Pojďte si hrát... dám vám hádanku... a není vůbec těžká. Takže: jezdí se tam v létě na kolech, koloběžkách nebo chodí pěšky, v zimě lyžovat, bobovat a sáňkovat. Co nebo spíš, KDE to je?
a) Kouzelný kopec/Zauberberg/Zau:ber:g
b) Semmering
c) Hirschenkogel
Správně jsou všechny tři možnosti. Každá samostatně i všechny dohromady.
Přibližně 90 km autem, ca 2 hodiny jízdy autobusem nebo vlakem z Vídně na jih se nachází Zauberberg Semmering - Hirschkogel neboli Zau:ber:g. Je to kouzelné místo! Kouzelné, možná kouzlící nebo magické. To proto, že tohle Ski Centrum se s lyžařskou sezónou nezavírá a lanovka nevypíná. Naopak kouzelné místo se jen převlékne, shodí čepice a bundy a vymění je za přilby, helmy a chrániče. Parkoviště se zaplní auty, ve kterých jsou teď pro změnu jízdní kola. Lanovkové kabiny jsou asi tak v poměru 4:1 upraveny ve prospěch cyklistů a jejich kol (sedadla jsou odmontovaná a stěnu kabiny pokrývá plastová ochranná plachta). Využití kabinkové lanovky, do které jen tu a tam nastupuje pár starších turistů nebo rodin s dětmi, je díky cyklodráze zaručeno.
Jestliže v zimě můžete na Zauberbergu lyžovat, snowboardovat a sáňkovat doslova ve dne i v noci (noční sjezdovky), pak v podobné míře tam od jara do podzimu můžete Zauberberg sjíždět na horském kole nebo jej objevovat z turistických cest, popřípadě z rozhledny stojící na jeho vrcholu.
Jakožto pro mámu od dětí se zaprášeným kolem v garáži a s foťákem na krku, je pro mne nejvhodnější vandrování.
Takže k věci, a to k už zmíněnému objevování Zauberbergu z turistické cesty, dnes okružní s panoramatickými výhledy. Vyjděme od parkoviště u Bikeparku Semmering a vyjeďme kabinkovou lanovkou na kopec (šetřeme síly na později) a vystoupejme na dřevěnou rozhlednu Tisíciletí (Milleniumswarte). Tady vidíme Schneeberg (Sněžku) i Rax pěkně vedle sebe. (viz. Příspěvek o Schneeberg http://kordulova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=520003) Dole jsou neviditelné drátky od lanovky, jen barevné kabinky jako pestré balónky kloužou vzduchem nahoru a dolů. Lidští mravenci se pachtí s nordickými hůlčičkami do kopce nebo sviští a poskakují na kolech dolů. Hezký pohled. Sejdeme tedy z rozhledny dolů a pokračujeme v cestě, vlastně, teprve se dejme na cestu a zapojme ty našetřené síly.
První zastávka je u horské chaty (Pollereshütte) na Sonnwendstein ve výšce 1.481m. Dejte však pozor, protože i za krásného počasí tu hodně fouká, a to tak silně, že můj párek i ubrousek by už málem skončily někde v údolí nebýt našeho psa, který si uzeninu pohledem dobře hlídal a rozhodl se, že si jí jen tak nenechá vyfouknout. Po letící nožičce hbitě chňapnul a byla jeho ... Mám-li volit párek v údolí pod kopcem nebo v břiše našeho miláčka, tak raději to druhé i když je mi jasné, že šlo jen o párek, ne o záchranu :-) Takže držte si nejen klobouky a pojďme dál po značce.
Nedaleko od Sonnwendstein stojí hora Erzkogel s mohutným křížem a s dechberoucími výhledy na Semmering, Rax, Hirschenkogel nebo Stuhleck. Z Erzkogel vede, teď už jen, panoramatická hřebenová cesta směrem k Liechtensteinské chatě (Liechtensteinhaus), u které je kabinková lanovka. Nahoře, v restauraci před chatou, stejně jako dole u pokladen, nad parkovištěm, odkud jsme dnes lanovkou vyjížděli na kopec, se to teď hemží cyklisty. Je nedlouho po poledni. Dělají přestávku. Kromě němčiny je tu slyšet čeština, slovenština, angličtina, maďarština, ... všichni spolu tankují energii v Zauber Baru na úpatí Zau:ber:g-u.
Přeju vám "kouzelný" den a zase někdy na shledanou.
