Nobelova cena za karcinogenní pesticid DDT k hubení komárů přenášejících malárii, vůči kterému si komáři za 20 let vypěstovali odolnost, od roku 72 zakázán v US, je v rozvojových zemích používán dodnes.
Bolševiky monstrózním projektem odvodněné a tudíž vysychající Aralské jezero (řeky byly stočené na bavlníkové plantáže) zasoluje podzemní vody a je jedovatou stokou hnojiv, pesticidů a podobných chemických „lahůdek“ vzniklých z lidského „produktivismu“ namísto střídmosti.
Po chemických dioxinových haváriích v Německu z 50.let po kterých zaměstnanci chemiček bolestivě umírali několik let, zatímco v 60.letech US letci rozstřikovali dioxinový Agent Orange ve Vietnamu i na své vojáky, vybuchla v 7/76 chemička u italského města Seveso . Vedení firmy se havárii celých 19 dní snažilo zamaskovat … Dodnes je koupání u města Seveso přísně zakázáno.
„Výživné“ nejsou ani dioxinové mraky ze spaloven odpadů, především plastů .
Kolem francouzského Martigues a Fos-sur-Mer stojí 20 vysoko rizikových chemiček, naposledy 6.1.011 v jedné z nich při manipulaci s chlórem zemřel mladý zaměstnanec firmy Gazechim. Když se něco v těchto chemičkách zvrtne, nikdy nevyhlásí vnější poplach, ale starostové se sami musejí chodit ptát, co že je to za toxický mrak, či podivný spad mikročástic, načež jim vedení chemičky odvětí , že „ jde o běžný provozní dým“ …
Průmyslové závody, chemické koncerny, slévárny olova aj. rozvojových velmocí Indie, Číny a Brazilie + delokalizované pobočky nadnárodních firem v rozvojových zemích bez mrknutí oka vypouštějí do řek a jezer těžké kovy, na rybách naplněných olovem a rtutí si místní lidé a turisté poté pochutnávají …
Bhópál (12/84) se stal klasickým schématem spolupachatelství místní vlády :
Tehdejší šéf Union Carbide druhý den po havárii uprchl do US, do Indie již nikdy nevkročil.
Indie však proti němu první příkaz k zatčení vydala až v roce 92 …
Union Carbide, které v roce 01 koupila firma Dow Chemical, byla indickým soudem v roce 96 odsouzena k pokutě ve výši 9.000 euro, sedm jejích indických podšéfů bylo odsouzeno ke dvěma letům vězení a k pokutě 1.800 euro …
Indický soud totiž na její přání , za které indické vládě Union Carbide vyplatila v roce 89 odškodnění ve výši 470 miliónů dolarů ( pokud postižení něco vůbec dostali, tak max. 500 dolarů, zatímco ve stejném roce US ropná firma Exxon musela za ropnou skvrnu na Aljašce vyplatit 2.5 mld dolarů za její vyčištění a kompenzace místním rybářům ) , rozhodl, že ji nebude soudit za zabití zhruba kolem 25.000 lidí + 100.000 dalších, kterým otrava způsobila celoživotní těžkou újmu na zdraví (mj. dýchací a neurologické problémy, slepota, hluchota) , ale jen za „zanedbání povinnosti“ , přičemž indický soud firmě ani nenařídil, aby továrnu a její okolí na své náklady dekontaminovala, což neučinil ani indický stát Madhya Pradesh , který je vlastníkem zamořeného torza továrny, a na kterého indický soud v roce 98 převedl povinnost továrnu vyčistit …
V roce 05 indická vláda žádala firmu Dow Chemical, aby na dekontaminaci „své“ továrny poskytla 22 mil. dolarů , načež indický velvyslanec v US dostal výhružnou odpovědˇv roce 06 : firma Dow Chemical žádala indickou vládu, aby „ v zájmu zdravých investic do indické ekonomiky nezatahovala Dow Chemical do aféry v Bhópálu“ ( 3.12.04 si z Dow Chemical „vystřelili“ aktivisté ze skupiny Yes Men , když jeden z nich, jenž předstíral, že je mluvčím firmy Dow Chemical, v TV BBC oznámil, že firma Dow Chemical se rozhodla vyplatit obětem v Bhópálu 12 mld dolarů , což firma musela vzápětí veřejně popřít ) …
