10.8.014 byla zahájena Putinova kradmá invaze, 2 dny před výjezdem „ humanitárního „ konvoje z MOW ( 12.8.), kdy (prozatím jednotlivé ) jednotky přecházely v noci hranice, a přidávaly se k protiukrajinským jednotkám, složeným převážně z žoldnéřů ruských a srbských, a z Kadyrových čečenských milic, kterým všem veleli ruští důstojníci. Žoldnéřské jednotky se již v bojích vyčerpaly – Putinovi hrozilo, že padne Luhansk i Doněck, a s nimi i stejnojmenné „ lidové republiky „ …
13.8.014 se ukrajinské armádě podařilo zničit ruské jednotky 18. motorizované brigády u města Snižne ( viz data úmrtí na ruských vojenských hrobech).
(Město Snižné, které drží ruští teroristé, bylo 15.7.014 bombardováno letouny „neznámého“ původu, ukrajinská armáda, na kterou mělo padnout podezření, to dle svého tvrzení a tvrzení NATO nebyla, 17.7.014 nedaleko Snižne byl sestřelen Boeing MH17) …
Protože boje muž proti muži vedly k velkým ztrátám, Kreml se rozhodl zničit ukrajinské jednotky dělostřeleckou palbou jak z území RF, tak z jím kontrolovaného území Luhanska ( Savur-Mohyla, Amvrovisijivka, Torez, Šachtarsk ).
Ilovajsk, špatné rozhodnutí vojenského velení či neschopnost vojenského zpravodajství ?
Navzdory ruské invazi se velitel „ protiteroristické operace“ /ATO gen. Viktor Muženko rozhodl pozice kolem hranic udržet, a rozkázal jednotkám sektoru B dobýt Ilovajsk a Jasynuvata, strategické body, které by ukrajinské armádě umožnily sevřít v kleštích ze severu a z jihu Doněck – byla tak ohrožena jediná přístupová cesta přes města Charcysk (30 km východně od Doněcka) + Zuhres , kterou proudily zbraně a zásoby z RF pro obklíčené ruské žoldáky v Doněcku.
Útok na Ilovajsk v sektoru B pod velením gen. Ruslana Chomčaka byl z taktického hlediska správný, ale gen. Muženko na útok nahlížel jen jako na podpůrnou akci, pro kterou vyčlenil pouze 600 mužů z 93. + 51. mechanizované brigády + 17. tankové brigády s malým počtem tanků bez podpory dělostřelectva.
Záda těmto jednotkám kryly dobrovolnické prapory ( 39. + 40.) Teritoriální obrany Dněpropetrovské oblasti.
Bitev o přístup k městu se zúčastnily mj. i jednotky Praporu Azov ministerstva vnitra, a dobrovolnické sbory Pravého sektoru.
10.8.014 zde v jednotce praporu Azov padl manžel novinářky Tatˇjány Černovolové, Mykola Berezovoj (37), bývalý člen Kličkovy strany v Horlivce, velitel čety, jenž byl odstřelen sniperem, když odtahoval zraněného vojáka.
12.8.014 ( kdy z MOW vyrazil „ humanitární „ konvoj) ukrajinská armáda za velkých ztrát dobyla většinu Ilovajsku ze směru Šachtarsk, ale již nedokázala postoupit směrem na Zuhres, protože do Ilovajsku dorazily posily z Doněcku.
Ruští teroristé ve městě, poskrývaní v obytných čtvrtích, ze kterých vedli protiútoky minometnou palbou, měli dělostřeleckou podporu z Moslyne, z Charcysku a z území RF – ukrajinští vojáci byli demoralizovaní i z důvodu, že byli nepřetržitě ostřelováni z ruského území ( mj. samohybná děla u Kujbyševa), ale odvetná palba směrem na ruské území byla velením ukrajinské armády zakázána ( ruské jednotky používaly houfnice ráže 152 mm, „ katjuše“ Uragan ( 220 mm) + Směrš (300mm).
