Upřimnost - vada nebo přednost?

Umíme se ještě chovat k druhým tak aby jsme jednali čestně a upřimně?

K napsání zamyšlení mě nedohnal Standa Grossů a jeho mnohdy vyvedené bilboardy, ale reakce za poslední dny. Zjišťuji, že jsem "ten špatný" Proč? Protože jsem naučen vše říkat na rovinu, nepřetvařuji se, nevyvolávám akce proti někomu. Mé jednání je přímé a na to společnost není zvyklá. Bohužel i tolik let od Sametu, v této kotlině funguje přetvářka a snaha o to být zticha. To co se tak hodilo komunistům (žádný odpor veřejnosti), to se hodí i současnému vedení,  mnohde se to buduje i ve firmách (a to i těch zahraničních). Prostě tenhle národ má nadále dvojí morálku. Na veřejnosti být zticha a pod pokličkou roznášet drby, pomluvy a paktovat se proti těm, kteří se o něco smysluplně snaží a nebojí se jít se svými myšlenkami a názory na veřejnost.

Je jasné, že každý se může mýlit, že jeho názor nemusí být nejlepší, ale nevidím v tom nic špatného, když se omluví.  Jenže právě toho využívá společnost a ihned to znovu rozdmýchá, dotyčného začne zašlapávat do země.

Pokud dotyčný nechce ztrácet čas, mnohdy rezignuje nebo odejde za Kopečky.  A právě toho využije společnost a křičí:" vidíteho utíká z boje". 

Ano téhle společnosti bude trvat ještě mnoho let, než se obrodí. Tedy pokud bude chtít,  zatím to vypadá, že pomluvy a podrazy vítězí nad pravdou a upřimností....

Autor: Adam Kopečný | čtvrtek 1.11.2007 15:20 | karma článku: 11,09 | přečteno: 1012x