Je to jasné, jsem naivní a naprosto nepoučitelná. Až teď mě ale tyto slabosti stojí peníze. A ne úplně málo.
Začalo to tak nenápadně – špatně jsme si s mužem rozuměli a já najednou z příchozí sms zjistila, že jsem pár dní v prodlení s platbou za telefonní účet. Pohádali jsme se (kdo je víc nezodpovědný a kdo, sakra, zaplatí pokutu, pokud nějaká přijde) a muž sedl k počítači a předmětnou platbu odeslal. Když přestal brblat, vyzval mě, ať si prostě zřídím inkaso a budeme mít oba pokoj. A tady se právě projevila ta moje neskonalá naivita. Inkaso jsem přes telefon zřídila, nastavila tisícikorunový limit, ještě se jak blbeček omluvila za prodlení a hnedle se mi lépe spalo s pocitem, že se hádky a ani vymáhací sms nebudou opakovat a má vrozená roztržitost se tak pro příště bude vybíjet jen na dětských rukavicích a plenkách. Spalo se mi fajn až do chvíle, kdy mi volal lehce nervózní muž, že právě stojí u bankomatu, nesouhlasí předpokládaný zůstatek na účtu a on si zaboha nemůže vzpomenout, kde co platil. Poslední den měsíce listopadu zjistit, že vám na účtu chybí peníze není právě příjemné, takže jsem pátrala, stresovala jsem (že se ta moje roztržitost zase roztahuje, kam nemá), až jsme nakonec v přehledu plateb objevili zádrhel. Tu platbu, kterou brblající manžel zaplatil 23. 11. si milý telefonní operátor strhnul ještě jednou, a to v noci z 29. na 30. 11.. A spolu s ní i aktuálně splatnou fakturu. Nadechli jsme, vydechli, já se usmála (abych nebyla za blbou hysterku) a jala jsem se telefonovat na zákaznickou linku. Slečna pochopila, platbu ještě neviděla a slíbila se ozvat druhý den s nějakým řešením. Tušíte správně – neozvala se. Volala jsem tedy já, jiná, již o poznání méně milá slečna mě tónem, za který jsem si musela napočítat do deseti, ujistila, že žádnou takovou platbu nemá. Vidí jen řádnou fakturu a netuší tedy, oč mi jde. Nakonec se chudák podřekla a „našla“ přeplatek v kupodivu stejné výši, jako platba „omylem“ stržená inkasním příkazem. Inu, usmála jsem se a požádala slečnu o laskavé převedení předmětného přeplatku zpět na náš účet, protože došlo k omylu a já ty peníze potřebuji. Jen tak na okraj – o několik hodin později dorazila textová zpráva, že evidují platbu za aktuální fakturu a děkují, ale doteď nedorazila o té druhé ani zmínka… A teď nastává v příběhu zlom, který nakonec stál mého muže prášek na tlak a mě velký panák bylinné hořké. Slečna mě ujistila, že mi ten přeplatek nemůže vrátit, protože se prostě postrhá z budoucích faktur. Nemá smysl rozepisovat, jak přesně probíhal další dialog, ale věřím, že všichni ti, kteří kdy jednali s podobnou institucí, mají jasnou představu. Přiměla jsem milou operátorku alespoň k tomu, aby se šla někam informovat, zda by nešlo v případě jejich pochybení udělat výjimku a peníze s omluvou převést tam, kam patří. Jsem přesvědčena, že nikam nešla, prostě jen vypla mluvítko a pár vteřin počkala, aby ze mě udělala ještě většího blbce. „Nelze“, sdělila mi s úsměvem. A jediná cesta, pokud s jejich řešením nesouhlasím, je podat si písemnou žádost. Pikantní ovšem je, že společnost T-Mobile má na její vyřízení 30 dní, tedy dobu, během které bude splatná příští faktura, takže vlastně pomine i důvod stížnosti a já jsem o své peníze prostě přišla. Požádala jsem milou slečnu o kontakt na někoho, kdo je v případě podobných problémů oprávněn poskytovat nějaké konkrétnější informace a ona mi (ten tón!) nadiktovala emailovou adresu Info… No, hovor jsem ukončila, vypila bylinnou hořkou, kterou kdysi kdosi přivezl jako pozornost z balkánské dovolené a já ji měla léta na kuchyňské lince jako výtvarný artefakt a rozhodla se, že to ještě zkusím na pobočce, protože osobní kontakt je osobní kontakt. Druhý den na pobočce to bylo ještě vtipnější. Nejen, že jsem vystála (s kašlajícím dítětem v kočáře) frontu jak blázen, ale když jsem přišla na řadu, vypadl systém. Úplně. Takže slečna obsluhující mě vyslechla, vyjádřila soustrast mé mrtvé tisícikoruně, ujistila mě, že smlouva nejde vypovědět (jsem tak vytočená, že nehodlám toto jednání dál snášet a domáhám se zrušení smlouvy) a mám si podat písemnou stížnost a raději ji poslat poštou, protože e-mail se může ztratit. Závěr? Společnost T-Mobile si přes limit (protože on se počítá pro každou fakturu odděleně)přilepšila z mého účtu tisíci korunami a nechá si je. Nemůžu ukončit smluvní vztah, domoct se vrácení peněz, můžu si akorát tak stěžovat na lampárně. Jo, a zrušit si to inkaso, které přece „myslí na úhradu za vás“. To je, panečku, vánoční dárek!
