V loňském roce jsem se pravidelně v MHD potkával se svojí kolegyní a kamarádkou Karolínou Košařovou a jak to tak při setkání lidí se stejným koníčkem bývá, přišla řeč na výročí operace ANTHROPOID.
Shodli jsme se na tom, že by vůbec nebylo na škodu, aby se naši studenti dozvěděli nejenom o Janu Kubišovi a Jozefu Gabčíkovi, ale aby se do jejich povědomí dostala i jména dalších hrdinů. Jak to udělat? Odpověď byla velmi jednoduchá. Studenti dostanou zadaná konkrétní témata, z odevzdaných prací budou vybrány ty nejlepší a ty budou dány k posouzení dalším profesionálním historikům. Pak už zbylo jen dořešit administrativní věci – sál, ozvučení, technika, pozvánky…., což Karolína dokázala s naprosto neuvěřitelnou dokonalostí. První ročník proběhnul k všeobecné spokojenosti, a proto jsme se dohodli, že celou akci zopakujeme.
Přes veškerá protivenství se i letos podařilo shromáždit dostatečné množství studentských prací, z nichž bylo možné vybírat. Shodou okolností všechny tyto práce byly dílem nikoliv studentů, ale studentek. Když už měl být letošní ročník věnován určitému bourání mýtů kmene Čechů, rozhodnul jsem se, že se pokusím alespoň narušit další klišé, podle kterého se ženy sice dokáží naučit dějepis, ale historii pochopit nedokážou. A podařilo se!!! Účastníci letošní konference se stali očitými svědky toho, že existují i historičky (byť zatím budoucí).
Ale co vlastně mohli naši věrní posluchači slyšet za příspěvky? Ty studentské se z poloviny týkaly třicetileté války, stavovské vzpoury a následného vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí na Bílé hoře. Zbývající pak pojednávaly o tragickém osudu plukovníka Švece, který se stal obětí bolševiků a o velmi smutném příběhu Mariánského sloupu, který byl stržen zdivočelou pražskou lůzou v roce 1918.
Mládí a půvab pak na pódiu vystřídalo mládí snoubené se zkušeností. Ano, slova se ujali profesní historici. Ze všech bych chtěl jmenovat vynikajícího brněnského historika Libora Vykoupila z Historického ústavu FF MU, autora mnoha skvělých publikací Jiřího Padevěta, renomovaného policejního historika Radka Galaše a publicistu Miloše Vaněčka.
Velký dík patří opět Karolíně Košařové, která se opět dokázala s dokonalostí sobě vlastní zhostit veškeré techniky a která zejména dokázala zvládnout veškerou administrativu. Nezbývá než doufat, že i další ročník bude stejně úspěšný, a to i přesto, že bude nutné uskutečnit mnohé organizační změny. V každém případě se na vás všechny příští květen už moc těšíme.
Autorem textu je historik a pedagog PhDr. Martin Kudláček s jehož dovolením tento text zveřejňuji.
Text vyjde ve školním časopise VPŠ a SPŠ MV v Praze.
