Zlatý kotouč na obloze sálal a žhnul, okolní kopce nad sežehlou trávou prérie shlížely žíznivě na rovinu pod sebou a tonuly v sluneční záři. V městečku Swalow City se šerif Stone přimhouřenýma očima pod pomačkaným širokým kloboukem rozhlížel po zaprášené hlavní ulici, lemované dřevěnými chodníky a silnými trámy, podpírajícími lodžie a terasy nad vchody do Store i do saloonů, spojovací zábradlí pak sloužilo k upoutávání pro četné koně farmářů a kovbojů z okolních rančů.
. Panoval zde čilý ruch, mezi nejrůznějšími povozy, povaleči, opilci a dětmi, pobíhajícími všude kolem, seděla na dřevěném chodníku na rohu Red street u Hookerova hotelu skupinka Indiánů. Seděli bez hnutí a bez výrazu v osmahlých tvářích, popotahovali ze svých dýmek a opírali se zády o stěnu. Šerifovu pozornost na chvíli zaujal osamělý jezdec, který se náhle objevil mezi tou pestrou směsí lidí, zvířat a povozů jako zjevení. Pestrý šátek vlál nad červenou košilí, zpola skrytou pod černou vestou, pobitou stříbrnými cvočky, mladý obličej s pečlivě zastřiženými vousy zvýrazňovaly pronikavě modré oči, stíněné černým stetsonem. Jezdec se rozhlížel po ulici s naprosto nevinným výrazem, jen ruce neopouštěly uzdu bujného hnědáka, i když občas nenápadně zabloudily do blízkosti nablýskaných koltů u pasu. Projel zdánlivě nevšímavě kolem skupinky Indiánů a jen velmi bystrý pozorovatel by si všiml rychlého pohledu, který si vyměnil s důstojným náčelníkem, sedícím uprostřed skupiny. Šerif se otočil a vrátil se do své služebny. Dal si nohy ve vysokých botách s ostruhami na stůl, nalil si z bachraté láhve do sklenice trochu whisky a nalil ji do sebe. Bylo palčivé vedro. Nikdo si nevšiml, že Indiáni u hotelu náhle zmizeli jako duchové.
O hodinu později se v polorozpadlé kůlně na samém kraji městečka radila skupina mužů. Indiáni seděli po svém způsobu v půlkruhu a mlčeli, jen náčelník, který si s mladým jezdcem podával dýmku na důkaz přátelství, po chvíli prolomil tísnivé ticho. „Nese mi můj mladý bílý bratr příznivé zprávy?“ zeptal se celkem slušnou angličtinou. „Sedící býk může být klidný“, řekl vážně mladík, „ jak jsem se dozvěděl, bojovníci Siouxů vyslali své zvědy a Sedící býk už teď ví, že vojáci generála Custera jsou na týden cesty od lovišť rudých mužů. Veliký náčelník ať vezme potřebný počet bojovníků a vyzvedne zásilku zbraní, kterou veze ohnivý oř dnes večer na železné cestě kousek od místa, které bledé tváře říkají Little Big Horn. Je v ní dostatek pušek a koltů, aby Siouxové mohli být důstojnými soupeři uchvatitelům jejich země…“ „Může můj bílý bratr zaručit, že nemluví dvěma jazyky? Sedící býk má s bělochy velmi špatné zkušenosti. Naslibují rudým mužům vše, ale následuje zrada. Náčelník Siouxů bledým tvářím nevěří, byl už příliš často oklamán!“ Mladý muž se zachmuřil. „Mrzí mě, že mi veliký náčelník nevěří! I mezi námi jsou čestní lidé. Uznávám, že sem na Západ se stahují ve velké míře podivné existence, které by za Velkou louží dávno skončily ve vězení nebo na popravišti, ale nejsme všichni stejní! Ať se náčelník sám přesvědčí a pošle své muže k vlaku!“ Náčelník se zvedl, ostatní Indiáni učinili totéž a celá skupina se bez jediného slova a bez ohlédnutí odebrala z kůlny ven, po chvíli bylo slyšet jen dusot koní, vzdalujících se od městečka do hloubi prérie. „To jsem zvědavý, co provedou!“ pomyslel si mladý posel, sebral ze země opasek s pistolemi, který na důkaz přátelství před poradou odhodil, připjal si ho a odešel do Hookerova hotelu.
Byl začátek června roku 1876 a do začátku legendární bitvy zbývalo už jen několik týdnů. 25.6. toho roku Siouxové v osudové bitvě drtivě porazili mnohem lépe vyzbrojené oddíly generála Custera. Byl to poslední úspěšný pokus hrdého národa ubránit svou vlast od nájezdu bílých okupantů. Následovaly další a další nájezdy zlata a cizích pozemků chtivých přistěhovalců z celého zbytku světa. Zničili, pozabíjeli a zdegenerovali celé generace Indiánů, zbořili města, pyramidy a kostely, místo kterých vybudovali své. Dnes si říkají Američané. Postavili nádherná města, ale na ukradeném území. Postavili dálnice, elektrárny, velkofarmy, katedrály a továrny- na území, patřícím Indiánům. Z původních obyvatel – pokud je hned nevyvraždili- učinili pokorné vazaly v rezervacích, kde zoufalí skuteční Američané propadli alkoholu a bezvýchodnosti…
Šerif Stone se protáhl ve své kanceláři, prohlédl si své kolty, vstal a vyšel na ulici. Středem zaprášené Red street cválal na hnědém koni mladík. Černá vesta ozdobená stříbrnými cvočky kryla červenou košili, pestrý šátek vlál na mužově hrudi. Jezdec vyjel z městečka, a travnatou prérií se prudce rozjel k vzdáleným horám.
