Moje (ne)milé neziskovky, sbalte si tu multikulti a běžte někam!

Multikulti prostředky přímé demokracie v praxi? Mačety, sekery, nože, AK-47, granátomety a řezání hlav LIVE. Argumenty? Mačety, sekery, nože, AK-47, granátomety a řezání hlav... Hele, tohle mě nějak neba. Asi jsem ten xenofob a rasista.

 Hele lidi, nebude to dlouhé.... Jen jsem chtěl říct, že koho si pozvu domů, je jenom moje věc a nemusím žádným neziskovkám zdůvodňovat ani proč jo, nebo proč ne. Nepozvu si tam nikdy člověka s mačetou ani s AK-47. Možná jsem kapánek citlivý, ale prostě bych se v takové společnosti necítil dobře. A rozhodně si nepřeji, aby mne všelijací ždímači veřejných financí přesvědčovali, abych tomu dal šanci. Já prostě nechci!!!

 Žijeme v době, která je minimálně zvláštní. Nazývat věci pravými jmény vlastně ani není možné, je nutné používat různé alternativní názvy. Prostor v médiích dostávají fabulanti připitomělých názorů, jenž jsou často přímo závislí na tom, aby právě své demagogické výroky šířili v zájmu různých neziskovek, které jsou tak hezky přisáté na veřejné finance a zrovna tak i na love EU.

 Ono to multikulturní hemžení je fakt věc. A tak se čím dál častěji setkáváme s tím, že jeden člověk je tu Čech, tu cikán, jindy Róm. Zrovna tak je to uprchlík, nebo najednou islámista. Někdy muslim a jindy terorista... Prostě, zrovna tak, jak se to hodí (někomu).

 Ne, nebudu se v tom hrabat. Jen rovnou říkám, že domů si aspoň já pustím jenom toho, koho JÁ budu chtít. Možná to dopadne tak, že si dám k večeři vepřový řízek a hned vedle piva, kterým to zapiji, si položím právě ten AK-47... Co kdyby chtěl přijít na návštěvu i někdo, koho jsem nepozval?

 Závěrem bych jen rád zmínil, že kdyby to bylo na mě, zrušil bych veškeré neziskovky. Jestli tady u nás chce kdokoliv žít, ať žije. Jen nevím, proč bych měl hledat nějaká alternativní pravidla pro nějaké menšiny. Když pojedu v Anglii v protisměru, těžko to ukecám na tom, že u "nás" je to normální... Aspoň myslím.

 A jestli to všechny možné menšiny a neziskovky vidí jinak, tak ať na nic nečekají, chytí se za ruce a společně odkráčí někam, kde jim pšenka pokvete. Jen doufám, že to bude hodně daleko.

 Pěkný večer.