Scenáristky Hana Wlodarczyková a Martina Komárková natočily minisérii o Boženě Němcové. Je dovoleno zobrazovat naše významné literáty i takto?
Nu ano, píšu o minisérii Božena, která tuto neděli skončila. Povedla se. Můj muž sice viděl jen jeden díl (ten s tou vášnivou postelovou scénou), ale prohlásil, že pokud by tušil, že se jedná o lehké porno, díval by se na všechny díly. Marně jsem mu vysvětlovala, že Božena Němcová byla prostě nezávislá žena, která toužila žít svůj život a ty zástupy mladých milenců, dnes bychom řekli zajíčků, k ní prostě patřili. Řekl, že z toho co viděl, byla Božka nevěrnou manželkou (použil jiné slovo, které nejde zveřejnit), neuměla vařit, neudržela korunu, o děti se pořádně nestarala, a její manžel byl hodný chudák.
Předpokládám, že se dívali i středoškoláci, kteří si poupravili svůj pohled na naši významnou spisovatelku. Koho by nakonec nezaujala Aňa kouřící viržinko, že? Jak si to po sobě čtu, tak to vyznívá jako kritika. Omyl. Konečně někdo našel odvahu ukázat Boženu Němcovou takovou, jaká byla (nebo pravděpodobně byla). Ne nebyla dokonalá. Máme dvě Boženy. Velkou spisovatelku, tu všichni známe ze školních lavic. Nicméně, světe div se, ona to byla i nedokonalá lidská bytost.
Za mých školních let byli naši významní spisovatelé zobrazováni v učebnicích jako ctihodní postarší zasmušilí pánové s vážným výrazem ve tváři. Až z nich šel strach. Těžko si bylo představit, že psali milostné básně a měli milenky. Že to byli normální smrtelníci s obyčejnými slabostmi. A také měli mírnou pleš. Kreativní spolužáci na základní škole jim na hlavu malovali značku pro blechy: Pozor smyk.
Moje děti jsou porevoluční děti a kromě našich literárních bardů se v jejich učebnicích objevila i jména jako Nohavica, Kryl nebo Plastic people of Universe.
Ke Krylovi jen malá vsuvka, jak se ty časy mění. Od mého spolužáka syn (nyní úspěšný právník) neudělal ústní maturitu z českého jazyka na první pokus.
„Víš tati,“ řekl „kdybych si vzpomněl alespoň na toho Kryla, tak by mi to asi dali.“
„Milý synu“ odpověděl otec „kdybych já si vzpomněl u maturity na toho Kryla, tak by mi to určitě nedali.“
Dětem jsem zakázala přikreslovat v učebnici mému oblíbenci Nohavicovi tykadélka. Pravda rozbor jeho textu písně Když mě brali za vojáka, mi dal trochu zabrat. Nakonec snad pochopili, že ne každý major je hajzlík a existují i holky, které jsou věrné. Což nebylo nic v porovnání s rozborem písně od Plastiků nazvané Moucha v ranním pivě. Tam jsem to vzdala a spokojila se s vysvětlující větou z učebnice, že jejich texty „odráží flustraci mladých lidí, žijících v nesvobodě“. Doporučuji si jejich text přečíst, pobavíte se, o flustraci to fakt není.
Zpět k Boženě. Za mě palec nahoru. Výborné výkony obou představitelek i mužských rolí. Jana Hájka v roli manžela Boženy mi bylo chvílema fakt líto. Natočené bez patosu, hrubě, přímě. Ne není to seriál o velké spisovatelce, ani o jejím díle, je to seriál o ženě o hledání sama sebe. Tleskám odvaze ukázat Boženu Němcovou i takto.
