Ani se mi nechce psát o tom, že dva roky nové auto bylo v pátek na parkovišti nabouráno. Při couvání do něj naboural cizí řidič, který při vyjíždění z řady nevěnoval pozornost, kouřil. Den však měl pokračování.
Na přechodu jsem mohl vidět dvojnásobnou vraždu. Jeden řidič na značeném přechodu zastavil a dával přednost matce s dítětem. Ta pokynula hlavou a začala přecházet. Jenže to by jsme nesměli žít u nás aby se neobjevil nějaký spěchající pitomec, který předjížděl ono zastavené auto, o tom co se děje na přechodě nic nevěděl a zabrzdil až těsně před kočárkem. Stříbrné SUV by byl pěkný vražedný nástroj.
Stále pokračujeme pátečním dnem.
Odjíždíme na chatu a v mírném kopci za Brnem ve stoupáku jede kamión. Tomu se zdá jízda za naloženou liazkou potupná a tak háže blinkr, na nic nečeká a vjíždí do rychlého pruku. Tam v tu chvíli je dodávka, která brzdí téměř u svodidel. My za tirákem brzdíme, protože tirák se rozvlnil a znovu se vrací za liazku.
Víkend končí. Ještě než usínám si říkám, že tiráky (vozy nad 7,5 tuny, by snad ani na dvouproudovkách neměly mít možnost se navzájem předjíždět. Je pondělí ráno a první co slyším v rádiu je informace o tom, že v Německu nebudou smět výše jmenovaní předjíždět v zimním období, některé spolkové země dokonce celoročně. Důvodem jsou výše jmenované situace, které vedou k blokování silnic.
Kdy něco takového zavedeme u nás?
