Moje první olympiáda.

Tohle bude od osmdesátých let minulého století první olympiáda, kterou nebudu sledovat.

tibetska vlajka

Kdykoliv začíná olympiáda, tak sleduji co se kolem téhle akce bude dít. Z původních ideálů nezbylo mnoho ale i tak jsem ji rád sledoval. Od mistrovství světa se liší tím, že je jen jednou za čtyři roky. Že zde probíhá mnohem více sportů, že je pokaždé na jiném kontinentě. Že zahájení a konec trvá nekonečné hodiny.

Vždy jsem se na zahájení a konec díval, vstával ve dvě ráno nebo šel spát po půlnoci, vždy tak podle toho ve kterém časovém pásmu olympiáda probíhala. Chodil do práce později nebo z ní utíkal, abych stihl zajímavé momenty.

Jen letos to bude jiné, nesouhlasím s politikou Číny, s jejím vztahem k Tibetu, k jejímu zacházení s vlastními občany a k jejímu drastickému ničení přírody.

Její občané jsou drezírování k uctivému chování k cizincům a nacvičují divadlo jako kdysi židé, kteří museli sehrát divadlo pro červený kříž v Terezíně. Po odjezdu červeného kříže potom odjeli židé do koncentráku, kde byli zahubeni. Co asi bude s číňany? Jak se tam změní režim?

Z toho důvodu nebudu sledovat zpravodajství a další informace z této velkolepé vydrezírované akce.