Je lepší prožít něco a pak si to porovnat s knihou, nebo si přečíst knihu a pak to prožít? Teď mám na mysli knihy - cestopisy. Ty, kde lidé popisují své zážitky z cest.
Ještě než jsme se vydali na dalekou cestu do východních zemí, tak jsme si hledali informace. Internet, knihy a ti "kteří už tam byli" jsou zdrojem, který je třeba projít, vytáhnout z něj maximum informací a nějak je zpracovat. V našem případě postupně jak jsme jednotlivými zeměmi měli projíždět. Asi nejméně informací jsme měli o Mongolsku.
Nějaké stránky jsme našli na netu, setkali se s pár lidmi, sepsali si itinerář a vyrazili. Naše představy a informace ovšem nebyly tak plastické jak se projevila skutečnost. Těch asi 14 dní co jsme tam strávili při průjezdu zemí od západu do UB a pak na sever , ty setkání s lidmi, ta krajina , to vše zapůsobilo tak silně , že ještě doma jsme hledali volné nebe nad námi, vše nám přišlo tak stísněné. Rozlehlost země, její pustinu a "prázdnotu" už z hlavy asi nedostanu. Když jsem včera dočetl knihu Reinholda Messnera GOBI - poušť ve mě o jeho pěším přechodu Gobi, rázem jsem se tam vrátil. Ačkoliv jsme se tam pohybovali jinak a v jiné části, hned mi v hlavě startovaly podměty a zážitky co jsem prožil. Stačilo aby napsal že zničehonic začalo pršet a hned jsem byl mokrý, všude bylo vlhko, aby za dvě hodiny mohlo mezi mraky vykouknout slunce.
Jsou věci které jsou nepřenosné. Ani tisíc knih vám nesdělí pocity dokud je neprožijete.
V závěru knihy píše že i sem na "kraj světa" dorazila komerce a západní styl života. Jsem rád že jsem tuhle zemi mohl poznat.
více o expedici http:/www.volny.cz/asie03
Doporučené knihy o Mongolsku:
13000 Km Mongolskem- Pavel Poucha,
Země stepí a hor - Domanský- Průša
Paměti mojí babičce - Petra Hůlová
Reinholda Messnera GOBI - poušť ve mě
