Jeden židovský a jeden český vtip

Štěstí, co je to štěstí ? Muška jenom zlatá ! Něco pro odlehčení, špatných zpráv už bylo dost. Tak co pro změnu něco veselejšího?

Miluji židovské anekdoty. Židé se vždy na život a na to, co je potkalo, dokázali podívat z té „druhé stránky“, mají chytrý humor, který je mi tak blízký. Takže mi promiňte, ale já prostě musím:

Příjde Kohn za rabínem a říká: „Rabi potřebuji pomoci. Se Sárou máme pět dětí a malý byt. Je tam málo místa a já už to nemůžu vydržet. Potřebuji více místa Co mám dělat?

“Rabi povídá: „Nu Kohn. Nastěhuj si do bytu dvě kočky a psa, a přijď za týden.“Kohnovi se to nezdá, ale poslechne a nastěhuje si do bytu dvě kočky a psa. Za týden přijde za rabim.

„Jak se máš Kohn?“ ptá se rabi.

„Špatně“ říká Kohn „V bytě je málo místa, se Sárou máme pět dětí a teď tam jsou ještě dvě kočky a pes. Co mám dělat Rabi?“

Rabi povídá: „Nu Kohn. Nastěhuj si do bytu ještě slepice a králíky.“

Kohnovi se to nezdá, ale poslechne a nastěhuje si do bytu ještě slepice a králíky. Za týden přijde za rabim.

„Jak se máš Kohn?“ ptá se rabi.

„Ty se ptáš?“ říká Kohn „V bytě je málo místa, se Sárou máme pět dětí a teď tam jsou ještě dvě kočky, pes, slepice a králíci. Co mám dělat Rabi?“

Rabi povídá: „Nu Kohn. Nastěhuj si do bytu ještě prase.“

To už je Kohn fakt naštvaný, ale rabi je rabi, a tak opět poslechne. Za týden je opět u rabiho a hned spustí: „Rabi to už se fakt nedá! V bytě je málo místa, se Sárou máme pět dětí a teď tam jsou ještě dvě kočky, pes, slepice, králíci a prase!“

Rabi mu řekne: „Tak, teď běž domů Kohn, kočky a psa nech na dvoře, slepice dej do kurníku, králíky do králíkárny a prase do chlívku, a přijď za týden.“

Kohn přijde za týden. „Jak se máš? Co tvůj byt?“ ptá se ho rabi.

„Jsem tak šťastný“ říká Kohn „byt je báječný, je tam tolik místa!“

A já bych k tomu řekla:

Přijde Čech za Bohem a říká: „ Já jsem tak nešťastný, vláda mě štve, prezident mě štve, sparta zase prohrála, vlasy mi začaly padat, holkám se nelíbím. Můžeš mi pomoci Bože?“

Bůh povídá: „Tak od zítřka budeš pracovat z domova, děti nebudou chodit do školy, fotbal se přestane hrát a ty budeš nosit na obličeji roušku, a přijď na týden.“

Jak Bůh řekl, tak se i stalo.

Čech přišel za týden a říká: „ Já jsem tak nešťastný, vláda mě štve, prezident mě štve, žádný fotbal není, vlasy mi začaly padat, holkám se nelíbím a teď ještě sedím celé dny doma společně s vřeštícími dětmi. Můžeš mi pomoci Bože?“

Bůh povídá: „Tak od zítřka budeš pracovat z domova, děti nebudou chodit do školy, fotbal se přestane hrát a ty budeš nosit na obličeji roušku a budou zavřené hospody, bary i obchody, a přijď za týden“¨

Čech tomu moc nerozumí, ale Bůh je Bůh, tak jde a vrátí se za týden.

„ Já jsem tak nešťastný, vláda mě štve, prezident mě štve, žádný fotbal není, vlasy mi začaly padat, holkám se nelíbím a teď ještě sedím celé dny doma společně s vřeštícími dětmi a manželkou, která nemůže nakupovat, a hospody taky zavřely, takže žádné pivko s kámošema. Jsem tak, tak nešťastný!“

A Bůh řekl: „ Tak od zítřka se vrátí děti do školy a ty do práce. Otevřou se obchody i hospody, sparta bude mít zápas a tu roušku už nemusíš nosit a přijď zase za týden!“

Čech přijde za týden a hned spustí: „Tak jsem byl s klukama v hospodě na fotbale, sparta prohrála, ale hoši se snažili, a shodli jsme se na tom, že vláda je úžasná, dali jsme si pět piv. Manželka běhá po obchodech a večer jsme měli sex. Děcka jsou zpátky ve škole a doma je klid, jo a bez roušky se tak dobře dýchá. Bože, já jsem tak, tak šťastný!“

Tož a tom to všechno je J.