Na hradě je připomenuta píseň Richarda Lví Srdce: příběh o Blondelovi z Nesle, králově věrném trubadúrovi, který se svého ztraceného pána vydá hledat. Nakonec dorazí do Dürnsteinu ve Wachau a zazpívá Královu oblíbenou píseň.
Chcete-li si užít pohodu na konci léta nebo spíš na přelomu léta a podzimu, tak proč ne právě na vodě.
Jednou z nejnavštěvovanějších oblastí v Dolním Rakousku je údolí Dunaje, říká se jí Wachau. Najdete tady hrady, zámky, kláštery, vinné sklípky a všechny zajímavosti jsou protkané stezkami pro cyklisty i pro pěší. Už jednou jsem o téhle turistické oblasti psala, viz. blog Spitz, Buchberg a cukrárna. Ale dnes to víno z Wachau bude z jiného soudku a bude plavat na vodě. Na vodě proto, že dnes naše cesta vede lodní trasou z Kremže přes Dürnstein a Weißenkirchen do Spitzu, dále okolo Willendorfu a Schönbühelu do cílové stanice Melk. A zase zpátky.
Cesta do Melku trvá proti proudu Dunaje dvě hodiny a padesát minut. Cesta zpátky po proudu do Kremže hodinu a tři čtvrtě. Cestou jsme z lodě viděli dva plavce kteří se bezplatně :) nechali unášet proudem vody do další stanice a snad i dál.
Takže, i když plavba lodí trvá dohromady asi pět hodin, nudit vás nebude. Z každé strany je na co se koukat, myslím na obou březích Dunaje, nikoliv na spolucestující. I když i ti se po pár skleničkách uvolňují, jsou usměvaví a trochu se seznamují. Dole i na horní palubě je dostatek míst k sezení. Nechte si vlasy trochu počesat větrem, zaposlouchejte se do šplouchání Dunaje, bar i občerstvení jsou celou cestu k dispozici a pokud by vám z toho šla snad hlava už kolem, tak je možné se posadit ke stolku v lodní restauraci a plavbu pozorovat na obrazovce.
Kremže je páté největší město Dolního Rakouska. Město leží na soutoku řeky Kremže a Dunaje a od hlavního města Rakouska je vzdáleno ca 70 kilometrů. Kremže patří pro svou krásu a historický odkaz mezi památky, zapsané v seznamu UNESCO. A ještě jedna poznámka k městu Kremže - odtud pochází, nám dobře známá kremžská hořčice. Ta tradiční se zjemňuje vinným octem, samozřejmě zdejší výroby :-)
Další malé město na lodní trase je Dürnstein.
Město obklopují vinice a ovocné, hlavně meruňkové, zahrady. Jednou z dominant je modrá věž kostela ve zdejším opatství. Na skále nad městem (312 m.n.m.) se tyčí stejnojmenný hrad z 12. století. Význam názvu Dürnstein je, pravděpodobně, suchý kámen, hrad stojí vysoko na skále, kam se nedostala mlha ležící v údolí u řeky. Doporučuji vystoupat po schodech k hradu, protože výhled do všech stran za to stojí.
V letech 1192 a 1193 byl na hradě vězněn anglický král Richard I. Lví Srdce. Král Richard, jehož minulost byla naplněna mnoha hrdinskými skutky byl na své cestě z třetí křížové výpravy zajat a vévoda Leopold V. ho zde držel jako rukojmí.
V roce 2009 byla na památku této události vydána stoeurová mince s motivem Richarda Lví Srdce v Dürnsteinu. Na hradě je připomenuta králova píseň: příběh o Blondelovi z Nesle, králově věrném trubadúrovi, který se svého ztraceného pána vydá hledat. Nakonec dorazí do Dürnsteinu ve Wachau a zazpívá Královu oblíbenou píseň. A sotva začal zpívat, už slyší známý králův hlas, jak ve zpěvu pokračuje ...
Jsou tu připomenuta i další díla literární, dramatická, filmová a hudební ve kterých je král Richard Lví Srdce zmíněn.
Další obec na lodní trase je Weißenkirchen, které dominuje gotický kostel ze 14. století. Z lodi je tohle hezké městečko, v kombinaci s vinicemi na kopcích wachauského údolí, jen další perlou na dunajském náhrdelníku.
Na obou březích nás doprovází silnice i cyklistické stezky. Z jednoho břehu na druhý jezdí přívozy.
A je tu předposlední lodní zastávka - Spitz, městečko s dobrou cukrárnou a s českou obsluhou (blog Spitz, Buchberg a cukrárna). Nad městem se zvedají kopce, pod nimi jsou řady vinic a vinných sklípků lemující úzkou ulici. Je konec léta a růžové keře tu stále krásně kvetou. Za městem se našim kamerám nabízí panorama runiny hradu Hinterhaus.
Perly v podobě malých měst s velkou historií Wachau jsme začali navlékat v Kremži, mnohé jsme jenom zahlédli z lodě, dorazili jsme do Melku - posledního skvostu na lodní trase.
Melk a stejnojmenný benediktinský klášter: Jak upozorňují průvodci, osídlení této oblasti sahá daleko do doby kamenné. Později zde Římané postavili dvě strážní věže. Na místě benediktinského kláštera stával dříve hrad, který od roku 976 sloužil jako sídlo markraběte Leopolda I. Jeho syn Leopold II. v roce 1089 hrad věnoval řádu Benediktinů a ti ho přeměnili na opevněný klášter. Ve 12. století byla při klášteře založena škola a položeny základy knihovny. Již po staletí tu mniši, podle zásad svatého Benedikta, pracují, starají se o veřejné gymnázium zaměřené na studium starých a nových jazyků a rovněž pečují o duchovní podstatu člověka. Ora et labora et lege, modli se, pracuj, čti – hezké motto. Klášter byl v období 1702-1736 přestavěn do barokní podoby, ve které se nachází dodnes. Stift Melk, jak se nazýva německy, je pod patronátem UNESCO. V roce 1297 jej zasáhl velký požár a celý komplex téměř lehl popelem. V budovach se nacházejí poklady v podobě obrazů, relikvií, uměleckých děl a knih. Knihovna, obsahující okolo 100 tisíc svazků, představuje srdce kláštera a žádná zakázaná kniha mezi nimi prý není :) Pro zajímavost, Umberto Eco pro román Jméno růže původně zamýšlel název Adso of Melk. Je to milá náhoda, že se při téhle plavbě, už podruhé setkáváme s Seanem Connerym (poprvé vystupoval ve filmu Robin Hood jako král Richard Lví Srdce, zde jako William of Baskerville ve filmu Jméno růže).
Teď nás čeká ještě skoro dvouhodinová cesta zpátky a dunajské vodní potěšení je u konce. To motto se pokusím nezapomenout. Ahoj!
