iljič.

Na rudém praporu, který, soudruzi, nesete na vítězné cestě ke komunismu, bude i má kapka krve.“

Krátce před popravou dostal Leninův následník a těžký alkoholik Rykov láhev whiskey, kterou vypil.

Bucharin měl na přání Stalina jiné privilegium – dali mu židli a musel přihlížet popravě kulkou do zátylku spoluodsouzených. Bucharin byl zastřelen jako poslední.