Ondřej Havelka a jeho Melody Makers to vzali od té úplně první křaplavky jazzové

Režisér, herec, zpěvák, tanečník i frontman jazzového a swingového big bandu – to je Ondřej Havelka.

Tento vskutku renesanční člověk s nonšalancí prvorepublikového elegána vystoupil se svým orchestrem Melody Makers v divadle Boženy Němcové. V první májový pátek představil lázeňskému publiku nejen rané období jazzu, kdy se ve 20. letech začal jazz šířit z amerického New Orleans prostřednictvím gramofonových desek do celého světa.

Vystupujete ve Františkových Lázních pravidelně?

Hráváme tady poměrně často, myslím, že jsme tu už počtvrté, zhruba jednou za dva roky.

Jak se liší lázeňské publikum od návštěvníků ve velkém městě, třeba v Praze?

Myslím si, že v lázních na nás chodí spíš starší publikum, ale žádný zásadní rozdíl zde rozhodně není.

Patří jazz a swing k lázním? Mají tančírny v lázních budoucnost? Od pamětníků vím, že dřív se tu tančilo dost.

Tančírny jsou podle mě věc vyloženě mladých lidí, i když jsem už zažil několik párů vyloženě zralého věku, kteří se přihlásili do tanečního swingového kurzu.

Zhruba před čtrnácti dny měl premiéru Váš filmový režisérský debut Hastrman. Jaké jsou ohlasy?

Sám jsem byl velice mile překvapen, jak krásné reakce na film jsou. Samozřejmě kritiky byly pochvalné i negativní, ale to už tak chodí. Ohlasy diváků jsou vesměs bezvadné. Samozřejmě, teď nám moc nepřálo počasí, bylo moc hezky, nebylo to počasí do kina (smích). Ale já věřím, že se to rozkřikne a lidé na Hastrmana do kina postupně půjdou. Myslím si, že film je úplně jiný než většina české produkce.

Jiří Traxler je Vaší velkou hudební inspirací, nechystáte se o něm natočit film?

Představení V rytmu swingu buší srdce mé, které se hrálo v Národním divadle a jehož režii jsem měl na starosti, vypráví o životě Jiřího Traxlera. Tato hudební hra vznikla právě na základě scénáře k připravovanému filmu. Předělali jsme text pro divadlo a nyní se vracíme k filmu, na kterém začnu brzy pracovat.

Stepujete na písku, co to je za zvláštní techniku? Jedná se o americký styl? Třeba Jiří Korn stepuje jinak.

Nedá se říct, že by se jednalo o úplně rozdílné techniky. Základní principy jsou stejné. Jirka Korn se učil od učitele Franka Towena, u kterého jsem si osvojil základy i já. Ale Towen učil tzv. anglický styl. Ten se vyznačuje tím, že jsou v rytmu rovné osminky, kdežto ten americký má v sobě tečkovaný nebo triolový rytmus. Tím pádem jsou taneční figury jiné. U nás tenhle styl, když jsem s tím začínal, nikdo neučil, tak jsem si to musel vymýšlet sám.

Na co se momentálně nejvíc těšíte?

Teď se nejvíc těším na tři dny volna, neděle, pondělí a úterý.

A pracovně?

Po mumraji kolem premiéry Hastrmana si chci dát menší pauzu. Budu se věnovat jenom kapele a první režijní práce mě čeká až příští jaro. Jinak samozřejmě začnu připravovat již zmíněný film o Jiřím Traxlerovi.  

Celý rozhovor vyjde v Radničních listech města Františkovy Lázně.