Je tu přístav pro několik málo malých rybářských lodí, které přivážejí denně čerstvé ryby a plody moře. Ty se jednak prodávají, například v rybárně ve vesnici a jednak z nich místní kuchař kouzlí pečené ryby a další speciality.
V sobotu z Vídně do Poreče, z Poreče do malé istrijské vesnice Vabriga. V pondělí napříč Istrií do Učky na horu Vojak (viz.Travel blog: Pozdrav z Vojaka) a za pár hodin zase zpátky do Vabriga. Ve středu do Novigradu, ve čtvrtek do Poreče a v sobotu do Vídně. Takže asi taková je ve zkratce naše letošní dovolená v Chorvatsku. Žádného známého jsme tentokrát nepotkali, mám na mysli to, jak jsme před pár lety přijeli do Chorvatska a potkali ve vedlejším apartmánu sousedy z naší ulice doma, kde jsme tehdy bydleli. To bylo radosti, hlavně děti si spolu, stejně jako doma, mohly hrát a navštěvovat se v apartmánech. Jo, to bylo fajn, na druhou stranu ale, člověk by takhle mohl potkat i šéfa, od kterého si sem vlastně tak trochu přijel odpočinout :-)
Takže, letos jsme ve vesnici Vabriga u Poreče. Vabriga je malá osada s původními kamennými stavbami, ale i s ulicemi, kde už stojí nově postavené vily přímořského typu, s terasami a balkóny směrem k moři, odkud je často slyšet cákání bazénů. Možná i proto je mořská pláž v zálivu u Vabriga tak prázdná (skoro) a přitom (právě proto?) čistá. Je tu mini přístav jen pro několik málo malých rybářských lodí, které přivážejí denně čerstvé ryby a plody moře. Ty se jednak prodávají, například v rybárně ve vesnici a jednak z nich místní kuchař kouzlí pečené ryby a další speciality v nefalšované přístavní rybářské knajpě, která se jmenuje Santa Marina. Tu nenajdete nikde jinde, než v našem čistém zálivu u Vabriga. A je to dobrá hospoda a ten kuchař (i jeho tým) je po čertech dobrý kuchař, protože jak je tu v zálivu na pláži přes den prázdno, tak večer je tu naopak plno. Ale jen v téhle knajpě Santa Marina. Ty sousední mají totiž totálně prázdno a jejich personál se proto jen kysele kouká. Obsluha v S.Marina se snaží ze všech sil, kmitá kolem, pusu od ucha k uchu a mluví všemi jazyky svých zákazníků. A propos, češtinu tu slyšet není (hlavně němčinu) a ani české spz jsme si tady nevšimli. Možná jezdí na lepší. :-)
Poreč (Parenzo)
Z Vabriga do Poreče je to přibližně 10 kilometrů. Zaparkovat se dá na velkém placeném parkovišti nedaleko od centaro, nedaleko od nábřeží a od malého parku s dětským hřištěm. Za nábřežím se nachází na náměstí kostel sv. Francise. V Poreči, která byla římskou kolonií, dobyta Byzanťany i součástí franckého království je zaručeno, že se na každém rohu narazí na nějakou historickou památku - kamenné dlažby na pěší zóně, fasády domů, vykopávky, okenní římsy benátského stylu... jedno z nejvýznamnějších je Eufrasiova bazilika, kterou nechal postavit biskup Eufrazijev mezi r. 539 a 553. V roce 1997 se Bazilika stala součástí seznamu památek UNESCO.
A když je pak duch turisty už kulturním dědictvím Poreče dostatečně zasycen, potřebuje zasytit i svoje tělo. A tu se náhodou před ním otevře stinné náměstíčko kde je další chytrá restaurace. Pardon, restaurace s chytrým vedoucím. Ten totiž přišel na to, že kulturní dědictví dělá po památkách slídícím turistům hlad a žízeň. A hladu zákazníků začal přizpůsobovat i porce, a to na pizzu normál, L, XL, XXL a XXXL. A hlad má velké oči ... :-)
Novigrad (Cittanova)
Stejně jako Poreč, je, pokud jde o památky, i Novigrad trefa do černého. Není sice tak velký jako Poreč, vlastně jsou to obě spíš menší města, ale jak se říká "co je malé, to je hezké" nebo "klein, aber fein". I Novigrad v sobě skrývá magnet, který způsobuje že na 3 tisíce obyvatel připadá 35 tisíc lůžek turistů. Novigrad byl na počátku řeckou kolonií. Později římskou kolonií a jeho jméno bylo Aemonia. V byzantském období se místo nazývalo Neopolis - takže odtud název Novigrad. Město leží u ústí řeky Mirny do Jaderského moře. Z dálky je vidět 1378 metrů dlouhý přes řeku vedoucí most (z roku 2005).
Jo, jo, mají to tu hezký, hory, řeky, moře, pláže a taky hospody - třeba Santa Marina. Tak ať to tak ještě dlouho vydrží.
