Kavkaz“ byl přirozenou hranicí mezi Osmanskou říší a Ruskem, páteří celé oblasti jsou velehory Velkého Kavkazu (Elbrus 5.642 m ), pohoří táhnoucí se v délce 1.100 km . Překrývají se zde dvě tektonické desky euroasijská a arabská, Předkavkazsko (Severní Kavkaz s mírným podnebím), Zakavkazsko (jižní část se subtropickým podnebím) často postihují zemětřesení, nejničivější bylo v roce 88 v Arménii .
Přes hlavní hřeben vede z Ruska několik důležitých vojenských silnic do Gruzie :
a) přes Křížový průsmyk (2.384 m) ze severoosetského Vladikavkazu až do Tbilisi
b) zakavkazská magistrála mezi Severní a Jižní Osetií ve výšce 1.200 m prochází 3.6 km dlouhým tunelem pod Rokským průsmykem
c) osetská vojenská silnice přes Mamisonský průsmyk (2.829 m) spojuje severoosetské město Alagir s gruzínským Kutaisi
d) Kluchorský průsmyk (2.781 m) přechází do strategicky důležitého Kodorského údolí v Abcházii, a Kodorský průsmyk ((2.365 m) spojuje Gruzii s Dagestánem
Kavkazské kmeny se musely neustále ohlížet na nálady třech mocností, Íránu, Turecka/TR a Ruska, které tuto oblast považují za výlučnou sféru svých zájmů .
V 19.stol. se Kavkaz stal oblíbeným místem týmů britských „horolezců“, více než výzbrojí zatížených geostrategickými úvahami ( viz kniha Dobývání Kavkazu z roku 06 od Erika Hoesli) …
Tři jihokavkazské republiky Gruzie (asi 5 mil. obyvatel), Ázerbájdžán (9 mil.) a Arménie (3 mil.), vášnivého nepřátelství až za hrob posledních dvou šikovně využívá Kreml i Ankara, se po rozpadu SU staly ohniskem nové studené války mezi Kremlem a Washingtonem, kontrolovat Gruzii znamená kontrolovat celou jihokavkazskou oblast (přáním Kremlu je učinit z Gruzie územně rozkouskovanou konfederaci) …
Zbigniew Brzezinski, autor afghánské strategie Washingtonu z 80.let a „stvořitel“ Baracka Obamy, svého času prohlásil :
“ Geopoliticky strategická Gruzie je pro nás bránou ke zdrojím ropy a plynu z Ázerbájdžánu, Kaspického moře a Střední Asie …“ .
Totéž prohlásil Kreml/Putin ve své „nové národní bezpečnostní strategii“, kterou DM podepsal 12.5.09, 4 dny po pražském summitu EU, která nahradila Putinovu strategii z roku 00, a která za národní prioritu vytyčuje „ boj o geostrategické přírodní zdroje“, zejména z Arktidy, kde chce zvýšit ruskou voj. přítomnost , a z oblasti „Kaspické pánve“ ,, …
„V tomto konkurenčním boji, „ uvádí Putin, „ lze použít i vojenskou sílu, zejména pro rozbití současného statu quo u hranic RF “ …
Politické ambice Ruska a jeho ekonomické zájmy jsou dvě strany téže mince .
EU bude zhruba od roku 020 dovážet kolem 120 mld krychlových metrů zemního plynu : ruský NorthStream by mohl zajistit kolem 55 mld, Nabucco (konsorcium zahtrnuje TR,BG,R,H, A) kolem 30 mld, a Kremlem podbízený SouthStream údajně 30-40 mld (viz Geostrategický význam Černého moře) … Plynovodu Nabucco bude konkurovat i menší projekt spojující TR- GR - Itálii .
Gazprom, alias Putin/FSB Inc., se stal po svém opětovném „zestátnění“ Putinem Rusku tím, čím byla Sovětskému svazu Rudá armáda, a jako se většinou majitelé psů podobají svým mazlíčkům, také Putin se podobá své zbrani nejmilovanější : jako plyn pálí, vybuchuje a dusí …
Chutˇ Západu na středoasijský plyn spálil tím, že v roce 08 turkmenský a uzbecký plyn dlouhodobě skoupil – v dohodách, které s těmito republikami podepsal, se Kreml zavazuje nakupovat jejich plyn 1000 metrů krychlových za 300 dolarů ( v roce 07 jej nakupoval za 100 dolarů) …
Před uzavřením dohody s Turkmenistánem, který se chystal prodávat plyn i Západu, Putin na Ašchabád tvrdě diplomaticky útočil, tento tlaku podlehl, a podepsal, že Rusko bude „výlučným“ odběratelem jeho plynu …
Podle nové ruské bezpečnostní doktríny mohou středoasijské postsovětské republiky dopadnout v brzké budoucnosti mnohem hůře …
V 12/08 , před každozimní válkou s Juščenkovou Ukrajinou, šéf Gazpromu Alexej Miller, aby si Kreml udobřil Sarkozyho poté, co se ruská vojska nestáhla z Gruzie, odletěl do Paříže k šéfovi GDF Suez Gérardu Mestralletovi s informací a s nabídkou . Informace zněla, že MOW v lednu odpojí Juščenkovu Ukrajinu na 14 dní od plynu (a tím ochromí členské státy EU na ukrajinském tranzitu závislé), protože jako vždy nechce přistoupit na zvýšení cen za plyn (odpojováním Ukrajiny od plynu spojilo Rusko „příjemné s užitečným“, tj. vynucovalo si mez. uznání důležitosti jeho projektu North Stream, obcházejícím Ukrajinu, proti kterému se ostře stavělo Kačinského Polsko a pobaltské země ) …
Alexej Miller poté společnosti GDF Suez nabídl spoluúčast v tomto rusko-německém 1.224 km dlouhém baltském plynovodu …
Kapitál pro North Stream pochází z 51% od Gazpromu, německé firmy E.ON a BASF Wintershall se původně účastnily stejným dílem 20%, nizozemská firma Gazunie 9% . Podle francouzských zdrojů Miller německým firmám navrhl, aby k projektu připustily GDF Suez tím, že obě stejným dílem svůj podíl sníží o 4.5 % , oficiální ruská agentura RIA Novosti však falešně tvrdila, že se svého celého podílu měla zříci nizozemská firma …
Při návštěvě Putina v PAR nebylo učiněno žádné veřejné prohlášení o tom, že by GDF Suez k ruskému projektu přistoupil, třebaže Sarkozy v předvečer příjezdu Putina Mestralleta přijal. Putin poté na tiskovce jen zmínil „ nejrůznější společné projekty“ , mj. že by Rusko rádo zvládlo zkapalňování plynu …
Přesto se Putinovi opět podařilo „uplatit“ dalšího západoeveropského představitele – Sarkozyho, jenž vzápětí požadoval obnovení spolupráce EU s Ruskem …
Německé firmy skutečně přenechaly 4.5 % svého podílu GDF Suez, který tak získal v konsorciu Nord Stream AG, kterému předsedá uplacený Schröder, 9%, stejně jako nizozemská firma Gasunie ( nejde jen o plyn, ale PAR podepsala s Putinem i jiné smlouvy o spolupráci, např. v automobilovém průmyslu, a dohodu o voj. spolupráci ) …
Projekt bude stát asi 10 mld euro, které ze 70% dodá celkem 27 bank.
9.4.010 společné rusko-německé komuniké oznámilo, že práce na plynovodu NorthStream do Greifswaldu byly úspěšně zahájeny, a že denně položí asi 2.7 km potrubí.
Kreml popudila smlouva, kterou EU podepsala v 4/09 s Ukrajinou o modernizaci její infrastruktury plynovodů, protože podle Kremlu tato infrastruktura patří výlučně Gazpromu . Během jejího podpisu v Bruselu ruská delegace na protest vypochodovala ze sálu …
Několik dní po pražském summitu EU z 8.5.09 o „téměř“ rozjetí projektu NABUCCO (3.300 km z TR Erzurum) , Putin úder vrátil podepsáním nových dohod o Southstream s Itálií, Řeckem, Bulharskem a Srbskem, zatímco Gazprom ve svém „politickém“ prohlášení odsoudil Washington za torpédování ruského projektu SouthStream, protože „humbug kolem projektu Nabucco organizuje jen a jen Washington (Nabucco razantně podporuje i Angela Merkelová)“ …
Gazprom také uvedl, že „ nejde o ekonomický, ale protiruský čistě politický projekt, čehož důkazem je, že zatímco Kreml pro svůj projekt plyn má, EU žádný plyn pro Nabucco nemá, a jen filozofuje, zda půjde o plyn středoasijský, íránský, irácký, či egyptský “ , tvrdil Gazprom ( EU/US nemají námitky, aby Nabucco využívalo i Rusko) .
