Dýchavičný nebo chrápající buldoček často vyvolá bujarý smích širokého okolí. Málokomu z těch, kteří se na psí účet baví, ovšem dojde, že je svědkem nikoliv komického, ale tragického obrazu nevhodného šlechtění psích plemen.
Šlechtění, které zašlo a za samotnou hranu únosnosti a lidství. Pro obveselení svých pánů a uspokojení zvrácené zákaznické poptávky jsou zvířata často přetvářena do podob, ve kterých by bez lidské pomoci neměla nejmenší šanci na přežití.
Respirační potíže jsou neblahým důsledkem zúžení dýchacích cest, které musí lékař ve většině případů chirurgicky zprůchodnit, aby se pes jednoduše neudusil – tady už by rozplývání nad roztomilostí mělo skončit i u těch největších cyniků. Nicméně opak je pravdou, o buldočky nebo mopsy je velký zájem a pro řadu lidí často nepředstavují nic jiného než módní doplněk. Toto zvěrstvo je navíc prezentováno a většinovou společností tolerováno jako něco naprosto normálního, naprosto bez ohledu na utrpení zvířete.
Všichni, kdo se baví zdánlivou roztomilostí a neohrabaností přešlechtěných, nejčastěji malých plemen psů, vyslovují tichý, přesto zřetelný souhlas s neetickým chováním, což svědčí buď o jejich lhostejnost, nebo o nevědomosti v tom lepším případě. Tak moc jsme se jako lidé snažili vyšlechtit „roztomilé“ mazlíčky, až jsme vytvořili zvířata prakticky neschopná života bez intenzivní veterinární péče. Kdybychom my lidé měli zdeformovaný nos stejně, jako například buldočci, stále bychom se dusili. Právě to se děje těmto psům, kteří kvůli deformaci lebky prakticky nemohou dýchat.
Dalším problémem jsou velké oči, které nejsou kvůli svému tvaru dostatečně zvlhčovány, což znamená častější záněty včetně chronických zánětů rohovky, vedoucích v některých případech až ke slepotě. Příkladně anglický buldok pak má navíc plochu kůže zhruba o dvě až tři čísla větší, než jen on sám. To znamená, že trpí opakovanými záněty kožních řas na hlavě. Jeho majitel ráno musí vstát a vyčistit všechny záhyby. Následuje vypláchnutí očí. To vše je potřeba provádět několikrát denně, jinak existuje riziko vleklých zdravotních komplikací.
Oběťmi „průmyslu“ nejsou jen psi
Velkou vlnu nevole mezi odborníky vyvolalo na konci loňského roku představení nového šlechtitelského „úspěchu“ americké farmy Orrion, která veřejnosti ukázala hříbě s naprosto nepřirozeným tvarem hlavy. Kůň měl být údajně podobný zvířeti z animovaného filmu. Ačkoliv podle majitelů chovu kůň netrpí žádnými zdravotními problémy, zatím. To však jen pramálo mění na tom, že se jedná o naprosté zvěrstvo a nepřípustné jednání.
Ptám se, kdy tohle skončí? Skutečně budeme živá zvířata libovolně přetvářet k obrazu svému podle aktuální módní vlny? Až ona vlna pomine, kůň, pes, nebo jakákoliv jiný druh bude utracen nebo ponechán svému osudu? Příroda a zvířata tu přeci nejsou pro naše pokusy a nesmějí být předmětem naších pomíjivých konzumních manýrů a našeho často zvráceného vkusu. Zvířata nám samozřejmě mají přinášet zejména radost, ale copak nám nestačí jejich přirozená krása a vlastnosti stvořené samotnou přírodou?