Nejvzdálenější třetí kontrolní vojenské stanoviště před Ilovajskem, které bylo celých 14 dní pod největším náporem, držely jednotky 40. praporu Kryvbas ( jehož velitel pluk. Oleksandr Sinkovskyj byl těžce zraněn), až do totálního průlomu.
Také velitel praporu Donbas Semjon Semenčenko byl těžce zraněn, velel za něho jeho zástupce „ Filin“ .
22.8.014 byly ukrajinské prapory pod devastující dělostřeleckou palbou s nechráněnými boky a zády , „ na dně „, Semenčenko rozjel po internetu marnou kampaň za vyslání posil.
Ruské jednotky ve své invazi postupovaly z jihu ( z kolony zhruba 300 vozů „ humanitární „ pomoci se oddělila stovka vozů, která zamířila k jihu ) po trase Savur-Mohyla-Uspenka-Amvrosijivka, sektor D, který držely prapory pod velením gen. Petro Lytvyna.
Rusové v sektoru D překvapivě zaútočili 24.8.014 v době vojenské přehlídky v Kyjevě, kdy ministr obrany Valerij Heletej oznamoval, že ATO probíhá podle plánu, a velitel ATO gen. Muženko byl povýšen na generálplukovníka …
Překvapivý ruský útok ze 24.8.014 byl totálním selháním ukrajinské vojenské rozvědky, a ministerstva obrany, které za ni odpovídá.
Mluvčí parlamentu Oleksandr Turčynov okamžitě telefonicky žádal ministra obrany Heleteje, aby poslal posily, aby se prapory v Ilovajsku nedostaly do obklíčení, ten údajně žádné neměl.
Gen. Chomčak varoval velení ATO, že postup ruských jednotek představuje vážnou hrozbu pro prapory v Ilovajsku/sektor B, a požádal, aby mohl zorganizovat ústup na linii Staroběševo-Kutejnikove, na které by stabilizoval obranu, a řídil odtud odpor.
Třebaže většina členů ATO souhlasila, gen. Muženko učinil vlastní rozhodnutí, a žádost Chomčakova o přemístění jednotek ze sektoru B odmítl, třebaže sektor D se již zhroutil.
Rozkaz k ústupu nevydal ani 25.8.014.
V 18.00 hodin 24.8.014 se objevila první ruská jednotka, která silnici mezi Kutejnikovem a Staroběševo zablokovala.
Když Rusové dělostřeleckou palbou zničili stanoviště velitele sektoru D gen. Petro Lytvyna, tento s celým svým štábem ustoupil na velitelské stanoviště sektoru B, zatímco své vojáky nechal pod dělostřeleckou palbou, za což jej slovně urazil velitel praporu Dněpr Jurij Bereza.
Na rozdíl od gen. Lytvyna gen. Chomčak s celým svým štábem zůstal u své jednotky, a o půlnoci 24./25.8. převzal i velení nad zhrouceným sektorem D, který jednotky bez velitele již večer 24.8. pod ruským náporem začaly chaoticky opouštět.
25.8.014 39. prapor dněpropetrovské teritoriální obrany zničil jednu jednotku ruské 8. motorizované střelecké brigády, jediný přežilý ruský zraněný voják byl vzat do zajetí, zatímco 40. prapor Kryvbas zajal 10členný průzkumný oddíl kozáků-žoldnéřů, včetně občanů RF.
26.8.014 ( v době „ mírových „ jednání v Minsku) překročily ukrajinské hranice další ruské jednotky - prapory 8. + 9. mechanizované pěší brigády, 98. + 106. výsadková divize, posílené o jednotky 31.výsadkové útočné divize.
Ruské jednotky zaútočily mezi Savur-Mohyla a Amvrosijivkou, kde za velkých ztrát zlikvidovaly poslední odpor ukrajinské armády, a rychle postupovaly za rozsáhlého využívání průzkumných dronů na Kutejnikove-Staroběševo.