Na obří ložiska íránského plynu EU nemůže „sáhnout“ pro „ilegální“ jaderné ambice Teheránu , ledaže by se Washington s Teheránem usmířil (TR v 10/08 jednalo s Teheránem o plynu z ložiska South Pars pro sebe i pro Nabucco, kvůli nasmlouvání plynu pro Nabucco Ahmadinedžád navštívil v 8/08 Ankaru, ale odjel bez dohody, protože jakoukoliv dohodu blokuje Washington, přesto Anakara jednala v Teheránu o tomtéž v 5/09 krátce před summitem v PRG …
EU nezbývá než usilovat o dohodu s Irákem, do jehož ložisek v severním Iráku (Kurdistánu) rakouská firma OMV a madˇarská MOL již investovaly kolem 6 mil. euro …
Podle časopisu Petroleum Economist Rusko sice má k dizpozici 25% světových zásob zemního plynu, ale Gazprom by musel vynaložit zhruba 20 mld euro, aby k roku 2030 svého cíle dosáhl …
Aby na to měl, musí Evropané zůstat zákazníky Gazpromu co nejdéle .
Zatím projekt SouthStream nemá žádného sponzora, a mezi italským Eni a Gazpromem zuří tichá válka, kdy se Gazprom nechal slyšet, že „italská firma nic konstruktivního ještě nenavrhla , jen stále tvrdí, že bude nutné sloučit evropské trasy SouthStream s trasami Nabucco „ ( shodné jsou v podstatě od Burgasu, Budapeštˇ- Vídeň ) …
Koncem května 09 se uskutečnil summit EU-Rusko v sibiřském Chabarovsku. Navzdory rozdávaným úsměvům a společné projíždce lodí po řece Amur, přetrvávající okupace části gruzínského území, neshody kolem produktovodů, a další kauzy, učinily ze setkání hořkou frašku.
DM v Chabarovsku s vážnou tváří vyzval EU, když tak stojí o „nesolventní“ Juščenkovu Ukrajinu, aby Kremlu zaplatila ukrajinský dluh za zemní plyn.
Před zahájením summitu Sergej Prichodko, zahraničněpolitický poradce DM , před novináři vyhrožoval :“ Neuhradí-li EU část ukrajinského dluhu, dojde k dalším přerušením dodávek plynu pro Juščenkovu Ukrajinu …“ .
Pár dní předtím se Putin a premiérka Tymošenková v kazachstánské Astana nedohodli na skladování zemního plynu pro státy EU pro zimní období 09/010.
Putin odmítl uzavření dohody o „včasném varování“ před přerušením dodávek zemního plynu, kterou EU vyžadovala na základě Evropské energetické charty/EECH (volný tranzit plynu a ropy bez monopolu nad produktovody), kterou v roce 94 podepsalo 49 států, včetně Ruska (které ji však neratifikovalo) s tím, že „Rusko žádné záruky nikomu dávat nebude „ (protože 17.1.010 měl na Ukrajině vyhrát proruský kandidát, kterému , třebaže zůstane stejným neplatičem jako Juščenko, dodávky plynu přerušovány nebudou ) …
Gazprom , navzdory EECH, svůj monopol nad ložisky i nad produktovody každoročně ještě více utvrzuje, jak svědčí jeho chování v Bělorusku, Ukrajině, Arménii, Turkmenistánu a Uzbekistánu .
DM, bývalý šéf Gazpromu, v Chabarovsku otevřeně prohlásil, že Rusko Evropskou energetickou chartu v současném znění nikdy neratifikuje, a předložil její Putinem revidované znění, které EU nejenže odmítla, ale nechala se slyšet, že základní principy EECH bude prosazovat i do nové dohody o strategickém partnerství mezi EU a Ruskem, čímž duo Putin/DM maximálně „otrávila“ …
Na jaře 09 v době, kdy byl Chodorkovskij Putinem v jeho autoritářské úchylce znovu postaven před moskevský soud, kdy mu hrozí ne již osm, ale 21 let vězení, Putin od italských firem ENI a ENEL odkoupil zpět poslední „kousky“ ropného impéria Jukosu, a úspěšně tak završil nové zestátnění energetického sektoru …
13.7.09 byla vAnkaře konečně po sedmi letech podepsána politická dohoda mezi EU a TR, Turkmenistánem, Ázerbájdžánem, a Gruzií o výstavbě plynovodu Nabucco (EU/US), který má snížit závislost EU na ruském plynu , třebaže ještě na summitu v PrazeTurkmenistán,Kazachstán a Uzbekistán závěrečnou deklaraci ze strachu před Kremlem nepodepsaly, zatímco Gruzie,Ázerbájdžán, TR a Egypt deklaraci podepsaly, a postavily se tak oficiálně na stranu EU .
Podpis Ázerbájdžánu, s jehož ložisky v Kaspickém moři Šah Deniz + ACG Nabucco počítá, byl největším úspěchem pražského summitu, a Ázerbájdžán se tak po Gruzii stal dalším žhavým adeptem na ruskou okupaci, protože Ázerbájdžán jako strategický díl skládanky bude Putinovi v ovládnutí energetických zdrojů jižního Kavkazu výrazně chybět …
Před pražským summitem EU došlo v 4/09 na ruské straně k několika explozím na plynovodu vedoucího z Turkmenistánu, čímž napětí ve vzájemných vztazích vzrostlo na takovou míru, že Putin ostentativně zrušil svoji plánovanou návštěvu v Ašchabádu u prez. Gurbanguli Berdymuhamedova, jenž převzal žezlo po 20 let vládnoucím prez. Nijazovovi (viz Izraelské poradenské služby Turkmenistánu) …
Problém, jak napojit Baku přes Kaspické moře na turkmenský plyn nebyl zatím vyřešen …
Dohoda mezi EU a TR byla předmětem velké diplomatické bitvy, TR marně požadovalo, aby si z tranzitního plynu mohlo 15% objemu odkoupit pro vlastní spotřebu či na reexport ( zato, že ustoupilo bylo TR slíbeno, že na tranzitu vydělá kolem 400 mil. euro ročně) , a marně se snažilo začlenit tuto dohodu do rámce vyjednávání o jeho vstupu do EU (jednání v blokuje „řecká“ Kyperská republika ,členem EU od 04, TR kontroluje Severokyperskou republiku, kterou Ankara „založila“ v roce 83, mj. se přou o ropný průzkum )…
Ankaře bylo navíc přislíbeno, že v případě vlastní nouze, bude mít přístup k zásobám EU .
6.8.09 odjel „rozzuřený“ Putin do Ankary, aby zde za asistence Berlusconiho TR přesvědčil, aby se účastnilo ruského plynovodu SouthStream, kterým si chce Putin pojistit ruský monopol na světovém trhu se zemním plynem …
Putin s Erdokanem podepsal asi 15 dohod, mj. o spolupráci na Southstream, protože plynovod Gazpromu a italské ENI povede přes dno Černého moře do Bulharska přes turecké pobřežní vody, k průzkumu jejichž dna dal Erdogan souhlas … V dalším kontraktu Ankara souhlasila s tím, že Gazprom postaví na tureckém území zásobníky plynu.
Ankara,která je závislá na zemním plynu z Ruska, Íránu a Ázerbájdžánu, využívá své strategické polohy, a diverzifikuje svoje zdroje.
Za svoji spolupráci na plynovodu Southstream Putin podpořil Ankaru v projektu ropovodu, který spojí černomořský přístav Samsun s ropným terminálem v Ceyhanu na pobřeží Středozemního moře, a uleví tak úžinám Bospor a Dardanely, kterými ropné tankery denodenně proplouvají …
Turecko si svého obchodního partnera číslo jedna hýčká i z jiného důvodu : Kreml po vpádu do Gruzie jako jediný v 9/08 Ankaře slíbil, že ruský Atomstrojexport Turecku vybuduje čtyři vytoužené jaderné elektrárny …
Třebaže se nepohodly o cenu za elektřinu z nich, kterou Ankara považovala za příliš vysokou, v 8/09 si „plácly“ na to, že první turecká jad. elektrárna spatří boží světlo u Sinopu v roce 016 .
Pobřeží mezi Istanbulem – Sinop je „turisticky“ chráněné, ale z druhé strany od Sinop ke gruzínským hranicím (600km) bylo zabetonované „dálnicí“, která zdejší obyvatele, proti výstavbě jaderné elektrárny protestující, odřízla od moře.
Podél této na mnohých místech mořem „rozežrané“ dálnice není žádná infrastruktura.
Zdejší moře je znečištěné fosforem a azotem, které používá zemědělství .
Je to škoda o to více, že Černé moře je málo slané, protože do něho ústí velké sladkovodní řeky, především Dunaj, Don, Dněstr.
