Svoboda - svoboda myšlení, svoboda slova

Odborníci se shodují, že česká administrativa je mnoho kroků pozadu za dezinformační scénou, která se už od jara pase na pandemii nového koranaviru – viz dnešní článek.

„Nesouhlasím s tím, co říkáš, ale vždy budu bránit tvé právo to říci“ je výrok, který je připisován francouzskému spisovateli a filozofovi Voltairovi, i když ho pravděpodobně nikdy neřekl. Přisoudila mu ho anglická spisovatelka Evelyn Beatrice Hall(ová). Můj neoblíbenější citát, který vyjadřuje přesně to, čemu bytostně věřím. Právo myslet a svoje myšlenky svobodně vyslovovat je pro mě podstatou svobody.

Před rokem 1989 a „sametovou revolucí“ bylo běžné, že většina z nás v sobě měla jakéhosi vnitřního censora, který nekompromisně řídil to, co se smělo ve veřejném prostoru nahlas říci a co ne. Existovaly černé listiny na kterých byly knihy, filmy a lidé. Nevhodné knihy, nevhodné filmy, nepohodlní lidé. Odlišnost byla nebezpečná. Jeden názor, jedno sourodé stádo. Strašné na tom bylo to, že pro nás to byl naprosto normální stav. No co už, něco jiného si říkáme doma a s přáteli, a něco jiného papouškuji ve škole a vidím v televizi. Byla to taková hra, téměř nikdo nevěřil tomu, co nám bylo předkládáno jako pravda, ale všichni jsme to s nimi hráli.

 Nadějí byla pro nás „sametová revoluce“ a většina z nás doufala, že už NIKDY nebudeme potrestáni za to, že máme jiný názor. Že nás nevyhodí z práce, že právo diskutovat a přít se je normální, byť můj názor není stejný jako ten tvůj.

Kam jsme došli?

Dobrovolně poklekáme a omlouváme se za to, co jsme nikdy neudělali. Některá slova se nevyslovují, natož abychom je napsali (pro ilustraci: černoch, cikán). Filmy musí být „korektní“, což přeloženo do lidské řeči znamená, že v nich musí hrát lidé z různých kultur, bez ohledu na to, že anglickou královnou nikdy nebyla žena tmavé pleti (abych byla korektní). Někteří prosazují, aby slova maminka a tatínek byly nahrazeny slovy rodič jedna a rodič dvě, abychom svojí řečí nediskriminovali "odlišné rodiny". Evropská unie se nekritizuje a její rozhodnutí je vždy správné. Naše mluva by neměla být přesná a případně popisná, ale politicky korektní. Jiný názor už není imperialistická propaganda ale DEZINFORMACE. Nevhodné názory se mažou ze sociálních sítí. Hezky všechno srovnat, urovnat to neposlušné stádečko a hybaj jedním, tím jediným správným směrem k zářným zítřkům! Kdo nemyslí jako my, myslí proti nám. Je to nepřítel, je to vyvrhel, je to DEZINFORMÁTOR. A s dezinformacemi a především DEZINFORMÁTORY je třeba bojovat všemi prostředky!

Nakonec jeden pradávný vtip, který je opět aktuální:

Když myslíš, nemluv.

Když mluvíš, nepiš.

Když píšeš, nepodepisuj (nezveřejňuj).

Když podepíšeš (zveřejníš), tak se nediv.

Tak doufám, že tohle není můj poslední blog. No a příště opět do bezpečnějších vod mého dětství.