Doby, kdy hlavním tématem rozhovoru lidí byl fotbal nebo hokej, či poslední díl seriálu Nemocnice jsou minulostí. My obyčejní občané sledujeme, jak se vláda s opozicí mydlí po hlavě a bavíme se.
Takže co my, jako plebs - voliči, kteří jsou potřební, jen když se blíží volby, teď řešíme? O čem mluvíme?
- Covid
No jasně. Stále aktuální téma. Ať už se bavíte z kolegy v práci, doma s rodinou nebo s přáteli, dřív nebo později na covid přijde řeč. Všichni jsme epidemiologové amatéři a každý z nás PŘESNĚ ví, jak by to udělal lépe. Na čem se ale všichni shodneme, je to, že všech omezení už máme takříkajíc „plné zuby“. Vláda totiž nějak nepochopila naše zadání, které jsme jí MY jako její voliči a tedy šéfové (no co, no, můžu si to myslet, ne? a nesmějte se) dali. My nechceme slyšet, proč něco nejde a proč se nemůžeme vrátit k našemu normálnímu životu. My chceme slyšet jak to udělat aby naše děti mohly znovu do školy, abych si mohla s kámoškou zajít na kafíčko a zákusek, abych mohla znovu do divadla, nebo si koupit tkaničky do bot jinak než přes internet. Naši politici, ano všichni politici, zvlášť ti, co vedou naší zemi na to měli rok. Ekonomika jde k ledu, všichni jsme znechuceni a vyhlašovaným opatřením už nevěříme.
Máme tu kombinaci testování a očkování. Nedokážu posoudit, jestli jsme se jako národ promořili, nebo jestli testování zabírá, ale čísla nakažených a hospitalizovaných klesají.
Nechat se očkovat, nebo nenechat? Za mě ano, pominu-li fakt, že bych si neodpustila nakazit někoho, kdo by pak mohl umřít, jsem sobec a chci na dovolenou bez dalšího testování, chci ke kadeřnici a během mého dlouhého života mě kdekdo očkoval bůhví čím, tak prostě budu mít o jednu injekci navíc. Nicméně chápu, že někteří se na to dívají jinak a je jejich výsostným právem se očkovat nenechat a přesto být plnoprávným občanem. Jsme svobodní lidé.
EU nezajistila dostatek očkovacích vakcín pro všechny, co se očkovat chtějí, ale urychleně připravuje Covidpas. To nevymyslíš!
- Vrtěti Vrběticemi
Pravdu se nikdy nedozvíme. A nepolemizujme o tom, co je vlastně pravda. Jeden chytrý pán kdysi řekl, že prostý lid k tomu, aby byl spokojený, potřebuje chléb a hry. No řekněme, že chléb máme, zatím hlady neumíráme a blíží se volby, tedy je potřeba prostému lidu poskytnout i hry. Třeba zpravodajské hry.
S údivem všichni sledujeme, jak vyjádření jednoho politika popírá to, co řekl druhý politik.
- Ruští špioni, pro své schopnosti přezdívaní Pat a Mat, slavnější než James Bond, vyhodili do povětří dva sklady s výbušninami u Vrbětic. Nebo také nevyhodili.
- Prezident Zeman ve svém projevu lhal a prozradil utajované skutečnosti. Nebo nelhal a řekl jen to, co je mohl říci.
- Rozpoutání diplomatické války s Ruskem byl správný krok, protože jsme hrdý a suverejní stát. Nebo jsme hloupí, protože jednoznačné důkazy nemáme a přijdeme o nasmlouvané zakázky s Ruskem.
- Celé zveřejnění bylo načasováno na dobu, kdy se rozhoduje o dostavbě Dukovan a Rosatom (či jak se ta společnost jmenuje) byl problém, ti co o tom budou rozhodovat mají jiného favorita. Nebo načasování bylo náhodné a důkazy se objevily až teď.
- Ředitel BIS si zaslouží povýšit za skvěle odvedenou práci. Nebo ředitel BIS si zaslouží vyhazov za to, že nechal ruské špiony volně se prohánět po naši zemi a přišel na to až za dloooooho.
Naši spojenci nezklamali. Až na pár výjimek se rozhodli nás podpořit především slovně, řekli, že Rusko a jeho špioni jsou fuj, fuj a tím jejich podpora končí.
Já se bavím, sledujíc plamenná vystoupení dštící oheň a síru zastánců jedné verze proti zastáncům verze druhé. Politické předvolební tanečky jsou úžasné!
