Na skůtru do Chorvatska I.
ostrovyak1975
Původní termín posunuji o týden a pak ještě o den. Bouřlivé počasí není jen u nás ale i na pobřeží Chorvatska a hlavně na trase přes Rakousko.
Kdo nebude chápat proč nejedu po dálnici a jedu tak pomalu, tak tomu to vysvětlím na konci článku.
Den D tedy začíná v pondělí 29.6. Vstávám před šestou, balím poslední věci a přidělávám bágl na skůtra . Ten už je nachystán a zkontrolován. Je sedm třicet a na GPS nastavuji první úsek. Znám jej sice z paměti, ale jen tak pro kontrolu ji zapínám. Na okraji města beru plnou a pak rychle na Mikulov. Doplňuji znova benzín po okraj nádrže ještě za koruny a pak již první “hranice” . Doba kdy jste zde čekali i hodiny než jste projeli na druhou stranu je pryč, přesto podvědomě přibržďuji u kontrolních budek a pak již prvními rakouskými vesničkami na Vídeň. Již více jak rok staví rakušáci dálnici na Brno, ale stále se jezdí po různě překopaných úsecích a jede se tak více méně stále v koloně. Navíc jen v jednom pruhu a tak desítky kilometrů musíte dávat neustále pozor. Jako úlevu pak považuji vjezd do okrajové části Vídně. Zde si dávám první pauzu.
Projíždím městem a GPS mě směřuje na výpadovku směr Vídeňské nové město. Nejedu po dálnici a tak si celou cestu budu procvičovat dotazy na místní obyvatele kudy z města. Dost často se mi tak na cestě stává, že sami neví. Dálnice zpřetrhaly nejen vesnice ale i města na jednotlivé části ze kterých se složitě proplétám do těch dalších. Konečně se po sedmnáctce, jak říkají místní spolkové silnici dostávám dál a dál. Traiskirchen, městečko které znaly mnozí emigranti. Felixdorf a další zastávka ve Wien Neustadt. Tady mě na červenou dojíždí nějaký chlápek na skůtru. Nevěřícně se dívá na SPZ, na obrovský bágl co mám na nosiči. Ptá se kam a já že do Chorvatska. Kroutí hlavou, ale to už naskakuje zelená a každý se rozjíždíme jinam. Nějak mi nevychází rozpis tankování co jsem si udělal. Měl bych na nádrž ujet asi 130 km. Počítám li s větší zátěží – vezu si bágl s věcma, tak i méně. Mám najeto 140 km a pořád mám rezervu. Poprvé tedy tankuji až pod úpatím Tirol. Jejich super je náš normál a tak si paroduji scénku z Dvou nosáčů. To tankování v eurech se mi líbí. U nás dám za plnou 130 Kč a tady jen 5 EU. Pod jedním z dálničních viaduktů si dávám pauzu na jídlo. Pořád nechápu kde jsem minul odbočku na Maďary. Pokračuji tedy stále do hor. Projíždím regionem Steiermark. Najednou se objevuje za jednou z vesnic cedule Willkomenn in Alpen panorama strasse. Gut, říkám si, plně naloženej a poškrábu se do kopce. Přitom jsem plánoval přímou a rychlou jízdu přes madarské pusty. Jedna serpentýna střídá druhou uprostřed hvozdů a výškoměr se škrábe výš a výš, už jsem přeskočil pětset metrů a furt jde nahoru. Párkrát zastavuji a fotím “vrcholový pohled” na dědinu v údolí , když o pár zatáček jsem zase ještě výše. Pomalu ale jistě mi začíná být jasné, že dnes na pobřeží Chorvatska nedojedu. Ani oněch plánovaných a podle map natrasovaných 600 km to nebude.
Když se dívám na nebe začíná se divně kabonit. Přemýšlím zda si antidešťovky navlíct hned nebo až za chvíli. Během pěti minut , řeším KDE si je obléknout, silnice je zařízlá ve svahu a není kde zastavit. Přidávám plyn a v regulérním dešti vjíždím k jedinému stavení, které se objevilo za zatáčkou. Na nic nečekám a brzdím až v otevřené garáži. Parkuji mezi skůtrem a Lancií. Sundávám helmu a mávám na majitele. Vše v pohodě , sami stojí pod terasou a čekají až provazy vody přestanou. Po půl hodině znovu startuji a pokračuji na Graz. Teď mě čeká zatáčkovitý úsek, který mě zavede do centra města. Tady mě směřuje na starou cestu jeden skůtrař. Opět se objevuje slunce a tak stoupá i nálada. Někde před hranicemi bych měl znovu brát benzín. Za pět euro mít plnou, no nekupte to. Pak již jen projíždím opuštěnými domky celnice. Hned za nimi znovu zastavuji a večeřím a volám domů. Skůtr jede dobře a až na to malé bloudění pokračuji. Do večera bych se chtěl přesunout někam k Záhřebu.
