Blíží se výročí, které před čtyřiceti lety nasměrovalo další cestu Československa. Já osobně ho neprožil, ale setkal jsem se s několika lidmi, kteří sem přišli.
Jeden byl na Ukrajině, na Podkarpatské rusi. Hlídač národního parku v oblasti Goverly. Když se dozvěděl odkud jsme přijeli pozval nás večer k ohni a povídali jsme. Postupně jsme se dostali i na rok 68. Tento starší pán se začal omlouvat. Nevěděl kam jede a co tam budou dělat. Omlouval se za to, že byl v oblasti Olomoucka.
Další přišel hned ráno a vlastně střídal tohoto prvního hlídače ve službě. Jeho postoj byl opačný. Necítil ani po tolika letech potřebu cokoliv omlouvat.
Třetím a posledním mužem byl nějaký pán v Ufě, v Rusku. Zastavovali jsme zde na ulici a hledali poštu s internetem. Zaregistroval naši "jinou" ruštinu a přišel k nám. Po chvíli nám začal vykládat, že jeho bratr padl v Čechaslavákiji a že ho tam zabili banditi v 68 godu. Snažili jsme se mu vysvětlit, že vše bylo jinak, ale ten muž si stále mlel svoji. Vytáhl kapesník a brečel. Nemělo cenu mu cokoliv vysvětlovat, nasedli jsme do auta a odjížděli.
I po tolika letech jsou u obyčejných lidí stále zkreslené informace. Někteří to pochopili jako omyl a omluvili se, jiní stále chápou rok 68 jako internacionální pomoc a boj s banditama při kterých padli hrdinní sovětští vojáci.