Mezivládní komise pro ochranu Černého moře již mnoho let bije na poplach, Rada Evropy pobřežní státy několikrát varovala, ale marně. Z Dunaje do něho ročně vyteče 50.000 tun hydrokarburátů, 6.000 tun zinku, 4.500 tun olova, 1.000 tun chrómu, 280 tun kadmia,60 tun rtuti …
Od doby, co byl v TR v polovině 90.let privatizován sektor elektřiny, vzniklo 49 soukromých společností, a staví se jedna přehrada za druhou ( celkem bylo schváleno 1.300 projektů, z toho přes 600 na pobřeží Černého moře ) …
TR bylo dříve závislé na elektřině z Bulharska, dnes je soběstačné , soukromé firmy elektřinu chystají i vyvážet do kavkazských zemí .
Turecký černomořský Trabzon je bývalý řecký Trebizond . Řecké menšiny měly na černomořském pobřeží významné postavení, dnes je významná řecká menšina na Krymu (černomořským Řekům se přezdívalo „pontští Řekové“ , přezdívka odvozená z řeckého názvu pro Černé moře / Pontos Euxeinos …
Černé moře Řekové ve starověku nejprve nazývali Skytské moře/Skythicos Pontos (Skythové patřili do íránské jazykové větve), zatímco Skytové jej nazývali Axaina/ Ponuré moře , termín, který si Řekové mylně vyložili jako „ axeinos/nepřátelské pro cizince “, poté jako Pontos EuXeinos/přátelské k cizincům, zatímco Římané jej nazývali Mare Caecili/Uzavřené moře, či po řecku Pontus Euxinus .
Italové jej od 18 stol. vedli pod názvem Mare maggiore/Velké moře, všeobecně se od 15.stol. na mapách značilo jako Černé moře, podle anglosaských encyklopedií proto, že obsahuje hodně „ tmavých“ sulfátů.
Podle románských a řeckých encyklopedií mu toto jméno dali seldžučtí Turci, kteří se v Malé Asii (latinsky Anatolii) začali usazovat asi od 9.st.n.l., ale ani turečtí vědci se neshodnou, protože Turci jej nazývali jak Černé, tak Bílé moře …
Podle některých se biblická potopa světa odehrála v Černém moři, jak údajně naznačuje i Epos o Gilgamešovi v sumerštině, či starořecké legendy. Někteří Černé moře spojují i se zaniklou Atlantidou .
Podle těchto vědců bylo toto původně sladkovodní jezero zatopeno asi před 7.000 lety,když tání ledovců prudce zvýšilo hladinu Středozemního a Marmarského moře , které jej zaplavily, takže zemědělci z této úrodné pobřežní oblasti prchli do východní Evropy a Anatolie .
Jiní vědci tvrdí, že tomu tak nebylo.
V Trabzonu převládá striktní islám, třebaže v přístavu kvete prodej alkoholu a žen zacílený na ruské námořníky, kyvadlová lodní doprava denodenně spojuje Trabzon se Soči ( zatímco gruzínský přístav Batumi vydělává na Turcích, kteří navštěvují zdejší kasina, v TR zakázaná …) .
Novou strategickou dominantu jižního Kavkazu představuje v roce 06 zprovozněný britsko - americký ropovod BTC/Baku-Tbilisi-Ceyhan, 1.760 km dlouhý, druhý největší po ruském ropovodu Družba, pečlivě se vyhýbající ruským a íránským hranicím, „napájený“ z ázerbájdžánského sektoru Kaspického moře z ložiska Azeri- Chirag- Gunašli, geopolitická i cyklisticko-turistická atrakce, a plynovod BTE /Baku-Tbilisi-Erzurum.
Oba produktovody významně změnily zdejší geopolitickou kartu ( v roce 98 byl zmodernizován s dostavěnými novými přípojkami bývalý sovětský ropovod Baku-Supsa) …
Nicméně TR prostřednictvím tureckého provozovatele ropovodu BTC, BOTAS Co. s provozovateli BTC , BTC Co., „válčí“ , protože BTC mj. nepracuje na plnou kapacitu, a TR ztrácí na tranzitních poplatcích, které ve výši 220 mil. dolarů požaduje uhradit na konsorciu BTC Co. …
V tureckém Samsun mají své ústředí exilovaní Čerkesové , kteří do 1864 obývali celé černomořské pobřeží od Novorosijska po Soči.
Dnes u Mezinárodního olympijského výboru protestují proti zimním Olympijským hrám v Soči (2014), protože lyžařské středisko Krasnaja Polana (bývalá čerkeská Kbaada) je místem, kde se odehrála poslední krvavá bitva mezi Čerkesy a Rusy. Světový čerkeský kongres sídlí v US, a usiluje o to, aby mez. společenství uznalo genocidu Čerkesů ze strany Rusů, po roce 1864 5 mil. z nich před Rusy uprchlo do TR (tuto genocidu uznal zatím jen Saakašvili) …
Ropovod BTC a plynovod BTE rozcupovaly dosavadní přesvědčení euroasijských států o jejich fatální závislosti na ruské ropě a zemním plynu v době, kdy v letech 04-06 Kreml Ázerbájdžán a Gruzii vydíral vykřikováním, že jim přestane dodávat zemní plyn (a v 1/07 zahájil po Juščenkově Ukrajině „ropnou“ válku i s Běloruskem, takže představa o propojení obou států nějakou formou unie, 10 let hýčkaná, byla definitivně pohřbena) …
Ázerbájdžán byl očividně Gazpromem postaven ke zdi spolu s Gruzií za svoji podporu anglosaských produktovodů, Kreml/Gazprom se pomstil tím, že v roce 06 zrušil s těmito státy kontrakt podepsaný v roce 04 o tom, že Gazprom do roku 09 nebude zvyšovat ceny za plyn …
Kavkazský „emirát“ Ázerbájdžán, vývozce ropy i plynu, si to však nenechal líbit , nákup ruského plynu podstatně omezil, a od 7/06 veškerou svoji produkci začal vyvážet výlučně přes Turecko, v 12/06 byla pak dokončena výstavba plynovodu Baku-Tbilisi-Erzurum …
Jak Tbilisi tak Baku se z Ruska přeorientovaly na TR a Kazachstán, který je hlavním investorem v Gruzii … V roce 06 si proti Rusku navzájem pomohly : Ázerbájdžán vypomohl Gruzii, zcela závislé na ruském plynu, zemním plynem čerpaným z ložiska Šach-Deniz , ze kterého jí část svého nakupovaného plynu postoupilo TR …
Kreml se snaží rozdmýchávat nesváry mezi těmito státy, aby z jihokavkazského regionu nevytvořily, společně s TR, prosperující ekonomickou zónu …
Proto Putin za ruské intervence v Gruzii v 8/08 přerušil železniční spojení mezi adžárským přístavem Batumi a zbytkem Gruzie, který je, vedle ropovodu BTC, hlavním prostředkem vývozu ázerbájdžánské ropy.
MOW sice nebombardovala ropovod BTC přímo ( 6.8.08 na něm došlo k výbuchu a ohni) , ale rozbombardovala železniční most v Kaspi, takže British Petroleum/BP, hlavní těžebník ázerbájdžánských ložisek, musel upustit od dopravy ropy do černomořských přístavů v cisternách po železnici …
9.8.08 ruské letouny zcela rozbombardovaly infrastrukturu rozšiřovaného přístavu Poti , asi 50 km severně od Batumi , nikoliv proto, že v něm sídlí genštáb malého gruz. námořnictva, ale protože je strategicky důležitý pro gruz. ekonomiku (naplňuje státní pokladnu za tranzit zboží) , takže Baku muselo uzavřít ropovod přes Gruzii (čímž Tbilisi přišla o většinu svých příjmů), a ropu směřovat přes ruský ropovod na severu Ázerbájdžánu (ropovod BN) do ruského přístavu Novorosijsk ( viz Ruské tajné služby a jejich politická ruleta v Gruzii V + Geostrategický význam Černého moře) …
Smlouvu na modernizaci přístavu Poti, který se má stát hlavní námořní branou na Kavkaz a do Střední Asie ( přes Arménii z něho bude snadno dosažitelný Írán,) , Tbilisi v 4/08 podepsalo s UAE, konkrétně přístav na 49 let „pronajala“ emirátu Ras Al-Khaima, zatímco adžárský přístav Batumi (do Batumi železnicí ročně dorazí 7 mil. tun ropy z Ázerbájdžánu, Kazachstánu a Turkmenistánu) na 49 let překvapivě pronajala kazašskému holdingu KazTransOil, takže sídlo šéfa přístavu zdobí portréty dvou prezidentů, Saakašviliho a Nazarbajeva ( kazachstánská vláda jmenovala šéfem přístavu Batumi bývalého sov. velvyslance Zuraba Šulgaja, jenž strávil 22 let v arabských zemích ) …
Jde o nebezpečný pronájem, protože Kazachstán,který v Gruzii masívně investuje, je úzce provázaný s Ruskem, a „kazašské“ podniky pod svojí slupkou mnohdy představují jen čistě ruské zájmy …
Přístav Poti zintenzívnil svoji spolupráci s bulharským přístavem Varna, přímá výměna zboží mezi východním a západním břehem Černého moře úspěšně marginalizuje Rusko (ale i Ukrajinu, ukrajinský přístav Oděssa je hlavním konkurentem bulharského přístavu Varna, na druhou stranu námořní osa Varna-Poti zdaleka nedosahuje objem obchodní výměny mezi Ruskem a TR, kdy 80% všech lodí, které denně proplouvají Bosporem a Dardanelami je ruských či do Ruska směřujících …) .