Místní vláda nejenže nehodlá na vlastní náklady pozemek továrny dekontaminovat, ale dokonce chce na zamořeném pozemku postavit turistické muzeum, aby na tragédii chudinských čtvrtí alespoň něco vydělala …
Podle ní pozemek nemůže být zamořen, když na něm bují krásná vegetace, ve které je tolik hmyzu, který zde loví štěbetající ptáci ( co na tom, že dobytek, který se na pozemek dostane, se po pozření zdejší štˇavnaté trávy živý nevrátí) …
Podle studie z 12/09 jsou podzemní vody zamořené pesticidy do třech km od továrny, přičemž až do roku 04 30.000 obyvatel místních slumových čtvrtí čerpali vodu z veřejných pump v jejím okolí, a někteří , na které se voda z vládních přídělů nedostane, používají pumpy s černou či oranžovou vodou, dodnes …
Rodinám ze zdejších slumů, které začínají již 50 m od továrny, se rodí slepé, hluché ,mentálně zaostalé děti s vážnými dýchacími problémy s hrozivou kožní vyrážkou, znetvořené děti se zkroucenými končetinami, které se nedokáží na svém lůžku z hadrů ani samy obrátit - rodiny je již ani neobrací, jen prosí Boha, aby děti zemřely co nejdříve, a unikly tak svému utrpení, přičemž na holčičkách nezáleží, ty jsou často hned po narození udušeny či rozšlapány - indická matka musí rodit hlavně zdravé chlapce.
Indická Rada pro výzkum medicíny, která sledovala zdravotní následky na místních lidech, nesměla svoje závěry (rakovina, genetické vady) zveřejnit, a v roce 94 „dobrovolně“ se svým „výzkumem“ pro nedostatek financí přestala …
„Život“ postižených se omezil na bolestivé vysedávání u krabice s „léky“ , čehož využili lidské hyeny, které si v okolí slumů vybudovali „lékárny „, a to nejen soukromí lékaři, ale i „lékárníci a lékařští poradci“ z řad instalatérů apod., kteří poskytují „lékařské“ rady za částku od desetiny euro výše, a protože každou „lékárnu“ navštíví přes sto lidí denně, jejich hyenismus se stal výnosnou živností …
Většinu z nich tato léčba ( většinou je nadopují anestetiky a steroidy ze soukromých klinik) přivede do státní nemocnice, viz zde Bhópál) ...
Rozhodování indických úřadů je nevyzpytatelné , svůj souhlas s kontraktem se zahraniční firmou několikrát stáhnou, firmy se odvolají a vytrvale léta uplácejí a doufají v kladné vyřešení , které již nemusí být ani po létech uplácení pravidlem, jak v 9/010 zažila UK firma Vedanta, která musela zavřít svoji slévárnu mědi u města Madras, protože prohrála odvolací soud , který nepřesvědčila, že továrna brutálně nezamořuje zdejší vodu a ovzduší …
Současně této firmě nebylo povoleno otevřít důl na těžbu bauxitu ve východní Indii, který chtěla provozovat na „posvátném území místního kmene“ …
V 2/010 indický soud ve státu Meghalaya nařídil uzavřít cementárnu francouzské firmy Lafarge, dokud nepřijme dodatečná opatření k ochraně okolního životního prostředí.
Firma Lafarge utrpěla ještě větší prohru, když chtěla otevřít vápenný důl a cementárnu o kapacitě tří miliónů tun ročně na rozloze 430 ha ve státě Himalchal Pradesh na severu Indie , se kterým podepsala kontrakt za 100 miliónů euro ( + přislíbila státu přispět na vyvlastnění a přestěhování 100 místních rodin, kterým patří 80 ha + práci zhruba pro 800 místních obyvatel), když tuto smlouvu nepovolila indická Agentura pro ochranu životního prostředí NEAA s tím, že by prach, hluk, a stovky nákladˇáků tudy denně projíždějících vážně poškodily citlivý himalájský ekosystém.