Gen. Chomčak veškeré zbylé jednotky vrhl na obranu Kutejnikove, kde pod jeho velením 51.volyňská mechanizovaná brigáda zničila jednu jednotku ruské 98.výsadkové divize, 10 výsadkářů bylo zajato.
26.8.014 ilovajská skupina dosáhla významný úspěch, když zničila tankovou jednotku 8.motorizované střelecké brigády, a ukořistila jeden tank T-72BZ, který používá pouze ruská armáda.
Došla jí však munice i voda.
Poté, co se ruské jednotky setkaly s nepředpokládaným odporem, se přeskupily, a soustředily se na dělostřelecké ostřelování praporů v Ilovajské kotlině.
Teprve příliš pozdě 26.8.014 poslal velitel ATO praporům v Ilovajsku na pomoc nevýznamné zálohy 51. + 92. mechanizované brigády, průzkumné jednotky + jednotky Pravého sektoru, které ruské přesile podlehly v bojích ve dnech 26.-27.8.014 – z boje utekl pouze (zato celý ) Zakarpatský/Prykarpatia prapor.
Ukrajinské prapory navíc neměly žádnou zpravodajskou podporu, zatímco jim nad hlavami v noci neustále přelétávaly ruské průzkumné drony Orlan-10.
Zničení celé ilovajské skupiny bylo otázkou několika hodin, gen. Chomčak učinil 27.8.014 další nezávislé rozhodnutí, a dohodl s Rusy volný průchod ukrajinských jednotek do Staroběšovo, kde měli být Rusům předáni váleční zajatci ( Putin a ukrajinský zrádce Zacharčenko vyzvali k vytvoření „ humanitárního „ koridoru, aby ukrajinští vojáci mohli odejít, ale Putin si slůvko „ humanitární“ vykládal dle příručky KGB ).
Třebaže Rusové nabídli za složení zbraní každému krátké zajetí a rychlý návrat na Ukrajinu, nikdo z ilovajských skupin zbraně nesložil, naopak, spolu s generálem počítali, že se ve Staroběšovo pokusí o průnik …
Brzy ráno 28.8.014 ukrajinský vojenský konvoj o 600 mužích vyrazil z Ilovajsku, vepředu v úzkém koridoru jeli na vozech ruští váleční zajatci, posledních pár tanků, které ještě ukrajinské prapory měly, a bojová vozidla pěchoty.
Kolonu vedl onen ukořistěný ruský útočný tank T-72.
Ruské velení však generála Chomčakova přelstilo, a vysmálo se mu – nechalo konvoj bez boje projet první linií kolem ruské bojové techniky, nad kterou vlály ukrajinské vlaječky, a několik ruských vojáků ukrajinskému konvoji dokonce mávalo …
Avšak na druhé obranné linii před Staroběševo u vesnice Chabany dalo ruské velení rozkaz k palbě na konvoj ze všech stran a všemi prostředky - dělostřelectvem, tanky, protitankovými střelami, minomety …
Na ukořistěném tanku T-72 pluk. Evžen Sydorenko osobně řídil obranu ukrajinského konvoje, a před zraky svých vojáků svým tankem zahnal tři pěchotní bojová vozidla, která napadla bok konvoje.
Ukrajinští vojáci použili protitankové raketomety, se kterými zničili několik ruských tanků a bojových pěchotních vozidel.
Ukrajinská kolona se rozpadla na malé skupiny, které se pokoušely o průnik na vlastní pěstˇ - úspěšně se ze sevření dostala skupina gen. Chomčakova ( zástupce „ Filin“, velitel Donbaského praporu místo těžce zraněného Semenčenka, Bereza, velitel praporu Dněpr, Teteruk, velitel praporu ministerstva vnitra Myrotvorec, Poliščuk, velitel praporu Ivano-Frankovského ), a to, po zásahu generálova vozidla, pěšky.