Snadná dosažitelnost Střední Asie přes gruzínské přístavy je cílem programu TRACEA – dopravního koridoru mezi Evropou,Kavkazem a Střední Asií, zejména pro ropovody a plynovody z Kaspického moře a Střední Asie .
Strategicky důležitou se stala železnice 258 km dlouhá mezi tureckým městem Kars (ekonomicky paralyzovaným trvalým uzavřením turecko-arménské hranice) – Baku, a gruzínskými městy Akhalkalaki a Tbilisi, otevřená pro nákladní i osobní přepravu v roce 08.
Zatímco pro turkofonní Ázerbájdžánce je toto železniční spojení s Velkým tureckým bratrem s druhou nejpočetnější armádou v NATO skutečnou výhrou, pro Gruzínce, kteří chtějí do EU a NATO, je to jen protiruské východisko z nouze …
Tbilisi dlouho nechtěla dát s výstavbou nové „turkofonní“ železnice souhlas, protože znamená konkurenci námořní přepravě z jejích černomořských přístavů Poti a Batumi, ale poté, co Putin uvalil na Saakašviliho v 10/06 obchodní embargo, Tbilisi nic jiného nezbylo .
Z rostoucího obchodu mezi Ankarou a středoasijskými státy (Baku,Taškent, Alma-Ata) však Tbilisi, jako tranzitní země, profituje.
Embargo nebylo nejlepším řešením, proto se již 25.1. 07 ruský velvyslanec Vjačeslav Kovalenko ve vší tichosti do Tbilisi na ruskou ambasádu navrátil, 4 měsíce po svém ostentativním odjezdu … Ale protože od vzdušné „blokády“ Gruzie Putin neupustil, musel ruský velvyslanec nenápadně dorazit na ruskou ambasádu po silnici z Jerevanu, což mu trvalo 48 hodin …
Hůře než ruský velvyslanec na tom bylo 1.300 Gruzínců vyhoštěných z Ruska „manu militari“ (tři z nich zemřeli na špatné nakládání) spolu s vyhlášením embarga, které Gruzii připravilo o 150 miliónů dolarů.
Přínosem rusko-gruzínské krize z podzimu 06 bylo, že ruští vojáci do konce roku vyklidili „sovětské“ základny v Gruzii ( ministr obrany Sergej Ivanov v roce 05 tvrdil, že „ruští vojáci při nejlepší vůli zvládnou jejich vyklizení do 11 let, což Rusko přijde na 500 miliónů dolarů jen na vyplacení kompenzací vůči nim „) …
Nepatrnou část své vojenské techniky začala MOW z Gruzie teatrálně stahovat v 5/06, Saakašvili na summitu GUAM (čtyř postsovětských států prozápadně orientovaných) oznámil, že zruší členství Gruzie v SNS , cesta do NATO se zdála být otevřenou …
Vojenským stažením z Gruzie se 102. ruská základna v arménské Giumri stala jedinou legální ruskou vojenskou jednotkou na území jižního Kavkazu ( vedle radarové základny Gabala v Ázerbájdžánu,která monitoruje odpalování raket v oblasti Indického oceánu ) …
Nicméně její logistické zásobování závisí jen na železnici vedoucí přes Gruzii ( ruské vojenské konvoje směřující do Arménie přes ázerbájdžánské území jsou nemyslitelné, Baku a TR 10 let blokovalo Arménii přístup k moři) , takže i nad touto ruskou základnou visí velké otazníky ( rusko-gruzínský konflikt proti sobě postavil dvě osy : MOW-Jerevan-Teherán versus Washington-Tbilisi- Ankara -Baku) …
Odchod ruských vojáků z Gruzie tak vážně narušil nejen rusko-arménskou vojenskou spolupráci, zejména integrovaný jihokavkazský systém protiletecké obrany (jehož četná velitelská stanoviště byla v Gruzii) , tj. narušil systém protivzdušné obrany Arménie, ale zablokoval celý vojenský tranzit přes Arménii, která je velmi aktivním členem Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti/CSTO, založené z iniciativy SNS/Kremlu v 5/9 (MOW, Arménie, Kazachstán,Kyrgyzstán,Tádžikistán, Uzbekistán, v roce 93 se připojilo i Baku, v 5/07 její gen. tajemník prohlásil, že jejím členem by se mohl stát i Írán) ...
Rusko na jižním Kavkaze nepřišlo jen o své vojenské a „energeticko - politické“ páky, ale i o jazykovou nadvládu, protože ruštinu v Ázerbájdžánu a v Gruzii nahradila ve škole povinná angličtina .
Protiruské demonstrace v Gruzii z 4/89 krvavě potlačila Rudá armáda.
Následovala válka s abcházskou provincií v 6/92 (gruzínskou Kalifornií) , rozpoutanou a vedenou ruskými tajnými službami, 30.000 mrtvých a 250.000 vyhnaných Gruzínců ve světě nikoho nedojmuly.
Saakašvili se zprotivil Putinovi zejména tím, že tvrdohlavě odmítal dva Putinovy požadavky, které Putin opakovaně vznášel při jejich setkáních :
1) Gazprom odkoupí gruzínskou sítˇplynovodů
2) Kreml bude mít právo veta při jmenování gruzínských ministrů vnitra, obrany, a při jmenování šéfa gruzínských tajných služeb ( Le Monde ze 7.5.09)
26.8.08 duo Putin/DM , prohlašující, že od roku 1801, kdy byla Gruzie začleněna do carského Ruska, panování nad Kavkazem je možné jen ovládáním Tbilisi, jednostranně změnilo gruzínské hranice okupací části gruzínského území a „diplomatickým“ uznáním Abcházie a JO …
EU se tak definitivně rozplynul sen o tom, že DM bude jiný než Putin.
Česká média hojně citovala výrok bývalého plukovníka Christophera Langtona z londýnského Mezinárodního institutu pro strategická studia, že „Kreml vyhrál válku v Gruzii staromódním způsobem, početní převahou bez použití „inteligentních “ zbraní precizně naváděných na cíl „ .
Plukovník uvedl, že „ ruské bombardéry nalétávaly na cíle naslepo bez předchozího hloubkového průzkumu, takže v palbě účinného mobilního systému gruzínské protivzdušné obrany „Buk“ ruské provenience (SA-17 Grizzly v kódu NATO) Rusové ztratili 4 letouny, z toho jeden nadzvukový bombardér Tu-22M3 (NATO kód Blinder, některé moskevské listy tvrdily, že ze sedmi ztracených letounů si Rusové tři sestřelili sami) „ ...
Ukrajinský gen. Anatolij Kornukov, bývalý vrchní velitel ruského letectva pro moskevský čas. Independent Military Review k tomu podotkl, že „ to znamenalo poslat posádku bombardéru na smrt .“
Kornukov dodal, že „ ztráta bombardéru nad tak malým územím je trapná , ale ztráta vrchního velitele ruských vojsk, jenž ráno 9.8.08 utrpěl těžká zranění od šrapnelů při jízdě v konvoji po JO bez letecké ochrany, hraničí s neschopností „ ( šlo o generála 58.armády Anatolije Kruljova, jak informoval Reuters) …
4.9.08 náměstek US ministra zahraničí pro euroasijské státy Natthew Bryza prohlásil, že „ 7.8.08 Tbilisi zcela legálně zakročila v rámci obrany své územní integrity proti vojenským protigruzínským provokacím jihoosetských milic, vedených ruskými důstojníky, v Cchinvali „ …
(Celkem padlo asi 200 gruzínských vojáků a 100 civilistů, z toho dva novináři ( + jeden nizozemský TV kameraman .)
