Chceš-li být šťastný jeden den, opij se. Chceš-li být šťastný jeden rok, ožeň se. Chceš-li být šťastný celý život, pořiď si zahrádku.
Nudíte se? Pořiďte si zahrádku! Také to vidíte? Když zavřu oči vidím malou zahrádku s chatkou, na které se pěstuje vše od brambor, přes cukety, rybíz, jahody, zeleninu až po švestky a meruňky. Kdo neměl za minulého režimu zahrádku, jakoby nebyl.
Většina z nás, panelákových dětí, známe zahrádky jako místo odpočinku, ale i jako zásobárnu ovoce a zeleniny pro celou rodinu na celý rok. Dodnes, když se řekne „kompot“ vybaví se mi sklenice plněné třešněmi, švestkami a dalším ovocem, velký zavařovací hrnec s teploměrem a slyším mamku, jak mi říká: „Musíš to tam pořádně napěchovat, přidej tam ještě trochu!“ To, že se dá kompot koupit i v obchodě jsem zjistila až v dospělosti. Samostatnou kapitolou v každé domácnosti byly nakládané okurky. Recept na ten NEJLEPŠÍ OKURKOVÝ LÁK se předával mezi generacemi jako svátost, či magické zaklínadlo a snad bych ho ještě ve svém puberťáckém kuchařském sešitu někde našla.
Jo, zahrádka! Chatka…. Jak jsme rostli, zjistili jsme, že kromě pěstování všeho možného se dají na zahrádce pořádat i „akce“. Parta puberťáků opékala špekáčky (ty správné vyrobené- světe div se - z masa, co se na opékacím klacíku nerozpadly) u toho popíjela pivo nebo spíš „čůčo“ a vedla filozofické řeči o všem možném. S láskou opečovávané záhony po takové „akci“ dostaly řádně zabrat a rodiče většinou nebyli svolní zahrádku znovu potomkovi zapůjčit ke konání další akce.
Hnána touto sentimentální představou rozhodla jsem se, že je potřeba zakoupit zahrádku. Úplně to vidím. Budu tam mít skleník s rajčaty, okurkami a paprikami. Na záhonech budu pěstovat jahody, cibuli, česnek, brambory, petržel a celer. Jo růžičková kapusta by se také hodila. Samozřejmostí je jabloň a švestka. Musí tam být chata nejlépe se zastřešenou terasou. Časem pořídíme bazén nebo alespoň výřivku. Miluji květiny, takže růže, tulipány, astry, azalky a další květiny. Také se mi líbí, když je zahrádka členěná buď chodníčky nebo živým plotem. Anglický trávník, skalka a bylinková zahrádka je samozřejmostí.
Ano, máte pravdu, jsem naprostý laik, který své znalosti o zahradničení načerpal při hodinách pozemků na základní škole. A to už je hóóódně dávno.
Krok číslo jedna: koupit zahrádku. Jak se dá koupit zahrádka? V dnešní době velmi těžko. Více než rok jsem intenzivně sledovala všechny inzeráty na netu a v novinách, ptala se známým a rozhlašovala, že já prostě tu zahrádku CHCI. Nic se nedělo. Pokud jste zrovna nevyhráli ve sportce, nebo si netisknete peníze na kvalitní tiskárně, jsou ceny zahrádek astronomické. Tip pro ty, kteří jsou na tom podobně. Nejlepší cesta je ptát se přímo u zdroje. V zahrádkářských koloniích se čas od času stane, že majitel zahrádky už na ni nestačí a rád by ji prodal někomu, kdo jí bude mít rád stejně jako on a nemá potřebu cenu moc vyšroubovat (malý zázrak, ale i ty se občas dějí).
Mám zahrádku! Mám zahrádku!
Zatím to není zahrádka, ale kopřivami zarostlý neudržovaný prales s rozpadající se chatkou. S velkým nadšením a nulovými znalostmi se pouštíme do budování zahrady, která bude přinášet radost a na které se tak úplně nezničíme. Nevím nic. Jsme v bodě nula a naše úspěchy a prohry budu popisovat. Milí mojí, nějaké tipy nebo rady ?
