Kam s ní? S čím? S posekanou trávou. Nejlepší zahradou je trávník a nejlepším trávníkem je beton - tak zní slova klasika.
Když si koupíte neudržovanou zahrádku, tak jedna z prvních věcí, která vás napadne udělat je posekat tu džungli. Kupovat profesionální sekačku je nesmysl. Sekání kosou se jeví sice jako dobrý nápad, ale nemám životní pojistku.
Bylo dopoledne, den po volbách, většina vyhlížela výsledky voleb a my jsme byli na zahrádce, sluníčko mírně hřálo, bylo nám fain.
Dobrý nápad je pořídit si křovinořez, takzvaný křoviňák. Na trhu je jich habakuk, za různou cenu v různé kvalitě. My jsme si nakonec vybrali benzínový křoviňák se strunou, pevným rotujícím kolečkem, pilou na živé ploty a pilou. Vše v jednom. Výhodou práce s křoviňákem je to, že poseká cokoliv od náletových stromků, přes zdivočelé výhonky malin, divoce rostoucí bodláky, kopřivy a samozřejmě i tu metrovou trávu. Když jsme začali sekat, bylo ráno a na trávě byla ještě rosa. Moje zkušenost je ta, že zatímco zahradní sekačka se při sekání vlhké trávy potí, protestuje a nakonec se ucpe, musíte jí zastavit a vyčistit, tak křoviňáka taková maličkost nezastaví a pilně pracuje dál, voda mu nevadí.
Ale abych jen nechválila. Do motorového křovinořezu se leje benzín smíchaný v určitém poměru se speciálním olejem takovou malinkou dírkou. Nejdříve musíte křoviňák položit na nějaké vyvýšené místo, podložit aby se nekymácel, smíchat benzín s olejem, protřepat (ale nemíchat J ) a poté se pokusit nalít tu směs do té malé dírky. Utřete vylitou směs bo jste se netrefili, zanadáváte a případně provedete druhou míchací operaci. Vidím vás pánové, jak se teď usmíváte se slovy: „No jo, ženská a technika!“ Je to tak, můj muž mi ukazoval, jak se nalévá směs do tak malého otvoru a měl přednášku o tom, z jaké výšky se to nalévá a jakou rychlostí. Já…… jsem si pořídila trychtýř.
Z křovinořezem nemůžete pracoval příliš dlouho. Po dvou hodinách usilovné práce vibroval nejen křoviňák ale i můj muž. Takže přestávka, kávička, koblížek (najedený chlap pracuje rád). Velkým milým překvapením je pila jako součást křovinořezu. Hned jsme ji vyzkoušeli a větve a polena do cca 8-10 cm hravě zvládla.
Při sekání trávy neplatí zákony fyziky. Z tak malé plochy prostě nemůže být tak velká hromada trávy. Jakože FAKT VELKÁ hromada trávy. Máme velký kompostér, ale bylo jasné, že všechnu trávu do něj prostě nenacpeme. První nápad byl, že rozděláme oheň a trávu spálíme, nicméně sousedi by nás asi ukamenovali. Další varianta je odvést trávu do sběrného dvora, což se jeví jako nejlepší možnost. Kompostér je nacpaný k prasknutí, kromě trávy jsem do něj vložila i spadané listí, spadaná jablka, kousky větviček a urychlovač kompostu. Něco z toho bude, jestli kompost toť otázka. Vůbec netuším, za jak dlouho se takový kompost vytvoří, jak správný kompost vypadá a k čemu se jako používá. Ještě že máme ten internet! Pohrávám si s myšlenkou koupit ještě jeden kompostér nebo si vzít příklad z Jana Nerudy a jeho fejetonu „Kam s ním?“, chodit po městě a nenápadně trousit po chodníku trávu.
Tráva je posekaná, kořeny vykopány. Trávník to moc nepřipomíná, ale všichni kolem nás uklidňují, že když budeme pravidelně sekat, tak se to zlepší. Být či nebýt? Nechat ten trávník tak jak je, nebo založit nový?
Jarmilko díky za komentář v diskusi k předešlému článku o tom, že tam kde rostou kopřivy je úrodná půda, budeme mít hodně bohatou úrodu.
Po celém dni na vzduchu a mírném sluníčku a s pocitem dobře vykonané práce jsme na konci dne sedli na pivko a víno do hospůdky a konečně zjistili, jak ty volby skončili….. Jo, jo, chceš-li být šťastný celý život – pořiď si zahrádku!
