Matka v Bohnicích

Tak jsem si přečetla krásný článek o tom, jak by matky neměly podléhat tlaku, který je na ně vyvíjen a měly by se taky někdy věnovat sobě, aby jako neskončily v Bohnicích. Hm, asi jo.

Ale kdy? Netvrdím, že mi ze špuntů nehrabe. Hrabe. A zvlášť poslední měsíc, kdy si předávají jakousi hnusnou chorobu, venku je slunce a vedro a oni nemůžou ven. Je to děs. Jednou jsem je na ten písek (v sebeobraně) vzala. Na půl hodinky. Oba pak v horečce prozvraceli noc. Tak jsem se vybavila kozlíkem a meduňkou a snažím se to nějak přežít. Ale spíš mě děsí, že se neustále vytahuje, jak matky podléhají tlaku okolí, reklam a tchýní a vlastně jsou to chudinky, které nemají čas vůbec na nic, natožpak sami na sebe. A oponenti vylézají z děr a argumentují očekávatelně – dřív nebyly (dosaďte si – my jsme neměly. Protože tohle padá hlavně z matek a tchýní) pračky, jednorázové pleny, výživu ve skleničkách, přirozený porod, mateřská centra a bůh ví co ještě. A na samý závěr obvykle zazní – a jít tenkrát s prckem do hospody bylo na sociálku, zatímco VY (míněno současné rozfrflané lemry) taháte haranty na zahrádky a po všech čertech a nikdo se nad tím nepozastavuje. Svrbí mě pusa, jak moc chci říct, že sice máme papírové pleny a dětské koutky v kavárnách, ale nemáme jesle a hlídací babičky. Alibismus? Možná. Jedna babička pracuje (a bude pracovat ještě v době, kdy moje starší dítě pohltí školní docházka, a ta druhá je sice v důchodu, ale není na tom zdravotně nejlépe. A jen tak na okraj – cesta k jedné trvá čtyři a půl hodiny a k druhé tři. A dostat dítě do školky (o jeslích ani nemluvě)? Nadlidský výkon. Takže ano, sedíme tři až čtyři roky se špuntama doma a pere za nás pračka, ale nemáme jaksi nikoho, kdo by nám s péčí o děti pomohl. Manželé živí rodinu, takže v potu tváře vydělávají a babičky jsou na tom podobně. A argumenty rádců o tom, že se má tedy zapojit manžel? Jak? Generaci dnešních třicátníků vychovaly matky, které ty babičky a jesle měly. A vychovaly je veskrze v tom, co doma viděli – žena pracuje a stará se o děti, muž pracuje a moc se nestará, protože mu nezbývá čas, energie a nikdo mu neřekl, že je ženě třeba pomáhat. Protože žena socialistická přece stojí muži bok po boku, tak jaképak copak. Jsou sice zářné výjimky a muži obecně uvědomělí, ale pořád jejich participace ten zásadní problém současných matek příliš neřeší. Nejsou totiž na zhroucení z fyzické práce, ale z duševní vyprázdněnosti a únavy. Zhusta rodí ve věku, kdy mají rozjetou kariéru, vybudované sociální kontakty a narození dítěte (dětí) je uvrhne do poměrně velké izolace. Tři až čtyři roky se pohybují mezi parkem, pískem a domácností, prakticky bez možnosti odjet například s mužem na víkend bez dětí, zajít do divadla, případně kamkoliv jinam. Jsou samozřejmě matky, které mají dostatek financí na soukromé školičky, chůvy a podobné „instituce“, které jim tento problém pomůžou řešit, ale kolik jich procentuálně je? A hlavně, kolik žen svěří své dítě úplně cizí osobě? Bez výčitek svědomí, že jsou sobecké krkavčí matky… (masírovány chytrými knihami, samozřejmě) A ten tolik proklamovaný tlak? Že nám ženská část příbuzenstva tvrdí, že normální je mít doma naklizeno (až se i z podlahy dá povečeřet), vaří se dvě teplá jídla denně a, proboha, mít po třetím roce života dítěte na těle typický těhotenský špek? No fuj – to se dá nějak ustát, přejít mlčením a veskrze se na to vykašlat. I na tu reklamu, miminovské plavání, znakování a značkové oblečení. Na co se ale vykašlat nedá je pocit odsunutí na vedlejší kolej, pocit, že život a svět pokračuje bez vás a už vás nevezme do houfu. Pocit, že sice získáváte obrovskou lásku svých dětí, ale ztrácíte vlastní já, svobodu a mnohdy, co si budeme povídat, i část intelektu. Takže buďme k těm matkám aspoň trošku spravedliví. Naše matky byly doma šest měsíců a pak se vracely do práce (ty bojovnější i dva roky, ale to byly spíš výjimky), měly babičky na hlídání a nikdo jim netvrdil, že ideální matka je od rána do večera usměvavá, milá, empatická, netrestající, vychovává láskou, vaří bio a ještě má na to, aby byla štíhlá, i na písku proklatě šik, v posteli podávala dokonalý výkon a jako bonus si vymyslela nějaký podnikatelský záměr, aby se při té „dovolené“ něčím zabavila. Není to taková legrace.