Washington a Londýn/LON se ve svém post9/11 sbližování s libyjskou džamahíríjí, která má zásoby ropy 6x větší než jsou alžírské, snažily dostat Francii mimo hru v Libyi. Proto také Jack Straw, UK ministr zahraničí, a Colin Powell „laskavě“ přijali „ svého přítele Villepina“ , až když bylo po všem – po uzavření všech dohod s Libyí.
PAR mj. trvala na tom, aby kontrola nad libyjskými závazky z podepsaného Dodatkového Protokolu k NPT (Libye jej podepsala v 3/04) vycházela jen ze strany MAAE, zatímco Washington byl zásadně proti tomu, údajně z důvodu, aby nedocházelo k úniku informací směrem ke společníkům Libye ...
Francouzské tajné služby se však v Maghribu pohybují jako ryby ve vodě, tudíž jejich ředitelství DGSE bylo zcela určitě lépe informováno než CIA ( 20.12.03 ministryně obrany Michelle Alliot-Marie prohlásila, že " Francie je podrobně informována o tajných americko-britských jednáních s Kaddáfího režimem" - AngloSasové začali jednat s Libyí po 9/11, první oficiální kontakt s Libyí uskutečnil Washington v 1/02, kdy se William Burns, poradce Bushe pro otázky BV a Maghribu, setkal v LON se šéfem libyjských bezpečnostních složek gen. Musou Kusim ) ...
DGSE totiž s delikátními informacemi o tajných jednáních AngloSasů s pluk. Kaddáfím pravidelně navštěvoval jistý libyjský prominent, povídalo se, že bratranec plukovníka Kaddáfího Ahmad Kaddafedama, jenž byl vážným rivalem v nástupnictví Kaddáfímu synovi Sajfovi, protože ze strany své manželky byl příbuzným generála Maghzuba, jednoho ze tří šéfů libyjských tajných služeb, jenž byl v opozici proti klanu generála tajných služeb Musy Kusiho, který podporoval nástupnictví Sajfa Kaddáfího ...
Vztahy Paříže s Kaddáfího režimem byly velmi složité kvůli kolidujícím francouzsko-libyjským zájmům na africké politické šachovnici, mj. se PAR s Kaddáfím dlouhá léta utkávala v Čadu.
Proto na maghribsko-evropském summitu v Tunisu v 12/03 pluk. Kaddáfí prezidenta Chiraka ostentativně ignoroval, raději se díval na druhou stranu, aby ho neviděl ( předtím si Kaddáfí několikrát na mezinárodní politické scéně „ vystřelil“ z Mitterranda) .
8.1.04 bylo po dvou letech obtížného vyjednávání mezi zástupci francouzských rodin pozůstalých a čtyřmi představiteli Nadace Kaddafi Sajfa Kaddáfího dohodnuto konečné znění smlouvy mezi Libyí a rodinami pozůstalých, obětí atentátu ze 8/89 proti civilnímu letadlu DC-10 francouzské společnosti UTA, které explodovalo nad nigerskou pouští ( 170 mrtvých ze 17 států, z toho 54 Francouzů) .
Libye se zavázala vyplatit finanční kompenzaci v celkové výši 1 miliónu dolarů každému z oprávněných.
Kaddáfího režim tak urovnal druhou záležitost, která mu od roku 92 vynesla sankce RB OSN (letecké a vojenské embargo + zmrazení bankovních vkladů) .
První dohodu v kauze Lockerbie z 12/88 uzavřel s Washingtonem a LON 13.8.03, kdy celková výše odškodnění činila 2.7 mld dolarů.
12.9.03 po zaplacení první splátky ve výši 10 mil. dolarů byly vůči Libyi zrušeny sankce OSN, po zaplacení druhé splátky ve výši 4 mil. dolarů byly vůči Kaddáfího režimu zrušeny jednostranné sankce vyhlášené Washingtonem, a poslední splátka měla být zaplacena poté, co US ministerstvo zahraničí Libyi vyškrtne ze seznamu států, které podporují mezinárodní terorismus ...
Skotský soud 31.1.01 odsoudil jednoho libyjského občana k doživotí, druhého zprostil obžaloby poté, co mu byli jako domnělí atentátníci vydáni Libyí 5.4.99 ( načež v 8/99 sankce vůči Libyi byly zmrazeny ) ...