Na provolávání Kremlu, aby OSN na Tbilisi uvalilo mezinárodní embargo na dodávky zbraní, Bryza odpověděl, že „ Gruzie , na rozdíl od ruské nezákonné intervence, legálně zasahovala proti své vlastní „provincii“ …
Týden před zahájením války v JO všechny ruské TV kanály oznámily „ evakuaci civilistů z hlavního města JO a posílení zdejších ruských „mírových“ jednotek „ …
3.9.08 byl na tbiliském letišti zatčen syn bývalého (již zemřelého) gruzínského prezidenta Zviáda Gamsachurdii, Cotne Gamsachurdia ( jeho bratr Konstantin šéfuje opoziční Straně svobody) , jenž přiletěl z MOW přes Baku, proti kterému byla vznesena obžaloba pro špionáž pro MOW (setkával se s ruskými diplomaty) a pro organizování proruského státního převratu v 11/07 ( stejné žaloby byly v 11/07 vzneseny i proti šéfovi Straně práce Šalva Natelašvili, později byl obžaloby zproštěn) …
Dalším opozičním politikem je Irina Sarišvili-Čanturia (47/010 z prominentní komunistické rodiny), šéfující straně Imedia, v roce 93 byla vicepremiérkou,jako odpůrkyně Ševardnadzeho, tuto funkci opustila na protest proti jeho připojení Gruzie k SNS .
Od roku 05 Sarišvili-Čanturia šéfuje Nadačnímu charitativnímu fondu Igora Georgadze, bývalého šéfa gruz. tajných služeb, za Saakašviliho hledaného policií …
V 2/06 byla krátce zadržena po příjezdu z Arménie na hranicích gruzínskou policií, protože celně nepřihlásila větší množství zlata a hotovosti, kterou převážela ( mj. 60.000 US dolarů ).
Vulgární Sergej Lavrov *1950, ve funkci kariérního diplomata od roku 1976, pro Putina pracující od 3/04, kdy ve funkci ministra zahraničí nahradil Igora Ivanova, se nechal 5.9.08 slyšet, že „ neúnosné posilování přítomnosti NATO v oblasti Černého moře , konkrétně velitelské lodi US 6.floty Mount Whitney, kotvící v gruzínských pobřežních vodách , porušuje úmluvu z Montreux z roku 1936, která přítomnost zahraničních vojenských lodí v Černém moři upravuje „ …
7.9.08 Saakašvili v TV projevu k národu uvedl, že Tbilisi dostane od Washingtonu na „srovnání“ následků války s ruským imperialismem finanční výpomoc v částce jedné miliardy dolarů, od EU 4.5 mld euro, a další výpomoc od mez. organizací (MMF podpořil Tbilisi půjčkou ve výši 750 mil. dolarů) …
12.9.08 Medvěděv posměšně zaútočil na Saakašviliho s tím, že „ narkoman a úchyl Saakašvili je již politickou mrtvolou “ ( předtím jej již Putin nazval „masovým vrahem“ ) … Ruští novináři líčili Saakašviliho jako „zbabělce“, protože jej v Gori, když mu nad hlavou letěl ruský bombardér, jeho osobní strážci povalili na zem a zalehli ho …
13.9.08 se ruští vojenští „mírotvůrci“ okázale podle další dohody mezi Sarkozym a Medvěděvem z 8.9.08 stáhli z Rusy obsazené linie vojenský přístav Poti-Senaki …
Lavrov prohlásil , že se ruští „mírotvůrci“ stáhli z této linie o dva dny dříve, a že je řada na Tbilisi, aby se gruzínské jednotky stáhly na své původní pozice do Senaki a Gori .
Lavrov uvedl, že „ zbytek ruských „mírových“ pozorovatelů zůstane v bezpečnostních zónách , dokud v nich EU nerozmístí svých 220 pozorovatelů …
10.10.08 státní energetická ázerbájdžánská firma State Oil Co. otevřela pobočku v Kazachstánu pro účely projektu transkaspického ropovodu z kazachstánského přístavu Aktau do Baku s přípojkou na BTC ropovod , projekt závisející na bilaterálních vztazích mezi Ázerbájdžánem a Kazachstánem …
S nastupující zimou mělo Tbilisi obavy, zda Baku dodrží svůj slib , a pokryje veškerou gruzínskou spotřebu zemního plynu ( který náhle začal v Baku skupovat Gazprom, se kterým Tbilisi ukončilo veškerou spolupráci, protože předchozí zimy jí v nejchladnějších měsících lednu a únoru byly dodávky přerušovány pro „sabotáže čečenských teroristů“ na potrubí) .Tbilisi oznámilo, že by rádo nakupovalo přes Baku íránský zemní plyn …
29.10.08 Medvědev pohrozil všem státům, které vyzbrojili Tbilisi , že „ Kreml na tuto zradu nikdy nezapomene, a přihlédne k ní ve své „praktické“ politice.“
7.11.08 k výročí nezdařeného proruského puče ze 7.11.07 12.000 příslušníků gruzínské proruské opozice z Konzervativní strany, z Lidové strany a ze Strany práce protestovalo proti Saakašvilimu při demonstraci v Tbilisi. Většina opozice se demonstrace neúčastnila s tím, že předčasné volby by vedly jen do slepé uličky.
Saakašviliho v roce 04 západní tisk líčil jako symbol demokratizace postsovětského prostoru, zejména prez. Bush Junior, jenž si ze Saakašviliho učinil maskota pro svoji agendu „šíření demokracie“ napříč světem …
V US volbách v roce 08 Saakašvili veřejně podpořil republikánského kandidáta John McCaina, který za ruské invaze prohlašoval „ Všichni jsme dnes Gruzínci“ …
Týdeník Paris-Match svého času na dvojstránce s fotografii Saakašviliho s jeho holandskou manželkou, se kterou se poznal na studiích ve Štrasburku, uveřejnil článek s nadpisem „Kennedyovi Kavkazu“ …
Saakašviliho zahraničněpolitickým poradcem je politolog Rafael Glucksmann, syn významného francouzského filozofa .
9.11.08 Tbilisi velmi rozhořčilo, že Sarkozy na summitu EU v Bruselu požadoval obnovu jednání o strategickém partnerství s Kremlem , protože podle cynického prohlášení Sarkozyho, jenž svého času objímal Saakašviliho v Elysejském paláci, „ ruské jednotky dohodu o příměří dodržují“ . Gruzínská ministryně zahraničí Eka Tkešelašvili prohlásila, že Sarkozy tím porušil vlastnoručně podepsanou dohodu, protože ruská vojska se z JO a Abcházie nejen nestáhla, ale počet svých vojáků zde zvýšila.
Kreml z této „vstřícnosti“ usoudil, že může provádět v naprosté beztrestnosti cokoliv.
9.9.08 + 10.11..08 Sergej Lavrov agresivně prohlásil, že „ Rusko bude trvat na tom, aby se ženevských jednání , které dohody o příměří podepsané mezi Sarkozym a Medvěděvem předvídají, zúčastnily jako rovnocenní partneři i delegace z ruských pirátských „státečků“ Jižní Osetie/JO a Abcházie „ , prohlášení ze strany Kremlu velmi srandovní, představíme-li si, co všechno Kreml spáchal jen proto, aby od ženevských jednání o Čečensku odstrčil umírněné čečenské separatisty .
Poté, co Lavrov dlouze vyjednával s Condoleezzou Rice na summitu v egyptském Šarm al-Šejch, DM 28.11.08 během návštěvy Havany radostně oznámil, že „ je velmi potěšen rozhodnutím Washingtonu , že na nadcházejícím summitu NATO Washington nebude naléhat , aby byl Gruzii a Ukrajině udělen Akční plán členství/MAP ( což oznámila Condoleezza Rice 26.11.08) …
Prosincové zasedání NATO podlehlo nátlaku Kremlu s tím, že „Gruzie i Ukrajina do NATO mohou vstoupit i na základě jiných mechanismů bez MAP (britský návrh) , zatímco německý návrh trval na MAP …
Gruzínské přístavní město Poti se 2.12.08 stalo „majetkem „ UAE, když emirát Ras Al Khaimah odkoupil 49% jeho akcií od gruzínského státu za 65 mil. US dolarů . Emirát se ve smlouvě zavázal, že z Poti vytvoří svobodnou ekonomickou zónu a vybuduje zde nový přístavní terminál …
Poté, co 5.12.08 náhle zemřel ruský patriarcha , jenž 7.10.08 oficiálně prohlásil, že neshledává důvod k revizi gruzínských hranic, se 9.12.08 patriarcha Gruzínské ortodoxní církve Ilja II, osobní přítel zesnulého Alexeje II, setkal na 45 minut v Moskvě s Medvěděvem …
Kreml vydal o setkání jedinou větu, že ke schůzce došlo …
(Delegace Gruzínské ortodoxní církve navštívila MOW již v 11/08, kdy se setkala s náměstkem ministra zahraničí Grigorijem Karasinem, což byl po srpnové válce první gruzínsko-ruský oficiální kontakt ).
