Jak posílit svoji vojenskou přítomnost v Africe bez vojenských základen a bez rozmístění vojáků, byla otázka, kterou si Washington dlouho kladl. Afrika se svými šedými zónami „území nikoho“ o rozloze až dvou evropských států, které místní afričtí vládci nedokáží kontrolovat, je ideálním místem pro záložní tábory a výcvik teroristů všeho druhu - boj proti mezinárodnímu terorismu byl tím nejlepším řešením.
Washington proto od 11.9.01 nasadil jako svoji zbraň smluvní taktiku – uzavírá s africkými státy smlouvy o vojenském výcviku vojáků, který poskytuje velmi lacino, a zároveň africkým armádám velmi lacino dodává výzbroj – na oplátku tyto státy Washingtonu poskytují informace o „teroristických“ skupinách na svém území ( smlouvy o výměně informací) , popřípadě i právo vysílat do těchto šedých zón ( většinou jsou při hranicích , ale i ve vnitrozemí ) v případě potřeby ( mj. jsou-li ohroženy zájmy významné US firmy) US zásahová výsadková komanda .
Tento koncept Washington uvedl do praxe v rámci "protiteroristického" plánu Pan Sahel Initiative v oblasti Sahelu(subsaharské státy), kde takovéto smlouvy podepsal s Mauretánií, Mali, Čadem a Nigerem - US specialisté však zacvičují v moderní vojenské, především komunikační technice i důstojníky z Alžírska, Tuniska a Maroka, čímž úspěšně vytvořily US logistický most mezi maghribskými státy a oblastí Sahelu (viz zde Alžírsko V:Bushova imaginární válka v Sahelu) ...
Zaostalá severní Afrika je muslimská, proto je obzvláště rizikovou oblastí, se kterou se pojí ambice islámistických radikálů, kteří se v sahelském pásu pohodlně zabydleli, často s pomocí US či alžírských tajných služeb – proto nepřekvapí, že nejnebezpečnější zdejší islámistickou organizací je alžírská Salafistická ozbrojená skupina pro kázání a boj (GSPC), která figuruje na seznamu teroristických organizací Washingtonu, a zejména operuje na jihu Alžírska uprostřed liduprázdné oblasti, ze které podniká loupeživé nájezdy do sousedních zemí (Nigeru - viz zde Niger, bitva o uran, Mali, Mauretánie), ve kterých však „poctivě“ nakupuje i zbraně, včetně těžké bojové techniky ( tyto země jsou významným uzlem mezinárodního obchodu se zbraněmi a s drogami) …
Zda GSPC byla ve spojení se strašákem al-Kajdou není ověřitelné, lze pochybovat o pravosti jejího jediného zveřejněného prohlášení, ve kterém se k al-Kajdě hlásí s tím, že se stává její pobočkou /AQLIM, které předložila alžírská vláda – většinou si tajné služby taková prohlášení „božích bojovníků“ samy vyráběly, aby dostaly US finanční podporu pro boj proti „terorismu“/tj. proti svým politickým nepřátelům …
Za šéfa alžírských salafistů alžírské tajné služby prohlásily svého bývalého elitního vojáka Amari Sajfi, řečeného Abderrazak ElPara/Výsadkáře,jehož muži v roce 03 unesli 30 západních turistů (viz zde AlžírskoVI:Bizarní únos turistů na Sahaře), a kterého francouzské tajné služby obvinily z přípravy útoku na karavany účastníků Rallye Dakar ...
Podle generála Charlese Walda , do 5/06 šéfa EUCOM ( US velitelství pro Evropu a severní Afriku), je maghribská a sahelská část Afriky,včetně afrického rohu (Etiopie,Somálsko,Džibuti), se svými obrovskými šedými zónami nikoho, ideálním logistickým zázemím pro teroristy i pseudoteroristy z celého světa …
Další smlouvy o spolupráci v boji proti „terorismu“ vyjednal generál Charles Wald na jaře 04 v Gabunu, v ropné Nigérii a v JAR.
Tyto vlády s Američany samozřejmě nespolupracují kvůli boji proti terorismu – ale s americkou pomocí potlačují rebelské, většinou separatistické skupiny, které je ohrožují – Mali v protiteroristické spolupráci s Washingtonem vidí příležitost,jak skoncovat s nepoddajnými Tuarégy, a Mauretánie s US pomocí zamýšlí skoncovat s odbojnými důstojníky a politiky, kteří se při každých volbách pokoušejí o „státní převrat“ …
Washingtonu očividně riziko, že jej tyto vlády zapletou do regionálních konfliktů, stojí za to – například koncem roku 01 etiopská vláda využila tažení Bushovy vlády proti „terorismu“ k vlastnímu politickému prospěchu - poskytla Washingtonu informace, že se na jistých základnách v jí nepřátelském Somálsku cvičí „alkajdisté“ , a trvala na tom, aby US jednotky tyto základny , v nichž ve skutečnosti procházeli výcvikem její vlastní političtí nepřátelé, „zlikvidovaly“ … Washingtonu nezbylo nic jiného, než na označené základny vyslat svá „protiteroristická“ komanda z Džibuti, která pak politické nepřátele Addis Abeby přesvědčovala, aby se „ rozpustili“ ( Američané mají v Džibuti 2.000 mužů s posádkou na bývalé základně francouzské Cizinecké legie … Odtud a z Jemenu kontrolují celý africký roh a Rudé moře, také somálské piráty ) …
Nová forma spolupráce Washingtonu s africkými státy pokrývá i západoafrické státy strategického Guinejského zálivu , jehož ropa má nahradit 25% objemu dováženého do USA ze zemí Perského zálivu …
Oba strategičtí obři této části Afriky, Nigérie a Angola, těží přes milión barelů ropy denně – Washington s nimi zatím neúspěšně vyjednává smlouvu o přeletových právech svých vojenských letounů – chtěl by si totiž otevřít nenápadnou vojenskou základnu na ostrově svatého Tomáše, který se stal novým ropným eldorádem – očividně nejenom kvůli ochraně ropných vrtů v Guinejském zálivu …
Éra velkých vojenských základen s rozpadem sovětské říše zla skončila, nicméně v souvislosti s nově objeveným „islámistickým terorismem“ , ve skutečnosti s obyčejným banditismem, který v drtivé většině afrických států panuje, Washington zkoumá možnosti „ předsunutých „ operačních základen v Africe, tj. jednoduchých základních táborů, v nichž by mohly přistávat vrtulníky s elitními komandy v případě nezbytné vojenské operace.