Nejprve však musím projet Mariborem. Projet tak šikovně abych nenajel na placený úsek, na který navíc nesmím kvůli rychlostním limitům. Na kraji městě je nájezd a šup. Zapínám dvojblinkry a spolu s jednou asi arabskou rodinou couváme z rampy dolů. Zastavuji u cestářů a ti se nejprve dívají na čem jedu. Pak mi popisují cestu. 2x doleva, přes most, za mostem přes řeku doprava a kolem zábavního centra na Zagreb. Cesta se za městem zužuje na jeden pruh, je děsně hrbolatá a s výtluky, venku se stmívá ale stále pokračuji. Je po 21 hodině a já jedu údolím a na světla. Nejvyšší čas se poohlédnout po místě na spaní. Samoty v kopcích k tomu vybízí. Nacházím výjezd z kamení a dávám plnej. Jsem v půlce když se roztočí motor a variátor se zastaví. Má váha a stoupání si nerozumí. Nadlehčuji se nohama a pomalu se škrábu nahoru. Tady mě štěkotem vítá pes, naštěstí za plotem. Znalecky si nacházím místo mezi balíky slámy – kokony jako z Vetřelce. Rychlá hygiena a pak už jen zalehnout do spacáku. Oblohou letí mraky ale věřím, že to nespadne.
Úterý 30.6. Probuzení do vlhkého rána. V údolí pode mnou je mlha ,slunce se nerozhodně klube za kopcem. Stavím vodu na čaj a polívku. Přes den na jídlo nebude moc času. Za půl hodiny je vše osušeno od rosy a sbaleno. Startér zase rozštěkal psa a já mizím na silnici vedoucí na Zagreb. Nejprve se však silnice zařízne do skal a v nejužším místě opouštím Evropskou unii. Na chorvatské straně musím vytáhnout pas a dostávám do něj razítko. Docela dost mě to zdrželo říkám si, abych o chvíli později hledal cestu. Tady jsem asi hodil kufr. Tady za celnicí to mělo být doprava, místo toho odjíždím hustým lesem směrem na Trakoščan a Varaždin. Vzdaluji se od Zagrebu a to se mi nelíbí a tak při první příležitostí zastavuju u vězení v prvním městečku. Dozorců se ptám na cestu na Zagreb. Potvrzují mi co si myslím a tak znova stoupám do kopců serpentýnami. Na vrcholu mě čekají cestáři a frézují povrch. O dvěstě metrů pod nimi už je krásný asfalt a tak jedu na plno. A právě někde tady mi jak dodatečně zjišťuji naskočila moje první 10 000 kilometrovka na skůtru. Slunce svítí, nádrž je plná, co více mi má chybět? Terén se narovnal a stará cesta se připojila k dálnici. Frčíme souběžně , jen já jedu bez poplatku. Nyní ji mám po levé ruce a do města zbývá asi 30 km. Klepu na rafičku benzínoměru , ještě by tam měl být litr, to by mělo stačit k nejbližší benzince. Sleduji cedule a najednou jsem na rampě na dálnici. Hukot kolem mě mi nedovoluje se vracet. Dávám plnej plyn a jedu. Už jsem na dohled od města , když motor třikrát cukne a já dojíždím na volnoběh. Zapínám dvojblikry a nasazuji si reflexní vestu. Modlím se aby mě tady nenachytala policie a doluji záložní litrovku s benzínem. Její obsah je mžikem v nádrži. Ještě několikrát našlápnout nakopávačkou motor aby se odvzdušnily hadičky a už zase jedu na plnej plyn. Zastavuji až u první benzíny. Holek co umývají okna se ptám na to zda se zde dá platit Eury. Bohužel prý ne, ale na protější benzíně ano. Tak se loučím a jedu skrz křižovatku ke konkurenci. Stavím skůtra na stojan, vytahuji i rezervní láhev a oboje plním po okraj. U pultu vytahuju dvacku Eu a výměnou dostávám 100 Kun a lísteček o množství benzínu v nádrži. Ještě doplňuji vedle na baru vodu na pití a už zase jedu. Karlovac je dalším městem na mé cestě. Trošku bloudím při hledání té správné výpadovky z města, ještě jednou , nyní už mazácky jedu po dálničním přivaděči. Sjíždím na starou cestu značenou na žlutém podkladu a počítám si kilometry. Je mi jasné, že najedu více než jsem podle mapy počítal. Šest set kilometrů mám za sebou a stoupání do kopců při pobřeží před sebou. Venku to začlo pálit a teploměr na motoru ukazuje také pomalu a jistě více a více. Na půl hodiny zastavuji ve stínu bývalého motorestu. Posilněn sbírám síly na výjezd do sedla Kapela. Na jeho vrcholu se fotím u celule s textem 888 metrů nad mořem . Pode mnou vede dálnice, která mizí v tunelech. Sjíždím do údolí a pomalu stoupám znovu vzhůru. Je patnáct hodin a ukusuji poslední metry k vrcholu. Na jeho hraně se mi otevírají “panoramata” s výhledem na moře.