Úřady se však více než poškození ekosystému obávají povstání místních kmenů, jejichž území musí vláda v zájmu zahraničních firem vyvlastňovat, přičemž Indie nemá žádný zákon upravující těžbu nerostů, kterými indické území oplývá.
Vláda se doposud nedohodla na žádném předloženém návrhu ( např. že by firmy vyplácely 26% svých příjmů na rozvoj místní infrastruktury) …
Indická vláda dnes s ministerstvem životního prostředí bojuje o projekt výstavby nového letiště v Bombaji, jehož výstavbu blokuje ministr pro životní prostředí Jairam Rameš ( s přezdívkou Doktor NO), jenž se však v 1/011 nerozpakoval udělit souhlas k výstavbě obřího metalurgického závodu ( třetího největšího na světě) pro jihokorejskou firmu Posco v chudém východním státě Orisa, proslulého dětskou prací a pogromy na křestˇany, ale bohatého na nerostné suroviny …
Jihokorejská firma přislíbila věnovat 2% svého zisku z továrny, která by měla chrlit 12 miliónů tun oceli ročně, na místní rozvoj ( stát si na firmě Posco vymínil ještě další komickou „obětˇ“ : „ V případě, že v této zemědělské oblasti, kde se na plantážích pěstují arakové oříšky, vznikne nouze o vodu, firma se vzdá SVÉ vody a poskytne jí zemědělcům“ - směšná představa, že by tak učinila ) …
Část místních obyvatel bude muset být rovněž vyvlastněna a vysídlena, a protože jde o častou praxi, na níž místní obyvatelé nevydělají, je východ Indie protkán maoistickou ideologií …
Pouze obyvatelé, kteří mohou prokázat, že na půdě žijí po 75 let, nemusí svoji půdu vydat, ale jde o tragikomické ustanovení, protože katastr nemovitostí je v Indii vzácnou úřední výbavou, takže o vyvlastnění rozhodnou jen úřady …
K ocelárně jihokorejská firma vybuduje obchodní přístav, takže bude muset být vykácen vzácný les o rozloze 1621 ha, a vzácné mořské želvy ve zdejších pobřežních vodách přijdou o domov …
Nicméně, jak neodolat, jde o největší zahraniční investici v Indii v částce 12 mld dolarů …
Chemický Černobyl v Číně
Zatímco EU diskutuje o projektu REACH ( vliv chemiček na zdraví obyvatel a životní prostředí - v 9/01 mj. výbuch chemičky AZF v Toulouse zabil 30 lidí) , v 11/05 výbuch chemičky společnosti Petrochina na severovýchodě Číny ,350 km od Harbinu, připravil o život nejen pět zaměstnanců firmy, ale také 4 milióny lidí o pitnou vodu …
Řeka benzenu a nitrobenzenu o délce 180 km se říčním korytem Songhua ( 75% čínských řek je kvůli průmyslovému odpadu toxických) odvalila do řeky Amur a s ní do ruského Chabarovsku (pod stále větším čínským vlivem) , a teprve poté čínské úřady se 14 denním zpožděním informovaly o katastrofě místní obyvatele, příčinu výbuchu nesdělily …
V Číně vybuchne zhruba 18 chemiček ročně, několik továren na výbušniny ( v 10/04 v Pubei muniční továrna zabila 27 lidí) , ročně čínské doly zavalí několik desítek horníků ( v 10/04 v Henan bylo zavaleno 148 horníků), desítky lidí ročně zabijí požáry v elektrárnách , aniž by se průmyslové „nehody“ medializovaly …
31.12.03 výbuch ložiska zemního plynu v Chuandongbei zabil 243 lidí , 61.000 připravil o střechu nad hlavou.
„Zlatá horečka“ břidlicových prospektorů v US
Ropa je drahá, uhlí špinavé, jádro nebezpečné – břidlicový plyn je proto seslaný nebem …
Podle US dokumentu Gasland ,v 2/011 nominovaného na Oskara, firmy, které těží břidlicový plyn v US ve velkém , nesmírně vydělávají, ale katastrofálně ničí přírodu v Appalačském pohoří, táhnoucím se přes několik US států,z nichž jen New York na těžbu břidlicového plynu uvalil moratorium …
Jen gigantické ložisko Marcellus Appalačského pohoří obsahuje stovky mld kubických metrů břidlicového plynu .