24.12.08 se bývalý gruzínský velvyslanec při OSN 06-08 Irakli Alasania*1973, poté, co jej Saakašvili z této funkce odvolal , přidal k opozici, a vyzval Saakašviliho k rezignaci a k vypsání předčasných voleb (což jsou požadavky Kremlu) s tím, že Saakašvili je autokrat, jenž zemi uvrhl do chaosu, když se ruskými tajnými službami nechal vlákat do srpnové války …
Populární Alasania byl v roce 04 jmenovaný Saakašvilim „předsedou abcházské exilové vlády v Tbilisi“, a hlavním Saakašviliho vyjednavačem v „mírových rozhovorech „ s abcházskými separatisty …
12.5.08 , uprostřed sílících rusko-abcházských provokací proti Gruzii Alasania překvapivě dorazil do Suchumi, návštěva , kterou média v tichosti nekomentovala .
V 2/09 Alasania , podporovaný gruzínskými diplomatickými kruhy, vstoupil do koalice s Republikánskou stranou a stranou Nových práv, v 7/09 založil po vzoru Putina stranu Naše Gruzie – svobodní demokraté …
„Přítele“ v nouzi neopustil jen Alasania, ale také Saakašviliho spolubojovnice z dob „revoluce růží“ z 11/03, která svrhla Ševardnadzeho, bývalá předsedkyně gruzínského parlamentu Nina Burdžanadze, která si vytvořila v 11/08 vlastní opoziční stranu Demokratické hnutí za jednotnou Gruzii , a v 7/09 v Paříži volala po odstoupení Saakašviliho, protože „ v každé normální zemi by hlava státu , po ztrátě 20% státního území, odstoupila „ … ( Burdžanadze však přiznala, že se v Kyjevě soukromě setkala s proruským ukrajinským miliardářem Viktorem Pinčukem, zetěm bývalého prez. Kučmy a přítelem proruského prezidentského kandidáta Janukovyče, ale popřela, že by její stranu sponzoroval …) .
Pilířem Saakašviliho režimu je všemocný ministr vnitra Ivan(Vano) Merabišvili, *1968, jenž byl do parlamentu zvolen, tak jako většina autorů „revoluce růží“ , na kandidátce Ševardnadzeho Svazu gruzínských občanů v reformátorské frakci Zuraba Žvanija*1963 ( viz Ruské tajné služby a jejich politická ruleta v Gruzii) .
Žvanija zemřel ve funkci premiéra (od 2/04) „záhadně“ v 2/05 .
Podle oficiální verze náhodně na otravu kysličníkem uhelnatým, a to v bytě spolu s guvernérem regionu Kvemo-Kartli Raulem Usupovem , všeobecně se věří , že byl odstraněn Merabišvilim , jak naznačil Ševardnadze v 3/06 pro Washington Post …
Další významnou osobou v Saakašviliho politickém životě byl Irakli Okruašvili *1973, mj. bývalý generální prokurátor (vystudoval mezinárodní vztahy) , poté od 12/04 do 11/06 ministr obrany, kdy byl z funkce během pokusu o svržení Saakašviliho odvolán, načež si vytvořil v 9/07 vlastní opoziční stranu Hnutí pro Gruzii, a nepřestal vykřikovat, že Žvanija byl odstraněn na příkaz dua Saakašvili/Merabišvili, kteří jeho mrtvé tělo do onoho bytu „naaranžovali“ až posmrtně, takže byl zatčen pro „finanční podvody“ , načež mu bylo umožněno emigrovat do Německa .
Okruašvili nepřestal vykřikovat ani v Německu, Tbilisi jej tudíž obžalovala z dalších „zločinů“, a když jej Německo nevydalo, byl v 3/08 v Tbilisi odsouzen k 11 letému trestu vězení v nepřítomnosti , načež mu v 4/08 poskytla politický azyl Francie , kde v 9/08 prohlásil, že spolu se Saakašvilim plánovali obsadit strategickou Abcházii již v roce 05, protože o její odtržení od Gruzie a připojení k RF Kreml usiloval již od roku 92, a bylo jen otázkou „ vhodné záminky“, kdy to Kreml udělá . Okruašvili pro agenturu Reuters uvedl, že „Saakašvili sedl Putinovi na lep a nechal se k útoku proti JO vyprovokovat, a Kreml poté vzal spolu s JO jednou ranou i Abcházii …
Ivan Merabišvili byl v 4/01 prvním politikem, který veřejně vyzval Ševardnadzeho k odstoupení s tím, že „ již starý a unavený, a nemá sílu ani vůli uskutečnit radikální prozápadní reformy“ , a v roce 02 se stal hlavním organizátorem budoucí revoluce růží v Saakašviliho týmu …
Opozice jej viní nejen ze zavraždění Žvaniji, ale i z umučení 28letého bankovního úředníka Sandra Girgvliani, jehož znetvořené tělo bylo nalezeno 27.1. 06 na předměstí Tbilisi pár dní poté, co v kavárně hlasitě urazil zde dlejícího Merabišviliho a jeho ženu .
Jeho vražda opozici posloužila jako záminka k demonstracím, ve kterých požadovali demisi Merabišviliho, druhého nejmocnějšího muže po Saakašvilim , který v 11/07 svým speciálním jednotkám nařídil, aby vzaly útokem opoziční TV, čímž média opatřil náhubkem …
31.12.08 gruzínský ministr energetiky podepsal v Tbilisi důležitý dokument s ruským Inter Rao o tom, že 40% elektřiny bude obří vodní elektrárna Enguri HPP dodávat Abcházii a jižnímu Rusku, 60% bude dodáváno Gruzii ( 5 generátorů Enguri HPP je na abcházské straně administrativních hranic, přehrada je na gruzínském území) …
Počátkem ledna 09 Tbilisi souhlasila s obnovením dodávek ruského plynu JO přes gruzínské území (přes Gruzii dodává plyn i Arménii) .
Na dotaz zahraničních novinářů, zda „ i v letošní zimě využije energetiku jako politickou zbraň vůči Ukrajině“ , Putin odpověděl, že „ nezná žádnou politickou zbraň, ale že by se novináři měli zeptat Ukrajiny, kdy konečně přestane dodávat zbraně na Severní Kavkaz … „ .
V 1/09 bývalý šéf ázerbájdžánského státního podniku State Oil Co. Sabit Bagirov prohlásil, že „Kreml všemi prostředky sabotuje snahy Turkmenistánu a Ázerbájdžánu dodávat plyn EU „ …
9.1.09 Tbilisi a Washington podepsali Chartu o strategickém partnerství, informoval o tom gruzínský ministr zahraničí na tiskovce, která byla uspořádána na závěr návštěvy švýcarské ministryně zahraničí Micheline Calmy-Rey v Tbilisi …
13.1.09 bývalý kandidát na úřad prezidenta „nezávislý“ Levan Gačečiladze, Konzervativní strana, Lidová strana a Hnutí za jednotnou Gruzii vyzvali Saakašviliho, aby „pro rozpoutání války s Ruskem“ odstoupil z prezidentské funkce …
Celý duben-květen 09 Moskvou sponzorovaná opozice stávkami a bitkami s policií si vynucovala odstoupení Saakašviliho,jenž se s opozičními předáky u kulatého stolu setkal, přičemž štáby si opoziční strany zřídily přímo na hlavním tbiliském náměstí, které dva měsíce okupovaly .
16.4.09 Kreml hystericky požadoval zrušení plánovaných NATO-gruzínských manévrů, kterých se mělo v 5/09 zúčastnit asi 1.400 vojáků z 19 zemí, o kterých bylo rozhodnuto již v 1/08 .
5.5.09 začala, přes ruské protesty, společná cvičení NATO-Gruzie na gruzínské letecké základně Vaziani, východně od Tbilisi,70 km od ruských pozic v JO ( 70 km od Tbilisi táboří ruská armáda) …
PODIVNÝ POKUS O PŘEVRAT
V týž den Tbilisi oznámilo, že 2.5.09 potlačilo pokus o státní převrat, který byl cílem vůdců vzpoury tankového praporu v kasárnách Muchrovani, 30 km od Tbilisi ...
Údajný organizátor vzpoury Gia Gvaladze, v 90.tých letech velitel gruzínské elitní jednotky Delta, byl zatčen spolu s velitelem praporu podplukem Mamuka Gorgišvilim, + dalšími veliteli, zatčen byl i bývalý velitel Národní gardy Koba Kobaladze.
Ráno 5.5.09 gruz. ministr vnitra Vano Merabišvili zveřejnil videozáznam, na kterém penziovaný major Gia Gvaladze uvádí jména všech pučistů, např. bývalého ministra obrany penziovaného gen.Davida Tevzadze (jeho jméno při procesu odvolal s tím, že slavným jménem chtěl puči přilepšit) ,či bývalého ministra bezpečnostních služeb Džemala Gakokidze .
