Je to jedna se zemí kam jsem ani nepředpokládal že se dostanu. Nikdy mě ničím nelákala, ale dnes je jednou z nejzajímavějších kam jsem se dostal.
Myšák Mickey
Když jsme po více jak třech týdnech při naší cestě přes Ukrajinu, Rusko, Kazachstán, Kyrgystán a opět Rusko vstupovali do této země, ani jsme netušili co zde zažijeme. Více jak čtrnáct dní jsme se toulali po necestách, brodili řeky, spali na stepi ale především si všímali liduprázdné krajiny. tak liduprázdné že první dny jsme bloudili.
Pro evropana není jednoduché se vyznat ve vyježděných kolejích které vedou od obzoru k obzoru. GPS zde byla téměř nepoučitelná protože pokud stojíte v 30km dlouhém údolí a před vámi se tyčí prudká stěna která se nedá překonat, je vám údaj o tom že 200 km severním směrem je cíl vaší cesty úplně zbytečná. Po prvním dni takového bloudění jsme se vraceli 50 km zpět. A právě tu se prolíná vložená fotografie s mojí pamětí. Když jsme se tedy vraceli zpět již po soumraku, ve svuitu světel se po cestičce něco mihlo. Běželo to před autem a pelášilo to před námi kus cesty. Kolébavý běh skoro jako kačer Donald ale s ocáskem a pískovou barvou těla. Dlouho do noci jsme se dohadovali co to je. Dnes už to vím.
Více o naší cestě najdete na www.volny.cz/asie03
Krásně o Mongolsku píše http://hrdouskova.blog.idnes.cz/ .