Pařížský soud v roce 99 odsoudil v nepřítomnosti k mnohaletému vězení 6 občanů Libye, mezi nimi i švagra pluk. Kaddáfího, Abdala Zanusi.
Libye je nevydala, ale 4 měsíce po rozsudku vyplatila pozůstalým 20.000 –200.000 franků podle stupně příbuzenského vztahu, celkem 73 mil. franků.
Zbytek, 210 mil. franků, připadl právnickým osobám, které utrpěly morální újmu ( společnost Air France, Garanční fond obětí + společnost SOS-Atentáty ) .
V 6/99 společnost SOS-Atentáty a sestra jedné z obětí podaly žalobu na samotného pluk. Kaddáfího „ pro spolupachatelství na atentátu, ke kterému poskytl instrukce“ , ale Kasační soud žalobu zamítl z důvodu, že „ pachatel stále vykonává funkci hlavy státu „ ...
Po 9/11 si Kaddáfího režim potřeboval vylepšit image, což si dala za úkol Nadace Sajfa Kaddáfího, domnělého následníka „ trůnu“ , který chtěl Kaddáfího režim smířit se Západem, protože Sajf prohlásil, že „ nechce být svázán libyjskou minulostí, a proto chce vyřešit všechny minulé libyjské problémy „ ...
Sajfova Nadace , která se poprvé zviditelnila v 8/00, když vyjednala/zaplatila propuštění západních rukojmích zadržovaných filipínskými islámskými extrémisty v Jolo, tak vyjednala obě smlouvy o odškodnění, s AngloSasy i s Francouzy.
Po 9/11 přijel v 10/01 do Tripolisu, kam začali po 9/11 houfně jezdit US emisaři, francouzský ministr Charles Josselin, načež v 2/02 přijel do PAR Sajf Kaddáfí.
Pozůstalý Guillaume Denoix se společně s předsedkyní společnosti SOS-Atentáty Francoise Rudetski samopozvali na přednášku Sajfa do Francouzského institutu zahraničních vztahů, ve které se Sajf mj. zmínil o tom, že kauza DC-10 je již uzavřená, na což Denoix, když bylo posluchačům uděleno slovo, prohlásil, že on ji za uzavřenou nepovažuje, protože mu v letadle zahynul otec.
Když jej Sajf se svým doprovodem míjel, vsunul svoji navštívenku do rukou jednoho člena Sajfova doprovodu.
Druhý den se Denoix vetřel na tiskovou konferenci se Sajfem, a opět na sebe svým proslovem upozornil – další den dostal pozvání do jednoho pařížského hotelu k rozhovoru s gen. tajemníkem Sajfovy Nadace Munzerem Ramadánem.
Rudetská jej však varovala, že nesmí vyjednávat sám, a tak byl vytvořen kolektiv rodin obětí, za který s Nadací přes libyjského velvyslance v UNESCO vyjednával jejich právník.
Když ministr zahraničí Villepin navštívil na jaře 02 Tripolis,obdržel příslib libyjské vlády, že tato bude myslet na „ morální újmu pozůstalých, která nebyla předmětem jednání při pařížském procesu v roce 99 „ ...
Kolektiv rodin poté zorganizoval několik demonstrací, aby se zviditelnil, před budovou jak libyjské ambasády v PAR, tak před budovou francouzského ministerstva zahraničí, taktéž před libyjskými aerolinkami v PAR, a před budovou, kde se 11.6.03 konala tisková konference s dalším synem Kaddáfího Saadím, šéfem libyjského národního fotbalového mužstva.
12.7.03 delegace rodin odletěla na pozvání a na útraty Nadace Kaddáfího do Tripolisu, kde byla nastíněna i budoucí dohoda o odškodnění v protokolu jednání.
V 9/03 se jednání zkomplikovala, protože LON chtěl podat RB OSN návrh na zrušení sankcí proti Libyi poté, co se 13.8.03 urovnala záležitost Lockerbie ke spokojenosti obou anglosaských spojenců, ale Paříž prohlásila, že nejprve Kaddáfího režim musí uzavřít dohodu i o odškodnění francouzských pozůstalých, jinak bude návrh Londýna v RB OSN vetovat ...
Dohoda byla uzavřena 11.9.03, 12.9.03 RB OSN zrušila sankce proti Libyi ...
