25. srpna vystoupí v Praze americký Dj a producent Skrillex a já jsem proto, z čiré radosti, volně přeložila jeho rozhovor pro magazín Billboard.
Doufám, že Skrillexova slova budou motivační i pro současné začínající muzikanty a hudební kouzelníky.
Kompletní rozhovor najdete zde http://www.billboard.com/articles/news/dance/7393710/skrillex-bruno-mars-collaboration-interview-owsla-exclusive-dance
Co je největší výzva pro neustále se vyvíjející taneční hudbu?
Určitě celá ta mašinérie hudebního průmyslu. Fakt, že jako začínající umělec musíte čelit různým životním i obchodním problémům, to často může sebrat schopnost a chuť tvořit. Takže tohle bude vždycky výzvou – zůstat kreativním dítětem, být i v pozdějších letech tvůrčí jako tenkrát v šestnácti. Mít odvahu za každé okolnosti vytrvat, neslevit ze svých představ.
Velkým labelům ne vždy záleží na kvalitě hudby, často nepomáhají dodat tvorbě nějakou příchuť nebo směr. Já už naštěstí funguju sám na sebe, mám vlastní tým, vlastní label, všechno je takhle fajn. Ale je fakt, že jsem občas zažil nepříjemný momenty na živých show, kdy se dohadovalo, co se hrát může a co už ne. Máte velký společnosti jako Live Nation, SFX a Goldenvoice a ty si jdou vzájemně po krku. To mě nebaví, já chci hrát hudbu pro děcka na max a politika hudebních společností mě nezajímá.
Jakou radu dáš hudebním začátečníkům?
Zůstaň dítětem, kašli na konvence. Nesnaž se upoutat pozornost druhých. Buduj si to svoje, lidi si tě najdou sami. Ať je tvoje vnitřní podstata obsažená v tvým umění a to bude za tebe mluvit nahlas. Hraj si se svojí tvorbou, svým image, svojí značkou. Čerpej nový zkušenosti, zkus všechno, porušuj pravidla. Takový umělce mám rád. Když je slyším, říkám si - na co si sakra myslel, když si tohle tvořil? To nikdo předtím neudělal – jako kdyby nebylo dovoleno kombinovat nějakou melodii s určitým zvukem. A to je to důležitý, překračovat hranice nastavených pravidel.
Co považuješ za svoji nejsilnější stránku?
Moje největší síla spočívá ve schopnosti růst a mít vizi. Tady vždy zmiňuji SuperJam – který jsem pořádal v Bonnaroo (Bonnaroo Music and Arts Festival v USA, pozn.autorky) se Zeddem, Damianem Marleym, Lauryn Hill, Big Gigantic a členy kapely The Doors a The Grateful Dead. Poskládat tuhle neuvěřitelnou skupinu lidí a vytvořit z toho něco úplně nového, to je příklad posouvání hranic!
A co tvoje slabé stránky?
Asi holky. Prostě když se do nějaké zakoukám, nechce se mi pracovat. Jen s ní chci trávit čas. Dál asi strach z lidí se špatnými vibracemi, s nedobrými úmysly. Tady mě napadá smutný příběh Whitney Houston po její smrti. Převáželi její tělo do Atlanty, kde měl být obřad a pohřeb. A někdo z jejího okolí, kdo s ní mimochodem prožil roky, prodal fotky její rakve do bulváru. Víte, kam tím mířím. Člověk si na tyhle lidi musí dávat pozor.
Změnila se tvoje komunikace s lidmi od té doby, co jsi slavný? Je teď těžší pouštět si lidi blíž k sobě?
No jo, i tohle je výzva. Ale jasně, musím si dávat pozor. Na konci dne si ale vždy uvědomím, že mám dobrej tým a to pomáhá. Když se věci začnou kazit v organizačním týmu, fanoušci to pocítí. A to je proč například některé hudební festivaly začínají být poněkud zatuchlý, protože to hovno prostě padá odshora. Ovlivníme hodně lidí, když vydáme sing nebo něco plácneme. Hodně lidí to bude vnímat.
Takže je důležité obklopovat se dobrými lidmi.
Jasně, strašně důležité. A nezáleží na tom, jakou pozici daná osoba zastává. Jestli člověk pracuje v mekáči nebo je výkonným ředitelem. Nad nikoho se nepovyšuju, všechny beru stejně.
Jakou lekci ti život uštědřil?
Nevím, jestli tohle je zrovna životní lekce, ale je super, že OWSLA (label založený Skrillexem, pozn.autorky) je tak skvělej tým. Zaměstnáváme spoustu mladých lidí, podporujeme mezi sebou hodně ženy. Obě pohlaví jsou u nás tak půl na půl. Navíc ženy jsou mnohem zapálenější, chtějí fakt něco dokázat. OWSLA vlastně ani není nahrávací společnost, je to skupina kreativních lidí. Dáte nám nahrávku a my vytvoříme videa, stvoříme obsahovou stránku, oblečení, kolem songu vytvoříme příběh a předvedeme ho světu.
Jaké jsou nejrozšířenější mýty kolem taneční hudby?
Tak mýty kolem taneční hudby mám rád, díky nim se cítím mladší. Nejčastěji si lidi si myslí, že stačí zmáčknout knoflík a song je na světě. Hej Bruno, jaký jsou největší mýty kolem taneční hudby? (smích) Tak Bruno Mars si myslí, že největším omylem je si myslet, že taneční hudba zní „tuc, tuc, tuc“. Podle něj je to spíš „tuc, bum, kak, tuc, bum, kak“
Nikdy jsem nechtěl dělat hudbu, který budou rozumět všichni. Nejradši mám hudbu, která zabere chvilku, než ji člověk pochopí a o to větší mu pak dává smysl. Asi to ale neplatí vždycky, tvořil jsem s Justinem Bieberem, v tu dobu zrovna neměl žádnej hit, kterej by se dostal mezi desítku nejhranějších singlů. Byla to výzva, pojmout pop music jinak.
Jaké jsou tvoje největší objevy v hudební produkci?
V současné době spolupracuji s Bruno Marsem, nebudu uvádět podrobnosti, prostě to bude zase jiné, skvělé, další level. Vždycky když jdu do studia s někým novým, učím se a poznávám. Rád vystupuju z toho co znám, objevuju nové. Domnívám se, že je to spojené s exponenciálním růstem a rozvojem technologie a poznáním toho, že fakt můžete věci dělat po svém. Z toho mám až husí kůži. Prostě „zvol si svůj vlastní příběh“.
Co považuješ za svůj největší úspěch v posledním roce?
Těžko říct. Tak určitě první příčka singlu Sorry s Justinem Bieberem byla super, moje osobní hudba se rozrostla zase jiným směrem. Náš label vyrostl. Dívám se dopředu, ale je fajn být teď a tady, vnímat všechny ty možnosti. Do budoucna chci být ještě víc kreativní. Mít šanci dávat dohromady schopný lidi, kteří vdechnou život další vizi. Mám chuť dělat vše, co je v umění možné. Taky chci víc cestovat, víc skákat s padákem. Chci mít u sebe svý kamarády a dělat ostatní lidi šťastný. A o tom to všechno vlastně je.