Po dvou dnech putování sem uskutečnil jeden ze svých plánů. Zastavuji a volám domů. Já i skůtr jsme v pořádku, teď nás čeká několik dní odpočinku. Sjíždím k pobřeží a stáčím se na jih. Hledám první pláž, kde se dá zastavit. Beru ji útokem a poprvé letos se koupu a vyhřívám. Kolem 17 hodiny popojíždím a hledám místo na nocleh. Silnice se vine po vrstevnici nad mořem. Slunce zapadá za ostrovy a já za keře. Vydatná večeře, doplnění tekutin a roztáhnout spacák. Únavou usínám rychle, budí mě ale po půlnoci nárazový vítr, ve vnitrozemí se blýská .
1.7. středa
Když mě budí rozbřesk, je klid ale pak přijde několik kapek deště. Pro jistotu se rychle balím a nechávám venku jen to nejnutnější. Opět vydatná snídaně a pak popojíždím na Jablonac. V plánu je se koupat celý den na pevnině a večer přejet na ostrov Rab. Na nově postavené křižovatce odbočuji na Jablonac, ale silnice se svažuje přímo na městečko. Po několika kilometrech a serpentýnách jsem přímo na molu přístavu. Vlastní městečko s kostelíkem několika restauracemi má jen pár popisných čísel. Když přijede trajektík, zabere celý přístav. Auta která připlula odjíždí na druhou stranu kopce. Zvedá se rampa a otáčíme se. Vzdalujeme se od pevniny rychlostí 17 km za hodinu. Za pár minut přirážíme k molu na ostrově Rab.
Mišnjak, jak se honosně jmenuje tahle holá planina má sice 6 přistávacích ploch , ale ani jeden domek. Ty první začínají až za kopcem. Na první pláži je plno, tak zastavuji až v městečku Borbat. Sjíždím mezi penziony k moři.
Začíná pro mě dovolená. Večer pak přejíždím kousek za městečko na bivak. Horká noc s 26 Celsii a neutichající cikády mluví za vše.
Adam Kopečný
Když dva dělají totéž, není to vždy totéž.
Opět se zamýšlím nad přístupem ke dvoum různým jedincům.Tentokrát o přístupu státu a jeho vyžadování práva.
Adam Kopečný
Poslanci popravili další kousek svobody.
Zákony by měly vymezovat pravidla chování. Všichni známe desatero, tedy deset zákazů co se nesmí. Od té doby udělala civilizace obrovský skok a dnes aby se v tom čert vyznal.
Adam Kopečný
Afgánistán a zadní vrátka
Úvaha nad tím jaký význam má cenu bránit předpolí a mít přitom zadní vrátka otevřená pro příchozí.
Adam Kopečný
Šalingrad - město plné šalin a rozkopané stejně jako za války.
Tak na tento příměr si každé léto vzpomene každý z obyvatel Brna. (Šalina - tramvaj, grad viz Stalingrad - obléhané město za 2.sv. války a téměř zničené).
Adam Kopečný
Garance trvalé ceny jen pro někoho?
O tom jak telefonický souhlas je nezrušitelný a je více jak podpis písemné smlouvy.
Další články autora |
Patrik Hartl odstupuje ze StarDance, vrátí se Lucie Vondráčková
Po důkladném zvážení a na doporučení lékařů se spisovatel Patrik Hartl rozhodl ukončit svoje...
Velký test másla: Nejlahodnější vzorek nebyl ani bio, ani z alpského mléka
Premium Lahodné máslo, které chutná a voní po smetaně, nemusí stát majlant. Jenže napěchovat jím mrazák,...
Chaos, protesty a vojáci v parlamentu. V Jižní Koreji hodiny platilo stanné právo
Jižní Korea zažila den plný chaosu poté, co prezident Jun Sok-jol vyhlásil stanné právo kvůli silám...
Kvůli agresivitě Romy neregistruji, vyhlásila pediatrička po konfliktu s nimi
S neurvalostí, agresivitou a urážkami se setkala v čekárně své ordinace dětská lékařka z Aše. Podle...
Řidiči zkoušejí novou fintu, jak neplatit za parkování. Přestupek, varuje policie
Na internetu se v poslední době značně rozšířila nabídka automatických parkovacích hodin, které...
ANALÝZA: Konec jedné éry, Asadův režim padl. Ale co Sýrie?
Premium Od spolupracovnice MF DNES v Izraeli Sýrie takřka přes noc změnila svou tvář. Všudepřítomná zobrazení vůdce Bašára Asada mizí z ulic i...
Dostali jsme nízké dotace na investice, stěžují si malí zemědělci
Hádky o to, zda stát dostatečně podporuje malé farmáře, pokračují mezi zemědělci i po podzimním...
Do lékárny jako do ordinace. Změří cukr, tuk či cholesterol, chtěly by i očkovat
Premium Do lékárny nemusíte chodit jen pro léky a doplňky. Novinkou v sítích lékáren je měření cukru,...
Ženám s mateřstvím radí hlavně „ty internety“. Pomoct by mohla nová aplikace
Sociální sítě, články, blogy, média. Mohlo by se zdát, že získat odpovědi na otázky ohledně...
Číšník/Servírka - Bronzo Hotel Brno
Hotel Bronzo
Jihomoravský kraj
- Počet článků 177
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1139x