Mezi spiklenci uvedl i významného generála v důchodu Gia Karkarašvili, velitele gruzínské armády za abcházské války z roku 92, jenž veřejně popřel, že by byl ve spojení s pučisty, a zveřejnil SVUJ videozáznam, na kterém jej Koba Melidze přemlouval, aby se puče zúčastnil.
Ministr vnitra mu za tuto informaci veřejně „poděkoval“, jenže 20.5.09 byl Gia Karkarašvili, v té době aktivista politického týmu Irakliho Alasanii, údajně zastřelen při přestřelce s policií, když se údajně snažil v dodávce uprchnout z Tbilisi spolu s Otanadzem + Amiridzem …
Při procesu však Gia Gvaladze odvolal ze svého seznamu i jméno „při útěku zastřeleného“ gen. Karkarašviliho …
Před soud za pokus o svržení vlády bylo postaveno celkem 21 osob, rozsudky byly vyneseny v 1/010.
Pluk. Koba Otanadze dostal 29 let, protože Gvaladze prohlásil, že rozkazy dostával od něho …
Velitel Levan Amiridze dostal 28 let, velitel Šota Gorgišvili 19 let, veškeré svědectví proti nim bylo založeno jen na výpovědi Gvaladzeho, zatímco údajný hlavní organizátor vzpoury Gia Gvaladze dostal výměnou za „spolupráci“ pouze dva roky, zbytek pučistů dostal většinou 3-5 -15 let.
Nejmenší trest dostal Koba Kobaladze, 8 měsíců za nelegální držení hromady zbraní, které „byly nalezeny v jeho domě“ , když byl zrovna v TV studiu, kde byl teatrálně zatčen před celým národem ( Gvaladze 4x ohledně jeho účasti změnil výpovědˇ, nakonec jej ze svého seznamu rovněž vynechal) …
Opoziční předák Givi Targamadze uvedl, že za pučem mohl stát ruský miliardář gruzínského původu Alexandr Ebralidze, jiní tvrdí, že si puč ministr vnitra vymyslel, aby Saakašviliho zbavil nepohodlných protivníků.
Týden nato, co byla obnovena spolupráce mezi NATO a Ruskem, poté, co své styky s Ruskem NATO přerušilo kvůli „ neadekvátní ruské reakci na gruzínský zákrok proti provokujícím „jihoosetským“ separatistům , se vzájemné vztahy opětovně úspěšně zhoršily …
Vztahy NATO-Rusko se však zhoršily i kvůli tomu, že NATO koncem 4/09 vyhostilo dva ruské diplomaty pro špionáž, mj. v odvetu za to, že Kreml oficiálně oznámil, že ruské jednotky převezmou kontrolu hranic odtržených gruzínských provincií …
7.5.09 na summitu EU v Praze EU potvrdila svůj geostrategický zájem o oblast jižního Kavkazu, a oficiálně odstartovala program Východního partnerství mezi EU a šestmi postsovětskými státy ( Bělorusko, Moldávie, Ukrajina, Gruzie, Arménie, Ázerbájdžán), třebaže polodemokratické volby se konají jen na Ukrajině a v Gruzii, které jako jediné zažádaly o vstup do EU.
Bělorusku bylo partnerství nabídnuto pod podmínkou, že neuzná Ruskem zabrané gruzínské provincie …
V 5/09 se náměstek ruského ministra zahraničí Grigorij Karasin v Ženevě zúčastnil pátého kola jednání o bezpečnosti a stabilitě na jižním Kavkaze, a uspokojeně prohlásil, že tím, že MOW uznala pseudostátečky Abcházii a JO, je Tbilisi již nikdy nenapadne …“ .
Program EU Východního partnerství zlobí nejen Kreml, ale i Sarkozyho, jenž v něm vidí konkurenční projekt své hypotetické „ Unie pro Středomoří“, a je proti srsti i Německu, které jde Putinovi na ruku …
Program Východního partnerství byl tak zázračně prosazen především polským prezidentem Kačinským ( v 4/010 dopadl špatně) a skandinávskými zeměmi v čele se Švédskem ( pouze Norsko není členem EU, DK je členem od roku 73, S + FS od roku 95) …
Rusko těží z toho, že si Obama ještě neujasnil svůj postoj k postsovětským zemím, zajímají jej jen bilaterální vztahy s Ruskem, zejména jednání o iluzorním jad. odzbrojení, Afghánistán a Irák.
Z momentální US „nepřítomnosti“ v Evropě se Putin snaží vyzískat co nejvíce, zejména prosadit konání nové celoevropské konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, na které by, bez US přítomnosti , prosadil ruskou vizi nové evropské bezpečnostní architektury …
26.5.09 do neustálých stávek a demonstrací důchodců, nezaměstnaných, a špatně placených úředníků, které měly donutit Saakašviliho k odstoupení , zasáhla hlava Gruzínské ortodoxní církve Ilja II, jenž ironicky prohlásil, že „si demonstranti v naší zemi zvykli odvolávat vydíráním naše prezidenty( demokraticky zvoleného Zviada Gamsachurdiu, na základě zfalšovaných volebních výsledků nastoleného Eduarda Ševardnadze), ale již by s tím měli přestat …“ .
Saakašviliho podporují intelektuálové, spisovatelé a univerzitní profesoři, např. prof.Tamara Ebralidzová, Mamuk Cherchelidze, David Chadaze, zakladatel Muzea sovětské okupace 1921-1991, kteří prohlašují, že Saakašvili gruzínský stát podstatně zmodernizoval, „ přinejmenším státní policie již nepohodlné lidi neunáší přímo ze silnice „ …
OBAMA V KREMLU
V předvečer jednání Obamy s DM v Kremlu dorazila 5.7.09 do Tbilisi Clintonová.
Saakašvili se velmi obával návštěvy pragmatického Obamy v MOW (6.-7.7.09) , ale k jeho radosti Obama neopomněl Putinovi připomenout, že „ Ukrajina a Gruzie mají právo na bezpečnost a nedotknutelnost svých hranic „ …
Obama udělil Putinovi/DM lekci v chování slovy :“ Velmoc z 21.stol. nedokazuje svoji moc ovládnutím či démonizováním jiné země . Doba, kdy velmoci s jinými suverénními státy nakládaly jako s pěšáky na šachovnici , již dávno minula “ …
Na druhé straně se Obama zřekl Bushovy oblíbené „freedom“ agendy spočívající v násilné“ demokratizaci“ jiné země …
16.7.09 20 významných prominentů ze střední a východní Evropy ( např. Václav Havel, býv. polský prez. Lech Walesa, či Alexandr Kwašniewski) poslalo otevřený dopis Obamovi, ve kterém se znepokojují nad US-ruským sbližováním, a nad „slabostí“ NATO, které ruskému vpádu do Gruzie jen přihlíželo …
22-23.7.09 do Tbilisi , po návštěvě Ukrajiny, přijel US viceprezident Joseph Biden, aby také Saakašviliho ujistil o přetrvávající US přízni …
Biden přijel osobně podpořit Saakašviliho již v 8/08 za pětidenní války,nicméně v 7/09 při své návštěvě Tbilisi uvedl, že jedinou možností, jak obě provincie připojit opět ke Gruzii je učinit z Gruzie prosperující zemi, kde se politické spory nebudou řešit na ulici, ale v parlamentu, a vyzval Saakašviliho k větší svobodě tisku, za což jej pochválil Gerorgi Targamadze, šéf Křestˇansko-demokratického hnutí, a Irakli Alasania, šéf Svazu pro Gruzii …
Biden řečnicky Tbilisi ujistil, že Washington podporuje vstup Gruzie do NATO …
Biden dále uvedl, že Washington bude i nadále přispívat k modernizaci gruzínské armády, na což Kreml zareagoval prohlášením, že „ podnikne protiopatření“ , a varoval zejména Ukrajinu, aby Gruzii nedodávala zbraně, zejména zbraně ruské …
Zatímco se Gruzie zavázala vyslat své vojáky do Afghánistánu, Tbilisi, podle New York Times, vyjádřilo přání, aby civilní pozorovací mise EU podél hranic s JO a Abcházií byla rozšířena i o US pozorovatele …
Pár dní před „výročím“ pětidenní války Kreml 5.8.09 výhružně prohlásil, že „ Gruzie se znovu vyzbrojuje a tím provokuje, a proto vyhlašuje zvýšenou pohotovost svých okupačních vojsk v Abcházii a JO, a vyhrazuje si právo na gruzínskou remilitarizaci patřičně odpovědět“ …
Saakašvili bratrům z Kremlu odpověděl, „atˇ se jde duo Putin/DM vycpat“, načež Obama musel žhavit linku do Kremlu a ujištˇovat DM, že to Saakašvili „tak“ nemyslel (a zároveň vysvětlovat podrážděnému generálu Anatoliji Novogycinovi, zástupci ruského náčelníka genštábu, US vyzbrojování Gruzie) , zatímco vicepremiér Joseph Biden ve stejnou dobu „krotil“ Saakašviliho …
18.8.09 Gruzie oficiálně vystoupila ze SNS, jak její parlament přislíbil za pětidenní války, a pochválila SNS (Bělorusko, Ukrajina, Arménie, Ázerbájdžán, Moldávie, Kazachstán, Tádžikistán, Uzbekistán), že kromě Ruska žádný z jeho členských států gruzínské provincie za nezávislé neuznal …
V 12/09 NATO vyhodnocovalo Roční národní programy Ukrajiny a Gruzie ( národních obranných reforem pro jejich přiblížení k NATO), které obě země poprvé realizovaly v roce 09 … Styčná kancelář NATO v Tbilisi, kterou prosazovala i Praha, však údajně z finančních důvodů zřízena nebyla .
