V dokumentu Statement for the Record Worldwide Threat Assessment of the US Intelligence Community Senate Armed Services Committee http://www.dni.gov/files/documents/SASC_Unclassified_2016_ATA_SFR_FINAL.pdf US tvrdí, že Sýrie,
která (jako zhruba 17 dalších států) nepodepsala Úmluvu o zákazu chemických zbraní z roku 93 (v platnost vstoupila 97), nepřiznala celý objem svých chemických zbraní, a třebaže v roce 013 tvrdila, že odevzdala všechny své zásoby chemických zbraní, CWC/Chemical Weapons Convention má důkazy, že Bašír Asád použil chemické zbraně i v letech 014 + 015.
Výše uvedený dokument zmiňuje i ruskou globální nenávistnou a dezinformační kampaň vůči US + Západu, a jeho autoři se mj. obávají, že se v roce 016 znovu rozhoří konflikt o Náhorní Karabach mezi Arménií a Ázerbájdžánem ( v jehož rámci RF obsadí Ázerbájdžán ) .
Severní Korea exportuje své balistické střely mj. do Íránu a Sýrie, a buduje Sýrii nový jaderný reaktor zničený Izraelem v roce 07 ( viz můj článek Izraelská operace Orchard 6.9.07 ).
Podle Jane´s Defence Weekly bylo koncem července 07 v jednom syrském vojenském objektu zabito při obrovském výbuchu přes 20 techniků a syrských důstojníků, když se snažili nainstalovat chemickou bojovou hlavici na severokorejskou raketu Scud C.
Výbuch po okolí rozmetal „našlehaný koktejl“ smrtonosných chemických látek, včetně nervového plynu sarinu (v dubnu 04 vybuchlo v severokorejském městě Ryongchon několik vagónů vlaku vezoucího raketové palivo k exportu do Sýrie /154 mrtvých, z toho 76 dětí, dnes chce Severní Korea znovu otevřít zařízení na obohacování uranu v Yongbyon, zavřené v roce 07).
V 8/07 severokorejský ministr zahraničního obchodu Rim Kyong Man podepsal s Bašírem Asádem dohodu o vzájemné spolupráci ve „vědě a technologii „ , načež Washington o týden později prohlásil, že „ je Sýrie na US seznamu států, které usilují o jaderné zbraně „ …
Co se stalo 6.9. 07 je záhadou, jisté však je, že operace Orchard byla naplánovaná několik měsíců předem. Důkazy v podobě videozáznamu a fotografií, pořízených z tohoto syrského voj. komplexu v odlehlé oblasti východní Sýrie přineslo izraelské komando z elitní průzkumné jednotky Sajeret Matkal (na způsob britské SAS) v létě 07, v době, kdy Damašek zaplavili emisaři US republikánů a demokratů, kteří chtěli „ujištění“ od Bašíra Asáda, že Sýrie nebuduje jaderný reaktor .
(Na otázku International Herald Tribune, co si myslí o důvodech severokorejského počínání, dva významní experti CIA jednohlasně odpověděli : „Peníze“ . Šimon Peres ve funkci ministra zahraničí 1992 prohlásil, že Severní Korea nabídla Izraeli zastavit dodávky raket Scud C do Sýrie za částku 500 miliónů dolarů, viz archívy Center for Nonproliferation Studies ) …
Izrael vlastní i společnou fotografii šéfa severokorejského jaderného zařízení v Yongbyon a šéfa syrského jaderného úřadu, kteří stojí vedle auta se syrskou poznávací značkou, a dokument, vlastnoručně podepsaný Bašírem Asádem, nařizující, že Severní Korea bude po pět let, výměnou za jadernou technologii, dostávat zdarma 100.000 tun pšenice a jiného zboží ze Sýrie ( zatímco Sýrie v této době urgentně požadovala po ministru Kalouskovi během jeho návštěvy „suché krmivo pro dobytek“ … ) …
Londýnské The Times 16.9.07 oznámily, že Izrael 6.9. se souhlasem Washingtonu rozbombardoval tajné jaderné zařízení v severní Sýrii, zatímco Sýrie nejprve zprávy CNN o průniku izraelských letounů na syrské území dementovala, a až po osmi dnech izraelskou akci „ neznámého druhu“ připustila ( zato Ankara informovala o nálezu izraelských palivových nádrží v provinciích Gaziantep a Hatay již 7.9., a TR ministr zahraničí podal oficiální protest izraelskému velvyslanci - Ehud Olmert se poté TR premiéru omluvil).
