Tak nevím...

V přírodě, když mládě provádí něco, co se jeho mámě nezdá, tak po něm vyjede a je to. Všimněte si, že mláděti při této "lekci" nikdy nejde o život ani o zdraví, ale zásah je to natolik citelný, že si jej zapamatuje.

Nechápu, proč my lidé z toho děláme takovou vědu....?

V životě by mě nenapadlo nechat dítě si dělat, co se mu zamane. Když prostě nechci, aby se máchalo v kyblíku se saponátem, tak se v něm máchat nebude a hotovo.

Re: Tak nevím...

ach jo, jasně že když nechci, aby dcera dělala něco, co si zrovna vymyslí, tak zakročím. Ale pokud máte děti, tak určitě víte, že by člověk musel mít oči na i zadku a několik párů rukou, aby všechno zvládl úplně ideálně. A k tomu kyblíku - já jsem ráda, že se mi snaží pomáhat, aspoň se to nenásilně naučí

No a...

nezvyšujete možná hlas moc často? Nebo netuší slečna, že z toho mráčku neprší?(Nevím, jen tak uvažuji...) Protože když na děti zakřičím já (a to je vzácně), vědí, že jde do tuhého a třesoucí se rukou by už kakao nepřelily...

Re: No a...

Až tak často nekřičím a občas i zaprší, ale je jí něco přes dva roky a evidentně testuje, kam až jí pustíme. Je to taková hra nervů.

Chůze

Snad jen k přeskočení od lehu rovnou do stoje - není to dobré a odnesou to její záda. Máme doma ten samý problém, synovi je už 11 a přes dva roky chodíme na rehabilitace a denně cvičíme

Re: Chůze

To jsem řešila také, ale byla jsem ujištěna, že je to v pořádku a některé děti mají trochu "vývojový hokej", ale chodíme cvičit a záda sleduji jako ostříž. Já třeba vůbec nelezla - plazila jsem se jako záškodník a pak začala rovnou chodit, takže asi máme ty anomálie v rodině.

Hledá hranice

ale jak jí to vysvětlit...

Vždycky mne odzbrojí,

když se má 10měsíční dcera na mne podívá v okamžiku, kdy ví, (a je jí to na očích vidět, že to ví,), že to co má v úmyslu udělat je lumpárna. A já teď přemýšlím, jak ji do budoucna přelstít, protože násilým dokáže získat každý cokoliv........ 

Re: Vždycky mne odzbrojí,

U nás funguje pozitivní motivace. Před chvílí se dcerce vůbec nechtělo převlékat do domácího oblečení, pobíhala tu a juchala a nakonec sklopila ouška. Vysvětlili jsme jí, že nemůže dostat jahody dokud se nepřevleče, protože by byla jako pidiprase Jinak asi přelstít nejdou.

nezakazovat dopredu

nema smysl ukazat novou vec a rict "na tohle nesahej"...nejlepsi je novou vec jako zcela nezajimavou odlozit a nekomentovat...pokud je hoooodne nova a je alespon castecna moznost, aby mely obe deti vec stejnou, poridit rovnou dvakrat...bez ohledu na vek toho starsiho...a verte mi, ze zjistite, ze to starsi dite byl vlastne andilek, az zacne to mensi konzumovat veci toho starsiho o tri roky pozdeji....mimochodem, stejne tak cinnosti, ktere nechcete aby dite delalo, pokud je dosud nedela, neupozornovat na existenci ...nechat az to prijde....pak okamzite placnout a rict ne...a to tak vzdycky, dokud neprestane...i za cenu modreho zadecku...ale pokud chcete vlastni iniciativu, doporucuji zakazat uklid nejake nove hracky, knizky, zakazat myti nadobi a hlavne zakazat cisteni zubu....

A bude hůř,

je to cca týden kdy jsem nad naší ratolestí stála a zcela živě viděla jak jí třískám hlavou o zeď a to byla vzhůru cca 20 minut.Neudělala jsem to,ale představa to byla slastná A jak říká naše doktorka,rodič,který má jednou za čas nutkání omlátit své dítě o zeď je zcela normální,nenormální je ten,který to udělá

Co s tím?

No pokud na dítě jenom zvyšujete hlas a netrestáte, tak se nedivte, že si dělá, co chce.  Jednak se takhle malé dítě musí hlídat ještě na každém kroku (a zabránit tak nejhoršímu), ale taky je už třeba tu a tam uplatnit nějaký trest. Někdy může jít o symbolické plácnutí, jindy se musíte trochu "zlobit" a dítěti prostě nedopřát něco, co chce. Ale u takto malého dítěte ještě moc promyšlené "makarenkovské" tresty nefungují, protože je ještě nepochopí. Taky ten trest musí přijít okamžitě, a ne až za několik minut, kdy dítě neposlouchá a dospělý sám sebe zbytečně vytáčí.

.

Samozřejmě je taky třeba předcházet situacím, kdy každé dítě zcela zákonitě neposlechne. To nemá smysl trestat, ale prostě tomu předejít, nebo to dítěti nedovolit, tj. fyzicky neumožnit, apod.

.

Jinak si vzpomínám, na tohle období, kdy naše děti byly takhle malé, a dneska zpětně musím říci, že to bylo asi nejkrásnější období života. I přes to, že je člověk (a zejména matka) k děcku jak přivázaný.