Praha, Litva a Estonsko poskytují Gruzii materiální pomoc a výcvik, jak zacházet s nevybuchlou municí, Praha má v Tbilisi svého experta radícího v oblasti voj. logistiky …
2010
Na žádost Washingtonu Gruzie v 4/010 vyslala svůj 31. pěchotní prapor do Afghánistánu, kde se zařadil pod US velení v provincii Helmand (tábor Delaram II) mezi dva prapory US námořní pěchoty a UK námořní pěchotu Commando 40, odkud spojenci vedou protipovstalecké akce i do provincie Nimruz, čímž svoji vojenskou přítomnost v Afghánistánu Gruzie výšila na 950 vojáků, svůj první oddíl sem vyslala již v 11/09 pod francouzské velení …
Jak Saakašvili podotkl, nejde jen o to získat zásluhy u NATO, ale i bojové zkušenosti mezi jednotkami nejvyspělejších států světa …
23.6.010 abcházská státní TV odvysílala gruzínský dokument o gruzínsko-abcházském konfliktu, který mj. kritizoval postoj Tbilisi z 80.tých a 90.tých let s názvem Nedostatek politické vůle.
9.7.010 rozhořčená abcházská „vláda“ a abcházský „parlament“ odsoudily abcházskou státní TV za odvysílání tohoto gruzínského dokumentu, protože „tento dokument kritizuje jen metody řešení konfliktu, ale upírá Abcházii právo na odtržení/secesi …“ .
14.7.010 v době, kdy do Tbilisi dorazil na státní návštěvu ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev, se sešla delimitační gruzínsko-ázerbájdžánská komise, která se již několik let snaží definitivně vyřešit hraniční linii mezi oběma státy.
15.7.010 v Batumi proběhlo první kolo oficiálního jednání ministrů zahraničí EU o přidružení Gruzie k EU, aby současnou Dohodu o partnerství a spolupráci mohla nahradit Asociační dohoda.
Bernard Kouchner zde k nevoli Sarkozyho prohlásil, že „EU by se již konečně měla rozhodnout, protože doposud její váhavost navozuje dojem, že o tom, kdo se stane členem EU, rozhoduje Kreml …“ .
PUTIN A KBSE/OSCE
1.8.010 u příležitosti 35.výročí podepsání Závěrečného aktu KBSE ruský senátor Michail Margelov vyjádřil kritický názor Kremlu na KBSE/OSCE, která se podle Putina stala jen jednou z mnoha organizací, které monitorují lidská práva ,záminkou, pod kterou se přímo vměšuje do dění v postsovětských státech, zatímco „bezpečnostní“ prvek se z ní vytratil,a proto je třeba ji zásadně reformovat, tvrdí Putin, který zablokoval její rozpočet již v 12/04 …
KBSE byla svého času svolána na nátlak Kremlu z důvodu, aby Kremlu stvrdila územní výdobytky po roce 45, tj. potvrdila status quo, zejména trvalé rozdělení Německa, když mu Západ na jejich stvrzení odepřel mírovou smlouvu …
Závěrečný Helsinský akt západní státy podepsaly velmi neochotně, a pod podmínkou, že bezpečnost ( tj. nedovolit, aby Západ vojensky převážil ) a ekonomická spolupráce ( v zájmu zaostalého Kremlu) bude nerozlučně spjata s dodržováním lidských práv ( třetí koš,kterému Kreml nepřikládal žádnou váhu),,,
Závěrečný akt se však ku zděšení Kremlu stal zbraní disidentů sovětského bloku a přispěl k rozpadu komunismu, po kterém KBSE byla přejmenována na OSCE …
V souvislosti s rozpadem SU a YU se počet jejích členů zvýšil ze 35 na 55 .
Putin ve své kritice OSCE zapomíná, že OSCE se soustředila na lidská práva a monitorování voleb z důvodu, že ji již „nebavilo“ věčně Kreml upomínat, aby své jednotky z postsovětských států stáhl (mj. z Gruzie, z Moldavie), upomínání nemělo ani smysl, protože Kreml své závazky nedodržuje z principu.
Putin by také neměl zapomenout, že se OSCE postavila na obranu ruských menšin v nově vzniklých pobaltských státech …
Po vojenském převálcování Čečenska Putin OSCE prohlásil za „persona“ non grata na Severním Kavkazu, aby se její představitelé nedozvěděli o zvěrstvech páchaných ruskou armádou …
Ale když se k moci dostal Kreml neposlouchající Saakašvili, Putin vyžadoval její pozorovatele na rusko-gruzínských hranicích, konkrétně při hranicích s Čečenskem, s tím, že z Gruzie do Čečny proudí protiruští ozbrojení dobrovolníci, a z Čečny do Gruzie prchají separatisté, na které ruská armáda vypsala odměny …
Proto zde bylo rozmístěno 145 neozbrojených pozorovatelů OSCE ( posílili ty, kteří zde byli na žádost Putina rozmístěni již v roce 99) …
V 1/05 kdy Putin Čečensko pod bodáky „normalizoval“ , se však Putin „rozmyslel“ , a další zdejší pobyt jim svým vetem neprodloužil ( v přípravě na uchvácení JO a Abcházie se mu „černá díra“ na hranicích opět hodila ) …
EU poté dlouze „diskutovala“ o nejlepší variantě, koho na gruzínsko-čečenské hranice přes odpor Putina rozmístit : dobrovolníky z „nových“ přátel Gruzie (Ukrajinců a Baltů) , či profesionální vojáky pod záštitou EU …
17.8.010 gruzínský ministr zahraničí odsoudil provozování námořní kyvadlové dopravy jistou ruskou firmou ze Soči mezi ruským černomořským přístavem Tuapse, s mezipřistáním v Soči pro pasovou kontrolu, a abcházským přístavem Gagra s tím, že „Rusko opět beztrestně porušuje mezinárodní normy, které se týkají spolupráce s pseudostáty, které OSN neuznalo „ …
Úřady v Suchumi uvedly, že „ pozemní hraniční přechod Adler letní nápor ruských turistů nezvládá, proto tuto situaci řeší námořní kyvadlová doprava …“ .
Od 20.9.010 byly obnoveny lety, třebaže jen nepravidelné charterové, mezi MOW a Tbilisi, a to ze strany Georgian Airways a ze strany Sibir Airlines /alias S7 Airlines ( poté, co se obě země obvinily ze špionáže, Kreml zakázal přímou leteckou linku MOW-Tbilisi v 10/ 06, v 3/08 byla linka obnovena, ale opět zrušena po srpnové válce) , která před zrušením leteckého spojení mezi oběma zeměmi provozovala i lety mezi MOW a druhým největším gruzínským městem Kutaisi, a mezi MOW a gruzínským černomořským adžárským letoviskem Batumi …
Adžárie (asi 380.000 obyvatel převážně muslimského vyznání), sousedící s TR, se stala „výlohou“ politické autonomie udělené ze strany Tbilisi ( jde jen o iluzi, protože šéf adžárské vlády, mladý Levan Varshalomidze, je Saakašviliho přítelem a byl jím do své funkce jmenován) , ale i „Saakašviliho“ hospodářským zázrakem, a vyhledávaným turistickým letoviskem .
Tbilisi a Ankara prohlašují, že na svých hranicích zřídily „malou EU“ , když zavedly vzájemný bezvízový styk pro adžárský hraniční přechod Sarpi, a 12 km od něho společně vybudovaly nové letiště v Batumi, jehož přístav úspěšně spravuje soukromá firma .
2013 skončí Saakašvilimu mandát, kdy možná již rok bude v prezidentské funkci opět Putin, jenž spoléhá na to, že pro Západ bude podstatné pouze jedno dilema : na čem si ráno ugrilovat topinku ke snídani, když ne na ruském plynu …