Zhruba 300 vojáků bylo zabito, 170 zraněných vojáků bylo zajato a odvezeno do RF, vrácena byla jen hrstka z nich.
29.8.014 Putin přirovnal situaci na Ukrajině ke 2.sv.v., ( proto „ separatisté“ v Doněcku veřejně pranýřují proukrajinsky smýšlející obyvatele, např. je přivážou k pouliční lampě s hanlivou cedulí na krku, a kolemjdoucí na ně plivou, urážejí je, kopou, apod. , stejně jako to činil Stalin ), a přiznal vpád ruských vojsk na Ukrajinu - v telefonickém rozhovoru s Putinem tento vpád odsoudil šéf Evropské komise Barroso.
Ruská média se ptala :“ Jsme ve válce s Ukrajinou ? Proč ?“
Na to Putin 31.8.014 odpověděl, že „chce“ z jihovýchodní Ukrajiny učinit „ nový stát “, který by jako provincii přičlenil k RF, „ aby ochránil zákonné zájmy tamních obyvatel před nemorálním Západem „ …
Kremelský mluvčí Dmitrij Peskov vzápětí Putinova slova vysvětloval v jiném smyslu, že je prý Putin nemyslel doslova, zatímco Lavrov 1.9.014 prohlásil, že „ RF žádnou intervenci nechystá, ale ukrajinská armáda se okamžitě musí z jihovýchodní Ukrajiny stáhnout, a přenechat ji Kremlu „ …
Ukrajina by dle vyjádření Jaceňuka z 29.8.014 opět ráda vstoupila do NATO ( na bukureštˇském summitu v 12/08 byla žádost Ukrajiny a Gruzie zbaběle odmítnuta v rámci obnovení „dialogu“ s Putinovým Ruskem ), gen. tajemník NATO Rasmussen, jenž 29.8.014 prohlásil, že se ruské jednotky přímo účastní bojů na východní Ukrajině, by její vstup uvítal.
Jaceňukova vláda se 29.8.014 rozhodla předložit parlamentu návrh zákona, který zruší stávající ustanovení, že Ukrajina nebude členem žádného vojenského paktu.
Zatímco Robert Fico si na oslavách SNP „srdečně“ popovídal s ruským ministrem obrany, PL účast odmítlo, a společně s Ukrajinou nepovolilo přelet letadla Putinova ministra přes své území, musel čekat několik hodin.
V důsledku ruské invaze se 30.8.014 se konal mimořádný summit EU v Bruselu, který nic nevymyslel, jen invazi pobouřeně odsoudil, a zakázal dovoz ruského kaviáru, vodky a diamantů.
Sankce Praha, Bratislava a Budapeštˇ označily za kontraproduktivní, nejvíce se proti nim ohradil amorální Sobotka.
Litevská prezidentka Grybauskaitéová marně upozorňovala, že Putin je ve válce s Evropou, a jeho chování, jako duševně nemocného člověka, je nepředvídatelné.
Putinovi je však velmi nepříjemná volba PL premiéra Donalda Tuska šéfem Evropské rady/prezidentem EU …
30.8.014 100 ukrajinských vojáků bylo z kotle „propuštěno“ na příkaz Putina , zatímco neznámý pachatelé stříleli na auto ukrajinského zrádce Alexandra Zacharčenka, „premiéra DLR“.
V Alžírsku se zřítilo ukrajinské nákladní letadlo, posádka zahynula.
31.8.014 Kyjev Putinovi předal 10 ruských výsadkářů zajatých 25.8. při ruské invazi na Ukrajinu, nic pěkného je však v RF nečeká - Kyjevu pak Putin vrátil 63 ukrajinských vojáků, které využíval k veřejně prospěšným pracím, např. zametali ulice.
Ve stejný den ruští výsadkáři 331. výsadkového pluku ve Snižném umučili vojenského komisaře Amvrosijivky Volodomira Moskovku, jehož auto, ve kterém jel se svým synem, zastavili 27.8.014 po své invazi na Ukrajinu.
