Před několika dny se prezident Zeman vytasil s dalším ze svých nápadů. Povinnou účastí u voleb. Sám jmenoval některé vyspělé země, kde takové opatření legislativně platí. Celkem jich je na světě více než dvacet. Kdo nepřijde k volební urně, dostane „flastr“ nebo si neúčast musí odpracovat při veřejných pracích. Z těch zhruba dvou desítek zemí však jen sotva desítka povinnou účast opravdu vymáhá a lajdáky, co volby ignorují, vskutku postihuje. Z evropských zemí je tomu tak pouze v Lucembursku (celkem má necelých 540 tisíc obyvatel) a v Schaffhausenu, jednom ze švýcarských kantonů (zhruba 78 tisíc obyvatel). Takže evropská území, kterých se povinné a zároveň opravdu vynucované volby týkají, obývá něco přes 600 tisíc lidí, tedy přibližně 0,84 procenta všech obyvatel Evropy. Tudíž necelé procento. Totální anomálie.
Je samozřejmě hezké, že nás prezident Zeman vidí bok po boku tak prosperujících států a území, jako je Lucembursko nebo Schaffhausen, avšak tyto regiony mají dost odlišnou kulturu – i tu politickou –, tradice i historii než Česká republika. To ale nejsou zdaleka jediné argumenty proti povinné účasti u voleb.
Umím si totiž živě představit celé zástupy lidí, kteří o politiku nezavadí, jak je rok dlouhý, a najednou budou postaveni před hotovou věc – buď odvolíš, nebo si to odpykáš. Peněžní pokutou nebo povinným zametáním parku. Stoupne snad láska těchto lidí – zatvrzelých nevoličů – k demokracii? Myslím, že ne. Volit možná nakonec pod hrozbou sankcí půjdou, ale dal bych ruku do ohně za to, že to tam hodí nějakým kovaným populistům, co demokracií mezi řádky pohrdají, nebo extrémistům, co by nejraději a zcela otevřeně s demokracií šmahem skoncovali. Vynucená účast u voleb by zkrátka byla vodou na mlýn těm, kteří by nejraději žádné volby ani nevyhlašovali.
Když se navíc shodneme na tom, že i právo neúčastnit se voleb – tedy mlčet – je projevem určitého názoru, pak vynucování účasti je potlačováním svobody slova, totiž svobody mlčet. Ano, jistě, v řadě případů je neúčast u voleb jen odrazem lenosti či ignorace, ale jak v praxi odlišit ty, co jsou líní ignoranti, od těch, kteří nevolí, protože opravdu „nemají koho“? To nelze.
Zkrátka a dobře, nejsme ani Lucembursko, ani švýcarský kanton. Jsme Česká republika, země se stále ještě poměrně mladou demokracií. Nízká účast u voleb je celosvětovým trendem, rozhodně nikoli tuzemským. Primárně je dána tím, že politika se řadovým občanům stále více vzdaluje, je jim nesrozumitelná. Anebo mají pocit – leckdy správný –, že na tom, koho volí, zase tak nezáleží, jelikož po volbách se to opět nějak „upeče“.
Pokud budou mít občané pocit, že jejich hlas opravdu něco mění, jistě k volbám chodit budou. Netřeba je nutit. Je třeba, aby se jim politici opět přiblížili, aby začali důsledněji dbát zájmů svých voličů, a nikoli zájmů vlastních (či zájmů na ně napojených lobbistů a „politických podnikatelů“). Míč je teď na straně politiků, včetně prezidenta Zemana, a nikoli na straně voličů.