US již mnoho let tvrdí, že RF svými křídlatými raketami porušuje Smlouvu o zákazu raket středního a krátkého doletu z roku 87, zatímco Kreml v roce 013 prohlásil, že v dnešním světě je tato smlouva již neúčinná, technologii raket středního a krátkého doletu již zvládá každý stát, zejména všichni sousedé RF, proto se RF jen přizpůsobuje nové situaci.
27.12.015 byl v TR městě Gaziantep ( 2 mil. obyvatel) u řeky Eufrat, 64 km od syrských hranic, před budovou syrských nezávislých médií ( sídlí zde i syrský vysílač) a za bílého dne před bezpečnostními kamerami na rušné ulici zastřelen pistolí s tlumičem dvěma profesionálními vrahy, kteří vyskočili z auta, prominentní syrský novinář a dokumentarista Naji Jerf (38), jenž zaznamenával zvěrstva páchaná na územích ovládaných „ IS „ .
Obdržel francouzská víza pro sebe, ženu a dvě malé dcery, a měl odcestovat do PAR. O francouzská víza požádal francouzského velvyslance v Ankaře v 7/015 s tím, že jako laik a příslušník šíitské menšiny Izmaelitů je IS o to více ohrožen – v 11/015 našel pod svým autem bombu.
Koncem října 015 byli ve svých bytech v TR městě Sanliurfa ubodáni dva mladí syrští novináři, kteří pracovali pro Jerfa ( byli ubodáni jedním ze svých spolupracovníků, jenž jako oni pocházel z města Rakka, jenž si získal jejich důvěru, a po vraždě se, aniž by mu v tom TR policie bránila, vrátil do Rakky ), a v 12/015 byl u města Aleppo/Halab zavražděn jeden z jejich informátorů v „ chalífátu“ .
Paralelní stát v TR Fethulláha Gülena
Počátkem ledna 016 se v Istanbulu konal monstr proces proti gülenistům, stoupencům miliardáře Fethullaha Gülena (74), žijícího od roku 99 v US, bývalého spojence a štědrého sponzora Erdoganovy strany AKP, jenž se po 30 letech politického spojenectví s Erdoganem proti TR armádě, která střeží kemalistické tradice – republikánství a laicitu, stal jeho úhlavním nepřítelem ( Gülenovi nevadí republika, ale zásadně odmítá laicitu, je nejen islámistou, ale i přesvědčeným pacifistou ).
Islámista imám Gülen prosazuje „moderní“ muslimství, přinejmenším způsob života, který je nejvíce slučitelný s moderním životem ( usiluje o vzdělanost jako nejdůležitější vybavení pro život, sponzoruje vzdělání mnoha dětem z chudých rodin, prosazuje otevření se Západu ).
V procesu jeho stoupenci, včetně několika policejních důstojníků a prokurátorů, dostali několik set let vězení za vytvoření “ozbrojené organizace za účelem svržení TR vlády „ , Gülen je souzen v nepřítomnosti, jeho spis má 1.453 stránek, a celkem mu hrozí 338 let vězení.
Aféra „Gülen“ vypukla 17.12.013, kdy se mediálně provalilo, že údajně Gülen ( jeho vlivní spojenci v TR ) nechal odposlouchávat nejen celou vládu, ale i samotného tehdejšího premiéra Erdogana, jehož rozšifrované zprávy z mobilního telefonu se za spoluúčasti části policie a prokuratury objevily v TR médiích.
Erdogan nechal pozavírat veškeré Gülenovy charitativní organizace, včetně jeho soukromých škol pro chudé ( které Gülen otevřel mj. i v Bosně ), začal likvidovat Gülenovo mediální impérium a zabavovat jeho majetek. Během dvou let Erdogan uvěznil 2.000 „ gülenovců “ , z toho 750 policejních důstojníků.
Erdoganova ofenzíva proti imámu Gülenovi se zdaleka neomezila jen na TR, ale Erdogan, jenž od roku 014 marně požaduje Gülenovo vydání do TR, zaútočil i v místě jeho US bydliště, kde místní rezidenti s TR pasem podali na Gülena žalobu k US soudu.
Erdogan boj proti svému ex sponzorovi a ex duchovnímu guru dotáhl až do tragikomičnosti, kdy se spojil se svým ( a Gülenovým) bývalým úhlavním nepřítelem – armádou, jejíž prominenty vypustil z vězení, do kterého je pozavíral při procesech v kauzách Ergenekon + Balyoz v roce 012 ( 19.3.015 při udělování diplomů na Vojenské akademii v Istanbulu Erdogan megalomansky prohlásil :“ Gülenovci nezradili jen mě, ale i TR lid „ ) ...