Břidlicový plyn je ve 13 US státech pod skalní vrstvou zhruba 1.500-2.500 m pod zemí, studny se navrtávají každých půl km, a do každé se příčně vstřikuje pod tlakem třaskavá směs namíchaná z vody ( 10-25 miliónů litrů ) smíšené s pískem a z chemického koktejlu toxických látek, jehož přesné chemické složení US firmy přísně tají, ale obsahuje mj. benzen, toluen, čpavek, kyselinu boritou, kyselinu chlorovodíkovou … Tento toxický chemický koktejl způsobuje minizemětřesení, které skálu rozlomí, a z trhlin začne unikat plyn …
Těžební firmy (v roli hlavního poradce těžařů vystupuje „proslulá“ firma Halliburton ) za sebou zanechávají zdevastovanou krajinu, kontaminované podzemní vody, nemocná zvířata a lidi …
Firmy od roku 05 agresivně tlačí na majitele pozemků, aby jim těžbu povolili, vyhrožují jim (zatímco v roce 05 nabízely majitelům 25 dolarů za akr, dnes jim nabízejí 9.000 dolarů za akr) …
Pokud majitelé pozemku těžbu povolí, většinou smluvně na pět let, stačí, aby přišli se zapálenou sirkou k vodovodnímu kohoutku v kuchyni a již je jejich dům v plamenech - z kohoutků teče žlutavá voda promíchaná s metanem, metan uniká ze sprchy i z kanalizace ( US vesnice nejsou napojeny na veřejný vodovod, mají vlastní vodní zdroje, taktéž jednotlivé farmy) …
Kdo se ve vodě umyje, dostane kožní vyrážku a čekají ho migrény. Někdo má v domě metanu tolik, že musí denně volat hasiče …
Těžební firmy jen krčí rameny, že „ ony metan netěží, jejich chemická směs v kohoutcích není, atˇ prý lidé nechají vodu 24 hodin odstát a metan vyprchá“ …
Těžba břidlicového plynu v US s sebou přináší podle odborníků dva hlavní problémy : firmy zachytí jen dvě třetiny plynného magmatu, takže zbytek vystoupá na povrch či se usadí v podzemních zdrojích pitné vody (odtud plynem znečištěné studně a voda v kohoutcích), a za druhé od plynu oddělené chemické „nečistoty“ se skladují v otevřeném terénu, ze kterého je déštˇspláchne do řek …
V místech těžby hladina bromidu, stroncia, chlóru aj. látek 10.000x převyšuje přípustnou normu (na likvidaci odpadu prý US firmy nemají peníze) ….
Majitelé pozemků se již začínají bránit jako Erin Brokovich v roce 00 ( viz jeho žaloba na firmu Pacific Gas and Electric Co., jejíž skládka 370 mil. galonů toxického chrómu hexavalentu zamořila podzemní vody kalifornského městečka Hinkley ) , třebaže organizovaného odporu vesnic na jihu Francie proti těžbě břidlicového plynu zdaleka nedosahují …
(Viz zde Naruší plyn z nekonvenčních ložisek geografickou rovnováhu ?)
V provincii Quebec,jsou od roku 1870 největší povrchové doly na světě na těžbu azbestu ( město Asbestos).
„ Zázračné bílé zlato/chryzotil “ ,regionu přinesl prosperitu, ale i obrovské sanitární potíže, bílý poprašek je všude .
Dnes jeho těžba stále klesá , v roce 73 Kanada vytěžila 2 milióny tun azbestu ročně, dnes jen 200.000 tun ( předběhlo jí Rusko, Čína a Kazachstán) .
Konkurence z Ruska a z Brazilie, vysoký kurz kanadského dolaru, a především zákaz dovozu azbestu ze strany US + EU přivedl kanadské těžební firmy k úpadku ( nejvíce azbestu spolyká Rusko a Asie) .
