Z kroků a výroků politiků napříč celou Evropou vyplývá zhruba toto: Cílem státu je vládnout svým občanům, zregulovat jejich životy co možná nejvíce a v neposlední řadě je vést k toleranci vůči nejrůznějším cizorodým vlivům.
Podle mého by stát měl v první řadě zajistit bezpečí a mír na svém území. To je prakticky jediný důvod, proč odpradávna existují hranice mezi různými státy, ruku v ruce s ochranou kultury a zvyklostí, jež daný stát vyznává.
Pokud stát chce vytvořit stabilní prostředí plné harmonie, je zapotřebí vychovávat svoje občany k respektu jednoho k druhému. Těžko ale lze občany vést k tomu, že musí tolerovat cizorodé elementy, které s kulturou a tradicemi dané země nekorespondují a které mají za cíl zemi rozvrátit. Je v pořádku respektovat různá náboženská vyznání a názorovou pluralitu, ale je zcestné, abychom na prvním místě po x-stém teroristickém útoku řešili, jestli jsme k cizímu náboženství dost tolerantní a zda si za mrtvé v ulicích (či budovách) náhodou nemůžeme sami. Stejně tak hloupé je tvrdit, že vraha či jiný nepřizpůsobivý element zplodila společnost tím, že nevytvořila všem ideální podmínky a on se pak, chuděra, cítí frustrovaný, tak řeší situaci s pistolí v ruce.
Ocenil bych, kdyby i náš stát (a ostatní státy v Evropě rovněž) pochopil, že smyslem země není regulovat životy svých občanů nesmyslnými zákazy ani vést nás k toleranci ke všem možným kulturám, ale zajistit mír, infrastrukturu, stabilitu a právo na spravedlnost ve svém vlastním prostoru.
